Asi jste se s nimi už někdy setkali – na konferencích, workshopech, webinářích, letních školách, nebo pravidelně čtete jejich články, příspěvky v komunitách, sledujete jejich YouTube kanál, Twitter či Instagram. V tomto seriálu je poznáme trochu jinak. V krátkém rozhovoru poodhalíme jejich pohled na technologie a vzdělávání, a možná se dozvíme i něco o nich samotných.
Následující text není doslovným přepisem audio záznamu.
***
Není u nás mnoho lidí, kteří mají takový přehled a záběr v oblasti využívání technologií ve vzdělávání jako můj dnešní host. Kromě působení na Katedře informačních technologií a technické výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v roli učitele je také metodikem ICT v projektu PPUČ NÚV, členem týmu Učitel naživo na pozici lektora a experta, a v neposlední řadě taktéž konzultantem MŠMT pro realizaci Strategie digitálního vzdělávání ČR. A vedle toho všeho se podílí na celé řadě projektů, konferencí a soutěží, za všechny zmiňme např. sCOOL web, soutěž o nejlepší školní web.
Jsem moc rád, že mé dnešní pozvání přijal pan Ondřej Neumajer.
Dobrý den.
Dobrý den, děkuji za pozvání.
Co hezkého se vám vybaví, když se řekne rok 2018. Na co budete rád vzpomínat?
Já většinou přemýšlím o budoucnosti, ale reflexe je samozřejmě důležitá, takže když jsem se na tento rozhovor připravoval, přemýšlel jsem o roce 2018 ve třech rovinách. První by byla o tom nejglobálnějším, čili o vzdělávací politice v České republice, jak se vyvíjí, druhá se týká digitálních technologií, což mám spojeno s realizací Strategie digitálního vzdělávání, a třetí je rovina osobní.
Jestli můžu začít vzdělávací politikou, co se dělo v roce 2018, já jsem se účastnil už poněkolikáté auditu vzdělávacího systému roku 2018, který dělá nezisková organizace EDUin a tam je velmi dobře popsáno, co se vlastně dělo. Je to růst platů učitelů, externí hodnocení strategie vzdělávací politiky, medializace toho, že se začínají revidovat rámcové vzdělávací programy. Možná je spíš zajímavé tady v té oblasti říct, co se nestalo v roce 2018, a sice různé ty splašené, nepromyšlené nápady politiků jako obědy zdarma pro všechny nebo cut-off score u přijímacích zkoušek na střední školu. To jsou všechno věci, které jsme v roce 2018 ve vzdělávací politice zažívali.
Co se týče realizace Strategie digitálního vzdělávání, kterou pomáhám na Ministerstvu školství prosazovat, tak tam jsme začali sklízet ovoce, které jsme zasadili v minulých letech. Podařilo se vypsat větší výzvy z operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Zapojili se do něj všechny pedagogické fakulty a teď začátkem roku probíhá další velká výzva na podporu digitálního vzdělávání a informatického myšlení. Podařilo se prosazovat koncept otevřeného vzdělávání, zejména právě v těch evropských výzvách Ministerstva školství, kde jsou nově obsaženy licence Creative Commons. Na novém modulu Metodického portálu RVP.CZ se připravuje tzv. reputační systém, který má i nový název EMA. Podařilo se přeložit rámec digitálních kompetencí učitele DigCompEdu. O tom budu ještě možná hovořit, protože to je velké téma, kterému se chci v budoucnu věnovat.
Pilotují se učebnice, pokusné materiály pro ověřování informatiky, informatického myšlení a digitální gramotnosti. Těch škol, na kterých se to pilotuje, je víc než 100, to je taky myslím velmi zajímavé, a v minulosti to tady nebylo. Bavíme se teď o tom, a bylo to nastartováno v minulém roce, že bude probíhat revize standardu studia ICT metodika, což je učitel, který působí na každé škole nebo může působit, pokud to ředitel chce, aby tam působil. Bavíme se o tom, že pokračují krajské kabinety ICT metodiků, které byly v loňském roce zahájeny, a například mě ještě napadá Digikoalice, která měla ke konci roku 2018 140 členů, což mě připadne jako velký úspěch. Zároveň je ale potřeba říct, aby to nevypadalo, že digitální strategie funguje bez problémů, že některé, nebo dokonce víc opatření se nastartovat nepodařilo. Mohu zmínit například tu, kterou učitelé asi budou nejvíc vnímat, a to jsou finance na obnovu školní infrastruktury ze státního rozpočtu. To je velký problém.
A poslední oblast a třetí je rovina osobní, co jsem zažil v roce 2018. Tady jsem si napsal, jak jste v úvodu říkal sCOOL Web, soutěž o nejlepší školní web, tak jsme společně s EDUINem uspořádali již čtvrtý ročník, který byl zaměřen na to, co v roce 2018 v tomto směru kulminovalo, a tedy zavedení GDPR. Na to bylo nejvíc dotazů. Zároveň to byl poslední ročník této soutěže. Tato soutěž už dál pokračovat nebude. Pro mne osobně je srdeční záležitost to, že jsem se naplno začal věnovat práci v neziskové organizaci Učitel naživo. V tomto roce otevíráme už čtvrtý ročník studijního programu, kde se do vzdělávání mohou zapojit zájemci o učitelskou profesi, zároveň připravujeme a v březnu otevřeme přípravu ředitelského programu. A taková nová věc, která se teď připravuje, je systémová změna, o které bych zatím ještě asi nehovořil, ale je to věc, která byla taky v minulém roce nastartována.
Další bod, který pro mne v roce 2018 nastal, je to, že jsem po 10 letech skončil jako interní učitel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy s tím, že tam stále učím, ale pouze jako externista. Mám zde dva předměty na Katedře informačních technologií. No a konec roku 2018 si asi budu nejvíce pamatovat podle toho, že jsem od pana Zdeňka Svěráka přebíral ocenění od Nadace Avast. Dokonce jsme natáčeli takový medailonek, kde vystupuji i se svým synem na školní přírodní zahradě, kterou zase pro změnu vytvářela moje žena. To byla taková velká legrace a budu si to asi dlouho pamatovat.
Kdybyste se chtěl zajet podívat někam do zahraničí, pokud jde o technologie a vzdělávání, kam byste rád vyjel. Případně, je nějaká zahraniční vzdělávací instituce, kde se vám líbilo a rád byste se tam vrátil?
Já jsem měl shodou okolností právě i ten minulý rok hodně cestovní. Byl jsem několikrát za hranicemi, byl jsem v New Yorku, což byla skutečně velmi užitečná a inspirativní návštěva. My jsme si právě v Učiteli naživo vytipovali nejprogresivnější vzdělávací programy pro ředitele, podle literatury a podle výzkumu, a šli jsme se podívat do New Yorku, kde jedna z těch organizací vzdělává a připravuje ředitelský program. Ono to vlastně nebylo o technologiích. Tím klíčovým heslem je tam pedagogický leadership, a to je velice důležité. S technologiemi to souvisí samozřejmě také. A nyní to v letošním roce v Učiteli naživo uplatňujeme ve vlastním programu tady v České republice.
Zároveň jsem loni měl štěstí, Google mě pozval na bezpečnostní Child Safety Summit v centrále Googlu v Dublinu a hned druhý den jsme byli v centrále ve Facebooku. To je taková věc, která se člověku nestane mockrát za životě, že má možnost poznat evropskou centrálu dvou nadnárodních gigantických firem.
A v prosinci minulého roku jsem byl v Bruselu v European Schoolnetu, navštívit Future Classroom Lab, který tam European Schoolnet provozuje pro učitele jako takový showroom toho, jak lze technologie využívat, jak pracovat s prostorem. O tom ostatně vyjde článek na Spomocníkovi koncem března.
To byla taková reminiscence, že se mi podařilo v minulém roce hodně cestovat. Já sleduji zahraniční dění právě hodně díky Spomocníkovi a díky článkům Bořivoje Brdičky. To je jeden z hlavních přísunů nových informací.
Nedávno jsem se na konferenci Eminent setkal se šéfem amerického konsorcia pro školní síťování. Oni sídlí ve Washingtonu a mimo jiné vydávají prognózy pro technologie nebo trendy, které ovlivní vzdělávání. Ta studie se jmenuje Horizon Report. A od té doby, co jsem se s tímto šéfem tam potkal, mi chodí různé pozvánky na jejich akce, které dělají ve Spojených státech, a jsou velmi zajímavé. To je jedna z organizací, která mne inspiruje.
A kdybych měl zmínit ještě nějakou, tak rovnou ambiciózní přání, a to je ISTE, opět americká organizace, která připravuje standardy pro vzdělávání různých cílových skupin, a obě tyhle organizace mě lákají, protože jejich výsledky se dají velmi dobře sledovat online po internetu a myslím si, že nám tady v České republice takovéto organizace chybí.
V Česku zásadně chybí širší nápaditá nabídka podpory učitelům, ředitelům a školám.
Je nějaký zahraniční vzdělávací projekt nebo aktivita, kterou byste rád viděl v České republice, a chybí nám tady?
Asi se nejedná o konkrétní projekt. Já mám pocit, že v Česku zásadně chybí širší nápaditá nabídka podpory učitelům, ředitelům a školám. Tím nemyslím víc prezenčních seminářů, kam učitelé chodí, ale něco na způsob projektu, který tady u nás provozuje Nadace manželů Kellnerových – Pomáháme školám k úspěchu, tedy to, kdy je daná intervence namířena přímo na podporu ve třídě, tam, kde učitel pracuje. Toto může být třeba formou nějakého peer-review, párové výuky, kdy učitelé spolupracují a učí oba dva, dopředu se na tom domlouvají. Může to být mentoring, může to být i uvádějící učitel v tom období, kdy tam přijde nový učitel po fakultě. Ideálně nám tady chybí, kdyby tohle zajišťoval stát a každý učitel mohl tyto formy rozvoje využívat. I když i moderně pojaté jednorázové vzdělávání by neuškodilo a určitě je užitečné.
Již zmíněná ISTE nabízí seminář pro učitele o tom, jak porozumět fenoménu umělé inteligence a jak ji využít ve výuce. Oni to mají jako online seminář, ale i tak je to věc, která je v českém systému zatím nevídaná. Já pracuji v akreditační komisi pro DVPP Ministerstva školství a zatím jsem takovýto seminář na toto téma, tedy na téma umělé inteligence, jak ovlivňuje vzdělávání a co konkrétně mají učitele dělat, aby se s tím tématem seznámili a uměli ho využít ve výuce, tady u nás nikde neviděl. To je jeden z mých tipů, co by se tady mohlo uplatnit.
Jaké aplikace a technologie vy sám dnes nejčastěji používáte, ať už při práci nebo v osobním životě?
Jelikož jsem profesí učitel a jsem i vystudovaný učitel, tak se snažím samozřejmě používat nástroje, které bych mohl jednoduše doporučovat i ostatním učitelům. Úmyslně se nepouštím do něčeho, co by mi sice vyhovovalo, ale bylo by to v podmínkách českých, tedy v podmínkách extrémně podfinancovaných škol, problematické nebo nepřenositelné. V tohle asi nebudu úplně vyčuhovat nebo nebudu inspirativní. Já doma používám úplně nejběžnější operační systémy – Windows, Android, iOS, protože prostě potřebuji mít přehled, jak všechny ty hlavní platformy fungují.
Hodně se snažím používat právě open source nebo služby, které jsou zdarma, protože pak mohu na seminářích a setkávání s učiteli doporučovat něco, co oni mohou hned druhý den ve své škole využít, protože si nemusí nějak složitě zajišťovat licenci. Asi všichni znají G Suite od Googlu nebo Office365 od Microsoftu, čili ty dva hlavní cloudové balíky nástrojů. Používám Thunderbird, Operu, Chrome prohlížeč, Irfanview, VLC. To jsou všechno asi běžné nástroje. Možná méně běžné je, že se držím takového staršího nástroje, který se nikdy nedostal, nebo mám pocit, že se mu nepodařilo prorazit do mainstreamu, a to je RSS čtečka. Já konkrétně používám online čtečku The Old Reader, ještě teda v kombinaci s Google Alerts službou, a díky tomu sleduji ty problematiky, které mě zajímají, zejména vzdělávání, a mám nejnovější informace na jednom místě. To je skvělá technologie, která se úplně neuplatnila plošně, ale vlastně pořád funguje. A samozřejmě všechno mám propojené na mobilu, respektive mobil mám propojený s tabletem a notebookem, to je asi dneska běžné.
Účty na sociálních sítích mám, ale většinou je používám jenom pasivně, aktivně jsem používal Google+, který shodou okolností tento rok končí, tam ještě budu muset vymyslet nějakou náhradu. Částečně používám LinkedIn a pak mám samozřejmě svoje webové stránky na adrese ondrej.neumajer.cz, ale to jsou stránky poměrně spartánské, protože já je používám především jako archiv svých článků, čili primárně pro mě. Běží to teda na Wordpressu a teď jsem koukal, že tam mám asi 200 článků. Není tam moc bohatá grafika, jde mi spíš o to, abych věděl, co jsem všechno napsal, a zároveň to měl někde online archivováno.
Málo spolu mluvíme. Potřebujeme víc komunikovat a respektovat i jiné pohledy.
Chtěl bych se ještě na chvilku vrátit k vaší roli poradce pro realizaci Strategie digitálního vzdělávání. Co je na té práci pro vás nejzajímavější? A co vás na ní nejvíc baví?
Ono to je na takové delší povídání. Já jsem se tady do té role konzultanta dostal omylem, protože jsem dřív pracoval pro státní instituce a na posledních dvou pracovištích se mi stalo to, že jsme vytvořili nějakou instituci, která začala nabourávat zavedené pořádky, a v obou případech bylo následně dané pracoviště po zásluze, za odměnu zrušeno. Takže jsem si řekl, že potřetí už to dělat nebudu a začal jsem nabízet své služby spíše veřejně, mimo státní sféru, tj. neziskovým organizacím a vzdělávacím institucím v oblasti vzdělávání. O to byl docela zájem, časem se přidaly různé krajské organizace, univerzitní pracoviště a pak jsem v roce 2013 dostal nabídku od tehdejšího náměstka ministra připravit pro ministerstvo koncepci České republiky v oblasti digitálních technologií, což jsme dělali v takovém malém týmu, který se nám podařilo dát dohromady.
Nám šlo především o to, aby to byl participativní, demokratický proces, do kterého jsme zaangažovali spoustu lidí, kteří se tou problematikou zabývají. Udělali jsme asi šest prezenčních workshopů, do toho jsme rozvinuli online diskusi, do které mohl přispívat kdokoli, oslavili jsme hlavní aktéry ve vzdělávání, které to zajímá a z toho vznikla Strategie digitálního vzdělávání České republiky do roku 2020. V roce 2014 ji schválila vláda a od té doby ji pomáhám pro ministerstvo realizovat. Já jsem se k tomu dostal takhle, spíše až možná trošku náhodou, nikoli po rovině tradičního postupu. A díky tomu se teď věnuji vzdělávací politice, nejenom digitálním technologiím. Ty jsou její součástí, ale zlákaly mě ty přesahy. To myslím, že je takový obsahový, nechci říct odklon, ale usměrnění. Všechno by tam samozřejmě mělo být.
To máme i v Učiteli naživo. To se mi líbí, že si primárně pořád musíme říkat cíle, proč to děláme. A my to děláme proto, protože chceme zlepšit učení dětí ve školách. A k tomu bychom měli směřovat. Abych měl komplexnější pohled na problematiku vzdělávání, tak jsem prošel velkým množstvím rolí v tom systému, od vedoucího skautského oddílu, přes učitele, zástupce ředitele na základní škole, dělal jsem výzkumného pracovníka, učitele na vysoké škole, lektora učitelů. V posledních letech jsem se hodně angažoval v nových formátech, jako jsou školská rada, různé školské komise na obci, místní akční plány, tam jsem členem realizačního týmu.
To jsou hrozně zajímavé pohledy. Vždycky každý pohled je novým úhlem pohledu na stále stejnou věc a zjišťuji, že právě tohle je to, co mě na tom baví, protože když člověk jde jenom jedním tím směrem, tak vždycky sice dospěje k expertnosti a patrně v tom oboru bude jeden z nejlepších, pokud si to drží dlouhodobě, ale málo spolu mluvíme s těmi dalšími lidmi a to myslím, že je jeden z hlavních problémů vzdělávacího sektoru, že my potřebujeme víc komunikovat a respektovat i ty pohledy jiné. A proto asi nejspíš se tady v tom cítím dobře, že mám možnost to konfrontovat s dalšími lidmi, kteří na to mají jiný náhled. A to sbližování těch názorů beru tak, že to jeden z mých úkolů.
Když vám zbyde čas a nevěnujete se technologiím a vzdělávání, co děláte mimo tento obor? Je prostor ještě na něco jiného?
Určitě je, to by jinak nešlo. Jak mám děti školou povinné, a mám tři, nebo dokonce máme s manželkou, tak to je taky vlastně speciální role rodiče, kdy na ty věci koukáte úplně jinak než dříve jako učitel, takže se to hodně točí okolo rodiny. Jak jsem říkal, že jsem byl původem skautský vedoucí, tak to, že pořád jezdíme někam na vandry a že se pohybuji někde v přírodě, je pro mě hrozně důležité.
Uvidíme vás letos na nějakých vzdělávacích akcích? A s čím na ně přijedete?
Já jsem dřív hodně vystupoval, dokonce jsem objel s nějakými semináři všechna krajská města, dokonce dvakrát. To bylo teda hodně náročné, ale říkal jsem si, že se potřebuji k těm ředitelům škol dostat blíž. Před dvěma lety jsem to zrušil. Teď skutečně cestuji na vzdělávací akce poměrně málo, ale měl bych se někdy koncem března účastnit konference Učit jinak, to je přímo pro učitele informatiky, taková oborová konference, kam právě spadá informatické myšlení, ze kterého jsme ve Strategii digitálního vzdělávání učinili jednu z priorit a jedno z témat, které teď rezonuje ve vzdělávací politice.
A potom samozřejmě tradičně v dubnu probíhá Počítač ve škole na gymnáziu v Novém Městě na Moravě, kde určitě budu vystupovat. Doufám, že se mi tam podaří přivést někoho z ministerstva, aby zde přednesl plány ministerstva v této oblasti. Já tam určitě budu vystupovat s rámcem digitálních kompetencí DigCompEdu, který jsme teď přeložili, chystáme z něj standard a chceme připravit velké množství doprovodných aktivit, aby se učitelé mohli s tímto rámcem seznámit a začít praktické nástroje, které se teď vytváří, využívat. Určitě bych tam chtěl mít k tomu workshop, a pokud se to podaří, tak bych tam rád měl i workshop právě k tvorbě nového standardu studia ICT metodiků. To teď vzniká v rámci Národního institutu pro další vzdělávání a myslím si, že by bylo velmi užitečné, kdyby se ho podařilo dostat na světlo světa ještě dříve, než bude schváleno, aby mohlo být podrobeno kritice učitelů z praxe, takže pokud budou karty dobře rozhozeny, tak bych tam s tím mohl vystoupit.
Co nového se letos v oblasti vzdělávání ještě chystáte zrealizovat?
Já se věnuji vzdělávací politice, čili tam samozřejmě ne všechno, co si mohu na začátku roku stanovit, může být poté naplněno. Je spousta věcí, kde reagujeme až na to, co se děje. Proto nemám úplně přesně napsáno, co jsou mé priority pro rok 2019, byť třeba Strategie digitálního vzdělávání priority má. Ty se snažíme dodržovat.
Za sebe bych řekl, že Učitel naživo má před sebou velké výzvy. Já konkrétně pracuji v advokačním týmu, kde se snažíme z dnešního doplňkového pedagogického studia udělat navazující magisterské studium, konkrétně na univerzitě v Pardubicích. To je věc, která bude určitě tenhle rok, protože chystáme žádost pro Národní akreditační úřad. Tomu se budu určitě věnovat.
V rámci Strategie digitálního vzdělávání tady probíhá, jak jsem již říkal, pokusné ověřování nové informatiky na spoustě základních škol. Pokud se to podaří, tak by mělo ministerstvo vyhlásit, jak to s novou informatikou bude a jaká bude podpora pro školy, aby se implementovala i na ostatních školách. V souvislosti s tím bychom chtěli připravit spoustu opatření, například 3. vlnu šablon, kde by školy mohly finančně žádat nebo si alokovat peníze právě na hardwarové a softwarové vybavení, které ve školách teda zásadně chybí, včetně dalších výzev, které by tento rok mohly být zveřejněny.
No a už jsem hovořil o DigCompEdu. To je věc, kterou se už zabývám delší dobu, tedy rámcem digitálních kompetencí učitele, kde pro něj budeme s Národním ústavem pro vzdělávání připravovat online nástroj, něco ve stylu Profil Škola21, který už tady funguje asi 10 let. Tento se jmenuje Profil Učitel21. Jednáme o tom i s děkany pedagogických fakult, aby digitální kompetence měli všichni učitelé, kteří skončí pregraduální přípravu na fakultách a jak to dělat, aby to pro ně nebyla ta příslovečná španělská vesnice, ale byly to záležitosti, do kterých mají poměrně dobrý vhled.
Shodnout se na tom, co je nejvyšším cílem vzdělávání a kam má Česká republika směřovat, je nesmírně užitečné.
Na co se z toho všeho, co jste popsal, nejvíce těšíte?
Asi na všechno. Nejde říct jen jednu věc. Ještě mě napadá, že jsem nezmínil, na to se také těším, že se formuje důležitá věc pro Českou republiku, a to je příprava strategie vzdělávací politiky 2030+, čili opravdu dlouhodobý horizont. Tým, který to má na starosti, má ve vedení pana profesora Arnošta Veselého, což je nesmírně zkušený člověk, který se ve vzdělávací politice velmi dobře angažuje delší dobu, nebo minimálně jako teoretik, a teď má vlastně možnost své velmi přesné připomínky a zkušenosti zohlednit.
Já věřím, že pokud se tohle podaří a bude tady vytvořena diskuze, kam má Česká republika směřovat, co je tím nejvyšším cílem vzdělávání, na kterém jsme schopni se jako občané České republiky shodnout, a tyhle cíle pak dokážeme přepsat do nějakého směru, kterým se bude v praxi ministerstvo, ale hlavně učitelé ve školách vydávat, tak to by bylo nesmírně užitečné. Protože právě to se ukazuje jako dlouhodobý největší problém české politiky, že každý ministr otočí kormidlem vzdělávacího systému tam, kam zrovna má pocit, že by měl nebo chce, nebo prostě z různých důvodů, ale málokdy strategických. A jelikož to skutečně přesahuje volební období politiků, tak se tady potácíme, a právě vzdělávací politika a tahle strategie 2030 by tomu měla dát, pokud se to povede, jasné mantinely, co je tím naším cílem a kam jít.
Na to se těším, jestli se to povede. Je mi zřejmé, že to je pro běžné učitelé hrozně vysoká meta, ale tím, že se vzdělávací politice věnuji, tak to byl jeden z mých hlavních cílů toho našeho snažení.
Děkuji moc, že jste si udělal čas na náš dnešní rozhovor.
Já také děkuji a přeji Spomocníkovi hodně aktivních čtenářů a další novinky a rozvoj na Metodickém portálu RVP.CZ.
Dnes byl naším hostem na Spomocníkovi pan Ondřej Neumajer.
