Každoroční informace o prestižní výzkumné zprávě pojednávající o budoucím vlivu technologií na školství v mezinárodním měřítku tentokrát zaměřená na základní a střední školy.
V minulých letech byl u nás Spomocník jediným, kdo pečlivě sledoval každoroční vydání zprávy dvou amerických společností New Media Consortium a Consortium for School Networking (dříve Educause), která pod názvem Horizon Report získala postupně značnou prestiž a je uznávána odborníky na celém světě jako seriozní předpověď, jak budou technologie v příštích letech ovlivňovat školství. Nic ale netrvá věčně, a tak dnes mohu s potěšením konstatovat, že sledování zahraničních zdrojů v oblasti vzdělávacích technologií již přestalo být výhradní doménou Spomocníka (podobně jako tomu bylo již téměř před 10 lety v oblasti mezinárodních školních projektů, kterým se po našem vstupu do EU začala za nemalé peníze věnovat agentura NAEP).
Již více než před dvěma roky začalo výzkumné oddělení společnosti Scio, jmenovitě paní Irena Smetánková, zpracovávat Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání – viz Trendy ve vzdělávání. Zde se občas můžete o různých důležitých novinkách dozvědět dokonce rychleji než na Spomocníkovi. Tento přehled totiž nezachází do hloubky, a proces jeho zpracování je tudíž mnohem kratší. Jak se můžete přesvědčit sami, v mnoha případech, kromě anglických zdrojů, odkazuje též podrobnější informace, které jsou k dispozici v češtině třeba právě na Spomocníkovi.
Typickým příkladem je právě Horizon Report. Výběr ze zpráv SCIO o tom letošním informoval poprvé již 10. února hned poté, co vyšla hlavní zpráva pojednávající o vysokém školství. V tom okamžiku jsem stihl jen aktualizovat příslušnou stránku své prezentace použité pro přednášky v letním semestru.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Bořivoj Brdička5. 10. 2014
Musím konstatovat, že v jedné věci jsem se mýlil. Evropský Horizon Report existuje. Byl zveřejněn 2.10. - Zpráva o projektu Horizon vyzývá školy, aby se vypořádaly s výzvou, kterou představují „zapeklité“ digitální dovednosti (http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-1075_cs.htm).
Obsah je s původní globální zprávou NMC, o níž jsem zde referoval, ve shodě, takže není nutno aktuálně k tomuto článku nic dalšího dodávat.
Po více než 10 letech, co je tato zpráva zpracovávána, je zajímavé spíše než jednotlivé typy technologií sledovat hlavně vývojové trendy. Právě o nich byl náš zatím poslední loňský přehledový článek - 10 let Horizon Reportů. O většině ve zprávě uváděných technologií totiž referujeme neustále. Ty, které se letos objevily nově (sebekontrola, virtuální asistent), jsem zařadil mezi prioritní témata seminárních prací, takže se již nyní můžeme pochlubit alespoň jedním vysoce aktuálním studentským článkem - Sebekontrolní zařízení.
S rostoucím významem Horizon Reportu, který se původně soustředil jen na oblast vysokého školství, se objevují snahy vytvářet různé klony této zprávy pro jednotlivé země či jiné typy škol. Mezi publikacemi NMC najdete speciální zprávu knihovní a muzejní, australskou, norskou, brazilskou ad. Letošní pokus o evropskou, zdá se, nevyšel – viz The Horizon Report Europe. Již několik let vychází během léta také zpráva zabývající se obecně základním a středním školstvím. Předchází ji předběžný přehled obsahu, který oznamuje, která témata v ní budou rozpracována. Výběr SCIO o něm referoval 25. května. V červnu pak byla konečně publikována úplná zpráva The NMC Horizon Report: 2014 K-12 Edition [1]. Jednotlivé technologie opět není třeba popisovat, ty již dobře známe. Zastavme se ale u hlavních trendů a překážek rozvoje, které by měly ovlivňovat budoucnost školství nejvíce. Jsou, jak je u Horizon Reportu zvykem, členěny do tří kategorií.
Trendy 1-2 roky
Proměna role učitelů
Rozvoj strategií učení
Odstranitelné překážky
Tvorba autentických příležitostí k učení
Zapojení personalizované výuky
Trendy 3-5 let
Zvýšený důraz na využití otevřených vzdělávacích zdrojů (OER)
Nárůst využívání kombinovaných forem výuky
Obtížné překážky s nejasným řešením
Pěstování komplexního systémového myšlení a dovednosti komunikace
Zvýšená ochrana soukromí
Trendy 5 a více let
Zrychlení vývoje intuitivních technologií
Proměna fungování škol
Překážky těžko definovatelné a ještě obtížněji řešitelné
Konkurence nových vzdělávacích modelů
Udržení relevance formálního vzdělávání
Celá zpráva je dost rozsáhlá, proto vyberu jen to, co považuji za nejdůležitější. Zcela záměrně jsem na rozdíl od původního dokumentu propojil trendy s překážkami, protože spolu ve většině případů souvisejí. Právě ty překážky, které tým expertů při hlasování označil za těžko definovatelné a obtížně řešitelné, patří do vzdálenějšího časového horizontu.
Trendy 1-2 roky
Proměna role učitelů je podle Horizon Reportu na spadnutí. Po 30 letech očekávání jsem již docela obezřetný. Přesto k určitým posunům zcela jistě dochází. Vybavenost technologiemi se dnes netýká jen žáků, ale i pedagogů. I ti potřebují ICT gramotnost, schopnost orientovat se v sociálních sítích, využívat možnosti dalšího vzdělávání a spolupráce online (PEPOUŠovo vlnobití aneb od šplouchání v tůňce po oceán). K proměně jejich role dochází díky tomuto vývoji docela automaticky. Žák vybavený přístrojem mobilně připojeným do internetu se najednou stává někým trochu jiným – někým, koho je třeba provázet i a cestě za neformálním vzděláváním, kdo se již nebude učit jen prezenčně, ale vždy kombinovaně částečně prostřednictvím technologií. Rozvoj strategií učení je termín, který podstatu věci jen naznačuje. V originále se mluví o tzv. „deeper learning“, pro něž nejraději používám opis „rozvoj hlubšího chápání“ nebo „posun k vyšším formám myšlení“. Týká se zde výukového obsahu daného v USA novými standardy (Core Standards). Horizon Report se odvolává na definici Deeper Learning Alliance for Excellent Education, podle níž se jedná o „předávání bohatého obsahu žákům inovativními cestami umožňujícími učení i aplikaci poznatků“. Když se pak na věc podíváte trochu blíže, zjistíte, že se jedná o starou dobrou projektovou, problémovou či badatelskou výuku, která se snaží propojit učení s reálným životem.
Odstranitelné překážky
A právě ono propojení s reálným životem považuje zpráva za snadno řešitelný problém, který však dosud ve výuce přetrvává. Řešením je tvorba autentických příležitostí k učení, což máme chápat jako vtažení takové problematiky do výuky, s níž se žáci setkávají i mimo školu a vnímají ji jako vlastní. Nejedná se tedy opět o nic nového. V našem pedagogickém slovníku můžeme totéž nalézt pod označením „aktivizační metody“. Dlužno dodat, že o něco velmi podobného se pokoušel již Dewey svou progresivní výukou před více než 100 lety. Jinou snadno překonatelnou překážkou je podle Horizon Reportu zapojení personalizované výuky. Nosným principem stojícím v pozadí je zde již samotný fakt, že dovršujeme vybavení žáků technologiemi ve formě 1:1. Je celkem zřejmé, že osobní přístup s možností ovládat vlastní přístroj automaticky vede minimálně k individualizaci výukových postupů. Tato problematika ale zdaleka není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Chceme-li dospět od individualizace (všichni postupují po stejné cestě vlastním tempem) až ke skutečné personalizaci (viz Čtyři fáze personalizace výuky), potřebujeme výuku realizovat v prostředí, v němž každý přebírá za své učení vlastní zodpovědnost, nebo musíme vyvinout tzv. systémy adaptivního řízení výuky, které dokážou modifikovat i cestu, po níž se vzdělání každého jedince ubírá (viz Současný stav vývoje systémů adaptivního řízení výuky). Jsem si jist, že i zde bude asi vhodné si určitou míru skepse ohledně snadnosti realizace zachovat.
Trendy 3-5 let
Zvýšený důraz na využití otevřených vzdělávacích zdrojů (OER) očekává Horizon Report až za několik let. Je třeba připustit, že snaha prosadit na úrovni státu přístup, který by vedl k rovné dostupnosti základního vzdělání pro všechny, se nám zatím moc nedaří. Přitom je nutné si uvědomit, že volná dostupnost vzdělávacích zdrojů neznamená, že tyto zdroje (typicky digitální učební materiály) všichni skutečně používají. A neznamená to ani, že mají být tvořeny zadarmo. Velmi často vznikají jako výstup projektů placených z veřejných peněz, takže je pak logické, aby je daňoví poplatníci mohli využívat. Některé státy jdou ještě dál a dávají žákům k dispozici základní sadu učebnic v digitální podobě s licencí Creative Commons, které obsahem pokrývají výukové standardy. Nám nejblíže se s takovým projektem realizovaným částečně pod vlivem evropské iniciativy Opening up education můžeme setkat v Polsku (E-textbooks). Politiku EU v oblasti OER hodnotí Horizon Report vysloveně kladně. Jako příklad toho, jak by sdílení otevřených vzdělávacích zdrojů mělo vypadat v praxi, je uveden též portál americké neziskové organizace CK-12, který se zaměřuje na podporu učitelů při tvorbě a sdílení výukových materiálů ve vlastním formátu FlexBook. Dalším trenden, který se má naplno uplatnit nejdříve za 3 roky, je nárůst využívání kombinovaných forem výuky. Zpráva ve skutečnosti pracuje s termínem „hybridní formy výuky“ (Hybrid Learning Designs). Řekl bych, že použití slova „hybridní“ místo „kombinované“ (anglicky blended) bylo záměrné. Zvykli jsme si chápat online komponenty kombinovaných forem jako formální součást výukového procesu (typicky podporovanou nějakým systémem řízení výuky) – viz Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání. S tím však dnes již nevystačíme. Chceme-li aktivizovat žáky k samostatné online výukové činnosti odehrávající se mimo prezenční přítomnost ve škole, musíme se snažit ovlivňovat i činnosti neformální. Zpráva ukazuje, že jednou z možností tento trend naplňující je modifikace výukových aktivit tak, že se ve škole realizuje prezenčně třeba nějaký projekt a další výukové činnosti dělají žáci samostatně prostřednictvím svých přístrojů online. Jednu takovou metodiku známe pod pojmem „převrácená třída“.
Obtížné překážky s nejasným řešením
Do této kategorie zpráva zahrnuje pěstování komplexního a systémového myšlení a dovednosti komunikace, což je typický nekognitivní výukový cíl, který naplnit je samozřejmě nesnadné. A to platí zvláště v podmínkách, je-li škola orientovaná na cíle kognitivní (znalostní). Je jasné, že nás v této oblasti čeká hodně práce. Učit žáky myslet, spolupracovat a rozvíjet s podporou technologií sociální inteligenci bude třeba rozhodně podpořit. Jedním z prvních kroků tímto směrem by mohlo být Informatické myšlení jako výukový cíl. Určitě se to neobejde bez schopnosti řešit problémy. Prudký rozvoj technologií vede ke stavu vybavení 1:1 a k vývoji aplikací, které různými cestami podporují výukový proces. Ten se stále více odehrává v individualizované formě interakcí žáka s jeho přístrojem. Většina těchto aplikací se snaží výukový postup žáka nějak řídit. To lze pouze za předpokladu, že systém (typicky cloudový), který činnost kontroluje, disponuje daty, jež lze analyzovat. Čím více dat má, tím lépe. Využití tzv. velkých dat přináší mnoho nových možností, ale též má hodně rizik. Nezbytná je zvýšená ochrana soukromí. O této problematice referujeme poměrně často. Přečtěte si třeba o tom, Komu patří velká data ve školství?
Trendy 5 a více let
Ovládání technologií se vyvíjí tak, že je stále jednodušší a uživatelsky přítulnější. Od příkazového řádku operačních systémů osobních počítačů let 80tých jsme se přes grafické rozhraní reprezentované myší let 90tých dostali až k tzv. přirozenému ovládání přístrojů (natural user interface) reprezentovanému dotykovým displejem. Tento proces lze označit za zrychlení vývoje intuitivních technologií. Na jeho vrcholu je ovládání prostřednictvím přirozených pohybů nebo hlasem. Studentům pouštím futuristické video firmy Apple z roku 1987, které ukazuje, jak si tehdejší vývojáři představovali funkci virtuálního asistenta ovládaného hlasem. Ta ukázka jasně naznačuje, že cesta ke skutečně přirozenému ovládání technologií (robotů) bude ještě dlouhá. Třeba právě Apple po ní (sledován konkurencí) kráčí zcela nezadržitelně. Současné možnosti ovládání hlasem (aplikace Siri) je zřejmým důkazem.
Druhým dlouhodobým trendem Horizon Reportu pro ZŠ a SŠ v roce 2014 je proměna fungování škol. Snahy o reformu (transformaci, disrupci) tradičního uspořádání školy a školního dne existují dávno. Její úspěšnost však byla v minulosti spíše malá. Mnoho odborníků se ale domnívá, že právě technologie mají tu moc do vzdělávání inovace definitivně zavést. Počet různých převrácených, kombinovaných a hybridních škol roste a dá se očekávat, že se moderní trendy využití technologií nakonec prosadí plošně (Americké hybridní školy pro síťovou generaci, Rocketship – model školy budoucnosti).
Překážky těžko definovatelné a ještě obtížněji řešitelné
Proměna fungování škol by podle expertů měla být vyvolána právě konkurencí nových vzdělávacích modelů založených na metodách kombinovaných i čistě distančních (výuka pouze online). Jak jsme ale měli možnost sledovat třeba právě při zavádění řetězce škol Rocketship v americké Kalifornii, tento proces nebude zdaleka jednoduchý. Jeho úspěch je závislý na tom, podaří-li se vhodným způsobem nastavit ověřování výukových výsledků. Jak je patrné ze současné praxe ve Spojených státech, existuje značné riziko, že podobné školy nebudou naplňovat všechny potřebné výukové cíle (standardy), ale soustředí se pouze na to, co se testuje. Spolu s prosazováním nových vzdělávacích modelů se vynořuje problém spojený s udržením relevance formálního vzdělávání. Stávající metody založené pouze na znalostech ztrácejí stále více smysl. V prostředí globální konkurence se prosadí jen lidé vybavení nejen kompetencemi kognitivními ale též nekognitivními (měkké neboli soft skills). Klíčovou roli přitom bude hrát právě schopnost využívat technologie. Pokud se je nepodaří úspěšně integrovat do výukového procesu, hrozí riziko, že se podstatnou část pro život potřebných kompetencí budou žáci nuceni naučit v mimoškolním prostředí bez vlivu učitelů. Pak by se tradiční formální vzdělávání mohlo dokonce jevit jako zbytečné.
Vzdělávací technologie - LS2014, str. 173