Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Data cestují po světě
Hodnocení žáka ve škole je velmi důležité, jelikož jím může být žák motivován, odměňován, posouván dále, ale také demotivován. Řada odkazů a jednotlivých článků níže nabízí příklady úloh z různých oblastí vzdělávání a k nim připravené ukázkové hodnocení, včetně žákovských řešení. Úkol, řešený na Národním ústavu pro vzdělávání, vychází přímo ze dvou opatření v DZ 2015–2020, a to F.5.4: připravit podpůrné materiály, jako jsou přehledy hodnocení/známkování uvádějící kritéria pro hodnocení a škálování různých aspektů žákova výkonu, a modelové příklady ilustrující výkon žáka na různých úrovních. Doufáme, že příklady, které zde naleznete, budou sloužit pro vaši praxi a budou vás inspirovat k tvorbě vlastního hodnocení žáků.
Základem je úloha pro žáky 9. třídy, jejímž cílem je ověřit úroveň práce žáků v tabulkovém kalkulátoru a jejich schopnost poradit si s převodem formátů. K úloze je vypracován systém hodnocení na tři dovednostní úrovně, v každém z nich jsou vypsány úkoly, které žák zvládl. Tuto tabulku lze použít jako předstupeň formativního hodnocení. Žák podle ní může zhodnotit svou práci sám. Předkládá směr, kterým se mohou vydat učitelé, kterým nevyhovuje v českém školství převažující sumativní hodnocení. Aktivita byla ověřena v devátém ročníku nižšího stupně Gymnázia v České Lípě.
Při výuce jsou jedním ze zásadních momentů hodnoticí procesy. Můžeme říct, že je to způsob, jakým dává učitel žákovi zpětnou vazbu především k jeho práci a školním výkonům. Podstatou tohoto procesu je určitým způsobem zmapovat žákův výkon, jeho vědomosti nebo postoje a následně se vyjádřit ke zjištěným skutečnostem. Možností, jak hodnotit je mnoho. Od základního kriteriálního hodnocení, zda žák splnil, či nesplnil, až po slovní hodnocení, ve kterém se učitel vyjadřuje k dosažené úrovni žáka ve vztahu k cíli vyučování a možnostem žáka. Jednotlivé způsoby hodnocení může učitel také kombinovat, aby dosáhl v učebním procesu co nejlepších výsledků.
Pro ukázky možností hodnocení jsem vybrala část úlohy pro devátou třídu základní školy, kterou vytvořil Mgr. Radek Špáta. Tuto úlohu jsem zadala žákům v posledním ročníku nižšího stupně Gymnázia v České Lípě v předmětu Informatika a výpočetní technika. Třída je rozdělena do dvou skupin po 15 a 16 žácích, každý žák má k dispozici vlastní počítač. Výuka probíhala mezi 14.30 a 16.05 hod. Jde o poslední hodiny a na žácích je při každé hodině znát únava a z ní pramenící nesoustředěnost. Na práci měli žáci 45 minut. Z první skupiny práci stihli všichni žáci dokončit v určeném limitu. Ve druhé skupině to stihli pouze 4 žáci, ostatní dostali za úkol práci dodělat doma. Žákům jsem také nasdílela formulář, ve kterém měli možnost se vyjádřit k obtížnosti práce a jednotlivým úlohám. Ze sebraných výsledků vyplynulo, že nejméně pěti žákům přišlo 45 minut na tuto práci opravdu málo. Z 25 žáků, kteří formulář vyplnili, hodnotil úlohu jako obtížnou pouze jeden a jako lehkou tři. Osmnáct dalších žáků hodnotilo práci jako lehčí nebo těsně uprostřed. Šest žáků práci hodnotilo spíše záporně (nelíbila se jim nebo spíše nelíbila). Možnosti anonymní zpětné vazby využilo pouze 8 žáků, z nichž většina kritizovala nedostatek času.