Hodnocení žáků-cizinců

Vhodně zvolený způsob hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi něž patří i cizinci a žáci s odlišným mateřským jazykem (OMJ), může výrazně podpořit motivaci a nastartovat cestu za školním úspěchem. Následující text analyzuje základní druhy hodnocení a jejich vhodnost ve vztahu k žákům-cizincům a je doplněn o praktickou ukázku.  

Za nejméně vhodný způsob hodnocení žáků-cizinců můžeme považovat hodnocení sociálně normované neboli klasické udělování známek na stupnici od jedné do pěti, kdy výsledky jsou interpretovány v závislosti na výkonu ostatních členů skupiny. Vzhledem k tomu, že žáci cizinci i žáci s odlišným mateřským jazykem jsou zatížení neznalostí (případně omezenou znalostí) jazyka a často pocházejí z odlišného socio-kulturního prostředí, srovnání s normou většinových žáků pro ně především při vstupu do české školy musí jednoznačně vyznívat v jejich neprospěch. Špatné známky při vstupu do neznámého prostředí mohou působit silně demotivačně, potažmo mohou ovlivnit sebepojetí a sebehodnocení žáka. Totéž ovšem platí i o dobrých, ale nezasloužených známkách. Ve snaze přistupovat k žákovi-cizinci empaticky může učitel začít dávat lepší známky, než si žák opravdu zaslouží. Ostatními spolužáky to může být vnímáno jako pozitivní diskriminace, která se ve výsledku obrátí proti samotnému žákovi-cizinci a negativně se podepíše na klimatu třídy. O něco spravedlivější se může zdát sociálně normativní hodnocení založené na předem stanovených a jasných kritériích, například dosažení určitého počtu bodů nebo procentuální úspěšnosti. Ovšem i tento zdánlivě spravedlivější způsob vychází z předpokladu, že všechny děti mají stejné startovní podmínky. U dětí, které na rozdíl od svých spolužáků překonávají jazykový handicap a často vstupují do vyšších ročníků české školy, aniž by prošly všemi předcházejícími třídami jako jejich čeští spolužáci a měly podobnou zkušenost, tento předpoklad jasně neplatí.