Prvňáci a matematika I. Začínáme

Dále se v tomto období žáci naučí dobře orientovat v prostoru tak, aby rozuměli pokynům jako: Píšeme od shora dolů a od leva doprava apod. Poznají nejdůležitější vztahy uspořádání: více, méně, stejně; větší, menší; před, za. Naučí se pomocí vytváření dvojic rozhodovat o tom, čeho je více, méně, stejně, tj. který z daných souborů má více, méně prvků nebo zda mají stejně prvků. Jsou to vztahy důležité pro pochopení vlastností přirozených čísel. Vztahy uspořádání jako před – za, větší – menší jsou velmi důležité při poznávání přirozeného uspořádání čísel. Ve vztazích před a za je potřeba rozlišovat před a hned před, za a hned za. Vztahy hned před a hned za nejsou lineárním uspořádáním, nejsou tranzitivní. Nejmladší žáci poznávají tyto vztahy na konečných uspořádaných množinách. Takové množiny mají první a poslední prvek. Prvek a uspořádané množiny je první, právě když před ním již žádný prvek není. Prvek z uspořádané množiny je poslední, právě když za ním již žádný prvek není.

Dále se v přípravném období upevní i poznávání základních barev – červená, modrá, zelená, žlutá, bílá a černá a základních tvarů – trojúhelník, čtverec, obdélník a kruh proto, aby žáci od počátku mohli pracovat s barvami a drobným materiálem, který se využívá při poznávání čísel do 20 apod. Drobný materiál je v tomto období poměrně důležitý, neboť činnosti s ním napomáhají rozvíjet jemnou motoriku těch nejmladších žáků. Poměrně často je možno se setkat s nadprůměrně nadanými dětmi, které mají problémy s jemnou motorikou – jsou tzv. nešikovné. Kdysi dávno – již v první polovině minulého století – dostávali žáci na počátku prvního ročníku dřevěné skládanky, které obsahovaly dřevěné barevné destičky základních geometrických tvarů a barevné tyčinky.

Později se používaly umělohmotné destičky tvaru trojúhelníku, čtverce, obdélníku, kruhu ve dvou velikostech a čtyřech barvách (viz obr. 1) a různé knoflíky, ať již skutečné nebo specielně pro školu vyrobené skleněné kruhové destičky. Destičky geometrických tvarů mohou dětem připravit starší žáci alespoň z barevných papírů nebo je možno využít různých mozaikových skládanek, které se prodávají jako hračky.

Jako další drobný materiál mohou sloužit umělohmotné dvoustranné knoflíky na ložní prádlo, které je vhodné na jedné straně obarvit nebo polepit barevnou samolepkou (obr. 2), nebo je možno použít umělohmotné barevné uzávěry z pet lahví – slepí-li se spolu vždy dva různobarevné. Postupně by jich měli mít žáci 20. Zpočátku jich stačí 5, popř. 10. Dále je možné použít i figurky z různých deskových her.

Seznámení žáků s učebními materiály – pracovními listy, prezentací. Žáci na počátku 1. ročníku ještě nedovedou číst, proto jsou písemná zadání úkolů v pracovních listech psána drobnějším písmem a jsou určena vyučujícím a hlavně pak rodičům, kteří je žákům přečtou při plnění úkolů. Žáci si prohlédnou úvodní stranu prezentace. Kolik tam je kostek – schodů? Na kterém schodu stojí děti? Kdo uhádne, proč stojí na prvním schodu? Umíte přečíst čísla, která jsou na kostkách – schodech? Kdo dovede přečíst, co je na nich napsáno? V obláčkách je naznačeno, co všechno se budete učit. Poznáte, co se budete učit?

Podívejte se na další stránku. Jsou tam obrázky dětí. Jsou to vaši spolužáci. Budou se s vámi učit matematiku. Dovedete je spočítat?   

1. Orientace v prostoru třídy je důležitá nejen pro vyučování matematice, ale pro vyučování vůbec. Je to především určení polohy – místa. Určení místa nahoře, dole a pak i vztahy nad, pod v prostoru a ve svislé poloze (nahoře na tabuli, dole na tabuli, horní – dolní okraj tabule) není pro většinu žáků problémem. Některým žákům však činí potíže určit polohu v sešitě, na papíře, jestliže je ve vodorovné poloze na lavici a jestliže se mluví o horním – dolním řádku na stránce v sešitě, o horním – dolním obrázku na stránce v učebnici. Proto je důležité kombinovat určování polohy v prostoru třídy (např. co visí na stěně třídy nahoře, dole) a na ploše stránky učebnice (co je na obrázku nahoře – dole na stránce v učebnici), ukažte horní – dolní řádek na tabuli a v sešitě. Nahoru na papír, na stránku v sešitě nakreslete kroužek, dolů nakreslete čárku apod. Těm žákům, kterým dělá potíže poloha nahoře, dole v sešitě je potřeba pomoci tím, že se učebnice, sešit, papír přemístí na chvíli do svislé polohy.

Poloha vpředu, vzadu a vztahy před, za je relativní a závisí na poloze osoby, živočicha, věci – auta, budovy apod. Tuto relativnost je vhodné žákům připomenout např. při tělesné výchově, kdy jsou žáci rozestavěni na hřišti, v tělocvičně a postupně svoje postoje mění podle povelů „otočte se čelem, zády ke mně, k oknu“ apod. a po každé takové změně se uvažuje o tom, kdo je vpředu, vzadu. Ve třídě pak je vhodné žákům promítnout na tabuli obrázky takového rozestavení dětí (prezentace, snímek 5). Ve třídě – učebně je poloha vpředu, vzadu jednoznačná. Jsou tedy i jednoznačné odpovědi na otázky jako: Co je vpředu – vzadu ve třídě? Kdo sedí v lavici ve předu, vzadu?

Poloha vpravo, vlevo je rovněž relativní a závisí na poloze osoby. Ve škole žáci potřebují tuto polohu rozlišovat, aby rozuměli a správně plnili takové základní pokyny jako: Píšeme, čteme odleva doprava. Otočte se doleva, doprava. Určování polohy vpravo, vlevo bývá na počátku školní docházky poměrně velkým problémem, neboť značná část žáků v této době neumí ani ukázat pravou, levou ruku. Kdysi se žákům říkalo, že pravá ruka je ta, kterou píšeme. Ovšem v současné době, kdy se leváci nepřecvičují, to pro žáky vodítkem být nemůže. Asi je nejvhodnější začít tím, že si žáci nahmatají místo, kde jim tluče srdce. Lidé mají srdce na levé straně, a pak i žákům ukázat obrázek lidského těla s vyobrazením umístění srdce (prezentace, snímek 3). Ruka na té straně je levá, druhá je pravá. Rozlišování levé a pravé strany je důležité i pro ty nejmenší pro jejich bezpečnost při cestě do školy. Rozlišování levé a pravé strany je vhodné upevňovat i při tělesné výchově při provádění povelů vlevo – vpravo v bok a na dopravním hřišti. Relativnost levé a pravé strany si žáci uvědomí v situacích, kdy se učí zdravit a podávat při pozdravu pravou ruku.  

Dále je možno postupně seznamovat žáky s polohami vodorovná, svislá, šikmá, a to jak modelů rovin – desky, listy papíru, tak modelů úseček, přímek – tyčky, špejle, tužka. To je opět důležité žákům ukázat opravdu názorně. Vodorovná, v poloze vodní hladiny, voda ve sklenici, v umyvadle, v rybníce. Deska lavice je vodorovná, podlaha, strop třídy jsou vodorovné. Příčky na ribstolu, na žebříku v tělocvičně jsou vodorovné. Svislá – visí, obraz visící na stěně je ve svislé poloze. Deska tabule, stěna učebny, dveře jsou ve svislé poloze. Provázek, na který zavěsíme závaží, je ve svislé poloze. Dětská klouzačka na hřišti je šikmá. Střechy na některých domech jsou šikmé. Když pouštíme papírového draka, je provázek, na kterém je přivázaný, šikmý (prezentace, snímek 7).  

Cvičení

1. Co je ve třídě nahoře? Co je dole? Kde je strop, kde podlaha? Co je nakresleno na tabuli nahoře, co dole? Na stránku v sešitě namalujte nahoru kroužky a dolů čárky jako na tabuli.

2. Pracovní list, cv. 1: Žáci uvažují o tom, co je v rámečku nahoře, dole. Obrázek dokreslí. Ten mohou dokreslit doma nebo při výtvarné výchově.

3. Tabule – prezentace, snímek 3, cv. 1: Co je ve třídě vpředu? Co vzadu? Kde je ve třídě na obrázku televizor? Postaví se ti žáci, kteří sedí vepředu. Ukažte na obrázku třídy žáky, kteří sedí vepředu. Kdo je ve třídě na obrázku vpředu u tabule? Nyní se postaví ti žáci, kteří sedí vzadu. Ukažte žáky, kteří sedí ve třídě na obrázku vzadu.

4. Tabule – prezentace, snímek 3, cv. 2: Na které straně mají lidé srdce? Kterou rukou ukazuje paní učitelka? Ve které ruce drží aktovku dívka, která si jde sednout do lavice? Kterou rukou se hlásí dívka s červenými stužkami v copech v poslední lavici? Kterou rukou se hlásí její sousedka v červeném svetru? Kterou se hlásí chlapec v lavici před nimi? Kterou rukou se hlásí dívka ve žlutém tričku? Ve které ruce drží chlapec barevné listy papíru? Kterou rukou se hlásí dívka, která sedí na židli obráceně? Ukažte žáky ve třídě na obrázku, kteří se hlásí pravou rukou. Kterou ruku má položenou na rameni svého spolužáka dívka v červeném svetru s puntíky? Na které straně mají děti ve třídě na obrázku okno? Kdo již dovede počítat? Kolik dětí sedí v jedné lavici, v lavicích v jedné řadě? Kolik je všech žáků v 1. třídě?

5. Tabule – prezentace, snímek 4, pracovní listy, cv. 2: Orientace v plánu třídy. Žáci ukážou lavice vepředu. Nakreslí na ně malé obdélníky – notýsky. Pak ukážou lavice vzadu. Nakreslí na ně kroužky. Každý žák si může na plánku třídy najít i své místo a označit si je třeba hvězdičkou nebo se tam nakreslit.                  

6. Tabule – prezentace, snímek 5, cv. 1, 2, 3, 4, pracovní listy, cv. 3: Žáci jsou rozestaveni na hřišti, v tělocvičně, popř. ve třídě a mění svou polohu podle pokynů: Postavte se čelem ke mně, čelem vzad, vlevo v bok, čelem vzad, vpravo v bok a v každé této poloze říkají, co mají před sebou, co za sebou, co po pravé, co po levé straně a pak tyto úkoly řeší na obrázcích na tabuli a v pracovních listech. Které děti stojí vepředu (vzadu) na zeleném hřišti, na žlutém hřišti, na šedém hřišti, na modrém hřišti? Kolem hřiště je plot. Každá strana plotu má jinou barvu. Jakou barvu má plot před dětmi, (za dětmi) na zeleném, na žlutém hřišti, na šedém hřišti, na modrém hřišti? Jakou barvu má plot vlevo (vpravo) od dětí na zeleném hřišti, na žlutém hřišti, na šedém hřišti, na modrém hřišti?

7. Jak se lidé zdraví? Kterou ruku si lidé při pozdravu podávají? Žáci předvádějí společenské chování lidí, podávají si ruce apod. Dále se levá, pravá procvičuje i při tělesné výchově, kdy se nacvičuje chůze – pochod, kdy všichni na povel vykročí levou (pravou) nohou. Pak mohou podle povelu dupnout pravou (levou) nohou apod.

8. Tabule – prezentace, snímek 6: Žáci vyprávějí, popisují, kde stojí, když čekají ráno, až se otevře škola. Říkají, co je za, před jejich školou apod. Pak popisují situaci u školy na obrázku na tabuli.

9. Žáci pozorují  vodní hladinu ve sklenici, v umyvadle. Podržte list papíru, špejli tak, jako by plaval na vodní hladině. Podržte je ve vodorovné poloze. Jmenujte, ukazujte kolem sebe věci, které jsou ve vodorovné poloze.

10. Jmenujte, ukazujte věci, které visí na stěnách třídy. Nástěnka, obraz visí na stěně, jsou ve svislé poloze. Ukazujte věci, které jsou ve svislé poloze. Podržte sešit, tužku ve svislé poloze.

11. Učebnici, knížku, sešit položte na lavici. Na jedné straně ji podložte třeba penálem nebo nějakou krabičkou. V jaké poloze je pak knížka? (Je v šikmé poloze.) V jaké poloze je skluzavka na hřišti? Podržte knížku, tužku v šikmé poloze.

12. V tělocvičně se dívejte kolem sebe a říkejte, co je ve vodorovné, svislé, šikmé poloze. Říkejte, v jaké poloze jsou tyče bradel, příčky ribstolu, žebříku, šplhadla, zavěšená lavička?

13. Tabule, snímek 7, pracovní listy, cv. 4: Vodní hladina je vodorovná. Na provázku visí závaží. Provázek je svislý. Střecha domu je šikmá. Lída leží na zemi. V jaké je poloze? Hanka stojí a natahuje se nahoru. V jaké je poloze? Matěj se houpe na houpačce. V jaké je právě poloze?      

2. Vztahy uspořádání: více, méně, stejně;  větší, menší;  před, za žáci opět poznávají především zkušenostmi z běžných situací. Např. při odchodu ze školy nebo v tělocvičně mohou dostat žáci za úkol, aby utvořili dvojice chlapec – děvče. Odpovídají na otázky, zda je každý chlapec ve dvojici s děvčetem, zda je každé děvče ve dvojici s chlapcem nebo zda jsou nějací chlapci (děvčata), kteří nejsou ve dvojici chlapec – děvče. Koho je více, děvčat nebo chlapců? Ve třídě také tvoříme dvojice žák – židle. Sedí každý žák na židli? Jsou ve třídě židle, na kterých nikdo nesedí? Čeho je ve třídě více, dětí nebo židlí? Při rozdávání učebnic, sešitů se opět zdůrazňuje tvoření dvojic žák – učebnice, žák – sešit. Dostal každý žák učebnici, sešit? Nedostal někdo dva (více) sešitů? Zůstal na stolku nějaký sešit? Čeho je více, sešitů nebo žáků? Pak žáci vytvářejí dvojice z různého drobného materiálu. Např. kladou na lavici lístky geometrických tvarů, tvoří dvojice trojúhelník – kruh. Trojúhelníků je stejně jako kruhů. Na magnetické tabuli tvoří dvojice červená – modrá magnetka. Každá modrá magnetka je ve dvojici s červenou magnetkou, ale některé červené magnetky nejsou ve dvojici s modrou magnetkou. Červených magnetek je více než modrých.

Je důležité, aby se žáci setkali i se situací, kdy je jednomu prvku dané množiny přiřazeno více prvků druhé množiny. Např. na stupínku stojí tři žáci. Jeden drží dva sešity a ostatní mají po jednom sešitě. Je každý žák na stupínku ve dvojici se sešitem? Jeden žák má dva sešity. Proto nemůžeme říci, že je stejně sešitů jako žáků. Po takovýchto praktických činnostech vytvářejí žáci dvojice graficky na tabuli a v pracovních listech. Na základě grafického záznamu pak rozhodují o vztazích více, méně, stejně. Příležitostně je možno na žácích požadovat, aby spočítali po jedné to, co porovnávají.

Vztahy větší, menší; starší, mladší; dříve, později; před, za a také vztahy hned před, hned za poznávají žáci především v činnostech a prostřednictvím praktických zkušeností. Vztahy větší, menší, před, za je možno uvést při tělesné výchově, kdy se žáci staví do řady, do zástupu podle velikosti. Kdy vyučující může dávat pokyny jako: První, poslední zvedne ruku. Zvednou ruku všichni, kteří jsou za prvním, před posledním, před Jirkou, za Evou, hned před, hned za apod. Jsou to i různé pohádky, které mohou přispět k upevňování probíraných vztahů. Je to např. pohádka Tři medvědi, která může přispět k upevňování vztahů větší, menší, největší, nejmenší nebo pohádka O veliké řepě, na které je možno s dětmi procvičit vztahy za, před; hned za, hned před.         

Cvičení

14. Utvořte dvojice chlapec – děvče. Je každý chlapec ve dvojici s děvčetem? Je každé děvče ve dvojici s chlapcem? Jsou tu chlapci, kteří nejsou ve dvojici s děvčetem? (Kolik jich je?) Jsou tu děvčata, která nejsou ve dvojici s chlapcem? Je více děvčat nebo chlapců? (Kolik je chlapců, kolik je děvčat?)

15. Hra na židličky: Tuto hru je možno hrát buď při náhradní tělesné výchově, kdy žáci nemohou do tělocvičny ani na hřiště, nebo v průběhu vyučování pro osvěžení. Vzadu ve třídě se postaví do řady několik židlí a vyvolí se několik žáků, o jednoho více než židlí. Děti běhají kolem židlí a na zapísknutí si co nejrychleji sednou. Ten, kdo si nestačí včas sednout, na koho nezbude židle, prohrává. Na to pak děti rozhodují o tom, zda bylo ve hře více židlí nebo dětí a proč. V naší třídě – je tu více židlí nebo žáků? Obrázek tabule – snímek 3: Sedí na každé židli žák? Jsou ve třídě židle, na kterých nikdo nesedí? Kam si jde sednout dívka, která přišla do třídy? Kam si půjde sednout chlapec, který přišel? Zůstane i pak některá židle volná? Je ve třídě více židlí nebo žáků?

16. Rozdáváme učebnice, sešity: Čeho je více, méně sešitů, učebnic nebo žáků?

17. Tabule – prezentace, snímek 8, 9, 10, pracovní listy, cv. 5, 6, 7: Žáci uvažují o tom, čeho je více, dětí nebo balonků. Čárami vyznačují dvojice dítě – balonek. Na míse byly rohlíky. Přišly děti, každé si vzalo jeden a na míse nic nezůstalo. Bylo více dětí nebo rohlíků nebo jich bylo stejně? (Kolik je na obrázku rohlíků, kolik dětí?) Na poličce byly hračky na kolečkách, přišly děti a vzaly si je. Má každé dítě hračku? Jsou všechny hračky ve dvojici dítě – hračka? Jsou všechny děti ve dvojici dítě – hračka? Čeho je více, dětí nebo hraček? Proč? (Kolik je na obrázku dětí, kolik hraček?) V pracovních listech žáci čárami vyznačují dvojice dítě – balonek, dítě – hračka, motýl – květina. Podtrhnou červeně obrázky těch předmětů, které nejsou ve dvojici, a říkají, čeho je více, méně.

18. Práce s drobným materiálem: Vyučující tleská, klepe, píská apod., žáci kladou na lavice knoflíky, kreslí na papír nebo stíracím fixem na fólie čárky, postupují s hrací figurkou po hrací dráze nebo ukazují prsty na rukou. Položí stejně knoflíků, nakreslí stejně čárek, udělají s figurkou stejně skoků, ukážou stejně prstů, jako uslyší tlesknutí, písknutí, klepnutí.

19. Tabule – prezentace, snímek 11, 12, pracovní list, cv. 8, 9: Žáci ukazují a pak spojují čárou obrázek vozidla s rámečkem, ve kterém je stejně kol, jako má vozidlo. Žáci vybarvují kroužky na hrací dráze. Vybarví stejně kroužků, jako padlo teček na hrací kostce.

20. Na které ruce máte více prstů, na levé nebo na pravé? Kdo má více prstů, ty nebo tvůj spolužák? (Žáci přikládají k sobě ruce, a tak dokládají, že mají stejně prstů na levé jako na pravé.) Eliška má doma papouška. Kdo má více křídel, Eliška nebo papoušek? Kdo má více rukou?

21. Tabule – prezentace, snímek 13, cv. 12, pracovní listy, cv. 10: Žáci malují stejně talířků, jako je na obrázku hrnečků.

22. Aplikační úlohy: Věra jela autobusem. Seděla na sedadle u vstupních dveří. Nastoupila stará paní. Věra vstala a pustila ji sednout. Jinam si ale sednout nemohla, protože byla všechna sedadla obsazena. Bylo v autobuse více sedadel nebo cestujících? Děti byly v divadle. Všichni diváci seděli, nikdo nestál. Vedle Petra bylo jedno sedadlo volné. Bylo v divadle více sedadel nebo diváků?

23. Žáci stojí v zástupu. Kdo je první – poslední? Otočte se čelem vzad. Kdo je nyní první – poslední? Kdo všechno je před – za Lídou? Kdo je hned před – hned za Honzou? Žáci mohou určovat, i kolik je dětí v zástupu, popř. i určovat, kdo je třetí, druhý apod.

24. Tabule – prezentace, snímek 14, 15, cv. 1, pracovní list, cv. 11, 12: Žáci označují postavy, které jsou první – poslední, které jsou před – za, hned před – hned za danou postavou. Pak i auta, která stojí u závor. (Je možno i počítat po jedné, popř. určovat pořadí.)

25. Znáte pohádku O veliké řepě. Zahrajte ji. Kdo byl první, poslední z těch, kteří tahali řepu? Kdo byl za, hned za dědou? Kdo byl před, za vnučkou Aničkou? Kdo byl hned před, hned za pejskem?

26. Aplikační úloha: Žáci ji předvádějí a staví se tak, jak postupně chlapci doběhli do cíle: chlapci Honza, Petr, Jirka a Borek závodili v běhu. Jirka byl v cíli dříve než Petr, ale později než Borek. Honza doběhl do cíle dříve než Borek. Kdo byl v cíli první? Kdo poslední? (První Honza, Borek, Jirka a poslední byl Petr.)      

3. Tvary trojúhelník, čtverec, obdélník, kruh dovedou děti rozlišovat již v předškolním věku. Dovedou roztřídit různé destičky podle tvaru. Mívají však problémy se správným názvem. Místo kruh, kruhy říkají: To je kolečko, to jsou kolečka. Na počátku školní docházky je vhodné navázat na zkušenosti a představy o geometrických útvarech, které žáci získali v předškolním věku s různými mozaikami a stavebnicemi. Např. mohou dostat za úkol „uklidit“ – roztřídit rozsypané destičky, papírové různobarevné lístky geometrických tvarů, které jim připravili starší žáci. Při tom mohou pracovat ve skupinách. Vyučující jim pak ukazuje lístky tvaru trojúhelníku, čtverce, obdélníku, kruhu, jmenuje je a žáci ukazují lístky – destičky téhož tvaru. Pak ukazují obrázky v pracovních listech nebo promítnuté na tabuli (prezentace, snímek 16), říkají jejich názvy a ukazují destičky – lístky téhož tvaru. Vyučující říká názvy geometrických tvarů, žáci ukazují destičky – lístky daného tvaru. Vyučující ukazuje lístky geometrických tvarů a žáci říkají jejich názvy.

Dále je vhodné pracovat se skládankou. Žáci dostávají za úkol vybrat všechny trojúhelníky (čtverce, kruhy, obdélníky) a postupně určovat barvu, popř. velikost lístku. Dále je možno na magnetické tabuli připravit prázdnou tabulku a žáci do ní doplňují geometrické tvary daného tvaru, barvy, popř. velikosti. Dále je vhodné se skládankou hrát i hry typu Kimových her.                                                                                                                                                                                        

Cvičení

27. Tabule – prezentace, snímek 15, cv. 2, pracovní listy, cv. 13: Žáci pracují ve skupinách se sadou lístků – destiček geometrických tvarů obdobnou, jako je na obrázku v učebnici, na tabuli. Lístky roztřídí podle tvarů. Dávají na hromádky lístky téhož tvaru. Vyučující ukáže lístek a žáci řeknou jeho název a ukážou stejný tvar mezi svými lístky. Vyučující řekne název a žáci ukážou daný tvar. Žáci spojují čarou stejné tvary – navlékají korálky trojúhelníky, korálky kruhy, korálky čtverce atd.  

28. Tabule – prezentace, snímek 16, cv. 1, pracovní listy, cv. 14: Na tabuli je promítnuta prázdná tabulka se záhlavím. Vyučující ukazuje jednotlivá políčka a žáci ukazují lístek ze své sady, který má být v daném poli tabulky.

29. Žáci řadí za sebou podle diktátu destičky např. tak, jako by je navlékali (u uzlíku je první lístek), obr. 3, a pak určují, který lístek je první, poslední, které lístky jsou před, za daným lístkem, hned před, hned za daným lístkem.

30. Tabule – prezentace, snímek 16, cv. 2, 3, 4, 5, 6, 7: Hry typu Kimových her jsou mimo jiné i dobrým cvičením paměti. Podle toho, jak si děti upevňují paměť, je možno zvyšovat i počet ukázaných destiček. Vyučující připevní na tabuli několik lístků ze skládanky nebo je na tabuli promítne. Žáci je ukážou, vyjmenují a snaží si je zapamatovat. Po zakrytí je úkolem žáků ze své sady vybrat a vyjmenovat ty destičky, které byly na tabuli.

31. Tabule – prezentace, snímek 17, pracovní listy, cv. 15: Žáci vybarví geometrické tvary v záhlaví tabulky podle tabule a pak stejně vybarví kruhy, čtverce, obdélníky, trojúhelníky, z nichž je sestavena figurka na obrázku. Jakou barvu má obdélník, čtverec, trojúhelník, kruh? Stejně pak vybarvěte všechny obdélníky, čtverce, trojúhelníky, kruhy, které tvoří postavu kašpárka, fotbalisty. 

32. Hra Ano, ne: Žáci mají před sebou obrázek sady, skládanky buď v pracovních listech nebo na tabuli. Vyučující jeden lístek ze sady schová, např. připevní na zadní stranu tabule. Úkolem žáků je pomocí vhodně volených otázek a strohých odpovědí ano – ne určit, který lístek je ukrytý. Např. žáci: Je červený. Uč.: Ne. Žáci: Je modrý. Uč.: Ano. Žáci: je to trojúhelník. Uč.: Ne. Žáci: Je to čtverec. Uč.: Ne. Žáci: Je to kruh Uč.: Ano. Žáci: Je velký. Uč.: Ano. Žáci: Je to modrý velký kruh. Žáci lístek ukážou.

33. Tabule – prezentace, snímek 18: cv. 1. Žáci určují, ze kterých geometrických tvarů je daný obrázek sestaven. Cvičení 2 je vhodné spojit s dopravní výchovou. Žáci určují tvary dopravních značek. Cv. 3: Žáci jmenují věci na obrázku a pak i věci kolem sebe, které mají tvar kruhu, trojúhelníku atd.

34. Hra typu domino: Žáci hrají ve skupinách nebo společně na tabuli. Řadí vedle sebe lístky tak, aby sousední lístky měly společnou jednu vlastnost. Např. obr. 4.