Třída budoucnosti jako koncept práce s prostorem ve třídě
Odborný článek
Třída budoucnosti jako koncept práce s prostorem ve třídě
4,3 (4 hodnocení)
Článek vysvětluje souvislosti inovace školního prostředí nejen z pohledu prostorového uspořádání třídy. Věnuje pozornost též pedagogickým souvislostem.
Prostředí Future Classroom Lab je ukázkovým konceptem školního prostoru, ve kterém se mísí prvky aktivního učení podporované vhodným uspořádáním prostoru a přítomností digitálních technologií. Takové prostředí umožňuje zohlednit proměňující se roli učitele i žáka a poukázat na odlišné styly učení. Obdobný prostor lze zařídit v téměř každé škole.
Mozek mladého člověka je extrémně flexibilní a dovede ke svému učení využívat většinu situací, které dítě zažije. Pokud ale dosahování výukových cílů podpoříme kromě vhodných metod i adekvátně uspořádaným prostorem, a navíc v něm budeme účelně využívat digitální technologie, může být výuka ve školách mnohem efektivnější, nežli tomu v dnes převládajícím uspořádání škol a tříd bývá.
Čtyřrozměrný vzdělávací prostor
O uspořádání prostoru ve třídě lze přemýšlet jako o soustavě čtyř souřadnicových os X, Y, Z a V. Osy X a Y určují, kde je různorodé vzdělávací vybavení ve třídě (lavice, stůl, nábytek, počítače, tabule atp.) umístěno a kde se nacházejí žáci. Hovoříme o
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
E Kocourek28. 2. 2019
Uspořádání pracovního prostoru pomocí přepážek, velikosti, tvaru a barvě kanceláří a vlivu toho všeho na atmosféru ve firmě se věnoval už profesor C. Northcote Parkinson v roce 1958.
Bořivoj Brdička2. 3. 2019
Jestli si dobře vzpomínám, první byl určitě Leffinqwell - https://youtu.be/cm4OHn4C1Sg. Určitě ale vycházel z Cimrmana.
rozmístění učebních zón a jejich účelu
.
Třetí rozměr Z poukazuje na to, jak je možné využít stěny učebny. Dříve byly využívány především pro umístění různých naučných map a schémat či pro prezentaci výstupů práce žáků. Moderní pojetí pedagogiky by je rádo využilo jako pracovní prostor, kde učení přímo probíhá nebo prostor, který průběh učení dokladuje. To znamená permanentní změny spočívající v interaktivním využití stěn – žáci na ně mohou psát, kreslit, promítat, lepit či věšet různé artefakty atp. Ve specifických prostorech pak mohou být některé stěny prosklené a využívat tak například propojení s venkovním prostorem.
Skutečně novým rozměrem je pak čtvrtý rozměr V, který ovšem není rozměrem fyzickým, ale virtuálním. Díky soudobým technologiím – a zejména cloudovým nástrojům – mohou být učitelé i žáci propojeni, sdílet stejné materiály a pracovat na stejných úkolech, či pracovat s rozličnými zdroji, přistupovat ke zdrojům z mimoškolního světa atp.
Od táboráku ke kyberprostoru
S jedním z nejznámějších konceptů chápání prostoru pro učení přišel již v devadesátých letech minulého století americký futurolog David Thornburg, později jej upřesnil v knize From the Campfire to the Holodeck: Creating Engaging and Powerful 21st Century Learning Environments, ve které podrobněji popisuje, jak optimalizovat prostory pro výuku tak, aby podporovaly efektivní učení. Popisuje čtyři archetypální modely poznávání: táborák, studna, jeskyně a život.
Táborák je prostředí typické pro vyprávění příběhů, kdy mudrc vypráví a ostatní pozorně naslouchají. Takové chování bylo typické pro seznamování se zvyky a předávání kultury další generaci. Zaměníme-li mudrce za experta-učitele, jsme v modelu tradiční třídy.
Druhý model nese název studna podle místa, kam chodili lidé v minulosti pro vodu, neformálně se potkávali, vyměňovali si informace a střídavě zastávali obě role: mluvčího a posluchače. Takové uspořádání je vhodné pro vznik nových myšlenek, podporuje sdílenou kulturu společenství. Lidé se totiž do skupinek po dvou či třech shlukují zcela přirozeně. V dnešní společnosti zastává funkci studny spíše kuchyňka ve firmě, kam si zaměstnanci chodí připravovat jídlo nebo třeba tiskárna s kopírkou.
Dalším modelem je jeskyně, která symbolizuje bezpečný prostor pro individuální přemýšlení a reflexi. Prostor, kde si jedinec jinde zjištěné poznatky přetváří do vlastních myšlenek, dnes často za využití knih či internetu. V klidu reflektuje, co nedávno zažil. Do jeskyní se v minulosti uchylovali poustevníci a myslitelé.
Posledním archetypem je život. Tedy přirozený proces, ve kterém se všichni učíme nové věci tím, že je prostě děláme. Využíváme vše, co jsme se do té doby naučili. Získáváme zpětnou vazbu, kterou v ideálním případě dále zohledňujeme.
Všechny zmíněné modely mají v učení své místo. Například dnes často opěvované Ted Talks nejsou ničím jiným, nežli modelem táboráku, naslouchání mudrcům. Posluchači zde naslouchají těm nejinspirativnějším mudrcům, kteří chodí po zeměkouli. Model jeskyně je se svou orientací na poznávání odehrávající se jen ve vlastní hlavě spíše opakem dnes tolik skloňovaného činnostního učení. Thornburg ovšem ve své knize navíc popisuje, jak vhodné je při vytváření vzdělávacích prostor integrovat digitální technologie.
Třída budoucnosti
Třída budoucnosti, jak je do češtiny původní Future Classroom Lab (FCL) překládán, je svým způsobem jakýsi vzdělávací showroom nabízený zájemcům k vidění v Bruselu. Vhodnější by ale bylo použití pojmu laboratoř, protože to tento prostor vystihuje nejlépe. Prostor je rozdělený do šesti učebních zón. Proč jich je právě šest, zdůvodňuje European Schoolnet argumentem, že k tomuto počtu došlo toto sdružení 34 ministerstev školství po 21 letech práce a na základě výsledků realizace vzdělávacích projektů posledních pěti let. Nejedná se tedy o nějaké dogma, spíše o vhodný kompromis vycházející z praxe evropských učitelů, kteří byli do projektů zapojeni.
Třída budoucnosti je postavena na pomezí tří atributů aktivního učení: pedagogice, uspořádání prostoru a digitálních technologiích. Všechny tři zásadně ovlivňují, jak moderní učení ve škole probíhá, navíc se vzájemně ovlivňují.
Každá učební zóna se zaměřuje na odlišný aspekt výuky a učení. Při jejím návrhu bylo cílem zdůraznit (v mnoha školách stále netradiční) možnosti uspořádání fyzického prostoru, proměňující se roli učitele i žáka a poukázat na odlišné styly učení. Souhrnně umožňují učební zóny jednoduše vizualizovat (viz obrázek), jak odlišné mohou být inovativní pedagogické přístupy integrující využívání digitálních technologií v učebně nebo v celé škole.
Obrázek 1 Třída budoucnosti se šesti učebními zónami v podobě, v jaké je umístěna v prostorách European Schoolnetu v Bruselu.
Učební zóny FCL
Objevování (investigate)– skupinové nebo individuální aktivity badatelsky orientované výuky podporované technologiemi jako jsou dataloggery pro sběr a ukládání naměřených údajů, roboty, digitální mikroskopy, online laboratoř, 3D modely atp.
Vytváření (create) – žáci tvoří různorodý obsah dle zadání, mohou k tomu využívat digitální kamery a fotoaparáty, stativ, vhodné osvětlení, klíčovací pozadí, 3D tiskárny, software na editaci videa či tvorbu podcastů, animací, streamování atp.
Sdílení (present)– tato učební zóna vybavená vhodně rozestavěným nábytkem podporuje interaktivitu prezentací, aktivní naslouchání posluchačů a poskytování zpětné vazby. Napomáhá k tomu interaktivní velkoplošná obrazovka, online nástroje pro publikování na internetu a zjišťování zpětné vazby, a nástroje podporující prezentaci, jako jsou například různé hlasovací systémy, prezentery atp. Cílem je posílit obě složky moderních prezentací: digitální online podobu prezentace i živé vystoupení před přítomným publikem.
Interakce (interact) – tento prostor oddělitelný od zbytku prostoru posuvným paravanem může nabývat podoby tradičního frontálního uspořádání stolů běžné školní třídy, jednoduše je možné ale stoly přeskupit i do jiné formace. Z technologií se zde zpravidla využívají interaktivní tabule či displeje, hlasovací systémy, mobilní počítače, software pro řízení výuky (classroom management), otevřené vzdělávací zdroje atp.
Spolupráce (exchange) – zóna založená na spolupráci a výměně zkušeností, ve které žáci zjišťují, jaké přínosy a nástrahy spolupráce přináší, či jak lze společně dospět ke konsensuálním návrhům. Z digitálních nástrojů se zde využívají například interaktivní tabule či displeje, aplikace pro myšlenkové mapy či softwarové nástroje pro podporu brainstormingu, z nábytku pak židle na kolečkách, mnohdy s integrovaným stolkem pro umístění telefonu, tabletu či notebooku.
Seberozvoj (develop) – zóna podporuje samostatnou nerušenou práci žáků tím, že jim nabízí používání sluchátek a notebooků, neformální prostředí (sedací vaky), prostor pro relaxaci, který má evokovat domácí pohodu a bezpečí. Žáci by se zde měli také učit hodnotit svoji vlastní práci.
Změna prostředí pro učení
Uspořádání učebních zón a využití digitálních technologií provedených v ukázkovém konceptu FCL úzce souvisí s dalšími aktuálními trendy ve vzdělávání. Patří mezi ně například aktivní učení podporované změnou učebních prostor (Redesigning Learning Spaces) nebo tvořivé otevřené dílny (Makerspaces). Při návrhu nových či změnách stávajících prostor určených pro učení a vzdělávání doporučují odborníci European Schoolnetu zohlednit několik klíčových aspektů:
flexibilně přizpůsobitelný prostor s variabilním nábytkem,
vhodné prostory pro kooperativní učení i samostatné učení,
inspirativní prostředí stimulující kreativitu,
možnost žáků se volně pohybovat,
všudypřítomné digitální technologie pro smysluplné využití,
světlé a jasné barvy,
pocit pohody (tzv. wellbeing).
Obrázek 2 Různorodý variabilní školní nábytek, který lze rychle přeuspořádat podle cílů aktivity a potřeb žáků
Obrázek 3 Ukázkové vybavení nábytkem i technologiemi Future Classroom Lab bylo dodáno specializovanými výrobci a rozhodně nepatří k nejlevnějším
Třída budoucnosti má pro učitele tu výhodu, že nejde o abstraktní, futuristicky se tvářící a obtížně uchopitelné téma, jak tomu může být v případě jiných digitálních trendů ve vzdělávání, jako je umělá inteligence či rozšířená reality, ani o téma příliš virtuální jako jsou virtuální světy Minecraft či dříve například Second Life. Když jsem v prosinci 2018 třídu v Bruselu naposledy navštívil, byla většina zón vybavena moderními digitálními nástroji a didaktickými pomůckami pro podporu v Česku aktuálně rezonujícího trendu zavádění informatického myšlení, tedy zejm. algoritmizace, programování, logiky…
Mnoho lidí si myslí, že FCL je ochutnávkou nových technologií koncentrovaných do jednoho prostoru. Do jisté míry to tak opravdu je. Z tohoto pohledu je bruselských FCL skutečně nedostižným showroomem, na jehož tvorbě se podílelo několik desítek komerčních partnerů, kteří se zde snaží své produkty ukázat v nejlepším vzdělávacím světle.
FCL je ale vhodné chápat především jako ryze praktickou záležitost, kterou lze v různé míře uplatnit v téměř každé škole, resp. přímo ve třídě. Samozřejmě záleží na finančních možnostech, ale jako vždy, se zaujetím pro věc a tvořivostí lze dosáhnout dobrých výsledků i bez nadnárodních technologických partnerů za zády.
Koncept rozdělení tříd na učební zóny mi připomněl v Česku poměrně známý vzdělávací program pro mateřské školy a 1. stupeň základních škol Step by Step, který se k nám z USA dostal v devadesátých letech pod názvem Začít spolu díky Nadaci Open Society Fund. Kromě individualizace a integrovaného učení hrou a činnostmi jsou v něm využívána tzv. centra aktivit, která se nacházejí v různých částech třídy. Žák si sám vybírá, ve kterém centru bude daný den pracovat, učitel pak dohlíží na to, aby v průběhu týdne vystřídal všechna centra. Vzhledem k době svého vzniku je logické, že se jedná o centra spíše tradičního střihu: čtení, psaní, matematiky, věd a objevů či atelier. Digitální technologie v původním konceptu přímo využívány nebyly. K mému překvapení ale tento program není v materiálech o vzniku FCL nikde zmíněn a ani současní pracovníci FCL v Bruselu o jeho existenci nevěděli.
Další informace k FCL
Dům zahraniční spolupráce umožňuje učitelům zúčastnit se workshopů, které se konají přímo v bruselské FCL. Zájemcům lze doporučit sledovat webové stránky na adrese https://www.etwinning.cz/mezinarodni-seminare/, případně se kontaktovat s českou ambasadorkou FCL Petrou Boháčkovou, která působící na Základní škole Dr. Edvarda Beneše v Praze-Čakovicích, kde také vznikla třída po vzoru bruselské FCL, viz https://www.zscakovice.cz/. Semináře v bruselském FCL lze navštívit také individuálně a financovat je např. prostřednictvím programu Erasmus+. Pokud by někdo chtěl navštívit další příklady v pedagogické praxi, může se kontaktovat s ambasadory FCL z dalších států EU, viz http://fcl.eun.org/cs/fcl-ambassadors. Například v Portugalsku vzniklo na principech inovativního vzdělávacího prostředí využívajícího koncept FCL již 34 škol.
Pokud by někoho zajímalo teoretické vymezení, co říká moderní pedagogika o využití vzdělávacího prostoru, doporučuji publikaci European Schoolnetu z roku 2017 s názvem Guidelines on Exploring and Adapting Learning Spaces in Schools, ve které lze dohledat i další odborné informace o konceptu FCL, viz http://fcl.eun.org/cs/learning-space-design.
FCL plánuje pro rok 2019 jisté změny, některé parametry sdíleného prostoru projdou úpravami (např. by se celkově měl zvětšit prostor učebny pro interakce) a je možné, že dojde k prostorovému sloučení některých zón, které spolu souvisejí. Zároveň by se měla začít připravovat publikace určená ředitelům škol, která bude návodem, jak vybudovat FCL ve vlastní škole.
Náklady vs. přínosy
Cílem FCL je především inspirovat učitele a podněcovat diskusi o uspořádání školního prostoru do podoby, která by více respektovala poznatky pedagogických věd a neurověd o tom, jak se děti učí, jak k tomu může přispívat vhodné uspořádání prostoru učebny a začlenění moderních digitálních technologií. Bylo by ale chybou si myslet, že na uvedené změny je potřeba nejmodernější hardware a software a investice do nákladného variabilního nábytku. I v prostředí podfinancovaných škol lze koncept různorodých učebních prostor realizovat, jak o tom ostatně svědčí i některé příklady ze zahraničí. Jistě nebude pro nikoho překvapením, že pro úspěch je klíčový spíše postoj a tvořivý přístup učitelů a ředitelů škol k inovaci školních prostor, nežli samotné finanční možnosti škol.
Předchozí články Spomocníka vztahující se k této problematice:
Poznámka: Práce byla původně publikována jako – NEUMAJER, O. Třída budoucnosti jako koncept práce s prostorem ve třídě. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2019, roč. 16, č. 2, s. 7–9. ISSN 1214-8679.
