Hodnocení kvality výukových aktivit s mobilním zařízením

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• E Kocourek2. 5. 2017

  "S technologiemi se učí jinak" -- Prosím, upřesněte tento výrok. Je ten výrok na stejné úrovni jako třeba výrok "autobus do Kladna odjíždí ve 13:00" ? Přijdu na autobusové nádraží ve 13:00 a vidím, že ten autobus opravdu odjíždí. A s technologiemi je to stejné? Přijdu do učebny, kde studenti mají k dispozici "technologie", a uvidím, že "se učí jinak"? Napadlo mě, zda to třeba není míněno tak nějak obrazně. Že by se mohlo učit jinak, nebo by se mělo učit jinak, nebo dokonce že se musí učit jinak (a že to někdo bude sledovat a vymáhat?). Mobilní zařízení z pohledu staromilcova Jsem rád, že čeští digitální stratégové jsou si vědomi, že kromě aspektů, ve kterých "je učení s mobilními počítačovými zařízeními unikátní", existují i situace, kdy učení s mobilními počítačovými zařízeními je víceméně ordinérní, akorát že efektivnější, snadnější a dokumentovatelnější. Jsou si jich vědomi, přestože pro ně jsou to fuj fuj situace, "které za autentické z hlediska mimoškolního světa považovat nelze". Jenže v těchto situacích největší předností přenosných počítačových zařízení není to, že je lze přenášet sem a tam, ale že jsou tam, kde mají být - v učebně na studentově lavici. A další velké přednosti, větší než "zohledňování širšího kontextu prostředí", větší než schopnost sběru dat (fotoaparát, kamera, mikrofon) a větší než schopnost sdílení dat, jsou schopnost snadného a rychlého pořizování digitálních (a tedy spolehlivě čitelných) dat (čili zápis obecného textu) a schopnost bleskové individuální komunikace (například pomocí e-mailu) s učitelem nebo s učitelovým programem. (Individuální komunikací míním takovou komunikaci, která neovlivňuje (zejména nebrzdí) činnost ostatních studentů, případně si ostatní studenti takové komunikace ani nemusí být vědomi.) Dílčí poznámky Ponechat zcela na studentovi, který digitální nástroj použije, je nesmysl. Pro studentovu volbu musí být vytyčen rámec - zda má použít textový editor, zda použít správce souborů - a až teprve pak si student může volit konkrétní počítačový program, aplikaci či online službu. A i pak lze tuto volbu svěřit pouze zkušeným studentům, kteří vědí, mezi čím vlastně volí. Tato znalost a zkušenost není mezi studenty běžná. "To je zásadní rozdíl proti přetrvávající pedagogické praxi, kdy volbu digitálního nástroje pro celou třídu určuje učitel." - Ten učitel to dělá správně. "Úkoly a zadání aktivit by měly být pokud možno co nejvíce realistické a měly by se pokoušet řešit typy problémů, se kterými se mohou žáci setkávat v běžném, mimoškolním prostředí." - Čertovo kopýtko se skrývá ve formulaci "pokud možno". Neboť omezená časová dotace vám vysvětlí, že nemožno. Učitelovo umění spočívá v konstrukci "co nejvíce realistických", nicméně modelových úloh. Necháte-li studenta volit, kde aktivita probíhá, a kdy a jak dlouho se bude aktivitě věnovat, narazíte na problémy se studentovou motivací. Necháte-li studenta volit si obsah (o čem se chtějí učit) a výukové cíle (co se naučí), můžete školu rovnou zrušit.

• Bořivoj Brdička3. 5. 2017

  Pane Kocourku, nejsem schopen číst celé vaše vyjádření - je moc dlouhé. Podstata je ovšem jasná a stále stejná. Vy navrhujete, abychom se zaměřili na výchovu k plnění rozkazů, a my bychom rádi budovali svět, kde bude každý schopen rozhodovat sám za sebe ku prospěchu všech. Jakkoli to zní jako utopie, nikdy se té snahy nevzdáme. Samozřejmě, že i tyto naše konstruktivistické metody vyžadují určite faktické znalosti. I ten dril je v určitých situacích vhodný. Není ale konečným cílem. Fakt, že se s technologiemi učí jinak, je dán již prostou skutečností, že děti síťové generace myslí jinak než my.

• Ondřej Neumajer3. 5. 2017

  Děkuji za komentář, pane Kocourku. Myslím, že dobře ilustruje skutečnost, proč to je s technologiemi ve vzdělávání tak složité. Je neoddiskutovatelné, že je značně obtížné popisované aktivity s mobilními zařízeními ve výuce uskutečňovat. Předpokladem totiž je, že učitel chápe, proč by to vlastně měl dělat - to v komentáři trefně popisuje kolega Brdička. Bez tohoto pochopení samozřejmě takové aktivity význam zařazovat do výuky nemá, protože pokud učitel význam výroku "s technologiemi se učí jinak" nechápe, je jakákoli další snaha marná. O jeho vysvětlení se myslím pokouší skoro každý článek na Spomocníkovi. Podle mne ve Vašich komentářích nezohledňujete, že článek je o přínosu mobilních počítačových zařízení. O stolních počítačích se zde nehovoří, jejich využití ve výuce bude samozřejmě jiné, patrně mnohem více podobné Vaší představě - pořizování digitálních (a tedy spolehlivě čitelných) dat (čili zápis obecného textu) a schopnost bleskové individuální komunikace... A poslední poznámka - ten nástroj jsme si nevymysleli my, pouze na něj formou článku upozorňujeme. Vyzkoušel jsem si tento nástoj sám využít v pedagogické praxi, proto poslední odstavec článku. ON

• E Kocourek3. 5. 2017

  Děkuji za reakci, pane Neumajer. Zdá se, že na portálu rvp.cz (a možná i jinde v českém školství) působí sekta zasvěcenců, kteří chápou význam výroku "s technologiemi se učí jinak", a nezasvěcencům jej neprozradí. Co nadělám. Že nezohledňuji, že článek je o přínosu mobilních počítačových zařízení? Máte pravdu. Pro mne jsou mobilní počítačová zařízení podmnožinou (obecných) počítačových zařízení, a domnívám se, že v nejbližších letech budou ta mobilní zařízení suplovat chybějící desktopy. A že to bude primární role těch mobilních zařízení. Vždyť která škola by budovala datové a napájecí rozvody ve třídách, když (v jistých rolích) mohou desktopy být nahrazeny tablety, s bezdrátovou datovou sítí a s jistou výdrží bez napájení. Odhaduji, že chybějících desktopů jste si všimnul - a vnímáte také tu pozměněnou (desktopy suplující) roli mobilních zařízení? Ad Bořivoj Brdička 03.05.2017 08:52 -- Omlouvám se, pokud vám připadá, že vám navrhuji cokoli jiného, než abyste se vyjadřoval jasně a nevydával černé za bílé. "Dril je v určitých situacích vhodný. Není ale konečným cílem." -- Musí-li se studenti něco naučit, je zcela lhostejné, zda to je nebo není "konečným cílem". Prostě se to musí naučit. "My bychom rádi budovali svět, kde bude každý schopen rozhodovat sám za sebe ku prospěchu všech" velice trefně vystihuje vaši pozici a já vám k té zdařilé formulaci blahopřeji. Jelikož však dnešní česká společnost je nesmiřitelně rozdělená (podle V.K. tu probíhá "studená občanská válka"), záměr "ku prospěchu všech" je nesmysl a označení "utopie" pro vaše záměry je hodně krotký eufemismus.

• Bořivoj Brdička3. 5. 2017

  Pane Kocourku, zase jednou vám musím dát za pravdu. Naše myšlenky většina nepřijímá. Nechme přesto na každém jedinci, aby se zorientoval sám. Mimochodem, vaše nápady ohledně suplování desktopů mobilními zařízeními jsou úplně nesprávné. Mobilní zařízení jsou zrovna jedním z důkazů toho, že s technologiemi se učí jinak. Vyvolaly posuny ve vnímání síťové generace (Z) a s jejich pomocí můžete rozšířit poznávání do prostor, kam byste se s desktopem nikdy nedostal.

• Jan Maršák5. 5. 2017

  Ad E Kocourek:"...dnešní česká společnost je nesmiřitelně rozdělená...." Toto tvrzení vyjadřuje Váš osobní (subjektivní) názor nebo je to výsledek nějakého Vašeho objektivního šetření provedeného na adekvátním a stratifikovaném vzorku lidí? Nebo jde jen o to zkritizovat názorové protivníky výše, byť na základě neověřených výchozích tvrzení ("straw man" argumentace)? Navíc: v čem je vlastně česká společnost nesmiřitelně rozdělena: je rozdělena majetkově, politicky, sociálně, kulturně, technologicky či jinak? Pokud jde o Vámi citované tvrzení V.K. nutno si uvědomit, že takovéto tvrzení zní velmi "úderně" (ba katastroficky) a tím je i dobře zapamatovatelné (i když jeho význam je zcela nejasný). A Institut V.K. má také postaráno o práci, neboť takovýto problém bude jistě vyžadovat ze strany Institutu nějaké naléhavé řešení.

• Bořivoj Brdička6. 5. 2017

  Pane Maršáku, nevím, zda je třeba se pokoušet o vědecké potvrzení nesmiřitelného rozdělení společnosti - bohužel celosvětového. Obávám se, že toto existuje. Vývoj světa se snaží ovlivnit lidé toužící po vítězství - je jedno, zda má formu totálně liberálního kapitalizmu nebo rovnou totalitního uspořádání státu. Vůbec jsem si nevšiml odkazu pana Kocourka na jeho ideového vůdce V.K. Byl bych se jistě nezapomněl k tomu vyjádřit. Byl to on, kdo s rozdělováním naší společnosti po "sametové" revoluci začal. Právě dnes můžeme v přímém přenosu sledovat, kam to vede. Myslím, že pan Kocourek nemá na stížnosti v tomto směru nárok.

• Jan Maršák10. 5. 2017

  Ad Bořivoj Brdička: 1. Pane doktore, Váš názor Vám neberu, ale pokud je vysloveno tvrzení, že společnost "je nesmiřitelně rozdělena", mělo by být podloženo nějakými objektivními empirickými důkazy. Jinak se z něho stává jen jakýsi ideologický, emocionálně zabarvený, slogan či ideologická panacea, které lze využít kýmkoli a použít kdykoli se to hodí. Navíc zůstává otázkou, jak pravdivost takového obecného a bohužel nejasného tvrzení vůbec ověřovat či vyvracet, když není specifikováno v čem či v jakém směru má být společnost rozdělena a navíc jak nesmiřitelně. 2. Vývoj světa v každé fázi lidské historie vždy ovlivňovali lidé toužící po vítězství. Zbývá jen vysvětlit, proč někteří lidé vítězí a jiní ne, byť jsou zase jen lidmi jako ti ostatní. 3. Co se zde má na mysli termínem "totálně liberální kapitalismus"?

• Bořivoj Brdička11. 5. 2017

  1. Diskuze pod článkem v blogu asi není místo, kde je nutné vše, co člověk řekne, dokládat exaktními vědeckými metodami. Je určena právě jen k výměně názorů. Jeden způsob ověření nesmiřitelnosti názorů dvou hlavních skupin obyvatel současného světa vám přesto nabídnu. Jedni trvají na tom, že zisk (odměna) je hlavním činitelem ovlivňujícím motivaci lidí. Tento způsob vidění světa je možná tradiční (i když, to je diskutabilní) - rozhodně ale v minulosti převažující (např. nutnost ekonomického růstu). Bohužel vede ke stále hůře řešitelným problémům (např. ekologickým). Ten druhý směr uvažování je založen na smyslu toho, co děláme. Vede k pochopení, že není možné nechat svět tím prvním tradičním déle ovlivňovat. Všude, kam se podíváte, můžete spatřit důsledky. S určitou mírou zjednodušení to platí i o naší současné krizi. Bohužel to vypadá, že nesmiřitelnost roste, oba tábory používají stále tvrdší metody a v dohledu už máme i opravdovou fyzickou konfrontaci. (Stačilo by vám jako důkaz, kdybych panu Kocourkovi při fyzickém setkání dal facku?) Podobné riziko dnes hrozí mezi přívrženci dvou hlavních politických směrů. O propagandě ovlivněné technologiemi tento boj doprovázející již snad mluvit netřeba. Mimochodem, základní pravidlo propagandy říká, že pravda (vítězství ve volbách) je to, o čem dokážete přesvědčit většinu. S exaktní vědou to nemá nic společného. 2. Podle mě je nejvyšší čas si uvědomit, že náš svět je již natolik malý, že nedává prostor pro vítězství na úkor někoho jiného. Buď zvítězíme všichni nebo nikdo. 3. Právě V.K. (údajně) přišel se rčením, "peníze nesmrdí". Lépe tento princip vysvětluje jiný známý ek. princip pocházející od Adama Smithe, a sice "neviditelná ruka trhu". Mám osobní zkušenosti se snahou ho zavádět ve školství. Zásadně tuto cestu odmítám!

• E Kocourek11. 5. 2017

  Off topic: Pane Brdička, panu Profesorovi byly vkládány do úst nejrůznější výroky, ale vy jste všechny trumfnul. Vámi zmiňovaný (a zcela pravdivý) výrok vyslovil římský císař Vespasián jako radu do života svému synovi a nástupci Titovi. Non olet. Můžete nějak rozvést, co by mělo vyplývat z vašeho výroku "Buď zvítězíme všichni nebo nikdo"? Jako že rodiče žáků a studentů nemají bránit pokusům inkluzistů zničit české školství? Jako že "xenofobové" nemají bránit "vítačům" v jejich snaze zničit Evropu? To s tou fackou je zajímavý obrat, který bych od vás věru nečekal. Nicméně odhaduji, že dotyčnému popírači evidentního by ani to jako důkaz nestačilo.

• Jan Maršák12. 5. 2017

  I kdyby snad pan dr. Brdička spáchal na panu Kocourkovi to, co naznačuje výše, za nesmiřitelné rozdělení společnosti bych to i tak skutečně nepovažoval. Z takové události totiž nelze nic vyvozovat o celé společnosti, neboť ani pan Brdička ani pan Kocourek nejsou celá společnost. Jediné, co by z toho snad bylo možné vyvozovat je, že z nějakého důvodu dr. Brdičkovi "ruply nervy". Osobně si však myslím, že k uvedené (hypotetizované) akci by nikdy nedošlo, neb pan doktor je gentleman a takovému řešení konfliktu s názorovým oponentem by se nikdy nesnížil. A podle mne ani pan Kocourek. Myslím, že nejsou tak "nesmiřitelně rozděleni".

• Bořivoj Brdička13. 5. 2017

  Od jednotlivé facky nemusí být daleko k občanské válce. Skutečně však byla a je výlučně hypotetická. Povšimněte si skutečnosti, že dezinformátoři se snaží maximálně působit anonymně. Kdybych měl věřit profilu pana Kocourka zde na portálu, musel bych dát facku supermanovi. To by asi byla pěkná blbost, že? Berte to jako další lekci informační gramotnosti vedoucí vás ke schopnosti vědět, komu můžete věřit.

• E Kocourek13. 5. 2017

  Pokud pan Brdička dává přednost argumentaci "ad hominem" před argumentací "ad rem", mám si to vykládat tak, že k té věcné mu schází argumenty? A ta páně Brdičkova lekce informační gramotnosti zní: "Věřte Ministerstvu Pravdy, věřte Evropským hodnotám a věřte Člověku v tísni, ať už tvrdí co chtějí - obsah a pravdivost jejich tvrzení nezkoumejte. Rozhodující je kdo to říká, ne co říká".

• Jan Maršák14. 5. 2017

  Ad E Kocourek: Ve Vašem případě, pane doktore, však nedáváte přednost argumentaci ani ad hominem ani ad rem u svých blogů: Vy prostě u nich komentáře, které jsou k Vaším blogům kritické, mažete. A jedinou Vaší "argumentací" je, jak píšete, že autoři takových komentářů jsou trollové, s nimiž prý nemá cenu diskutovat (tedy vlastně argumentace ad hominem). S mazáním kritických komentářů (včetně těch Vašich) jsem se nikdy nesetkal na Spomocníkovi. Pan dr. Brdička prostě jen vyznává "voltairovské" : s vašimi názory nesouhlasím, ale budu hájit vaše právo je vyslovit.

• Bořivoj Brdička15. 5. 2017

  Velmi správná připomínka pana Kocourka. Doplním. Nevěřte komukoli, hlavně anonymům! Než začnete někomu věřit, vždy se zamyslete nad tím, zda je ten člověk důvěryhodný. Nové myšlenky vždy přicházejí od jednotlivců. Organizace (ministerstvo, neziskovky) jsou taktéž vytvářeny lidmi, k nimž lze přistupovat jednotlivě. Některé výsledky jejich práce (např. inkluze) jsou kolektivním dílem, které buduje důvěru k organizaci jako celku. Pokoušet se tvrdit, že já osobně mám důvěru k MŠMT jako k organizaci, je další páně Kocourkův pokus o dezinformaci, za nějž mu děkuji. Dokázal jsem nesčetněkrát, že pravdou je pravý opak.