Evaluace a autoevaluace jako pomocník manažera školy VII (role v procesu autoevaluace)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Evaluace a autoevaluace jako pomocník manažera školy VII (role v procesu autoevaluace)
Příspěvek Evaluace a autoevaluace jako pomocník manažera školy VII popisuje odpověď na velmi často v praxi pokládanou otázku – „Co mají konkrétně jednotliví lidé v autoevaluačním procesu dělat?“ V textu se podrobně dozvíte, které role mají plnit jednotliví aktéři školního života v procesu autoevaluace.
Role jednotlivých aktérů školního života v procesu autoevaluace
Často při poradenství ve škole v oblasti autoevaluace slyším otázku: „A co máme konkrétně tedy dělat? Já jako ředitel…, učitel …, sbor…?“ Proto vnímám jako užitečné popsat konkrétně to, které jsou role jednotlivých lidí v procesu autoevaluace.
Ředitel školy
V oblasti autoevaluace má mít jasnou vizi, kterým směrem se má škola ubírat. Měl by průběžně pracovat na supervizním plánování. Má se podílet na stanovování cílů autoevaluace a na jejím plánování. Má se zabývat legislativním rámcem vlastního hodnocení školy a hlídat jeho naplňování. V rámci celého procesu má předávat pravomoce ostatním zaměstnancům nad jednotlivými úkoly. Je účelné, aby měl celý proces a vše, co s ním souvisí, promyšlený z manažerského hlediska. A to s cílem, že autoevaluace se má pro něj stát užitečným nástrojem, který bude kontrolovat a rozvíjet celý systém organizace.
V dalších fázích procesu autoevaluačního plánování a rozhodování hrají ředitelé klíčovou roli ve vytváření podmínek pro jednotlivé aktéry autoevaluační činnosti. Je důležité, aby tito lidé měli co největší zázemí a podporu. Mají konzultovat jednotlivé výsledky evaluačního šetření a vyjadřovat se k návrhům opatření. Ve většině případů je to právě ředitel, který bude v konečné fázi rozhodovat o opatřeních. Mnohá z nich také bude provádět. Jeho funkcí by měla být také kontrola. Má se přesvědčovat o smysluplném fungování autoevaluační činnosti ve škole. Neměl by zapomínat na spravedlivé ocenění a ohodnocení těch, kteří se na autoevaluaci nejvíce podílejí. Neměl by mít na starosti celý autoevaluační proces, ani být jeho koordinátorem. Neměl by spravovat mnoho oblastí autoevaluace. Je však vhodné, aby řešil oblast vedení školy, především personální a organizační strukturu.
Celému vnitřnímu hodnocení školy, jak již bylo řečeno, může dát závazný rámec, a to formou vnitřních předpisů. Jeho právem je vydat směrnici k vlastnímu hodnocení školy, která ho může blíže definovat – např. jeho obsah, obecná pravidla, termíny, ve kterých závazným způsobem upřesňuje samotný proces. Dále může vydat pokyn ředitele školy o struktuře vlastního hodnocení školy, kde jsou uvedeny například oblasti hodnocení, jejich specifika a rozsah, dále naložení s výsledky hodnocení a jejich využití apod. Je však otázkou, zda takovýto rámec závazně stanovovat. Na jedné straně se tím pro všechny zaměstnance může jasně stanovit, co bude autoevaluace pro školu znamenat, a takto jí dát její obecný i konkrétní rámec. Také to bude pro všechny jasný signál, že se zde autoevaluace v těchto mantinelech řeší a je jasně definována. Na druhé straně má autoevaluace vycházet z vnitřních potřeb jednotlivých aktérů. Omezovat oblasti a rozsah může mít nemotivační charakter.
Jeho prvním taktickým krokem v první fázi celého procesu je, aby našel vhodnou spolupracující osobu z řad pedagogů a vhodným způsobem ji motivoval k plnění funkce koordinátora vlastního hodnocení školy. Vhodná osoba mu umožní rozsáhlou delegaci úkolů v oblasti autoevaluace.
Zástupce ředitele školy
V oblasti autoevaluace se má podílet na jejím plánování a má rozumět systému řízení těchto procesů. Hraje klíčovou roli při vytváření podmínek pro realizaci celého procesu. Měl by disponovat pravomocemi, které mu umožní vytvářet podmínky pro jednotlivé členy evaluační skupiny (viz dále). Záleží na dohodě s ředitelem školy, které konkrétní pravomoci bude mít a které prvky bude mít organizačně či technicky na starost. Pro ostatní aktéry školního života, kteří se podílejí na evaluaci, by měl být zdrojem informací. Jako součást vedení školy by měl mít obecný přehled o tom, co se v procesu autoevaluace na škole děje. Společně s ředitelem školy a koordinátorem autoevaluace v první fázi motivuje ostatní aktéry evaluační činnosti a v neposlední řadě spolupracuje na vytvoření autoevaluační zprávy a připravuje podklady z této oblasti pro Českou školní inspekci (dále jen ČŠI). Taktéž nepovažuji za příliš vhodné, aby se funkce zástupce ředitele překrývala s funkcí koordinátora vlastního hodnocení školy (viz dále).
Koordinátor školní autoevaluace
Jak je patrno, mnohé z uvedených rolí a funkcí v procesu evaluace a autoevaluace se překrývají s obecnými rolemi a funkcemi managementu organizace. Mnohé role a funkce autoevaluačních procesů však nepřiřazuji k vrcholovému managementu, ale právě ke zmíněnému koordinátorovi autoevaluace, jehož pozici doporučuji ve škole zřídit. Tato pozice by měla stát na úrovni pozice koordinátor školního vzdělávacího programu. Opět nedoporučuji, aby se tyto pozice slučovaly.
Proč vůbec koordinátor vlastního hodnocení školy?
Hodnoticí procesy mají v současné školské decentralizační tendenci čím dál větší význam. Důraz na správné hodnoticí procesy uvnitř organizace bude pravděpodobně stoupat. Míra a obsáhlost těchto procesů je již v současné době velmi vysoká. Zároveň se jedná o činnost poměrně specifickou, která zahrnuje potřebu rozšířeného množství znalostí a dovedností v oblasti evaluačních procesů. Získávání další kvalifikace v této oblasti, a zejména samotné řízení a realizace, je časově náročné. Obávám se, že za stávající situace nemůže tento objem práce vedení školy pojmout. Současně zde existuje psychologický efekt, který může výrazně ovlivnit přirozenost a efektivnost celého procesu. V případě řízení a organizování procesu vedením školy zde může vznikat obava pracovníků, že se jedná o přímé měření jejich činnosti, a v případě špatných výsledků to může mít na samotného pracovníka neblahý vliv. Takováto evaluační činnost vycházející ze strachu a nikoliv z vlastní potřeby se pro zvyšování kvality školy míjí účinkem.
Současný management školy je v situaci, kdy se dostává do pozice řízení, ve které je nutné umět správně delegovat. Z výše uvedených důvodů se nabízí jako vhodná varianta zřídit pozici již zmíněného koordinátora autoevaluace.
Koordinátor autoevaluace
hraje v procesu autoevaluace klíčovou roli,
stává se součástí nižšího managementu školy,
člověk z řad pedagogů,
odborník na evaluační procesy,
prochází postupným vzděláváním,
disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi,
disponuje určenými pravomocemi,
disponuje informacemi, které jsou pro školu a jednotlivé aktéry autoevaluace důležité,
sleduje aktuální poznatky o evaluaci a nové metody, které se dají při autoevaluaci na jeho škole uplatnit,
má přehled o tom, jak lze autoevaluační proces vést,
dokáže navrhnout systém evaluačních a autoevaluačních procesů,
umí vytvořit reálnou vizi toho, jak provádět tyto procesy v krátkodobém i střednědobém horizontu,
umí stanovit, kam autoevaluaci směřovat vzhledem k dlouhodobému výhledu a cílům školy,
dobře zná zázemí a potřeby školy,
ovládá a doporučuje metody, kterými se bude evaluovat, a umí je přizpůsobit prostředí, tyto metody umí používat,
má přehled o nabízených službách jiných organizací, které se touto problematikou zabývají,
organizátor autoevaluačních aktivit,
člověk obecně přijímaný ostatními aktéry,
zajišťuje meta – autoevaluaci,
sestavuje závěrečnou autoevaluační zprávu školy,
sumarizuje autoevaluační proces.
Pokud je vytvořena evaluační skupina, která se stará o provedení evaluace, může tuto skupinu řídit a organizovat. Je v autoevaluaci spojovacím prvkem vedení školy, učitelů, žáků, rodičů a veřejnosti. Je řediteli školy odpovědný za celou autoevaluaci. V této věci je pro ředitele školy poradním orgánem. Je poradcem a pomocníkem pro své kolegy.
Ředitel školy by měl jasně vymezit pravomoci a kompetence tohoto koordinátora školní autoevaluace. Dále by měla být přesně vymezena jeho pozice v pedagogickém sboru a také pozice vzhledem ke všem ostatním aktérům školního života. Je důležité, aby měl plnou podporu vedení školy. Před vedením školy a pedagogickým sborem stojí tedy nelehký úkol zvolit vhodného pracovníka, který je schopen tuto nelehkou pracovní pozici zvládnout.
Je účelné, když si školní koordinátor autoevaluace vytvoří kolem sebe evaluační skupinu, se kterou celý proces realizuje a která je jeho oporou.
Evaluační skupina
Vhodným postupem managementu školy při řešení vlastního hodnocení školy je vytvořit také evaluační skupinu. Skupina se může skládat ze všech zástupců aktérů školního života – z vedení školy, z pedagogů, ze správních zaměstnanců, z rodičů, žáků, ze školské rady, je možno využít zástupce místní komunity atd. Ze svého středu si může zvolit již zmíněného koordinátora (pokud není přímo určen ředitelem školy). Jedná se tedy o druhou variantu způsobu získání vhodného člověka pro tuto funkci.
Evaluační skupina se může stát odrazovým můstkem pro celý proces autoevaluace. Zde je výhodné řídit se pravidlem „více hlav, víc ví“. Tým dokáže vnímat a postihnout více skutečností než jedinec. Dochází zde také k synergickému efektu. V mnoha případech má tým větší vážnost a neformální autoritu u druhých než jednotlivec. Zástupci mohou reprezentovat větší množství zájmových skupin, které mají důvěru ve svého zástupce.
Její zástupci plánují, organizují a vyhodnocují autoevaluační proces ve škole. Evaluační tým funguje také jako zdroj informací a zázemí pro všechny aktéry procesu. Členové evaluační skupiny především zajišťují konkrétní implementaci a použití evaluačních nástrojů. Umí tyto nástroje správně využívat, především vybrat validní pomůcku, metodicky správně ji použít a následně pracovat s výsledky a závěry evaluace. Není od věci, když skupina navrhuje systém opatření, která mají posílit problémová místa a dále rozvíjet silné stránky. Mohou si také rozdělit jednotlivé oblasti evaluace. Je vhodné, když jsou témata evaluace rozložena rovnoměrně mezi celý pedagogický sbor, a to podle potřeby jednotlivých členů sboru (viz projektové uchopení autoevaluace). Důležitou zásadou je, že všichni neevaluují všechno, ale především to, co mají chuť a potřebu evaluovat a čím mají chuť se zabývat. K tomuto je potřeba vhodná a silná dlouhodobá motivace.
Jedná se o pracovní skupinu, jejíž postavení z velké míry ovlivňuje ředitel školy. Ten stanovuje pravomoci a tuto skupinu podporuje. (Ředitel školy zodpovídá za autoevaluační činnost ve škole). Evaluační tým funguje také jako zdroj informací a zázemí pro všechny další aktéry procesu. Jednotliví zástupci zajišťují informovanost své skupiny, rozdělují role a činnosti. Celá skupina napomáhá rozvíjet a budovat vztahy mezi takto dost vzdálenými rolemi.
Koordinátor školního vzdělávacího programu (ŠVP)
Autoevaluace by měla být významným způsobem provázána se školním vzdělávacím programem. Obecně se doporučuje, aby koordinátor ŠVP nebyl ředitel školy, případně zástupce ředitele. Vede vznik i realizaci ŠVP, navrhuje jeho úpravu. Na základě vyjádření pedagogického sboru a vedení školy stanovuje konečnou verzi autoevaluační části. Má úzce spolupracovat s vedením školy a s koordinátorem autoevaluace. Evaluační skupině má osvětlit autoevaluační část v ŠVP a přijímat její připomínky a náměty. Může zajišťovat evaluaci ŠVP a průběhu vzdělávání, navrhovat opatření a vytvářet zprávu o těchto oblastech.
Pedagogický sbor
Poradní orgán ředitele, který vystupuje jako vzdělávací a výchovný organizační tým odborníků. Je dobře informován o vlastním hodnocení školy, o jeho smyslu, významu atd. Společně hodnotí svou činnost, informuje a poskytuje zpětnou vazbu žákům, rodičům atd. Má rozdělené role a funkce. Rozvíjí dobré vztahy a vytváří pozitivní klima školy. Autoevaluaci vnímá jako přínos a možnost svého rozvoje, aktivně se podílí na jeho procesech.
Musí být přesvědčen o jeho smysluplnosti a účelnosti. Musí být k této činnosti vhodně motivován. Má se podílet na spolurozhodování o tom, jakým způsobem budou autoevaluační procesy uchopeny. Má se také při tvorbě ŠVP účastnit zakotvení autoevaluace v tomto dokumentu a určit jeho směr na škole. Dále má nominovat evaluační skupinu či koordinátora autoevaluace (nebo obojí) a spolurozhodovat o jejím složení. Měl by vznášet vhodné připomínky k plánování, k organizování a k průběhu autoevaluace. Má se stát zárukou dobrého fungování autoevaluačního procesu na škole a také být jeho kontrolou.
Učitel
Základní jednotka celé autoevaluace, zastává jasnou roli. On sám hodnotí a evaluuje činnosti kolem sebe a činnosti, které sám vykonává. Je však také předmětem autoevaluace. Oblasti a konkrétní cíle evaluační činnosti by měly vycházet z jeho potřeb. Měl by využívat i krátké formy analýzy aktuálního problému (např. zhoršování klimatu třídy), dokázat navrhnout a realizovat opatření a toto zasadit do autoevaluačního rámce školy. Měl by být odborníkem na hodnocení výuky. Měl by často pracovat se sebehodnocením.
V autoevaluačních procesech informuje a zdůvodňuje žákům časté používání autoevaluačních metod. Může ve spolupráci se žáky definovat cíle jednotlivých oblastí vztahujících se k dané třídě, ale také k obecným prvkům ve škole (např. definice ideálního klimatu třídy, definice krásného prostředí školy na chodbách atd.). Seznamuje žáky s výsledky autoevaluace, které se jich týkají. Je partnerem žáků při hledání a realizaci opatření, která vedou k dosažení cílů.
Je komunikačním kanálem k rodičům svých žáků a ostatní veřejnosti. Předává informace, vysvětluje, žádá o spolupráci (například zvacím dopisem k účasti na dotazníkovém šetření při třídních schůzkách). S rodiči a ostatní veřejnosti rozvíjí dobré vztahy a spolupráci. Prezentuje výsledky a přednosti školy, je loajální.
Je partnerem evaluační skupiny a vedení školy. Říká si připomínky k plánování, k realizaci a k vyhodnocování autoevaluačních procesů.
Žák
Žák je aktivní člen autoevaluačních procesů, partnerem všech ostatních aktérů. Žák je ten, který bude nejvíce hodnotit a od koho se budeme snažit získat zdravý pohled na věc. Pozor na přehlcování žáků různými dotazníky a anketami. Raději volme cestu interaktivní spolupráce. Většinovou měrou se podílí na atmosféře a klimatu celé školy. I on má své potřeby, o které bychom se měli zajímat. Dostatek prostoru k obohacující aktivizaci umožní smysluplnou spolupráci na autoevaluačních procesech. Může se podílet na formulacích, kterým je schopen ve vybraných oblastech autoevaluace rozumět (např. vybavení, vzhled školy, atmosféra třídy, komunikace s učiteli apod.). Může vyhodnocovat míru dosažení cílů a míru jeho přispění k dosažení cíle. Důležitou roli hraje v oblasti sebehodnocení, skrze kterou se poznává, rozvíjí a navazuje vztahy. Nebojme se žáky aktivně zapojovat, dávat jim přiměřené pravomoce a odpovědnost. Snažme se o co největší participaci žáků, která však z počátku stojí učitele mnoho času. Ze své zkušenosti však mohu říci, že se to vyplatí!
Je také důležitým informačním kanálem rodičů.
Žákovská rada
Jedná se o žákovský orgán, který v autoevaluačních procesech slouží jako dobrá podpora pro evaluační skupinu. Může se stát kompetentním uskupením žáků, kteří se spolupodílejí na tvorbě cílů v jednotlivých (jim kompetentních) oblastech, kteří se vyjadřují k tomu, které oblasti je dobré aktuálně řešit.
Učitelům a vedení školy se stává žákovská rada partnerem. Směrem k ostatním žákům je žákovská rada zdrojem informací, společníkem, reprezentátorem jejich potřeb, zpracovatelem jejich požadavků a námětů.
Může provádět vlastní šetření (např. dotazníkový průzkum mezi spolužáky), vyhodnocovat ho a navrhovat opatření. Měla by se také stát aktivátorem ostatních žáků.
Rodič
Je velice důležitým respondentem a partnerem. Vidí školu jakoby zvenčí a z velké části ji hodnotí skrze žáka (své dítě). Poskytuje škole a zvlášť vyučujícím zpětnou vazbu. Vyjadřuje se k aktuálním otázkám a v některých oblastech se podílí na spolurozhodování.
Má být dobře informován o významu autoevaluace a seznamován s jejími výsledky. Zástupce rodičů by neměl chybět v evaluační skupině. Snahou každé školy by měl být velký podíl participace rodičů.
Ekonom
Jedná se o zaměstnance, který má přehled v hospodaření školy. Měl by na základě své odbornosti odhadovat finanční vývoj a měl by se vyjadřovat k výsledkům autoevaluace a návrhům opatření, které jsou závislé na financích. Na základě autoevaluace by měl umět plánovat a doporučovat, jakým způsobem co nejefektivněji využít finanční prostředky na požadované investice.
Zřizovatel
Má být partnerem a podpůrným orgánem. Pečuje o stav školy a její kvalitu. Podle legislativy nemusí být s výsledky vlastního hodnocení školy seznamován. Je však v zájmu organizace, aby toto citlivě činila. Výsledky autoevaluace mohou pro zřizovatele posloužit např. jako podpůrný materiál k navýšení finančních prostředků pro oblast vzhledu a vybavení školy nebo pro prezentaci školního života a obce.
Literatura a použité zdroje
MACBEATH. Serena anebo autoevaluace škol v Evropě. Praha: Fakta, v. o. s., 2006. ISBN 0-415-23014-4.
VÁCLAVÍK, Marek. Evaluace a autoevaluace - teorie, praxe, souvislosti. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010. 124 s.
PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-546-2.
BACÍK, F; KALOUS, J; SVOBODA, J. Úvod do teorie a praxe školského managementu II. Praha: Univerzita Karlova, 1995. 160 s. ISBN 80-7184-025-4.
Článek se snaží popsat role klíčových aktérů procesu autoevaluace na škole. Nicméně jeho vlatsní informační hodnota je velmi malá, protože pouze rozvláčně popisuje již známé skutečnosti, navíc dostatečně rozebrané v autorových předchozích textech, tvořících patrně části zamýšleného seriálu textů o autoevaluaci.
