Evaluace a autoevaluace jako pomocník manažera školy IV (metody sběru dat) - 2. část

Portfolio

Jedná se o silně vypovídající a fungující nástroj, který lze přínosně využít mnoha způsoby. Problémem bývá se s tímto nástrojem naučit správně zacházet. Jedná se o „sbírku dokumentů či výrobků, které poskytují přehled o školních i mimoškolních výkonech jednotlivce nebo skupiny“ (MacBeath, 2006, s. 150). Je to způsob sdělování informací o svých dovednostech, schopnostech, pokrocích, osobním růstu atd. Portfolio se také může stát nástrojem hodnocení či nepřímé kontroly, podkladem pro vzájemnou diskusi a podkladem pro sledování výkonů (jak žáků, tak učitelů). Může se také jednat o sebeprezentaci, která přispívá k vzájemnému poznávání se a k rozvoji vztahů. Portfolio umožňuje přehlednou archivaci dokumentů, textů, zdrojů, letáků, dotazníků a mnoha výukových materiálů. Můžeme si vytvářet portfolia pracovní, dokumentační či reprezentační.

Portfolio – Co to je?

Portfolio je uspořádaný soubor rozmanitých (žákovských) prací, které jsou sbírány po stanovenou dobu k určitému cíli a tříděny podle určitého klíče.

K čemu to slouží, jak se to dá využít?

Nejčastěji se portfolio využívá k zachycení a dokumentování žákova vývoje a pokroku a za určitých okolností i k předvedení žákových výkonů.

Tip 1: Zaujal vás systém portfolia, ale nevíte jak ho uchopit? Využijte knihu Školní hodnocení žáků a studentů od Hany Košťálové, Šárky Mikové a Jiřiny Stang (od s. 111).

Tip 2: Řiďte pomocí portfolií osobní rozvoj učitele ve vaší škole. 

Kritický přítel

O možnosti využití „kritického přítele“ jako jedné z metod se již nějakou dobu v českém školství hovoří. Pravděpodobně existuje jen hrstka škol, které pomoci kritického přítele v nějaké formě využívají, jelikož se jedná také o významnou pomoc v oblasti managementu školy, zmíním se o kritickém příteli poněkud rozsáhleji.

Kritický přítel je člověk, který do školy přichází z vnějšku a reaguje na to, co se ve škole děje. „Jde o důvěryhodnou osobu, která klade provokativní otázky, nahlíží na skutečnosti z jiného úhlu a jako přítel podrobuje kritice práci školy“ (MacBeath, 2006, s. 171). Jeho výhodou je to, že vidí věci s odstupem, jakoby neangažovaně. Je však v oblasti školství odborníkem. Analyzuje prostředí školy, její možnosti a stav, ve kterém se nachází. Plní funkci poradce. Napomáhá škole řešit problémy. Je jí nablízku. Buduje si sice ke škole vztah, ale takový, aby byl vždy schopen „stát nad věcí“. Musí mít kritický odstup. Napomáhá nejen vedení školy, ale všem zaměstnancům, žákům, rodičům, radě školy a případně ostatním. Všem těmto aktérům aktivně naslouchá, dokáže poradit a vznášet návrhy. MacBeath uvádí tyto požadavky na práci kritického přítele: „otevřenost, naslouchání, porozumění, schopnost poradit, vztah k učitelům, komunikace, práce s výzvou a zdroj“ (MacBeath, 2006, s. 172).

Klíčové kompetence kritického přítele podle MacBeatha:

Vědecký poradce:

• uděluje užitečné rady,
• zprostředkovává jasný obraz o silných a slabých stránkách školy,
• poskytuje informace a materiály k tématu autoevaluace rozvoje školy,
• nabízí metody a další podporu,
• uvádí jasná vodítka pro realizaci návrhů,
• sdílí své znalosti s ostatními,
• dosahuje kvality prostřednictvím reflexe a dokáže poskytnout metodologickou pomoc,
• profesionalizuje práci,
• pomáhá při přípravě seminářů a workshopů.

Organizátor:

• moderuje schůzky,
• dbá na dodržování harmonogramu,
• strukturuje proces,
• pomáhá při práci s profilem sebehodnocení,
• uvádí vodítka pro další kroky,
• připravuje konference a aktivity celé školy,
• zaujímá stanovisko ke strategickým diskusím,
• vytyčuje jasné cíle,
• efektivně řídí pracovní skupiny.

 Motivátor:

• dodává sebejistotu a odvahu,
• je dobrý posluchač,
• vysvětluje význam projektu pro školu,
• udržuje proces v běhu,
• chrání účastníky před přílišnými ambicemi,
• dbá na postupnosti kroků,
• dbá na cílevědomost,
• pomáhá překonávat rozdíly mezi zúčastněnými,
• pomáhá při hledání ohnisek pozornosti,
• podporuje kooperativní práci,
• motivuje ke spolupráci žáky a rodiče,
• podněcuje pracovní skupiny k zamýšlení nad používanými nástroji. 

Moderátor:

• umí zacházet s emocemi,
• udržuje rovnováhu mezi osobními a profesními záležitostmi,
• klade nové akcenty na kontexty procesu učení ve škole,
• klade otázky na téma mezilidských vztahů. 

Ten, kdo vytváří a udržuje síť vztahů:

• navazuje kontakty,
• navrhuje možné partnery z vnějšího prostředí nebo jiných škol,
• pomáhá při budování týmu a posiluje spolupráci mezi školou a světem práce,
• funguje jako kontaktní osoba pro studenty fakult připravujících učitele. 

Člověk zvenčí:

• vnáší pohled zvenčí a je kritický k rutinním zvyklostem,
• příležitostně uvádí protiargumenty,
• vytváří mnohostranné perspektivy pohledu, které slouží jako zrcadlo našemu vlastnímu vnímání věcí,
• dbá na souvislosti různých stanovisek,
• ptá se na organizační aspekty školy,
• analyzuje školu z pohledu jiné organizace.

(Zdroj: MacBeath, 2006, s. 175–176)

Výše uvedený přehled kompetencí je opravdu obsáhlý. Každá škola si může vyhodnotit, jakým způsobem by byl kritický přítel pro ni užitečný. Avšak neměla by zapomínat na obecné základy, které jsem uvedl zpočátku. Ve spojitosti s prací kritického přítele se vám může vynořovat spousta otázek. Nebojte se však s kritickým přítelem alespoň v nějaké podobě začít pracovat. Půjde o průkopnickou činnost, která bezesporu ponese své ovoce.

V případě, že by byly tyto informace pro čtenáře (uživatele) nedostatečné, odkazuji na knihu Serena aneb Autoevaluace škol v Evropě od Johna MacBeatha a dalších autorů. Na toto téma se zde hovoří na stránkách 62–70 a 171–177. 

Tip 1: Pokud již máte představu o kritickém příteli, pobavte se s kolegy na toto téma a zvažte přínos zřízení této funkce ve vaší škole.

Tip 2: Požádejte kolegu (známého) z jiné školy či bývalého ředitele školy, aby vám na jeden týden zastal funkci kritického přítele v rámci hodnocení vaší činnosti vedoucího zaměstnance.

Kritéria v autoevaluační činnosti

Kritérium nám v autoevaluaci poslouží jako objektivní „měřitel“ stavu. Pomocí kritérií můžeme mít neustále před sebou cílový stav, jehož dosažení je pro nás cílem. Proto doporučuji využívat kritéria při většině autoevaluačních metod. Nejdůležitější věcí je správně nastavit kritérium. Toto kritérium nemusíme nastavovat pro každou část metody zvlášť, protože „kritéria jsou společná pro více objektů, a právě proto můžeme v jejich rámci různé objekty hodnotově porovnávat. Například různé druhy jídel srovnáváme podle chuti nebo podrobněji a účelněji podle slanosti, kyselosti…“ (Slavík, 1999, s. 41).

Při stanovování kritérií nesmíme zapomenout na indikátory, které vystihují míru kvality v naplnění kritéria, tedy různou hodnotu. Abychom si přiblížili využití kritérií při autoevaluaci, uvádím obecný rámec využití kritérií při výuce (jedné z části autoevaluace).

Kritéria a jejich indikátory ujasňují a pojmenovávají, které činnosti musíme pro zvládnutí práce udělat – tedy ujasňují cíle celé výuky. Díky indikátorům (ukazatelům) např. učitel lépe ví, které činnosti a s nimi spojené dovednosti, vědomosti a postoje se mají při výuce realizovat.

Díky kritériím pojmenujeme to, co musíme udělat, abychom zvládli daný proces. Kritéria nás vedou k dosažení stanovené úrovně autoevaluační činnosti. Zajišťují nám objektivitu a snazší pochopení cílů. Těm, kdo provádějí autoevaluaci, dávají jasné a srozumitelné vodítko, jak v tomto procesu dosáhnout dobrého výsledku (vyhodnocení stavu však nemusí mít uspokojivý výsledek).

Výhody – vím, co se bude hodnotit, můžu se připravit předem, hodnocení není úzkoprsé, postihuji konkrétní požadavky, lepší motivace ke zlepšení, informovanost aktérů o konkrétním vyhodnocení, umožňují objektivní srovnání.

Nevýhody – není jednoduché si kritéria vytvořit. 

Měření kulturní mezery

Dotazník Kilmann-Saxtonovy kulturní mezery

(upraveno podle Kilmann, Saxton, Serpa, 1978)

Kilmann-Saxtonův dotazník měří kulturní mezeru organizace. Jednotlivé faktory jsou slovně škálovány v pěti slovních stupních. Vyhodnocením získáme rozsah kulturní mezery u jednotlivých faktorů. 

Informace k dotazníku:

1. Dotazník je anonymní, je určen pro zaměstnance školy.
2. Dotazník je určen pro potřebu zmapování kulturní mezery školy.
3. Cílem je vyjádřit proměnnou hodnotu mezi očekávaným a současným stavem v jednotlivých oblastech a výsledek interpretovat. Na základě výsledků bude provedena pracovní dílna s respondenty.

Pokyny k vyplnění:

1. Kroužkem označte hodnocení faktoru – současný stav, kroužek umístěte do vybraného pole.
2. Křížkem označte hodnocení faktoru – požadovaný (očekávaný) stav. 

Dotazník a jeho vyhodnocení naleznete v Příloze 6.

Tip: Analyzujte výsledky. Navrhněte opatření pro zlepšení faktorů s vysokou kulturní mezerou. Po vykonání opatření použijte dotazník znovu (v delším časovém horizontu). Zjistíte tak efektivitu provedených opatření.

Tento dotazník se v praxi velice osvědčil. Důležité však je, aby se s ním pracovalo opakovaně a s výsledky, které vzejdou, se nadále pracovalo. 

V tomto díle jsem stručně popsal základní nástroje sběru dat v autoevaluačním procesu. O jednotlivých nástrojích a o metodách práce s nimi by se dalo podrobně hovořit. Tak jako bychom mohli popisovat další nástroje využitelné ve školní praxi. Je škoda, že ve školách se zatím nevyužívá více rozličných metod než dotazník, rozhovor a pozorování. Zvláště za velmi přínosný nástroj považuji portfolionet a kritického přítele, který však na školách není podrobně vyzkoušen. 

Literatura a použité zdroje

MACBEATH. Serena anebo autoevaluace škol v Evropě. Praha: Fakta, v. o. s., 2006. ISBN 0-415-23014-4.

VÁCLAVÍK, Marek. Evaluace a autoevaluace - teorie, praxe, souvislosti. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2010. 124 s.

VAŠŤATKOVÁ, Jana. Úvod do autoevaluace školy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN ISBN 80-244-1422-8.

VAŠŤÁTKOVÁ, J. Jaké máme nástroje pro vlastní hodnocení školy?. 2, 3. vyd. Praha: Učitelské noviny: Ředitelské listy, 2007.