Digitální technologie ovlivňují vzdělávací obsah na 1. stupni (1. část)

Využívání digitálních technologií se postupně a různým tempem dostává do výuky ve školách také na 1. stupni především jako didaktická pomůcka. Z nedávno provedeného dotazníkového šetření u učitelů 1. stupně v jednom z krajů ČR [Hlásná, 2016] vyplynulo, že digitální technologie jsou učiteli nejčastěji využívány k procvičování a opakování probraného učiva, ke zpřístupnění obrázků, hudby a názorných ukázek různých jevů, jako podpora při zprostředkování nového učiva, k zadávání úkolů, případně k testování žáků, a učitelé je považují i za „příjemnou změnu pro zpestření výuky“ a jako „motivační prostředek“ (za odměnu).

Vhodný výběr a použití digitálních technologií může zefektivnit průběh učení a napomoci k tomu, aby žáci snadněji dosáhli plánovaných cílů na úrovni vlastního maxima, naučili se plánovat si vlastní pokrok a zároveň byla podpořena jejich vzájemná spolupráce. Učení s technologiemi by ale učitel měl zařazovat jen v těch situacích, kdy jsou skutečnou přidanou hodnotou, protože mnoho aktivit směřujících k rozvíjejících digitální gramotnost žáků lze na 1. stupni realizovat bez zapojení technologií („unplugged“).

Technologie ve vzdělávání nám pomohou přiblížit žákům učivo a více je vtáhnout do procesu učení, např. správné používání dnes již běžné interaktivní tabule vyvolává v žácích pozitivní emoce, zlepšuje jejich pozornost, tím se lépe učí a dokáží si více zapamatovat. Pouhé přehrávání videí bohužel není interaktivní, např. chytré tabule toho umí mnohem více, aby zapojily opravdu každého ve třídě. Na námitku, že nejste technologiemi dostatečně vybaveni, že potřebujete třicet kusů konkrétního zařízení, aby všichni žáci byli zapojeni, lze odpovědět, že žáci nemusejí všichni ve stejné chvíli pracovat na stejném zadání. M. Štikarovská ze své vlastní praxe uvádí: „