Digitální technologie ve výuce žáků s mentálním postižením

1. Předpoklady žáků s mentálním postižením pro práci s digitálními technologiemi

„Pokud budeme hledat specifika ICT u dětí s lehkým mentálním postižením, tak je nalezneme zejména v oblasti kognitivní. Vývoj myšlení je opožděn, uvažování je vázané na aktuální realitu, myšlení je stereotypní až rigidní. Úroveň myšlení zpravidla ani v dospělosti nepřekročí vývojové stadium konkrétních operací. Významně je omezena schopnost učení, na čemž se podílí také poruchy paměti a pozornosti, které jsou u těchto dětí běžné. Nemalým problémem může být i nízká motivace k učení. A také je třeba respektovat to, že jejich učení je motivováno spíše emocionálně a nikoli kognitivně“. (Zikl, 2011, s. 2)

Mentální postižení se u žáků projevuje obtížemi v učení a v běžných denních aktivitách. Je to důsledek omezení pojmové, praktické a sociální inteligence. Podle hloubky tohoto znevýhodnění je mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) zařazuje do skupin (lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace, hluboká mentální retardace). Oproti běžnému žákovi je u žáka s mentálním postižením pozorovatelné odlišné vnímání, paměť, nesamostatné myšlení, specifická motorika, jiné emoce i vývoj řeči. Jedním z důležitých způsobů zlepšení a zkvalitnění života osob s mentálním postižením je správné stanovení vhodné podpory.

Bezprostřední vnímání, jak uvádí Valenta (Valenta, 2015, s. 41), je výběrové, a to na základě individuální zkušenosti. Obvyklé jsou některé zvláštnosti (zpomalenost, nediferencovanost počitků a vjemů, inaktivita vnímání, nedostatečné prostorové vnímání, nedokonalé vnímání času a prostoru. Žák s mentálním postižením udrží pozornost kratší dobu než jeho intaktní spolužáci.

Specifické znaky vykazuje myšlení – je zřejmá omezená schopnost logického myšlení. Myšlení žáka je zatíženo přílišnou konkrétností, není schopno vyšší abstrakce a generalizace, vyznačuje se nepřesností a chybami v analýze. Je charakteristické neschopností chápat vztahy mezi opakovaně vnímanými předměty a jevy, diferencovat jejich podobnost. Pro žáky s mentálním postižením je stadium konkrétních logických operací jejich maximem. A právě kognitivní funkce jsou pro efektivitu vyučovacího procesu zásadní a určující.