Čtenářská gramotnost – Inspirace pro výuku: Úloha 1
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Čtenářská gramotnost – Inspirace pro výuku: Úloha 1
2,0 (1 hodnocení)
Článek přináší první komentovanou úlohu z kapitoly Čtenářská gramotnost, která je součástí publikace Gramotnosti ve vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010.
Úlohy zjišťující čtenářskou gramotnost v mezinárodních šetřeních PISA a PIRLS se snaží poznat a posoudit, které čtenářské dovednosti, vědomosti a případně i postoje čtenář má a jak je dokáže využít při čtení. Při prohlížení čtenářských testů a při seznamování se s výsledky výzkumných šetření nemáme zapomínat, že odpovědi na otázky v úlohách těchto šetření jsou vždy jen odleskem skutečných dovedností čtenáře.
Čtenářskou gramotnost totiž čtenář uplatňuje zejména v samotném procesu čtení pro zážitek nebo pro poučení. Většina různých testů čtenářství vypovídá o tom, jak žák zvládl danou testovou úlohu, ale nemůžeme spolehlivě vědět, které konkrétní dovednosti uplatňuje, když není testován (tedy během svého čtení, ve chvílích, kdy opravdu čte s estetickým prožitkem nebo studijně pro poučení). Testové úlohy nám přesto mohou poskytnout orientaci v tom, které mechanismy, postupy, potřeby ovlivňují výkon čtení.
Jako inspirace byly vybrány dvě úlohy, které byly použity při testování PISA. První ukazuje, jak můžeme rozumět žákově práci s textem beletrie (s krátkou povídkou Dárek), druhá, jak chápat četbu nelineárního textu (stromový diagram Práce).
Pro dobré porozumění popisu toho, jak žák řeší úlohu, je za testovou otázkou připojeni popis, jak úspěšný žák v odpovědi nejspíše postupoval. Dále je připojeno několik metodických doporučení, která jsou uváděna proto, aby:
zvýraznila potřebu interaktivního přístupu k výuce čtení a k rozvoji čtenářské gramotnosti (v němž hraje velkou roli žákovo hledání smyslu textu a také partnerský rozhovor mezi čtenáři, včetně učitele);
obrátila pozornost k tomu, že čtenářské dovednosti se rozvíjejí především při skutečném čtení a prožívání ucelených a smysluplných textů (tedy nejen při kontrolních otázkách, např. z čítanky);
naznačila, že učitel by měl svou roli chápat jako roli osobního rádce a pomocníka svých žáků, pokud jim chce pomoci překonat překážky dnes tak běžné: mnozí žáci ani netuší, že četba může přinášet vzrušení a radost, mnozí žáci si nevědí rady už při prvních obtížích s porozuměním textu i jen maličko složitým, schází jim trpělivost, neumějí své pocity a myšlenky vyjadřovat atd.
Kolik dní, ptala se sama sebe, jak tam tak seděla a pozorovala hnědou a chladnou vodu, která pomalu stoupala a pohlcovala útes. Sotva si už vzpomínala, kdy se spustil déšť, přicházející přes bažiny z jihu a bušící do krovu jejího domu. Potom začala stoupat řeka, nejprve pomalu, až do chvíle, kdy se konečně zastavila a zase se dala na ústup. Hodinu za hodinou se řeka šplhala přes zákoutí a příkopy a rozlévala se po nížinách. V noci, zatímco spala, si řeka přivlastnila silnici a obklopila ji, takže zůstala osamocena, když její loďka zmizela a dům stál na útesu jako ztroskotaný. Nyní začala voda dosahovat dokonce až k dehtovaným pilířům podepírajícím dům. A pořád stoupala.
Kam až dohlédla, k vrcholkům stromů, kde se dříve nacházel protější břeh, nebyla bažina ničím jiným než rozlehlou vodní pouští, bičovanou přívaly deště. Řeka zmizela někde uprostřed té nekonečné spousty. Přízemím ve tvaru lodě měl její dům odolat povodni, kdyby přece jen kdy nějaká přišla, nyní je však již starý. Prkna v jeho základech jsou již nejspíš zčásti prohnilá. Možná, že lano, které poutá dům ke staletému dubu, povolí a nechá ji unášet proudem stejně jako její loďku, která už takto odplula.
Nikdo už nemohl přijít. Mohla křičet, ale nebylo by to k ničemu, nikdo by ji neslyšel. Všichni okolo bažiny bojovali, aby zachránili, co mohli, možná dokonce vlastní životy. Viděla celý jeden dům unášený proudem, tak tiše, že to vypadalo jako při pohřbu. Jak tak na něj hleděla, uvědomila si, že ví, komu ten dům patří. Bylo smutné vidět ho takto odplouvat, ale jeho majitelé určitě uprchli na nějaké výše položené místo. Později, když déšť a tma ještě zhoustly, zaslechla proti proudu řeky řev pumy.
Nyní se zdálo, že dům okolo ní se otřásá jako něco živého. Shýbla se pro lampu, která sklouzla z nočního stolku, a sevřela ji nohama, aby ji držela pevněji. Dům, praskající a rachotící úsilím, se poté vytrhl z jílovité země a vydal se na svou plavbu, tancuje pomalu na vodě jako nějaký špunt v rytmu říčního proudu. Chytla se okraje své postele. Dům, naklánějící se ze strany na stranu, napjal lano. Přišel náraz a nářek starých fošen a potom nastalo ticho. Proud pomalu zeslábl a nechal dům vrátit se se skřípěním nazpátek k místu, kde byl uvázán. Zadržela dech a zůstala dlouhou chvíli sedět, vnímajíc pomalé kývavé pohyby. Tma zakryla neustávající déšť. Usnula s hlavou na ruce, přidržujíc se postele.
Uprostřed noci ji probudil řev, zvuk tak trýznivý, že byla na nohou dřív, než se vlastně vzbudila. Ve tmě zakopla o postel. Přicházelo to zvenku, od řeky. Slyšela, jak se tam něco hýbe, něco velkého, co vydávalo silný zvuk, jako by se něco sypalo nebo někdo zametal. Mohl to být nějaký další dům. Potom to začalo narážet na její obydlí, ne zpříma, ale šikmo, podél domu. Byl to strom. Slyšela větve a listy, jak se vyprošťují, aby se dostaly zpět do proudu, a nechávají jenom déšť a šplouchání povodně vydávat zvuk tak neměnný, že jí připadal jako součást ticha.
Schoulená na posteli již málem znovu usnula, když se ozval nový řev, tentokrát tak blízko, jakoby vycházel přímo z místnosti. Zírajíc do tmy, natahovala se znovu pomalu na posteli, až její ruka nahmatala chladnou hlaveň pušky. Potom, přikrčena na polštáři s puškou na kolenou, zakřičela: „Kdo je tam?“
Odpovědí jí bylo další zařvání, tentokrát však méně pronikavé a jakoby unavené, a pak se znovu rozhostilo ticho. Schoulila se znovu na postel. Ať už to bylo cokoli, slyšela, jak se to pohybuje po verandě. Prkna vrzala a ona rozeznávala zvuky povalených předmětů. Ozývalo se škrábání na stěnu, jako by se něco chtělo prodrápat dovnitř. Teď už věděla, co to je. Byla to velká kočka, šelma, která se předtím zachránila na vyrvaném stromu plujícím okolo. Přišla s povodní jako dárek.
Nevědomky si zakryla rukou tvář a hrůzou sevřené hrdlo. Puška se jí třásla na kolenou. Nikdy v životě pumu neviděla. Slyšela o nich vyprávět a občas i slýchávala v dáli jejich řev, podobný výkřikům utrpení. Šelma znovu zaškrábala na stěnu, až zadrnčelo okno u dveří. Dokud měla toto okno pod kontrolou a zvíře zůstávalo uvízlé mezi stěnou a vodou, nemohlo se jí nic stát. Puma se venku zastavila, aby se opřela svými drápy do zrezivělých vnějších mříží. Čas od času zavrčela a zasténala.
Když konečně deštěm proniklo slunce jako nějaký jiný druh temnoty, seděla ještě celá ztuhlá a prochladlá na své posteli. Paže, zvyklé veslovat, ji bolely, jak bez hnutí svírala pušku. Neodvažovala se pohnout ze strachu, že by sebemenší hluk mohl vzbudit pozornost pumy. Celá zkamenělá se vsedě kývala v rytmu houpajícího se domu. Déšť neustával, jako by mělo pršet navěky. Skrz šedavé světlo konečně spatřila povodňové přívaly, značkované deštěm, a v dáli neurčité obrysy vrcholků potopených stromů. Šelma se teď nehýbala. Možná odešla. Odložila pušku, sklouzla z postele a nehlučně se přiblížila k oknu.
Zvíře tam stále ještě bylo, schoulené u okraje verandy a pozorující staletý dub – záchytný bod domu, jako by odhadovalo svoje šance doskákat k němu přes několik vyčnívajících větví. Teď, když už si mohla zvíře prohlédnout, jeho hustou srst, slepenou do chomáčků, jeho propadlé boky odhalující žebra, nezdálo se jí už tak hrozné. Bylo by snadné na něj vystřelit, jak tam tak sedělo a svým dlouhým ocasem zametalo zem. Couvala nazpět pro pušku, když vtom se zvíře otočilo. Bez varování, bez rozběhu či sebemenšího napnutí svalů se odrazilo směrem k oknu a roztříštilo jeho skleněnou tabulku. Upadla nazpět, potlačujíc výkřik. Uchopila pušku a vystřelila proti oknu. Puma se jí teď sice ztratila z dohledu, ale bylo jasné, že ji netrefila. Zvíře začalo venku znovu přecházet sem a tam. Z okna letmo zahlédla jeho hlavu a prohnutá záda.
Vrátila se celá rozechvělá k posteli a lehla si. Ukolébávající a pravidelný hluk řeky a deště spolu s všepronikajícím chladem z ní vysály veškeré odhodlání. Zajistila okno a pušku si nechala připravenou. Po delší chvíli znovu vstala, aby se šla podívat. Puma usnula s hlavou na prackách jako nějaká ochočená domácí kočka. Poprvé od doby, kdy se spustil déšť, měla chuť plakat – sama nad sebou, nad všemi a nad vším, co bylo zasaženo povodní. Svezla se na postel a pokrývku si přehodila kolem ramen.
Měla odejít, dokud to ještě šlo, dokud byly cesty volné a její loďku neodplavila řeka. Jak se tak pohupovala zepředu dozadu v rytmu kolébání domu, křeč v žaludku jí připomněla, že ještě nejedla. Ani si nemohla vzpomenout odkdy. Byla vyhladovělá právě tak jako ta šelma. Vklouzla do kuchyně a rozdělala oheň z několika kousků dřeva, které tu zbyly. Jestliže se povodeň protáhne, bude muset spálit židli, a možná dokonce i stůl. Vzala poslední kus uzené šunky, který visel u stropu, a nakrájela temně rudé maso na silné plátky, které vložila na pánev. Z vůně smaženého masa dostala závrať. Od doby, kdy naposled vařila, zbylo pár ztvrdlých sušenek, klidně by si mohla uvařit i kávu. Voda jí rozhodně nescházela.
Zatímco si chystala jídlo, zapomněla téměř na šelmu, až do chvíle, kdy uslyšela její sténavý řev. Měla také hlad. „Nech mě najíst,“ křikla na ni, „pak se postarám o tebe.“ A usmála se pro sebe. Jak věšela na hřebík zbytek šunky, zvíře vydalo z hrdla hluboký řev, po kterém se jí roztřásly ruce.
Po jídle se vrátila ke své posteli a znovu se chopila pušky. Nyní už dům stoupl do takové výše, že když ho proud řeky natlačil směrem k útesu, už se o něj ani neotíral. Jídlo ji zahřálo. Mohla se pumy zbavit, dokud ještě deštěm pronikalo světlo. Pomalu se posunula k oknu. Zvíře tam pořád bylo. Vrčelo a začalo přecházet okolo verandy. Dlouhou chvíli ho beze strachu pozorovala. Pak, aniž by přemýšlela o tom, co dělá, odložila pušku, obešla postel a zamířila do kuchyně. Za sebou zanechala přešlapující, nerozhodnou pumu. Sundala zbytek šunky, přešla houpající se místností směrem k oknu a rozbitou okenní tabulkou hodila maso ven. Na druhé straně se ozvalo hladové zavrčení a leknutí zvířete jako by přešlo na ni. Ohromená tím, co právě udělala, se vrátila k posteli. Slyšela, jak puma trhá maso. Celý dům se s ní točil.
Když se znovu probudila, okamžitě jí bylo jasné, že se vše změnilo. Déšť ustal. Zkoušela, zda pocítí pohyby domu, ale ten se už nekolébal na vodě. Otevřela dveře a skrze potrhanou síť uviděla úplně jiný svět. Dům odpočíval na tom samém útesu jako dřív. Kousek odtud tekla pořád ještě divoká řeka, ale už nepřekrývala ten malý úsek, který dělil dům od staletého dubu. A puma byla pryč. Z terasy se dostala k dubu a utekla bezpochyby směrem k bažinám. Její nezřetelné stopy se už ztrácely v měkkém bahně. A na zápraží, ohlodán až na kost, ležel zbytek šunky.
Zde je uvedena část rozhovoru dvou lidí, kteří četli „Dárek“:
obrazek dvojice
Uveď ukázky z příběhu, které by mohly doložit postoje obou těchto čtenářů.
porozumí v zadání dvěma protichůdným výrokům o obsahu textu (rozumí i frazému [2], že někdo nemá srdce, i významu slova soucitná);
porozumí situaci a postavě v textu i jejímu hodnocení v zadání z protichůdných hledisek: jaké jednání, cítění, myšlení může být někým vnímáno jako kruté, a naopak jako soucitné;
dokáže se vciťovat do situace hrdinky;
zaujímá vlastní postoj k obsahu sdělovanému textem;
porovná svůj postoj – své hodnocení jejího chování s hodnoceními vyslovenými v zadání; nově zaujme svůj osobní postoj;
dokáže stanovisko své i stanoviska chlapce a dívky v zadání opřít o důvody a doklady z textu; v textu rozpozná na základě vlastní zkušenosti (ze života, z předchozích čtenářských a jiných zkušeností), která místa by mohla posloužit jako vhodný doklad k hodnotícím výrokům v zadání.
Poznámky: Žák má doložit ukázkami z textu protikladná hodnocení hlavní hrdinky povídky (základní dilema čtenářova hodnocení: je krutá, anebo soucitná?). I ten, kdo stanovisko nezaujal, má umět se do obou uvedených postojů vcítit a porozumět jejich důvodům a i on má umět shledávat pro stanoviska oporu v textu. Žák čte text ještě jednou „očima“ jiného čtenáře.
Souvislost s vymezením pojmu čtenářská gramotnost
Vysuzování – čtenář nejenom přijímá hodnocení o hrdince, které je vysloveno v zadání, ale i obráceným směrem vyvozuje hodnocení (závěry a soudy) nad některými částmi textu (aby rozhodl, zda se místo hodí jako požadovaný doklad pro hodnotící výrok předložený v zadání).
Sdílení – čtenář konfrontuje své porozumění a hodnocení se soudy dalších osob (vyslovenými v zadání) a uvědomuje si rozdíly i shody.
Metodická doporučení
Aby žáci dobře porozuměli zadání, můžeme např.:
Hlavně pro čtenáře slabší nejprve jako model zformulovat k jinému důležitému prvku z textu (např. že puma byla vyhládlá a vyděšená, anebo že byla útočná a lstivá) obdobná dvě stanoviska. Předvedeme žákům, jak sami hledáme v textu opěrné doklady ke stanoviskům.
Tím je vedeme i k metakognici čili k poznávání svého učení.
Aby žáci zaujali a porovnávali své postoje, můžeme např.:
Cíleně vybírat k četbě texty s výrazným emočním, sociálním a etickým přesahem, na nějž mohou různí žáci reagovat různě a nebude to „chyba“.
Kresleným zadáním s komiksovými „bublinami“ zvýraznit postoje k obsahu textu (formulujeme je jako přímou řeč nějakých postaviček, které hodnotí, co žák právě četl).
Dát žákům pracovní list se zadáním a vyznačit v něm více řádků pro psanou odpověď o žákových postojích, aby se žáci nesnažili být zbytečně struční a neodbyli myšlení o svém postoji jen jedním dvěma slovy.
Aby žáci opírali své závěry o text, můžeme např.:
Požadovat, aby žáci nalezli a opsali (citovali, případně přesně podtrhli) opory v textu pro své napsané stanovisko. U vyspělejších žáků můžeme žádat, aby doklad z textu parafrázovali.
Pro podporu slabších čtenářů ve třídě dáme na jednom příkladu model toho, co je míněno slovy „doložit postoje“ z textu, a vysvětlíme, čím takový doklad, tj. citované místo, souvisí s postojem, např.: „Žena je krutá, tady v textu se pokouší pumu zastřelit. Je to důkaz krutosti, protože podle textu nejprve ani nepomyslela na to, že by ji mohla ušetřit, nakrmit, nebo jen odehnat třeba střelbou do vzduchu.“
Abychom podporovali dovednost sdílení, můžeme např.:
Ve všech vyučovacích předmětech pracovat nejen s jevy jednoznačnými, „správnými“, ale také s jevy a otázkami, o nichž je možné mít víceré, třeba velmi odlišné stanovisko (v úloze jde o rozdíl v tom, zda se žena má cítit ohrožena od šelmy, nebo s ní má soucítit).
Učit žáky, jak při zpracování dilemat, problémů a konfrontací vhodně diskutovat (např. nesouhlasit bez urážení) a jak věcně vyjednávat (např. využívat diskuzní pavučiny, používat graf k znázornění protikladů).
Žádat žáky ještě před tím, než dostanou nabídku stanovisek již zformulovaných, o vyjádření vlastního stanoviska k přečtenému textu (např. mohou kreslit podobné komiksové ilustrace, jaké dostali v zadání této úlohy). Nemají spoléhat, že za ně stanovisko někdo zformuluje.
Trvat na tom, aby jejich i naše vlastní tvrzení byla vždy opřena o přijatelné doklady z textu (včetně citování).
Dbáme, aby to, co žáci mají podložit citacemi z textu, stálo za to, tj. aby se týkalo nosné, ústřední myšlenky či zážitku z textu, nikoli nějaké vedlejší drobnosti (např. nikoli „Trefila by žena v rozrušení tu pumu, nebo by ji minula?“).
[1]KRAMPLOVÁ, I. a kol. Netradiční úlohy aneb čteme s porozuměním. Praha : ÚIV, 2002. ISBN 80-211-0416-3. S. 100–109. [2]Frazém, -u m. komplex dvou i více slovních tvarů (slov), popř. i vět se specifickým významem, frazeologická jednotka. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Academia 2005, vydání 3. opravené, 2003, dotisk 2005.
Tento text byl převzat z publikaceGramotnosti ve vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010.
