Druhý článek věnovaný britskému umělci a zároveň odborníkovi na technologie Jamesi Bridlemu. Tento článek se zabývá novým fenoménem YouTube, a sice masivním publikováním videí zdánlivě určených dětem, ale ve skutečnosti je zneužívajících.
Druhý článek Jamese Bridleho, o němž bych rád referoval, nese název Something is wrong on the internet [1]. Vyšel v listopadu 2017 prostřednictvím nové pozoruhodné služby podporující seriózní zpravodajství zvané Medium. Jak sám říká, téma je natolik závažné a některé odkazy v textu tak zneklidňující, že s ním nechtěl zatěžovat svůj blog. Pojednává o aktuálním vývoji platformy Youtube (dále jen YT).
Problém je v tom, jaký vliv má YT na děti. James sám patří k první síťové generaci, která je odkojena volným sdílením informací (Od kultury konektivity k platformním společnostem). Ta kultura byla postavena na přesvědčení, že přístup k informacím a svobodné spojení s kýmkoli na celém světě povede k hlubšímu porozumění a zmenšování rozporů mezi lidmi. Jednou z příčin mohlo být možná to, že ve svých počátečních fázích vývoje byl internet sítí čistě akademickou. Stává se z něj ale něco trochu jiného, něco, co naplňuje pochmurné vize Neila Postmana (
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Bořivoj Brdička26. 1. 2019
Falšování počtu shlédnutí u videí (či článků) se neděje jen pomocí automatů (trolů). V Číně např. existují klikací farmy, které vám za mírný poplatek zprostředkují "skutečné" návštěvníky vašich online výtvorů - Chinese Click Farm (https://youtu.be/X_pRsSM_sXQ).
, 1985) a jde možná ještě o něco dále. Vývoj současného internetu je bohužel do značné míry veden spíše snahou ovlivnit uživatele – buď jen za účelem generování zisku, nebo, a to je ještě horší, s cílem získat politickou moc směřující k ovládnutí celého světa (
Platforma YT v poslední době stále více mění charakter a místo svobodného sdílení nápadů (remix) se profiluje jako nástroj na generování zisku. Snad každý z nás již slyšel o tom, že vznikla nová profese youtuber, že takový youtuber může vydělat i pohádkové jmění. Výdělek je ale závislý na tom, kolik lidí se na jeho výtvory podívá. Tento princip však zavádí celý tento byznys na scestí. Nutí autory za každou cenu vyvolávat zájem diváků. Jenže to je stále těžší a konkurence veliká. Nejúspěšnější jsou ti, kteří ohromují něčím neuvěřitelným či šokujícím, prostě něčím, co jejich fanoušky zaujme. Je jasné, že se chtějí hlavně bavit.
Primární cílovou skupinou youtuberů jsou pochopitelně mladí lidé, protože ti mají na internetu, a na YT zvláště, většinu. James si dal tu práci a prohlédl množství videí určených menším dětem. Zjistil velmi nedobrý trend, který naznačuje snahu celé řady autorů (většinou celých autorských týmů) orientovat se právě na děti. Jedná se bohužel o cílovou skupinu nejsnáze ovlivnitelnou a značně zranitelnou. Stačí se podívat, která videa (kanály) jsou nejsledovanější.
Žebříček nejsledovanějších kanálů YT na Socialblade(18.11.2017)
Prvních 5 kanálů se (zatím) věnuje především hudbě (T-Series na prvním místě je indické studio vydělávající na YT miliony dolarů ročně). Od 6. místa zde ale najdete hned 3 tituly zabývající výhradně oblbováním těch nejmenších, kteří vůbec netuší, o co jde.
Ryan ToysReview (odhadovaný roční příjem $ 2,2M – $ 34,5M) Ukazuje anglicky mluvící rodinu (pravděpodobně čínského původu) se třemi dětmi. Hlavním hrdinou je asi 5letý chlapec Ryan. Děj se zabývá výhradně představováním různých komerčních produktů, hraček především. Nevyhýbají se ale ani typickým divácky úspěšným nápadům, jako je trestání zlobivých rodičů, výuce názvů barev na limonádách známého výrobce, sugestivnímu otevírání vajíček obsahujících „překvapení“, které je velmi oblíbenou činnosti youtuberů majících smlouvu s příslušným výrobcem. V tomto případě vystupují v nahrávkách ještě skuteční lidé.
LittleBabyBum (odhadovaný roční příjem $ 1M – $ 16,6M) Popis z YT: „nejlepší videa s dětskými říkankami – ohromující barevné 3D animace ve skvělé HD kvalitě“. Zde se jasně jedná o produkt specializovaného týmu animátorů, programátorů, muzikantů a výtvarníků, jejichž výkon je naprosto úžasný. Téměř každý den publikují nové video. Ovšem to „nové“ je třeba brát s rezervou, jedná se většinou o recyklaci a rekombinaci pořád stejných nápadů a již použitých sekvencí s cílem vyvolat opakovaný zájem diváků. Přes 11 milionů předplatitelů je důkazem, že se jim to daří. V těchto videích překvapivě nenajdete žádnou propagaci produktů, vystačí s nadstavbovou reklamou generovanou systémem a s prodejem nahrávek a předmětů prostřednictvím vlastního webu. Nutno přiznat, že tuto aktivitu navzdory negativním dopadům při nevhodném využití nelze jednoznačně odsoudit. Učí předškoláky mnoho užitečných věcí – barvy, tvary, čísla, písmena, názvy prstů apod.
FunToys Collector Disney Toys Review (odhadovaný roční příjem $ 262,3K – $ 4,2M) Prvoplánové představování produktů známých firem (např. Disney, Pixar, Nickelodeon, Play Doh, Claymation) s náznakem obvyklého poznávání pro předškoláky. Neskrývaným cílem je vyvolat u dětí touhu stejné hračky mít.
To, co vidíme na prvních místech v žebříčku, je jen vrchol ledovce. James prošel (a popsal) velké množství dalších kanálů s velmi podobným obsahem i záměrem, často pracujících s ukradenými sekvencemi nebo s postavičkami ze známých filmů (např. Peppa Pig na Play Go Toys). Jsou jich tisíce a tisíce. Jen videí s tematikou názvů prstů našel James na YT přinejmenším 17 milionů (Finger Family videos). Aby autoři dokázali publikovat nový obsah co nejčastěji, začínají ve výrobě používat různé formy automatizace. Videa jsou klonována podobně jako zprávy na sociálních sítích prostřednictvím botů (Co bychom měli vědět o botech). Typickým příkladem je třeba tento kanál – Videogyan 3D Rhymes – Nursery Rhymes & Baby Songs. V některých případech to vypadá, že je automatizováno též generování názvů, návštěvnost či dokonce i přihlašování k odběru.
To nejhorší z pohledu vychovatele jsem si nechal nakonec. V mnoha případech vede snaha zaujmout (a vydělat) k použití zcela nevhodné formy, která může v dětech vyvolat traumatizující zážitky. James našel a odkázal celou řadu případů, kde je hojně používán strach a násilí. Většina z nich dnes již není dostupná. Jeho článek se totiž stal natolik čteným, že na něj Google musel reagovat a zavedl nová pravidla. Videa obsahující násilí určená malým dětem, jsou-li uživateli označena jako nevhodná, blokuje (YouTube to restrict 'disturbing' children's videos, if flagged). Přesto není problém najít jinou ukázku. Tato je z kanálu Super Rhymes.
Je docela možné, že i tato má ukázka brzy zmizí. Obsah je soustavně obměňován, ale to nebrání tomu, abyste si (spolu s dětmi) snadno našli jinou (např. na Babyfun TV, Baby Kingdom, Super Hermes TV, Rhymes Lyrics, Rhymes for Super Kids apod.). Tento byznys je založen na množství vyprodukovaných a denně znovu publikovaných kusů a podpoře mnoha spřažených účtů. V pozadí funguje umělou inteligencí podporovaný automatizovaný systém, jehož algoritmus je nastavený na maximalizaci zisku. To je ale princip, který pohání celou platformu, takže zájem ho zcela eliminovat nelze předpokládat. Postupy jsou to ve skutečnosti hodně podobné těm, které používají iniciátoři dezinformačních kampaní na podporu politických mocenských cílů.
I kdyby většina návštěv byla realizována boty, nelze se vyhnout skutečnosti, že takto zdánlivě velmi oblíbené zdroje naleznou i skutečné živé děti a bude to na ně mít negativní dopad. Asi nejlepší je, budou-li samotné děti schopné nežádoucí vliv podobných aktivit rozeznat. V zásadě není jiné cesty. U těch nejmenších je třeba nastavit, na co se mohou dívat, u starších pak rozvíjet kritické myšlení. Našel jsem jednoho takového velmi mladého amerického youtubera (Dusk Gaming), jenž je obklopen partou výrostků, která škodlivost těchto videí vnímá. Na začátku následující ukázky kritizují video z kanálu TOYS in Japan, v němž se děti učí počítat na 3D animaci malých Hitlerů.
Násilí a nenávisti je již teď kolem nás na světě dost a riziko dalšího růstu se zvětšuje. Je třeba se bránit. Stávající opatření (přijímaná všemi významnými platformami) se ale zdají být nedostatečná. Pár slov z Jamesova závěru přeložím doslova: „Co mě trápí, není jen samotné násilí, které ovlivňuje naše děti, i když to se mě dotýká velmi silně. Nejvíce mě znepokojuje to, že toto je jen jedna forma internetovou infrastrukturou podporovaného zneužívání svobody projevu, které se týká nás všech, a my se dosud ostýcháme o tom mluvit. (…) Jedná se o výsledek práce lidí spolupracujících se stroji. Bohužel je nemožné pohnat někoho k zodpovědnosti, škody jsou však opravdu velmi vážné.“
Řekl bych, že James přece jen trochu přehání. Zde popisované aspekty vývoje internetu se stávají v poslední době poměrně oblíbeným tématem. Třeba o problematice nevhodných dětských videí na YT se kromě BBC již psalo např. též v New York Times nebo v Sunu. A je jisté, že budeme pokračovat.
Jenže to nestačí! Čím dál tím zřetelněji se ukazuje, že k posouzení skutečného vlivu dezinformace či nevhodného videa je třeba mít určité schopnosti, které nevznikají samy od sebe. O nutnosti existence plošné digitální gramotnosti většiny lidí mluvíme dost často (např. Freireho kritická pedagogika a technologie). Zatím, zdá se, marně.
Nakonec připojím ještě jednu vlastní nedávnou zkušenost z konference Jsme připraveni, kterou pořádal Edulab v naší aule (UK Praha, PedF). Překvapilo mě, že se úvodního vystoupení ujal náš pan děkan (prof. PaedDr. Michal Nedělka), o němž je známo, že technologiím zrovna nefandí. Chtěl jsem se ho veřejně zeptat, zda i v nově připravované „pokrokové“ akreditaci fakulty budou digitální kompetence jen vedlejší nepovinnou složkou profilu absolventa. Nakonec mu ten dotaz položil na podiu přítomný pan náměstek Fidrmuc, který mluvil hned po něm o SDV. Reakce říká vše: „Technologie jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem.“
Všichni ještě připraveni nejsme. Pokud i vy si stále ještě myslíte, že jste schopni se vlivu technologií vyhnout, jste na omylu. Bohužel to vypadá, že ten omyl může mít fatální následky.
