Velká data? Ne, děkuji!
První ze dvou článků věnovaných britskému umělci a zároveň odborníkovi na technologie Jamesi Bridlemu. Tento článek popisuje analogii mezi snahou velmocí ovládnout svět prostřednictvím atomové bomby v rámci studené války po 2. sv. v. a současnou hybridní válkou, jejíž významnou součástí je využití velkých dat k ovlivnění veřejnosti a oslabení nepřítele.
Dnes se seznámíme s prací zajímavého mladého muže, umělce, spisovatele a novináře z Londýna, žijícího trvale v Řecku, který je odborníkem na technologie a počítačové sítě. James Bridle (*1980) vystudoval počítačové a kognitivní vědy na University College, London a diplomovou práci psal o tvůrčím využití umělé inteligence. Již tehdy se dal na cestu propojení technologií s uměním. Dnes je velmi známým umělcem zabývajícím se hlavně odhalováním důsledků nevhodného využití technologií.
Ukažme si alespoň jeden typický příklad jeho výstupů – projekt Citizen Ex (s podtitulem Průvodce algoritmickým občanstvím), který má hned několik součástí. Primárně se jedná o rozšíření instalovatelné do prohlížeče, které (podobně jako korporace provozující internetové platformy) shromažďuje data o tom, co děláte a kde jste, ale navíc též zjištěné informace uživateli přehledně sděluje, což je jistě velmi přínosné pro rozvoj digitální gramotnosti. James v rámci tohoto projektu provozuje web, ale to mu nestačí. Navrhl design instalace (včetně vlajky globálního občana) a obesílá s ní výstavy moderního umění, kde si každý návštěvník může jeho aplikaci vyzkoušet (momentálně Extra Citizen v Antverpách).
Jamesova tvorba je stále více vedena snahou nás varovat. Vyberu podstatné sdělení ze dvou mimořádně závažných příspěvků. První z jeho blogu Booktwo.org z listopadu 2015 nese název
Diskuze (4)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- E Kocourek19. 12. 2017
Vynikající text pro nácvik kritického myšlení žáků. Žáčkové mohou třeba soutěžit kdo první najde v textu lež. Dále který žáček těch lží najde víc. Delší zamyšlení by vyžadovala rozvaha, v jakém poměru jsou v textu nepravdivé výroky proti výrokům jenom nepodloženým. Pro ty nejschopnější a nejvytrvalejší žáky by byl určený úkol odhalit, zda vůbec je v textu nějaký věrohodný výrok.
- Bořivoj Brdička19. 12. 2017
Ještě stěstí, že tím lhářem nejsem já, ale James Bridle. Měli bychom se pana Kocourka zeptat, co je jeho pravda?
- E Kocourek20. 12. 2017
Aha, tak lhářem není pan Brdička. Ale nějaké lži v tom článku jsou, že? Škoda, že pan Brdička nepoužívá nějaký prostředek, kterým by naznačil pravdivostní hodnotu výroků v článku. Začnu banalitami: Rusko není totalitní stát. Příležitost (a touha) Moskvy ovládnout celý svět není větší nežli světovládná příležitost a touha Washingtonu, Brusele, Berlína a George Sorose. A teď to zajímavé: prý "pro nás občany odkojené demokracií není jiné cesty než prostě o problémech světa mluvit a snažit se pro jejich řešení získat dostatečnou veřejnou podporu." Ale jistě že je jiná cesta, a kdekoho napadne, že spíše než řešit problémy světa by měl vymýšlet a získávat podporu pro řešení problémů místních. A ty údajné problémy světa nechat koňům ze dvou důvodů: jednak o nich nemá dostatečné informace, druhak mu do toho nic není. Ti občané odkojení demokracií, to je kdo? Nějaká extra aktivní odrůda potížistů?
- Bořivoj Brdička20. 12. 2017
Máme tedy jasno. Rusko je podle pana Kocourka demokratickým státem, v němž každý může protestovat, jak chce, média sdělovat, co chtějí, a vládce se nepokouší vražděním zastrašovat. Nikdo se tam nesnaží ovlivňovat názory lidí pomocí dezinformací! Budeme si tedy hledět jen toho svého a snažit se ovládnout celý svět. Připouštím, že tato politika vítězí i jinde, nejen v Rusku a Číně. Absoultně ale není pravda, že nám do toho nic není. Předpokládám, že každému musí být jasné, k čemu takové snažení nutně musí vést.
