Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Žák bez znalosti češtiny ve třídě – část 1
Seriál článků popisuje na případu konkrétního žáka-cizince bez znalosti češtiny proces integrace do základní školy, sestavení plánu pedagogické podpory (PLPP) a jeho naplňování, je doplněn o praktickou ukázku.
V českých školách každý rok přibývá žáků-cizinců, kteří přicházejí bez základní znalosti vyučovacího jazyka. Tito žáci mají sice podle § 20 školského zákona nárok na bezplatnou přípravu k začlenění do základního vzdělávání prostřednictvím pověřených škol, tento způsob se ale z mnoha důvodů ukazuje jako nefunkční. Žáci jsou v praxi integrováni přímo do tříd a jediné jazykové podpory se jim dostává v kmenových školách. Jak si s touto nelehkou situací poradila, popisuje v následujícím seriálu výchovná poradkyně Zlatuše Štiková.
Charakteristika žáka
Josef přišel do České republiky z Norska, kde žil s matkou a ukončil 1. ročník základní školy. Hovořil pouze norsky, arabsky a částečně anglicky. V devíti letech začal navštěvovat druhou třídu. Vedle úplné neznalosti češtiny musela škola řešit i počáteční problematické chování. V České republice žije Josef pouze s otcem a jeho sestrou (tetou), jejichž rodným jazykem je arabština, nicméně oba hovoří plynně česky.
Přijímání nového žáka-cizince
Na základě žádosti zákonného zástupce (otce) zahájila ředitelka školy správní řízení. Od zákonného zástupce si vyžádala doklad o občanství dítěte (cestovní pas), povolení k pobytu, přeložený rodný list dítěte, doložení předchozího vzdělávání (tento doklad většinou zákonní zástupci nemají k dispozici, proto jsou vyzváni, aby si do určitého termínu vyžádali doklad). Většina zákonných zástupců žáků-cizinců navštěvuje školu s tlumočníkem, v tomto případě to nebylo potřeba, protože Josefův otec i Josefova teta mluví plynně česky. Otec předložil doklad o občanství svého syna, doklad o absolvování prvního ročníku ve škole v Norsku a na vyžádání vedení školy také souhlas matky dítěte k jeho vzdělávání ve škole v ČR a souhlas o přestupu do jiné školy. Rozhovor o přestupu vedla s otcem dítěte ředitelka školy. Žák dostal z norské školy vysvědčení, jiné informace o vzdělávání norská škola neposkytla. Na zařazení žáka do příslušného ročníku má vždy vliv úroveň jeho jazykových schopností, jeho rodný jazyk (do jaké skupiny jazyků patří) a z toho vyplývající předpokládaná „rychlost“ osvojování češtiny. Otec požádal o zařazení syna do 2. ročníku. Vedení školy žádosti vyhovělo vzhledem k věku dítěte (9 let) a vzhledem ke skutečnosti, že otec i teta hovoří plynně česky a jsou schopni pomoci Josefovi ve výuce.
Materiály ke stažení
Seriál
Příklady dobré praxe – výuka dětí s OMJ
- 1.Péče o žáky s OMJ, Základní škola nám. Curieových, nám. Curieových 886/2, Praha 1
- 2.Jak to na naší škole chodí...
- 3.Chuť přiblížit se a pochopit se je zásadní
- 4.Český občan bez znalosti češtiny v základní škole – část 1
- 5.Český občan bez znalosti češtiny v základní škole – část 2
- 6.Český občan bez znalosti češtiny v základní škole – část 3
- 7.Žák bez znalosti češtiny ve třídě – část 2
- 8.Žák bez znalosti češtiny ve třídě – část 1