Český občan bez znalosti češtiny v základní škole – část 2

Organizace výuky, vzdělávací obsah, metody a materiály

Na začátku prosince nastoupila k Lindě asistentka pedagoga, která se jí mohla při výuce individuálně věnovat. Podle nového IVP pracovala s asistentkou v hodinách, kdy ostatní žáci měli podle rozvrhu naukové předměty (zeměpis, dějepis, přírodopis, fyziku, výchovu k občanství) a také v hodinách českého jazyka. Náplní byla výhradně výuka češtiny a částečně také výuka angličtiny. V dalších předmětech (matematika, svět práce, výchova ke zdraví, výtvarná výchova, hudební výchova, informatika, tělesná výchova) Linda pracovala spolu s ostatními dětmi ve třídě. Zadání úkolů měla ve většině případů shodné s ostatními dětmi. V některých situacích měla zadané úkoly ve zjednodušené podobě. Například v matematice byly vynechány slovní úlohy. Výuka českého jazyka probíhala do konce 1. pololetí podle učebnice Domino – Český jazyk pro malé cizince 1. Vzhledem k tomu, že Linda zpočátku česky rozuměla velmi málo, bylo potřeba, aby si nejdříve osvojila základní pokyny potřebné pro práci s učebnicí a vzájemnou komunikaci s asistentkou. Důležitou součástí každodenní výuky se staly nůžky, lepidlo, pravítko, pastelky, pero, tužka a guma. Témata obsažená v učebnici Linda podle pokynů asistentky vždy zpracovávala, mj. i obrazovou formou. Při práci asistentka opakovaně používala pokyny – namaluj, vybarvi, vystřihni, nalep, podtrhni, zakroužkuj, přehni, otevři, zavři – a podobně. Při společné práci se nenásilně trénovaly i další užitečné věty, jako např.: Můžu si půjčit nůžky? Podej mi, prosím, červenou pastelku. Dej obrázek na nástěnku…

Vytvořené obrazové materiály byly zpočátku velmi jednoduché. Jednalo se převážně o nalepení obrázků k probíranému tématu a přiřazení českých slov. Slova byla často poskládána z jednotlivých vystřihaných písmen. Cílem tvorby těchto obrázků bylo natrénovat výše zmíněné pokyny a zopakovat si probraná slovíčka dané lekce. Tím, že byly obrázky následně vyvěšeny na nástěnku, byla slova neustále na očích a Linda si je mohla kdykoliv připomenout. Později Linda k obrázkům a jednotlivým slovům začala připisovat i jednoduché věty.