Zahraniční přístupy k implementaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Zahraniční přístupy k implementaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj
4,0 (1 hodnocení)
Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) je jedním z aktuálních témat inovace kurikula. Přináší nové vzdělávací cíle, obsahy a metody a to do všech stupňů vzdělávání. Konečným efektem úspěšné implementace VUR do kurikula je rozvoj kompetencí pro udržitelné jednání, které jsou považovány za nezbytné předpoklady pro kvalitní život budoucí generace. V České republice vznikla Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj a před nedávnem byl vládou ČR schválen Akční plán, který ji konkretizuje.
Studie popisuje na příkladech Velké Británie a Německa implementaci VUR z pohledu směřování do praxe. Zahraniční strategie zahrnují kroky, které mohou být východiskem a zdrojem inspirace pro zavádění VUR v České republice.
Podpora vzdělávání k udržitelnému rozvoji (úvod k srovnávací studii)
Výzva k inovaci kurikula prostřednictvím vzdělávání pro udržitelný rozvoj se poprvé objevuje v mezinárodně působícím dokumentu Agenda 21 (2009): „Má být provedena důkladná revize kurikula, která zajistí víceoborový přístup [1] k tématům životního prostředí a rozvoje s jejich socio-kulturními a demografickým aspekty a souvislostmi.“ (tamt., kap. 36.5 b.) Na Agendu 21 navazuje UNESCO Dekáda vzdělávání pro udržitelný rozvoj zahájená v roce 2005, kterou pro evropský kontext konkretizuje tzv. Vilniuská strategie UNECE z r. 2005. Členské státy UNECE se zde zavázaly vytvořit národní strategii VUR a následně ji implementovat. Mezi státy, které již mají svou národní strategii, patří i Česká republika a zde představené Německo. Velká Británie a s ní blíže sledované Skotsko dosud národní strategii nemá. Tato studie se zaměřuje na prostředky a účinnost různých opatření pro implementaci VUR.
Tvorba strategických dokumentů není jediným způsobem jak inovovat kurikulum. UNESCO Dekáda jako jeden z legitimních způsobů implementace podporuje vznik jednotlivých iniciativ a příkladů dobré praxe. Podněcuje tak implementaci na úrovni lokální, v čemž Skotsko ve srovnání s Českou republikou naopak vyniká. Různé prostředky implementace jsou zde na příkladech dvou zemí popsány a v závěrečném doporučení jsou uvedeny kroky, které lze realizovat na podporu implementace VUR v ČR v úzké návaznosti na akční plán Strategie VUR ČR.
Studie čerpá mimo jiné ze závěrečných zpráv výzkumných center [2], které monitorují stav implementace VUR. Pro plánování dílčích kroků implementace mají tyto zprávy podstatný význam jak pro mezinárodní srovnání, tak pro inspiraci u zemí, které implementaci VUR dobře zvládají.
Sledujeme-li, jak koncepce VUR proniká do kurikula, můžeme se zaměřit na dva proudy procesu implementace. První směřuje od mezinárodních dokumentů přes národní strategie k lokálním projektům. Tento proces lze označit jako tzv. top-down implementaci (tzn. implementace působící shora). Pro ni je typické, že první fáze nabízí široké spektrum dílčích opatření a tematických oblastí. Z nich si jednotlivé regiony, země, komunity i jednotlivci vybírají taková témata a cíle, které jsou relevantní pro otázky a problémy, které aktuálně řeší [3]. VUR tedy v konečné fázi implementace získává tolik forem a podob, kolik subjektů se mu věnuje.
Na zasedání komise UNECE v Ženevě (2009) byl představen přehled zemí [4], které již podnikly základní krok v top-down implementaci VUR, tedy přijaly Strategii VUR a následně vytvořily akční plán. Celkem bylo sledováno 56 zemí zapojených do Strategie UNECE. Z toho 9 zemí již má přijatou národní strategii VUR, patří mezi ně i Česká republika. Celkem 6 zemí má vypracovaný akční plán, jednou z nich je Německo. 13 zemí má jiný dokument než národní strategii a akční plán, příkladem je Velká Británie. Velký počet zemí nemá dosud žádný dokument (celkem 28) nebo byl v roce 2009 v procesu přípravy (5 zemí).
Na úrovni realizace dílčích aktivit se top-down implementace v ideálním případě setkává s druhým směrem působení procesu, tzv. bottom-up implementace (tzn. implementace působící zdola). Spočívá ve vlastní iniciativě vzdělávacích institucí, pedagogů, případně neziskových organizací. Na rozdíl od top-down implementace je od počátku zaměřena na konkrétní tematicky zaměřené projekty VUR. Těmi mohou být např. síť mateřských škol, jejíž členové si pravidelně vyměňují metodické zkušenosti s realizovanými tematickými projekty [5] nebo komplexně zaměřený poradenský program Škola pro udržitelný život [6], ale i jednotlivé tematické projekty škol či občanské iniciativy. Význam bottom-up implementace spočívá v konkretizování obecných cílů VUR pro cílovou skupinu a tvůrčí zpracování témat, která jsou pro ni relevantní. Tím v ideálním případě druhotně přispívá k naplnění záměru strategií top-down implementace VUR, respektive naplňuje obecnou výzvu k rozvoji kompetencí pro udržitelné jednání. Oba proudy se tedy vzájemně posilují a doplňují, což ukáže níže představený příklad implementace VUR v Německu.
Oba směry implementace VUR jsou podstatné pro vzdělávání učitelů a jejich učitelskou praxi. Dokumenty soustředěné v procesu top-down implementace (zejména akční plány) jsou zdrojem orientace a možností inspirace na úrovni obecných cílů a témat. V procesu bottom-up implementace vznikají rozmanité metodické přístupy k dílčím tématům VUR a koncept udržitelného rozvoje je přijímán širší veřejností za svůj. Zmíněné síťování, jeden ze základních principů VUR, pak umožňuje vzájemnou inspiraci realizátorů VUR.
2. UNESCO Dekáda vzdělávání pro udržitelný rozvoj
Dekáda vzdělávání pro udržitelný rozvoj (dále zkráceně Dekáda), kterou zaštiťuje UNESCO, byla zahájena v roce 2005. Navazuje na proces, který byl na půdě Spojených národů zahájen v roce 1972 na Konferenci o životním prostředí ve Stockholmu. Dekáda odkazuje přímo na dokument Agenda 21 odsouhlasený o dvacet let později na Summitu Země v Rio de Janeiru.
Východiskem pro zahájení Dekády je předpoklad, že člověk by měl přehodnotit a přeorientovat své působení tak, aby bylo možné směřovat ke zdravému, bezpečnému a spravedlivému světu pro současné a budoucí generace. Dekáda proto nahlíží na obsahy vzdělávání z dlouhodobé ekonomické, ekologické, sociální a kulturní perspektivy. Jinými slovy, cílem Dekády je rozvoj základní kompetence myslet a jednat s vědomím souvislostí, následků a vlastní odpovědnosti za ně. Konkrétněji tyto kompetence poprvé pro český kontext formuluje již zmiňovaná studie VÚP (Kindlmannová, Vošahlíková, 2009).
Působení Dekády je velmi široké. Základními partnery Dekády jsou nadnárodní sítě, regiony (příkladem je euro-americký region sjednocený v UNECE), jednotlivé státy, provincie a komunity. V každé z těchto úrovní lze sledovat tři zájmové skupiny, které jsou klíčové pro top-down a bottom-up implementaci. V závěrečných doporučeních se k těmto cílovým skupinám vrátíme.
Zájmová skupina
Způsob implementace
1. vláda
top-down implementace
2. občanská společnost
(komunity, nevládní organizace, univerzity atd.)
top-down implementace, bottom-up implementace
3. jednotlivci (pedagogové, občané atd.)
bottom-up implementace
Pro níže provedené srovnání národních strategií implementace VUR se nyní zaměříme na národní úroveň Dekády. Implementační strategie Dekády (2005, s. 12) shrnuje pro tuto úroveň následující cíle:
prohlásit vzdělávání pro udržitelný rozvoj jako vládní prioritu, a kde je to možné, zahrnout jej do národních plánů udržitelného rozvoje a národních vzdělávacích plánů,
sjednotit politické síly k podpoře VUR,
umožnit široké porozumění VUR,
podporovat vzdělavatele odpovídajícími informacemi a znalostmi k realizaci VUR,
podporovat výzkum a rozvoj pro VUR,
vytvářet spolupracující sítě lidského a finančního kapitálu.
V Evropě hraje významnou roli pro implementaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj na národní úrovni Vilniuská UNECE strategie pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj (2005). Ta upravuje obsah a cíle vzdělávání pro udržitelný rozvoj pro evropský a severoamerický kontext. Mimo výše uvedených bodů zdůrazňuje roli výzkumu, spolupráci a partnerství a rozvoj kompetencí vzdělavatelů pro realizaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Podpora vzdělávání pro udržitelný rozvoj byla rovněž zakotvena v závěrech Rady pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport Evropské unie ze dne 12. listopadu 2010.
Výsledkem top-down implementace Dekády a Vilniuské strategie je v České republice Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (SVUR ČR) pro roky 2008–2015, která konkretizuje cíle a potřebná opatření v České republice. Strategii doplňuje akční plán v podobě Opatření pro roky 2011 a 2012. Opatření definuje způsob konkrétního zapojení jednotlivých subjektů spolupracujících na realizaci aktivit spojených s definovanými klíčovými oblastmi (tématy). Pro roky 2011–2012 byla vybrána tato klíčová témata VUR:
rozvoj občanské participace a dobrovolnictví,
vztah k místu,
udržitelná spotřeba a výroba,
snižování sociálního napětí,
průřezová opatření k realizaci VUR.
V dalších letech bude věnována pozornost dalším klíčovým tématům podle priorit České republiky.
Bilance úspěchů implementace Dekády vzdělávání pro udržitelný rozvoj v Evropě za období 2005–2009
Konec roku 2009 završuje polovinu desetiletí vzdělávání pro udržitelný rozvoj. K této příležitosti vydalo UNESCO[7] zprávu (2009) shrnující hlavní úspěchy a překážky implementace. Na úrovni jednotlivých států sleduje UNESCO následujících šest ukazatelů:
vznik národních koordinačních týmů pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj,
vznik národních strategií anebo propojení vzdělávání pro udržitelný rozvoj s existujícími strategiemi,
vznik mezirezortní spolupráce pro implementaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj,
opatření vedoucí k ochraně, využití a podpoře znalostí původních obyvatel ve smyslu vzdělávání pro udržitelný rozvoj,
přístup k nástrojům a materiálům pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj,
alokace specifických finančních zdrojů podporujících vzdělávání pro udržitelný rozvoj.
Zpráva UNESCO uvádí, že v rámci Evropy a Severní Ameriky se podařilo dosáhnout zejména následujících kroků:
mezinárodní a lokální síťování v projektech vzdělávání pro udržitelný rozvoj, a to zejména na úrovni univerzit (vznik pracovních skupin, asociací, společných programů),
postupné zařazování interdisciplinárního přístupu při hledání řešení problémů spojených s udržitelným rozvojem (interdisciplinární přístup však není dosud uplatňován v národním kurikulu většiny zemí).
Výsledky implementace VUR v Evropě jakožto naplňování Vilniuské strategie byly diskutovány na konferenci v Bělehradě (2009). Jako slabý článek [8] implementace je spatřován zejména:
nedostatek výukových materiálů,
nedostatečné využití potenciálu vysokých škol a výzkumných institucí,
nedostatek kvalifikovaných vzdělavatelů,
nízká informovanost o konceptu udržitelného rozvoje a vzdělávání pro udržitelný rozvoj,
málo rozvinutá mezirezortní a mezioborová spolupráce při vzdělávání pro udržitelný rozvoj a uzavřenost vzdělávacích systémů pro uplatnění holistického přístupu,
nadále chybějící nevyjasněné chápání definice vzdělávání pro udržitelný rozvoj a jeho vztah k environmentálnímu vzdělávání a výchově.
Identifikované nedostatky představují výzvu pro jednotlivé cílové skupiny implementační strategie a lze z nich odvodit doporučení pro další kroky implementace VUR.
Seznam zkratek
EVVO – environmentální výchova, vzdělávání a osvěta
UNESCO – United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization
UNECE – United Nations Economic Commision for Europe
UR – udržitelný rozvoj
VUR – vzdělávání pro udržitelný rozvoj
RVUR – Rada vlády pro udržitelný rozvoj
AP SVUR ČR – Akční plán Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky
NNO – nevládní neziskové organizace
Literatura
Higgins, Peter; Kirk, Gordon (2009) in Chalkey, B. et. al. Education for Sustainable Development. Papers in Honour of the UN Decade of ESD. London : Routlege. ISBN 0-415-46005-0.
Huckle, John; Sterling, Stephen, ed. (1996). Education for Sustainability. London : Earthscan Publications Ltd. ISBN: 1-85383-256-1.
Kindlmannová, Jana; Vošahlíková, Tereza (2009). Udržitelný rozvoj a jeho vztah k EVVO, definice kompetencí k udržitelnému jednání a analýza klíčových kompetencí v rámcových vzdělávacích programech z hlediska vzdělávání k udržitelnému rozvoji [online]. [cit 19.7.2010]. Dostupné na WWW: <http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2010/02/Studie_podpora_VUR_final.pdf>.
Maršák, Jan; Pastorová, Markéta; Topinková Radka (2011). Pojetí průřezových témat ve vzdělávacích dokumentech Belgie (vlámská část), Irska, Finska a Skotska (srovnávací analýza); Praha : VÚP.
Tilbury, Daniella; Stevenson, Robert, B.; Fien, John; Schreuder, Daniel (eds.) (2002). Education and sustainability: Responding to the Global Challenge. Commission on Education and Communication, IUCN, Glannd, Switzerland and Cambridge. ISBN: 2-8317-0623-8.
Zpráva německé vlády ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj. (Bericht der Bundesregierung zur Bildung für eine nachhaltige Entwicklung) (2009). Berlin : Bundesministerium für Bildung und Forschung.
Poznámka k anotaci: 23. února 2011 projednala vláda ČR dokument Vzdělávání pro udržitelný rozvoj – Opatření pro roky 2011 a 2012 k SVUR ČR (2008–2015) – č.j. 1266/2010, který byl připravován pod názvem Akční plán na léta 2011–2012, Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj ČR.
[2] Mimo citovaných zpráv o implementaci ve Skotsku (Higgins, Kirk, 2009) a v Německu (Zpráva německé vlády ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj, 2009) byly zdrojem přehledu o současné situaci implementace VUR průběžné zprávy zemí zapojených do programu UNECE [online]. [cit. 04-06-2010]. Dostupný na WWW: <http://www.unece.org/env/esd/Implement.Gov.htm>; v České republice plní tento úkol Ministerstvo životního prostředí.
[3] Zejména z perspektivy ekologické, ekonomické, sociální a kulturní charakteristiky subjektu.
[7] Proces implementace sleduje expertní skupina pro monitoring a evaluaci (Monitoring and evaluation expert group), jíž předsedá prof. Daniella Tilbury (University of Brighton, UK).
