Článek pojednává o alternativní výuce dějepisu na gymnáziu GLOBE, s.r.o., Brno - Vinohrady.
Proč jsme šli do alternativních osnov?
Zakladatelka Gymnázia a jeho ředitelka v jedné osobě rozhodla v souvislosti s možnostmi ŠVP, že struktura školního vzdělávacího programu bude dvoufázová – 2 roky všeobecného základu všech odborných předmětů a 2 roky odborných seminářů dle zájmu a profilace žáků. Shoda s dvouletou strukturou alternativních osnov dějepisu a následný dvouletý dějepisný kurz nabízely víceméně šanci realizovat tento ředitelský plán. Vzhledem k populační krizi a nedostatků žáků v naší škole, nemohla být realizována představa odborných výběrových seminářů. Pro pokrytí různorodých zájmů žáků, a z důvodů organizačních a ekonomických, byly předěleny od 3. ročníku všem žákům odborné semináře s dvouhodinovou roční dotací všech zásadních oborů, a tedy i dějepisu, čímž došlo k naprosté shodě s učebním plánem pro alternativní osnovy dějepisu.
Podle alternativních osnov byly učeny všechny ročníky a všichni žáci od školního roku 2011/2012.
Vyučující dějepisu na škole
O přidělení výuky dějepisu vyučujícímu rozhoduje ředitelka školy, řídí se organizačními a ekonomickými potřebami školy.
Ne všichni vyučující se ztotožňovali s charakterem alternativních osnov; snažili se plnit požadavky, ale osobně preferovali spíše klasickou strukturu osnov pro výuku dějepisu.
Žáci
Žáci pocházejí z Brna a blízkého okolí, spíše slabší, kteří se nedostali na státní gymnázia, část s problematickým chováním, s chybějící vůlí a schopností se učit.
Učebnice, pomůcky, metody
Pro první dva roky jsme používali učebnici: Čornej, P., Čornejová, I.: Dějepis pro SOŠ,SPN. Výběr byl dán i ekonomickými důvody: žáci si musí kupovat učebnice a také platit školné, jde o finanční zatížení, proto volba této jednodílné učebnice. Atlasy škola zapůjčuje pro práci v hodině.
V dalších dvou letech se vycházelo z různých odborných knih, jiných gymnaziální učebnic dějepisu, z internetových odborných zdrojů, dokumentů a primární literatury podle potřeby témat. Využívaly se také učebnice s dokumenty, písemné, filmové a obrazové dokumenty z různých zdrojů (archiv ČT, Rozhlasu, novin, Člověk v tísni, ÚSTR aj.).
Pro zprostředkování informací a tvorbu postojů byla využívána práce s učebnicí, výklady učitele i žáků, referáty žáků, prezentace na multifunkčních tabulích, besedy, umělecký film. Užití metod je ovlivněno tím, že v prvních dvou letech je rozsah obsahu široký a je nutné šetřit časem, v druhých dvou letech mohly být daleko více využívány alternativní metody a čas mohl být více využit k zážitkovým časově náročným metodám také díky širším dovednostem a vyspělosti žáků.
Problémy
Vyhledávání informačních zdrojů je na jednu stranu vhodná metoda rozvoje samostatnosti, na druhou stranu je dobré mít oporu v didaktickém materiálu pro opakování, shrnutí, práci doma i ve výuce, doplňování znalosti chybějících. Bohužel učebnice, která by korespondovala s požadavky pro alternativní dějepis, taková žádná není.
Obsahová stránka závěrečného dvouletého kurzu není dostatečně vymezena, i témata je možné vybírat – volit. Myslím si, že je vhodné/nutné vymezit určité hranice přinejmenším minimálního obsahu a nabídnout zdroje vyučujícím i žákům pro zpracování těchto tematických oblastí. Pro méně zkušené vyučující může být toto „bezvládí“ značně stresující, chybí metodická a obsahová opora.
První dva roky výuky alternativy dějepisu v tomto obsahovém pojetí se ukázaly jako špatně splnitelné či nesplnitelné, pokud vyučující chtěl od žáků znalosti a dovednosti. V podstatě všechny 3 roky, které učím každý 2. ročník, jsem nezačínala podle rozpisu osnov. Pokaždé jsem navazovala na někoho jiného, ale vždy jsem žáky přebírala ve skluzu v 19. století (konec 19. stol., 70. léta 19. stol., 1. pol. 19. stol.) místo v 20. století. Potřeba dobrání látky ovlivňovala šířku záběru v 2. ročníku, metody apod.
Tato zkušenost ovlivnila můj názor na obsah dějepisu v 1. a 2. ročníku. Postupně jsem došla k závěru, že vzhledem ke znalostem ze ZŠ, s kterými žáci přicházejí (alespoň do naší školy, u jiných nemohu soudit), je jedno, kde vstoupím do „dějepisné řeky“. V podstatě nelze počítat s žádnou znalostí, stále se něco musí vysvětlovat a doplňovat. Proto si myslím, že kdyby se začínalo v 1. ročníku až látkou 20. století (je jedno jestli situací před nebo po 1. světové válce), je možné snad navázat na obsah dějepisu 9. ročníku (ze zkušenosti vím, že někteří žáci si něco pamatují z obou válek, ale situaci po nich již moc nevnímají, a pokud se s touto znalostí další rok nepracuje, zapomenou i to málo).
Pro obsah dějepisné výuky bych doporučila jen látku 20. event. 21. století včetně dějin našeho státu. Jevy související s problémy 20. století, které mají kořeny např. v antice, je možné velmi stručně připomenout aktuálně při probírané látce. Komplexnější a vývojová témata z 3. a 4. ročníku se vracejí hluboko do minulosti, a to je příležitost pro problémy a obsah současné alternativy v 1. ročníku.
K tomuto názoru jsem dospěla po těžkém vnitřním boji. Tenkrát jsem si nedokázala představit, že není čas na pravěk a starověk, na vznik středověkých měst, tzn. že se neučí dějiny „ab ovo“. Dnes už tuto situaci neřeším. Zlobí mě daleko víc, že naši žáci při náhodném dotazu nevědí, jaká událost je připomínána dne 28. 9., 17. 11. (a proč je pracovní volno) – to mně připadá daleko smutnější než neznalost tématu punských válek.
Vzhledem k tomu, že se čtyřletý cyklus alternativních osnov pro dějepis v tomto školním roce uzavírá, velmi mě zajímá, co bude dál. Jak máme v příštím roce postupovat, navázat a pracovat vzhledem k našemu ŠVP, který počítá s dvouletou výukou a dvěma roky dějepisného semináře?
