Průmyslová revoluce na Smíchově

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Ivan Ryant22. 1. 2016

  Ano, tohle téma je vděčné, plodné a propojuje několik oborů (já chodívám se studenty na vycházku do Bubenče v rámci volitelné informatiky). Forma vycházky je sice časově náročnější, ale také mnohem vydatnější a konec konců i zdravější než vysedávání ve škole. Studenti objevují stopy a pozůstatky minulosti a současně si vytvářejí konkrétní představu o tom, co byla průmyslová revoluce. Jmenovitě v Bubenči nevynecháme Císařský mlýn (16. stol. -- doba, kdy "pivovary a rybníky plnily Čechům pytlíky"), Mauthnerovu textilku i s továrnickou vilou, papírnu (jednu z prvních v Čechách), státní dráhu císaře Ferdinanda z poloviny 19. století včetně původního bubenečského nádraží včetně původní půvabné nádražní restaurace, Lindleyovu čističku z počátku 20. století (dnes ekotechnické muzeum s výstavou parních strojů), dělnické činžáky v Jednořadé ul. (známé ze Šakalích let), pozůstatky Dejvického potoka v Mlýnské ulici (možnost odlovu kešky Epsilon pod papírnou), Kramerovo sanatorium (dnes LDN proslavenou jako zařízení, kam můžete odložit nepotřebné maminky a tatínky, aby je tam za mírný finanční příspěvek humánně utratili kombinací morfinu a žízně) a několik památných bubenečských restaurací -- původních center společenských, kulturních i výletních (vlastenecký Slamník, buršácký Saigon a kromě zmíněné nádražky musím jmenovat i zbořenou výletní hospodu u přívozu z Trojského ostrova do Tróje). To všechno jsou barvité pozůstatky bouřlivého průmyslového a společenského rozvoje Bubenče v 19. století -- snad úplně první průmyslové zóny na území dnešní Prahy. Jak se dočteme ve Wienerovi, tzv. první průmyslová revoluce, která odstranila dřinu, vytvořila podmínky i potřebu průmyslové revoluce druhé, vědecko-technické, která odstraňuje úmornou rutinní práci pomocí automatizace -- proto vznikla kybernetika (v poslední době módně přejmenovaná na informatiku) provázená rozvojem zabezpečovací techniky (napřed na železnici) a sdělovací techniky (napřed telegraf, telefon, dálnopis, dnes zejména internet). Smíchov je neméně zajímavý a taky tam bych doporučoval vycházku, klidně celodenní s fotoaparáty, kamerami, diktafony a zápisníky. Na počátku 19. století nebylo na Smíchově jen pár zemědělských usedlostí, ale byla to oblast, kde bydleli bohatí pražští měšťané, pěstovala se vinná réva, ovoce, zelenina i okrasné rostliny -- např. před Jiráskovým mostem je pozůstatek botanické zahrady, která měla něco společného s rodinou Dienzenhoferů (jsem teď líný dohledat přesnou souvislost), všichni známe Bertramku, nezapomeňme na Nikolajku, Santošku a další vily a usedlosti. Před pár lety jsem objevil pozůstatky jedné ze zaniklých usedlostí náhodně odhalené ve výkopu před gymnáziem na Zatlance -- pod vozovkou se objevila vykachlíkovaná stěna kuchyně. Dodnes si můžeme prohlédnout zbytek Portheimky (zámeček továrníka Porgese z Portheimu, jemuž dělníci rozbili Perutinky, které jim braly práci). Neméně významný je smíchovský pivovar, který vůní sladu láká milovníky tohoto tradičního průmyslového produktu od Vyšehradu k Malvazinkám a od Zlíchova k Andělu; z hlediska kybernetiky-informatiky je podstatné, že výroba piva je založena na mimořádně důmyslné technologii (přirozeně pivo nevznikne, je to lidský vynález), současně je to k přírodě přátelská biotechnologie, technologie vysoce produktivní a sama od sebe téměř automatická (pivo teče samo, stačí jen správně otvírat a zavírat kohoutky a na správných místech topit nebo naopak chladit). Železná boží muka nějakým zázrakem dochovaná v Nádražní ulici jsou také památkou na technologie 19. století, kdy se ze železa odlévalo kdeco. Od roku 1857 měl Smíchov také svoji plynárnu (podobně jako Karlín, Holešovice, Žižkov). Na Smíchově lze dosud vysledovat pár pozůstatků Ringhofferovky a železničních vleček táhnoucích se ze smíchovského nádraží až k úpatí Petřína a neměli bychom vynechat nádraží (lze se dopátrat i několika původních budov z 19. století), úžasný ocelový železniční most (doporučuji procházku na mostě -- je to jedna z nejhezčích přístupových cest na Smíchov) ani smíchovský přístav (kde přes zimu kotvívala loď Tajemství bří Formanů). Ke vstupu do přístavu doporučuji využít tajnou podzemní chodbu, která na žáky či studenty musí udělat dobrý dojem (ústí na jeden z volně přístupných pozemků blízko lihovaru). A když už jsme tak u průmyslu, bylo by škoda vynechat lihovar... A výlet bych zakončil třeba v kultovním uzenářství U anděla, v hospodě U váhy (ano, naproti přes ulici byla dnes už nevídaná váha, kterou pamatuju), nebo prohlídkou pivovaru. Rád bych ještě upřesnil, že v 19. století Smíchov nebyl pražskou čtvrtí, nýbrž "předměstím" a správním centrem smíchovského okresu a od roku 1903 do 1922 samostatným okresním městem. A prosím Vás, paní Huliciusová, nepište hyperkorektně "žáci ... ví", předvádíte nám, že ze sebe děláte něco, co nejste.