Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Reinventing Research (http://educationnext.org/reinventing-research/) - komentář M. Horna k témuž tématu.
Článek popisuje aktuální situaci ve výzkumu personalizovaných výukových metod využívajících technologie v USA na základě studie známého Clayton Christensen Institute. Problematika má souvislost s děním u nás a s realizací Strategie digitálního vzdělávání.
The Clayton Christensen Institute patří k těm americkým neziskovkám, které se zviditelnily prosazováním technologicky orientovaného vzdělávání, které v pozadí ovlivňují svými investicemi velcí hráči počítačového byznysu (jako je např. Bill & Melinda Gates Foundation či Chan Zuckerberg Initiative). Narazili jsme na něj při zkoumání teorie Blended Learningu (Kombinované formy vzdělávání vítězí), kde jsme popisovali zde vzniklé modely kombinovaného vzdělávání.
Tehdy, před 2 lety, byl vedoucím výzkumu v této instituci známý odborník Michael Horn, který se zabýval především zaváděním personalizovaných výukových systémů (Kdy dojde k technologické personalizaci výuky?). Michael ale svou funkci v tomto ústavu v roce 2015 opustil, aby se stal váženým členem správní rady hned několika společností. Výzkumné činnosti se sice věnuje dál, ale zdá se, že aktivity spojené se získáváním investic pro vývoj vzdělávacích technologií ho zajímají více.
V Christensen Institute na místo šéfky výzkumu nastoupila Julia Freeland Fisher. Její nedávný článek shrnující aktuální stav vývoje personalizovaných výukových systémů [1] založený na studii, kterou publikovala spolu s Michaelem Hornem [2], je natolik zajímavý, že bychom se s jeho obsahem měli alespoň rámcově seznámit.
Přiznává, že vývoj systémů, které se snaží vést každého žáka po individuálně nastavené cestě při učení, byl, podporován značnými investicemi, dosud veden hlavně nadšením. Konstatuje, že do budoucna je nezbytné se mnohem více zabývat ověřováním specifického přínosu technologií. Zmiňuje výzkumy, které tento přínos potvrzují (např. studie RAND nebo LEAP Innovations), a taktně zamlčuje existenci těch, které přínos nepotvrzují (OECD: Žáci, počítače a učení, Zjevné učení podle profesora Hattie). Dospívá k závěru, že i u těch výzkumů, které jsou vůči technologiím pozitivně naladěny, máme problém, protože se typicky zaměřují jen na statistický výpočet průměru.
Abychom mohli zavádět personalizované počítačové systémy do praxe, potřebujeme však jít dále. Potřebujeme definovat zákonitosti v tom, jakých výsledků dosahuje žák určitého typu za určitých podmínek. Nebo možná ještě jinak – proč určitá intervence vyvolá zrovna tu konkrétní reakci? Bez takového teoretického zdůvodnění není možné zajistit očekávatelnou kvalitu personalizovaného technologiemi podporovaného učení.
Výzkumy vzdělávacích technologií ve Spojených státech sice většinou (díky podmínce pro federální dotace) pracují s náhodným výběrem experimentální a kontrolní skupiny, výsledky však vztahují k celku (např. Effective Personalized Learning). Je však třeba jít do větší hloubky a zkoumat vzájemné vztahy různých faktorů mnohem podrobněji. Situaci názorně ukazuje následující schéma:
Stávající a rozšířený výzkumný cyklusHlavním cílem této studie je pravděpodobně přesvědčit rozhodující činitele Federálního ministerstva školství (Ed.gov) a dalších investorů o tom, že je Christensen Institute schopen posunout výzkum personalizovaných výukových systémů na vyšší úroveň, a může proto být příjemcem dalších grantových peněz, i když dosavadní výsledky úplně přesvědčivé nejsou. Podle mého názoru je velmi důležité sledovat, kudy se bude tento vývoj nadále ubírat. Je totiž velmi pravděpodobné, že americké výukové systémy budou nabízeny i našemu školství, a totožné problémy proto budeme v dohledné době řešit i my.
Nepodaří-li se nám optimalizovat metody zavádění personalizovaných výukových systémů, hrozí značné nebezpečí, že budou nasazovány živelně bez teoretické podpory, tj. bez možnosti poskytnout učitelům spolehlivé informace o tom, za jakých okolností a pro které žáky je určitý postup opravdu použitelný.
Jsme v situaci, kterou by bylo možno označit za změnu paradigmatu. Vyvinout funkční personalizovaný systém je opravdu hodně složité. V budoucnu již nebudeme nastavovat výukové postupy tak, aby vyhovovaly průměrným žákům. Každý dostane možnost vzdělávat se tak, aby dosáhl maxima svých možností. Jen tak můžeme udělat něco pro tolik kýženou inkluzi.
Jsem přesvědčen, že opravdovým průlomem v oblasti technologiemi podporovaných personalizovaných výukových postupů bude ve skutečnosti až nasazení umělé inteligence schopné hlubokého učení, pracující s velkými daty v takové podobě, jak o ní mluví např. Knewton. Tak daleko ale zatím ještě nejsme.
FREELAND FISHER, Julia. The inconvenient truth about personalized learning [online]. 2016. [cit. 2016-05-23]. Dostupné z: http://www.christenseninstitute.org/the-inconvenient-truth-about-personalized-learning/.
HORN, Michael; FREELAND FISHER, Julia. A blueprint for breakthroughs: Federally funded education research in 2016 and beyond [online]. 2016. [cit. 2016-05-23]. Dostupné z: http://www.christenseninstitute.org/wp-content/uploads/2016/05/A-blueprint-for-breakthroughs.pdf.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
