1. díl seriálu o kombinovaných formách vzdělávání vysvětlující postavení tzv. blended learningu mezi všemi způsoby výukového využití technologií ve školách.
O amerických na kombinovaných formách založených hybridních školách jsme v minulosti již informovali vícekrát. Arizonskou Carpe Diem jsme dokonce i blíže popisovali (Americké hybridní školy pro síťovou generaci). To byl duben 2011. Od té doby se hodně změnilo. Právě v oblasti využití vzdělávacích technologií je vývoj obzvláště rychlý. Pokusím se shrnout, jak vypadá aktuální stav.
V USA existuje velmi silný lobbing snažící se prosadit technologie do škol. Projevuje se jak zdravou kritikou neschopnosti tradičních (hlavně veřejných) škol jít s dobou a přizpůsobit výukové cíle budoucím potřebám žáků, tak nezdravou snahou prodávat technologie i software a kontrolovat studentská data (Školská data jako předmět podnikání). Orientovat se je nesnadné, ale nutné. Skutečnost je taková, že se využití technologií za účelem vzdělávání vyhnout nelze. Jde o to zavést tuto inovaci do škol co nejsprávnějším způsobem.
Abychom si uvědomili, jak by měl výsledek vypadat, hodí se připomenout
Prenského 4 fáze technologické transformace vzdělávání
. Vyplývá z nich, že v souvislosti se současným vývojem světa nestačí pouze zavádět technologie a v důsledku toho transformovat výukové postupy. Je nutné též upravit výukové cíle celého vzdělávacího systému (což se nám zatím nedaří). Technologie pronikají do všech sfér a oborů lidské činnosti. Jen v našich školách to zatím není moc znát. Přesto jsou využívány stále více nejen v počítačových učebnách ale i v ostatních prostorách školy. Jejich výukový potenciál je nutně třeba vnímat i nad rámec samotné školní budovy. Naši žáci dnes mají možnost se vzdělávat vlastně kdekoli a kdykoli (v zahraničních dokumentech často používají akronym 7/24 – sedm dní v týdnu a 24 hodin denně).
Je pravdou, že technologie mohou být přínosem i u tradičně formovaných výukových postupů, tj. když jeden učitel pracuje s 30 žáky najednou. Například Alan November má na své digitální vzdělávací farmě třídy, kde probíhá výuka skoro stejně jako dříve, jen jsou v jejím rámci využívány moderní technické prostředky – je tam služba, která dělá s ostatními sdílený zápis (poznámky), a jiná, která má za úkol dohledávat průběžně vše, co lze o probíraném tématu aktuálně zjistit online. Všichni žáci se často zapojují do aktivit, při nichž spolupracují s jinou školou kdekoli na světě (např. eTwinning). Vrcholem pak je vlastní tvorba ve formě vyprávění příběhů či tutoriálů (Převrácená třída podle Dr. Lodge, Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství).
Přesně na opačné straně rozsáhlého spektra možného uplatnění technologií je výuka realizovaná plně online (kurzy nebo dokonce celé studijní programy). V USA mohou rodiče zapsat dítě do tzv. virtuální školy, což znamená, že se učí doma a musí se zúčastnit pouze povinného plošného testování. Rozdíl proti rodiči vedenému homeschoolingu spočívá v tom, že zde má splnění dílčích výukových cílů na starosti vzdálený online lektor, což je specializovaný učitel. Většina dosavadních výzkumů dospěla k závěru, že čistě online výuka není vhodná pro každého (Mým učitelem je počítač). Je přínosem jen pro některé studenty (s věkem a zkušenostmi jejich počet stoupá). Zatím není jasné, kolik jich je, ale rozhodně menšina (záleží na kvalitě toho kterého kurzu i na dalších okolnostech – viz Moorova teorie transakční vzdálenosti, Andersonův teorém interakční ekvivalence). Ale pozor, tak málo, abychom tuto formu vzdělávání mohli ignorovat, jich zase není (Jak efektivní je online výuka?).
Spojíme-li všechna tato zjištění dohromady, musíme nutně dospět k závěru, že pro integraci technologií do vzdělávacího procesu jsou optimální metody kombinované – neboli blended learning. Ten začíná tam, kde se v současné době nachází již docela dost našich učitelů, tj. u poskytování učebních materiálů a testů žákům v digitální podobě typicky prostřednictvím systému řízení výuky (např. Moodle). To je samozřejmě krok správným směrem. Dalším pak je snaha o skutečné ovlivnění toho, co žáci v mimoškolním online prostředí dělají ve prospěch výukových aktivit (např. Má převrácená třída smysl?). Kombinace prezenční i online výuky, je-li správně nastavena, dokáže z obou forem využít právě to přínosné.
Jak uvidíme v následujících dílech tohoto seriálu, k tomu, aby většina našich učitelů dokázala technologie plně využít ku prospěchu žáků, máme zatím dost daleko. Je zřejmé, že na cestě ke skutečné transformaci školství budeme muset překonat ještě mnoho překážek.
Podívejte se na závěr na video z produkce neziskové agentury The Learning Accelerator, která s podporou nadace Billa & Melindy Gatesových pomáhá uspět startupům v podnikání v oblasti školství a je jedním z hlavních původců současného masivního tlaku na zavádění kombinovaných forem vzdělávání do škol ve Spojených státech.
