Knewton jako předzvěst budoucnosti?
Článek shrnuje zprávy i vlastní autorovy zkušenosti s adaptivním personalizovaným výukovým systémem firmy Knewton, která se chlubí schopností číst myšlenky svých uživatelů.
Již nějaký čas různé informační zdroje přinášejí zprávy o tom, že Knewton přichází s něčím, co tu ještě nebylo (např. [1]). Zakladatel a výkonný ředitel této newyorské firmy s pobočkami v několika zemích světa, Jose Ferriera, o svém výukovém systému tvrdí, že za ním stojí „robot v oblacích (míněno v cloudu), který téměř umí číst myšlenky a je schopen s vysokou přesností zjistit vaše schopnosti i slabiny“ [2]. Na základě tohoto „inteligentního agenta“ pak buduje globální systém adaptivního personalizovaného učení, který by měl jednou sloužit podle Ferriery všem.
Musím přiznat, že i přes mou dlouhodobě ověřovanou nedůvěru k podobným vyjádřením mi to nedalo a jal jsem se vlastnosti volně dostupné části systému Knewton testovat. Myslím, že mohu jednoznačně prohlásit, že to, co jsem na Knewton.com našel, má zatím k citovanému „čtení myšlenek“ opravdu hodně daleko. Asi nejlépe realitu popsal Michael Feldstein, když řekl, že „Ferriera prodává hadí olej
Diskuze (11)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- E Kocourek28. 1. 2016
"že by systém Knewton měl být schopen na základě dlouhodobého sledování výsledků každému v daném okamžiku najít pro něj právě tu nejvhodnější učební aktivitu." -- Čeho je nebo není systém Knewton schopen je mi celkem lhostejné, ale zaujalo mě, že "pro něj nejvhodnější učební aktivita" evidentně existuje! Připadá mi to jinými slovy totéž jako můj výrok, že každý má svůj individuální učební styl, pomocí jehož se učí nejefektivněji. Toto moje tvrzení zdejší slovutní akademici samozřejmě rozcupovali, že prý není podloženo objektivním výzkumem. Tak teď už to asi objektivním výzkumem podloženo je. Nebo proč pan autor píše "je zřejmé ..." ? Bylo by zajímavé zjistit, zda se Jose Ferriera pustil do svého podnikání, protože mu výše uvedené výroky připadaly samozřejmé - jako mně a všem vysokoškolákům v mém okolí - nebo zda si nejdříve nechal vyrobit na potvrzení samozřejmého ten objektivní výzkum.
- Bořivoj Brdička28. 1. 2016
Pane Kocourku, existence učebních stylů patří již dost dlouho k základním principům, které naši pedagogové znají a měli by se snažit je uplatňovat v praxi. V poslední době dochází k jistým korekcím naznačujícím, že by se to nemělo s těmi styly přehánět. Viz: - 7. bod u Willinghama http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11649/ - Neurovědecké mýty http://spomocnik.rvp.cz/clanek/20153/ U systému Knewton bude personalizace nasazující různé učící styly různým uživatelům zatím spíše jen reklamním trikem.
- Jan Maršák28. 1. 2016
Ad E Kocourek: 1. Pane doktore, pokud dobře čtu, pak v článku se mluví o tom, že "by systém Knewton by měl být schopen na základě dlouhodobého sledování výsledků každému v daném okamžiku najít pro něj právě tu nejvhodnější učební aktivitu". Tedy měl by být schopen, nikoli, že je schopen! A navíc měl by toho být schopen na základě dlouhodobého sledování výsledků! A uznáte jistě, že by tyto výsledky měly být přinejmenším zjišťovány objektivně a validně, jinak si pak můžeme pojem "nejvhodnější učební aktivita" vykládat každý po svém a jak se nám to bude hodit či jak to bude pro každého "samozřejmé". (Ale co bude to "samozřejmé" už potom tak samozřejmé nebude.) 2. Nejvhodnější učební aktivita pro jedince a individuální učební styl jedince jsou dva rozdílné pojmy. 3. Jistě by bylo zajímavé zjistit, zda se J. Ferriera pustil do svého podnikání, protože mu uvedené výroky připadaly samozřejmé nebo zda si nejdříve nechal vyrobit na potvrzení toho samozřejmého ten objektivní výzkum. Tak to ale prosím zjistěte, protože jediné co je tu zatím samozřejmé je jen to, že to nevíme.
- E Kocourek29. 1. 2016
George Orwell představil pojem "doublethink" jako "simultaneously accepting two mutually contradictory beliefs as correct", tedy schopnost považovat za správné dvě vzájemně se vylučující představy. Jelikož dnešní česká a EUropská společnost směřují kamsi do roku 1984, schopnost doublethink je (nebo záhy bude) určitě užitečná.
- Bořivoj Brdička29. 1. 2016
Dobrá, pokusím se tochu přiblížit, jak si funkci Knewtonu z toho, co vím, představuji. Dlouhodobě sledovat činnost uživatele znamená mít dostatečné (velké) množsví dat, které je možno analyzovat. Z nich lze vyčíst, zda dotyčný jen kouká na videa či dokáže třeba i číst. Navíc ví, v kterých dnech a hodinách mu jde učení nejpépe. Součástí systému je totiž klást stále kontrolní otázky. Takto udělaná analýza pak může být použita k tomu, že se předkládají každému ty vhodnější materiály. Knewton ale pracuje ještě s jinými daty. Zkoumá (opět na velkých datech) úspěšnost toho kterého materiálu a jeho vhodnost pro tu kterou skupinu určitými vlastnosmi se lišících uživatelů. To, co komu předkládá, se tedy určuje podle více kritérií. Ve výsledku by právě předložená aktivita (myšleno výukový materiál) měla být ve shodě se stylem učení. Jen si probůh nepředstavujte, že systém dokáže pracovat s větším množstvím různých aktivit. Na mě to dělá dojem, že jediné, co umí, je namíchat do výuky různý poměr médií. Ke schopnosti podporovat samostatnou tvůrčí (badatelskou či projektovou) práci má hodně daleko. A je zde ještě jedna věc, kterou je třeba vysvětlit. Neoliberálně ladění sponzoři a spolu s nimi příjemci podpory vnímají školství jako prostor pro byznys, který je třeba ovládat ekonomickými nástroji jako velkou firmu. Tento směr úvah vede k potřebě řízení výukového procesu na základě výsledků. A teď to nejdůležitější! Máte-li skutečně dost dat, z nichž lze vyčíst, co žák umí (zde je zásadní problém, protože se měří jen kongnitivní složky poznání), pak nepotřebujete žádný pedagogický výzkum. Prostě nasadíte metodu A/B testování (dva různé výukové postupy) a měříte, který má lepší výsledky. Upřímně, skoro si myslím, že při veškeré kritice je tato metoda možná lepší než mnohé u nás používané tradiční pedagogické výzkumy. Blíže viz Jaká je budoucnost pedagogického výzkumu? (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10103/) (2009)
- E Kocourek29. 1. 2016
Kdyby se Knewton vázal jenom na střídání různých výukových materiálů a různých medií, šidil by se. Jste si jistý, že nemůže studentům zadávat různé aktivity? Třeba: Předchozí odstavec opište doslova (z grafiky, aby nešlo kopírovat). Předchozí odstavec opište vlastními slovy. Udělejte výtah z předchozího odstavce v délce 20 slov. Udělejte výtah z předchozího odstavce a zachyťte všechny podstatné myšlenky. Po těchto činnostech můžete studenty z té látky vyzkoušet. A hned je co zaznamenávat, měřit a porovnávat. "Tento směr úvah vede k potřebě řízení výukového procesu na základě výsledků." -- No sláva! Na podkladě čeho jiného nežli výsledků by kdo chtěl výukový proces řídit? Podle toho, jak se vyspí politici?
- Bořivoj Brdička30. 1. 2016
Pane Kocourku, to už přece musíte vědět. Jakmile začnete hodnotit žáky (i učitele) podle výsledků, budou všichni dělat jen to, co se měří (učitelé třeba i pomáhat žákům při testech). Nejsem úplně proti. Použitelné je to pouze tehdy, když se hodnotí úplně všechny výukové výsledky včetně nekognitivních (měkkých, tichých) a když to hodnocení dělá někdo jiný než kdo učí. Zcela přijatelným doplňkem je analýza velkých dat uvnitř počítačového systému výuku řídícího. Pozor ale, jestliže ten systém není schopen ověřovat vše, může opravdu být nanejvýš doplňkem.
- E Kocourek30. 1. 2016
Obvinit učitele z pomáhání žákům při testech mi připadá stejné jako obvinit učitele, že vykrádají kabáty ve sborovně. Proti obojímu dnes snadno pomohou technologie. Když už tedy nechcete předpokládat jistou úroveň. Všichni budou dělat jen to, co se měří? Ále kdepak - pořád budou dělat věci pro zpestření výuky, třeba i jen proto, aby studentům lépe šly do hlavy ty věci měřitelné. Aby je to bavilo - studenty i učitele. Má hodnocení dělat někdo jiný než kdo učí? Klidně, proč ne. IMO ale stačí jednou, dvakrát do roka. Kdo by chtěl vysvětlovat, proč jím hodnocené testy vychází jinak nežli hodnocené někým jiným? Nicméně, dovedu si představit testy zkonstruované tak, že výsledky musí každý vyhodnotit přesně stejně. Bavíme se stále o řízení výukového procesu? A vy, pane Brdička, chcete řídit výukový proces podle jakýchsi nekognitivních (měkkých, tichých) výsledků? Nebylo by pak už lepší nechat to řízení na ty politiky a ministerské ouřady?
- Ivan Ryant31. 1. 2016
Pane E. Kocourku, dovolte, abych vnesl trochu světla do Vašeho tázání: ano, ne, nikdo, ne, samozřejmě že ano, ne. A teď ještě jednou podrobněji: jako moje předsedkyně předmětové komise, nemá informace o neintencionálních, "měkkých", "tichých" výsledcích vzdělávání, to je přece samozřejmé, že vyjdou jinak, nejde jen o výuku, ale o vzdělávání, jako všichni kromě politiků, ministerských ouřadů a Vás, učitel není soustružník a žák není materiál. Už to konečně chápete? Možná by Vám pomohlo, kdybyste to, na co se ptáte, zakusil prakticky -- na neúplný úvazek na dobu určitou za nějakých 14-15kKč čistého šest let před penzí.
- E Kocourek31. 1. 2016
Pane Ivane Ryante: cože?
- Bořivoj Brdička21. 12. 2016
Další důkaz o tom, že budoucnost bude asi vypadat trochu jinak. Po Siemensovi (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/21095/) opouští cestu k automatizovanému pojetí výuky využívajícímu umělou inteligenci i Ferreira. Jose Ferreira Steps Down as Knewton CEO, Eyes Next Education Startup (https://www.edsurge.com/news/2016-12-20-knewton-founder-and-ceo-jose-ferreira-steps-down-to-start-new-company)