Jak na internet: Správa a řízení Internetu

Pohled do historie

Nevyhneme se ale krátkému exkurzu do historie Internetu. Vše odstartovalo na konci 60. let, kdy se v USA v rámci projektu ARPANET vzdáleně propojily čtyři univerzitní počítače umístěné ve
4 různých státech. Vznikl tak zárodek dnešního Internetu.

Provoz ARPANETu byl nejdříve financován ministerstvem obrany USA, později institucí NSF, která v USA podporuje vědu a výzkum. Ta ARPANET propojila s vlastní sítí NSFNET, čímž rozpoutala masové připojování akademických institucí a exponenciální růst Internetu. NSFNET postupně plně převzal roli ARPANETu, který byl v roce 1990 odstaven, a stal se tak především páteřní sítí.

NSF se poměrně brzy na to rozhodla tuto roli přesunout na komerční provozovatele, čímž nastartovala trend decentralizace Internetu v podobě vzniku komerčních páteřních sítí, a podepsala se tak na současné podobě infrastruktury Internetu.

Komu patří Internet a kdo ho řídí?

Logicky vyvstává otázka, kdo Internet vlastní. V době ARPANETu by odpověď byla jednoduchá - vlastnické vztahy Internetu určoval především zdroj financování. Dnes je to (bohudík) mnohem složitější. Tím, že jde o shluk - byť vzájemně propojených - samostatných síťových celků, Internet jako takový nemá vlastníka. Existují pouze majitelé jednotlivých dílčích sítí zapojených do Internetu. To mimo jiné znamená, že de facto nelze Internet jako takový vyřadit z provozu.

Když ale Internet nemá vlastníka, jak to, že se posledních více než 20 let daří jeho vývoj celkem úspěšně řídit? V tomto ohledu lze Internet přirovnat k poměrně volnému komunitnímu sdružení jednotlivců i organizací. To nemá žádnou formální hlavu, “vládce”, jen jakousi “radu starších”, která má vliv na další směřování Internetu a na jeho správu.

Nejvyšší autoritou, která kormidlo vývoje Internetu drží nejpevněji, je organizace ISOC (Internet Society), dobrovolné profesní sdružení fungující od roku 1992. Její náplní je především koordinovat koncepční otázky spojené s Internetem, nic ale neschvaluje, ani nevyvíjí.