Jak na internet: Internetové domény

Proč?

Uvedené číselné řady jsou IP adresy. Ta první je tzv. IPv4 a ta druhá, rozdělená dvojtečkami je tzv. IPv6. Obě představují jednoznačný identifikátor zařízení (osobní počítač, server s uloženými internetovými stránkami, ale třeba i smartphone) připojeného k Internetu.

Pokud jde o internetové stránky, navigaci mezi nimi ulehčuje právě zmíněný systém doménových jmen (domain name system - DNS). Ten číselnou formu IP adres “překládá” do textové podoby vycházející z přirozeného jazyka a naopak. Ve výsledku uživatel může zadat doménu (rozšířenější, ale ne zcela přesný je výraz adresa), ovšem samotný prohlížeč díky DNS hledá odpovídající IP adresu. DNS se tak někdy také přezdívá telefonní seznam Internetu.

Struktura doménového jména

Podoba doménového jména má jasně stanovenou hierarchii. Na vrcholu pomyslné pyramidy doménových jmen je doména prvního řádu, tzv. doména nejvyšší úrovně (TLD – z anglického Top Level Domain). TLD se dělí na generické (gTLD, například .com, .org, .edu) a národní (ccTLD, například .cz pro Českou republiku nebo .sk pro Slovensko). Původním účelem generických TLD bylo přispět k jakési kategorizaci domén podle obsahu (.com pro komerční prezentace, .edu pro vzdělávací instituce, .org pro nevládní organizace). Toto rozdělení dnes není striktně vyžadováno ani dodržováno.

Počet TLD je omezen a rozhoduje o něm nadnárodní organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers). Ta na začátku roku 2012 umožnila podávat žádosti o zavedení nových gTLD. V budoucnu se tak nejspíš setkáme s gTLD jako .free, .green nebo .gallery, které
v roce 2013 prošly s více než 1 300 návrhy základním schvalovacím procesem.

O nižších úrovních domén hovoříme jako o subdoménách či doménách druhého, třetího atd. řádu. Od druhého řádu si podobu doménového jména určuje sám držitel. Každá doména druhého řádu může mít až 63 znaků.