Jak na internet: Operační systémy

Základní pojmy

Základem OS je jádro (angl. kernel), které po celou dobu fungování počítače koordinuje činnost všech ostatních běžících procesů. Jeho hlavním úkolem je tedy přidělování prostředků počítače (procesor, paměť a další zařízení jako displeje, tiskárny, úložná zařízení apod.) jednotlivým programům běžícím v rámci OS.

Životní cyklus OS (od vývoje po nahrazení novou verzí) je poměrně dlouhý. Proto je třeba zajistit, aby dokázal pracovat i s hardwarem, který třeba v době jeho vývoje ani neexistuje. Proto další klíčovou funkcí OS (někdy i přímo kernelu) je abstrakce hardwaru. K tomu slouží tzv. vrstva API (aplikační rozhraní), která definuje jednoduché funkce spojené s fungováním počítače. Jednou z nich je například zápis dat na úložná zařízení. Díky API tak třeba Windows 98 zvládly zapisovat na flash disky, které se na trh dostaly až po roce 2000.

Důležitou součástí OS je také uživatelské rozhraní. Tím se označuje vizuální prezentace OS směrem k uživateli, která obsahuje ovládací prvky, pomocí nichž uživatel může s počítačem pracovat (spouštět aplikace, upravovat nastavení, ovládat hardware, zapínat a vypínat různé funkce atd.).

Historie počítačů je spojena s textovým uživatelským rozhraním, které umožňovalo ovládat počítač textovými příkazy. Dnes se v naprosté většině používá grafické uživatelské rozhraní (GUI - graphic user interface), které usnadňuje ovládání počítače interaktivními grafickými prvky, například ikonami aplikací.

Vývoj OS

První prototypy OS se objevily na přelomu 50. a 60. let jako důsledek zdokonalování počítačových technologií, které kladly stále vyšší nároky na efektivní zpracování procesů. V roce 1969 začala skupina amerických expertů pracovat na vývoji systému UNIX, který přinesl revoluční kombinaci srozumitelného rozhraní, schopnosti multitaskingu a správy více uživatelů. UNIX se začal velmi rychle rozvíjet a stal se základem pro řadu pozdějších moderních operačních systémů.