Etická a ekonomická kritéria rozhodování

V současné době je ve všech klíčových pedagogických dokumentech oprávněně kladen velký důraz na to, aby žáci byli ve školách vedeni k samostatnému ekonomickému myšlení a odpovědnému rozhodování.¹ V našem příspěvku chceme upozornit na některá úskalí, se kterými se může učitel při dosahovaní uvedených výchovně vzdělávacích cílů setkat, a vést jej k tomu, aby se s nimi dokázal vypořádat.

Každé rozhodnutí, a tedy i o ekonomických otázkách, je uskutečňováno v různých životních situacích, a proto je velmi složitým a mnohostranným procesem. Ekonomická rozhodnutí nečiníme v životě nikdy zcela izolovaně, bez ohledu na další, více či méně důležité kroky. Ekonomické kritérium rozhodování není obvykle to jediné, které nás dovede k určitému závěru. Kromě ziskového kritéria užíváme také další stejně významná kritéria rozhodování, mezi něž například patří kritérium etické, ekologické, politické, sociální a právní. V případě tohoto rozhodování se pohybujeme v rovině racionálního zvažování různých alternativ řešení. K určitému závěru však můžeme dospět také na základě iracionálních, emotivních, či intuitivních pohnutek. Těm se ale v našem příspěvku věnovat nehodláme.

Uvedená kritéria racionálního rozhodování zpravidla nepůsobí v souladu, ale naopak obvykle rozporuplně. Konkrétně - to co je pro nás ekonomicky výhodné, nemusí být za všech okolností ekologicky prospěšné, politicky vhodné, sociálně šetrné, v souladu s platnými zákony a může se vymykat všeobecně respektovaným etickým normám chování. To naše rozhodování značně komplikuje a znesnadňuje. Vede nás to k rozdílným a ne vždy jednoznačným závěrům. Konečné řešení je obvykle výsledkem určitého kompromisu. Je ovlivněno pořadím významu jednotlivých kritérií rozhodování a vahou očekávaných výsledů, kterou jim přikládáme. Naše preference nejsou jednou pro vždy dány, ale mění se podle životních situací, ve kterých se právě nacházíme.