Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Sedm mýtů o informatice a ICT ve vzdělávání
5,0 (2 hodnocení)
Autor předkládá k diskusi sedm mýtů a polopravd, se kterými se učitelé (zejména pracující s informačními technologiemi) dennodenně setkávají. Místy až provokativní tvrzení mohou pomoci v argumentaci směrující k didaktické inovaci vzdělávací oblasti ICT a možná i celého pojetí rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání a gymnázia.
1. Informatika je příliš mladá na to, aby mohla mít standardní vzdělávací obsah
Informatika jako vzdělávací obor je stále brána jako Popelka. Často se můžeme setkat s názorem, že informatika je příliš mladý vědní obor a nemá ustálenou didaktiku, pojmosloví, daný vzdělávací obsah apod. Tuto argumentaci často používáme, když chceme vyučovat něco, co nás baví, a vyhnout se něčemu z informatiky, co nás moc neláká, nebo nám přijde, že to není pro žáky samo o sobě příliš atraktivní, nebo tomu moc nerozumíme.
Informatika jako vědní obor ale existuje již déle nežli půl století, obdobně je tomu s didaktikou informatiky. Dokonce i moderní informatika v podobě, v jaké ji známe ze škol (tedy zosobněná osobním počítačem), má již nějaký ten pátek za sebou. První PC byl vyroben společností IBM v roce 1981. V Čechách byly osmibitové počítače do výuky hromadně zaváděny v osmdesátých letech. Prosazení platformy PC je pak v Česku neoddiskutovatelné od listopadu 1989. To je dost dlouhá doba na to, abychom mýt o nezralosti tohoto oboru nebrali ve vzdělávání příliš vážně. Ostatně, celosvětově nejrozšířenější a nejcitovanější koncept standardů pro předškolní výchovu, základní a střední školství (v USA tzv.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Ivan Ryant25. 3. 2011
tak to já zase spíš neumím ten excel a word, takže bych nejraději přednášel toerii a souvislosti typu co má společného Aristotelova metafyzika s pojmem informace -- a studenti tráví hodiny na facebooku, líbím se ti a na aukru, případně si prohlížejí krvavá videa na youtube; snažím se procházet kolem nich, abych jim viděl na obrazovky, ale to jim pak mluvím do zátylků a nevidím do obličeje (a když jim vidím do obličeje, tak jim zase nevidím na obrazovku); velký pedagogický úspěch - už nehrajou counterstrike! - a pak dejte počítače do kmenových tříd: jakmile zůstanou počítače chvíli bez dozoru, studenti zpřeházejí klávesy na klávesnicích, obrátí obraz na monitorech vzhůru nohama a zmenší rozlišení tak, aby to nešlo vrátit, občas ukradnou myš... když nechám bez dozoru studenty, je to v poho, drží se za ruce, případně se líbají, toho bych se nebál
Ivan Ryant16. 4. 2011
Ještě bych rád připojil svoji zkušenost s hodinovou dotací a "rozsahem obsahu", který se do ní musí vejít. Na našem gymnáziu máme dotaci nikoli 4, ale 2 hodiny celkem ve vyšších čtyřech ročnících (dvě disponibilní hodiny paní ředitelka předisponovala do jiných předmětů). Tomu se říká integrace. Učitelé těchto předmětů pak za mnou chodí a buď po mně chtějí, abychom hodiny IVT věnovali grafické úpravě elektronického časopisu, který píší v rámci češtiny, jiní mi vyčítají, že jsem studenty nenaučil sázet matematické vzorečky nebo jiné ptákoviny, které jsou popsány v nápovědách (a nápovědu si každý student umí najít). Do té dvouhodinové dotace se nám totiž musí vejít nácvik na státní maturitu z ICT podle katalogu požadavků CERMATu. A to je konec s týmovými projekty a samostatnou tvůrčí prací, při které si učitel nemůže úplně jistý, jakým konkrétním způsobem studenti vyřeší zadaný problém a co se přitom naučí (většinou se totiž něco užitečného naučí, ale málokdy to, co jsem si představoval já). Vedení školy by sice bylo celkem ochotné uspořádat pro zájemce o volitelnou maturitu z ICT volitelný předmět, ale to zase neprošlo přes předsedkyni předmětové komise, která si náplň volitelného předmětu představuje jinak (strašně důležité je např. to, aby se studenti naučili používat databázové funkce v excelu, přestože v jiných spredšítech nejsou - a proč taky, když máme databáze?) No a předsedkyně má poslední slovo, takže jsem to řešil výpovědí. Škoda, IVT před zavedením státní maturity jsem vyučoval docela rád...
Jana Petrů17. 4. 2011
Děkuji za tento článek, protože dosud jsem neměla představu, jak se učí ICT na gymnáziu (syn tam měl ICT jen první dva ročníky a co se učil jsem se nedověděla) a co vlastně potřebují. Na ZŠ se svými žáky pracuji na binární soustavě, na algoritmizaci, vývojových diagramech, myšlenkových mapách apod. průběžně, v devítce se je naučí "naostro" v počítači. Ale dělala jsem to spíš intuitivně. Myslím, že nám chybí vzájemné povědomí; my na ZŠ moc nevíme, co byste rádi od našich žáků vy(a nejen v ICT). Je ale otázkou, jestli to vědí (a shodnou se) střední školy. Mám dojem, že my sice učíme podle kurikula, ale na gymplu to jede "postaru", jako za mých mladých let (maturovala jsem v roce 1980).
Ivan Ryant17. 4. 2011
Buďte zdráva, paní Petrů! Před rokem 1980 jste už měli na gymnáziu informatiku? - tak to jste byli jedni z prvních a těžko jste se mohli učit něco jiného než základy programování. Počítače PMD a IQ151 pamatuju až v osmdesátých letech. Na Vaši otázku Vám jistě nejlépe odpoví pan Neumajer, nicméně i já se s Vámi rád podělím o svou zkušenost. Na gymnáziích se donedávna učilo podle tématických plánů, které si každý sestavoval celkem jak chtěl, pokud to prošlo předmětovou komisí. V posledních letech jsme přecházeli na ŠVP, abychom studenty připravili na volitelnou maturitu z ICT, která bude poprvé v roce 2013. Takže teď už jedeme podle ŠVP. Co je obsahem ŠVP? - závazně to, co je v RVP-G (viz tento portál), navíc nezávazně cokoli jiného (tj. obvykle drilování podle katalogu CERMATu). ZŠ jsou různé - proto od Vašich žáků nevyžadujeme nic a uvítáme cokoli. Znalosti a dovednosti našich studentů jsou hodně různé a postupem studia se to nevyrovnává, spíš naopak. Snažíme se učit tak, aby se studenti doplňovali a nebrzdili navzájem (to jde např. při týmové práci na projektech). Pro zájemce o programování máme volitelný seminář - hodí se těm, kteří chtějí studovat informatiku, programování nebo počítače na VŠ. K algoritmizaci: před časem jsem napsal článek o tom, že nechci v rámci IVT vyučovat algoritmizaci a nahradil bych ji raději analýzou a syntézou informačních systémů. Pak jsem naprogramoval hru, kde se studenti naučí základy algoritmizace velmi rychle a s chutí, když už to musí být. Máte-li zájem, rád ji poskytnu na vyzkoušení. Volně šířit se zatím nedá, potřebuje dopilovat drobné nedostatky a používám v ní obrázky a videoklipy, na které nemám copyright (pro potřebu výuky je na to v zákoně výjimka, volně šířit se to ale nedá). Já mám zájem o přpomínky a o náměty na zdokonalení.
Ivan Ryant17. 4. 2011
A ještě poznámku pro paní Petrů i pro ostatní zájemce o obsah RVP-G: začal jsem psát učebnici, kde bych chtěl vše, co se objevuje v RVP-G systematicky uspořádat podle návazností a důkladně vysvětlit v souvislostech s ostatními obory tak, aby to mohl pochopit absolvent ZŠ (plus bystrý rozum a zájem o věc u studentů gymnázia předpokládám také). Od května bych chtěl zveřejňovat jednotlivé kapitoly ve svém portfoliu a k nim začnu psát doprovodné články, které nabídnu portálu do této sekce. Opět mám zájem o komentáře, opravy věcných chyb, připomínky a náměty na zdokonalení.
Jana Petrů18. 4. 2011
Jenom vysvětlení: ta poznámka o r. 1980 se opravdu netýkala ICT (v té době jsem sice byla na brigádě u sálového počítače v Tesle, ale ne z popudu školy), spíš výuky obecně.
Ondřej Neumajer21. 9. 2012
K mýtu č. 4. "Stát významně podporuje ICT" je možné aktuálně doplnit článek ICT Unie: Vláda nedostatečně podporuje ICT a nepřikládá odpovídající prioritu eGovernmentu (http://www.lupa.cz/clanky/ict-unie-vlada-nedostatecne-podporuje-ict-a-nepriklada-odpovidajici-prioritu-egovernmentu/)
Bořivoj Brdička22. 9. 2012
Což je v dokonalém souladu s tím, co jsme nedávno probírali ve zprávě o projektu iTec (První výstupy projektu iTEC (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/16403/)). Měli bychom o tom více mluvit, i když je zřejmé, že vláda musí řešit i mnoho naléhavějších úkolů. V rámci školství se ale jedná o záležitost ve skutečnosti důležitější, než tolik medializovaná maturita!
E Kocourek22. 9. 2012
Proboha co si kdo slibuje od toho, že záležitosti školství bude "řešit" vláda? To si tak málo věříte? Nebo chcete přes vládu silově něco vnucovat ostatním?
Opravdu "JE zřejmé, že vláda musí řešit i mnoho naléhavějších úkolů." A tím NEJNALÉHAVĚJŠÍM úkolem pro vládu je NESTRKAT RYPÁK do věcí, do kterých jí nic není. Avšak nedoufám, že tento naléhavý úkol splní - zvlášť když má tolik prosebníků toužících, aby milostivě zasáhla.
"Dnes již ale existují ověřené způsoby, jak základy informatiky předkládat žákům i bez nutnosti používat pokaždé počítače." -- Spíše bych zde očekával jemný tlak směrem "ŽÁDNÝ předmět nelze učit bez používání počítače", ale pokud opravdu chcete propagovat "základy informatiky BEZ počítače", asi naleznete v Česku řadu zdatných podporovatelů a konzervátorů středověku. Btw, už jste zkoušel psát příspěvky pro RVP.CZ bez počítače?
Pokusím se trochu zjemnit terminologii. Vlastně nepotřebujeme počítače, ale terminály. A ne počítačovou učebnu, ale terminálovou. Tedy prostředek, který umožní studentovi psát na klávesnici a číst z obrazovky, ale přitom provádět právě jenom to, co mu učitel (nejlépe předem, nastavením pravidel) dovolí. A současně dovolí učiteli (od katedry!) kdykoli VIDĚT to, co na své obrazovce vidí kterýkoli student. Souvisí to s příspěvkem pana Ryanta. Chce-li se přitom učitel procházet po třídě, bylo by jen drobným zlepšovákem, kdyby ten učitelský řídící počítač (tablet, samozřejmě) držel v ruce.
Terminálové učebny v Česku existovaly v 80.létech XX.století. Měl jsem to potěšení v jedné takové pár týdnů učit. Taková terminálová učebna (toho typu z 80.let) má jednu nevýhodu - je šíleně drahá. Samozřejmě, dnes by se dala pořídit PŘESNĚ za cenu zasíťované počítačové učebny - běžné PC může emulovat terminál - ale to by se správci těch učeben museli trochu snažit. Což, pokud mohu soudit, dnes není zvykem.
Ondřej Neumajer22. 9. 2012
Víte, já si nějak myslím, že si vládu volíme proto, aby pro nás pracovala a připravovala nám podmínky pro lepší život. Z vašeho sdělení "...aby milostivě zasáhla" vnímám spíše vztah, jako k nějaké vrchnosti. Proto můžete mít monoho důvodů, můžete být příznivcem "tenkého státu" nebo to může být způsobeno i aktuální (no, pravda, spíše již dlouhodobou) politickou situací v ČR. Jakožto zastánce občanské společnosti budu dělat vše pro to, aby vláda plnila to, co si myslím, že plnit má. A vzdělávání národa vnímám jako jednu z priorit, kterou po vládě budu vždy vyžadovat.
Ohledně připomínky k informatice bez počítačů - jistě, to je spíše odkaz na zajímavý projekt, který se snaží poukázat na to, že součástí informatiky je algoritmizace a logické myšlení a k jejich procvičování nejsou počítače vždy nutnou podmínkou. S termimály nemám problém, když si to škola bude přát...
Jeden z nejrozšířenějších mýtů, který je mezi veřejností zakořeněný a který učitelé informatiky sami někdy podporují, je zúžení informatiky (případně přílišná akcentace) na oblast práce s textovým a tabulkovým editorem, nejčastěji v konkrétním provedení programů Microsoft Word a Excel.
Rozsáhlý výzkum informační výchovy v ZŠ realizovaný Katedrou informačních technologií a technické výchovy pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, publikovaný v loňském roce, potvrdil, že čeští učitelé informatiky považují oblast práce s textovým a tabulkovým editorem hned vedle základních dovedností práce s operačním systémem a získáváním informací na Internetu za nejvýznamnější tematické celky informatických předmětů pro rozvoj informačně technologické gramotnosti žáků.
Za nejméně důležité tematické celky označili respondenti např. algoritmizaci a základy programování, teorii kolem informací a informačních zdrojů nebo tvorbu myšlenkových map. Každý, kdo informatiku jako vědní obor studoval, ví, že právě tyto oblasti jsou považovány za důležité základy „opravdové" informatiky.
Klíčem k pochopení šíření tohoto mýtu je jiné zjištění zmíněného výzkumu: struktura ICT kompetencí respondenta výrazně ovlivňuje výběr těchto celků, respondenti velmi často jako klíčové celky označují ty, které sami dobře zvládají, a naopak jako zbytné hodnotí ty, u nichž jsou jejich ICT kompetence na nižší úrovni. Vzhledem k tomu, že informatiku mnohdy neučí aprobovaní učitelé, u nichž lze očekávat vysokou úroveň ICT kompetencí, jsou důvody pochopitelné.
Tento postup sice může utilitárně zvyšovat vybrané ICT kompetence žáků, ale s opravdovou krásou informatiky jako vědního oboru má pramálo společného. Informatika je velmi často zaměňována za pojem informační gramotnost (ostatně, tento článek je svým pel-mel přístupem k oběma oblastem toho zářným příkladem).
3. Reforma školství je podporována moderními technologiemi
V roce 2008 založilo MŠMT pracovní skupinu, která měla pracovat na standardu učitelské profese. I přes intervence na ministerstvu i u jejích členů tento standard nebude s vysokou pravděpodobností ICT kompetence učitele explicitně zmiňovat. Zasvěcence to nemůže překvapit. Již složení pracovní skupiny bylo toho předzvěstí. Není v ní jediný odborník na podporu vzdělávání prostřednictvím technologií.
Jako argument pro nezařazení ICT kompetencí do standardu bývá udáváno tvrzení, že se nejedná o obecné klíčové kompetence. Takový argument je však již přežitý. Mnohé státy řadí práci s ICT mezi požadované klíčové kompetence žáků, za všechny jmenujme například Slovensko. Dokonce i samotná Evropský parlament doporučuje členským státům evropský referenční rámec, který považuje kompetence k práci s digitálními technologiemi za zásadní natolik, že je řadí mezi osmici klíčových kompetencí, na stejnou úroveň jako například schopnost učit se nebo komunikaci v cizím jazyce. V českých rámcových vzdělávacích programech (RVP) práci s ICT mezi klíčovými kompetencemi nenajdeme.
Tento vývoj v České republice symbolizuje jeden z dalších problémů našeho školství - reforma si vytvořila své ikony, ke kterým vzhlíží. Ty mezi sebou bohužel nemají nikoho, kdo by spatřoval v technologiích zásadní prostředek pro změnu vzdělávání.
To je obzvláště pikantní v situaci, kdy se v zahraničí prosazuje moderní vzdělávací teorie konektivismu, někdy též označovaná jako School 3.0 apod. Ten je vlastně jakousi reflexí všudypřítomného digitálního boomu, který za posledních pár let ve vyspělých zemích nastal, do konstruktivismu - tedy vzdělávací teorie, na níž jsou postaveny české rámcové vzdělávací programy. Ačkoli jsou myšlenky RVP obsažené v dnes již legendární Bílé knize profesora Kotáska stále svěží, od roku jejich sepsání uběhlo již téměř osm let.
Přičítat vinu (pouze) představitelům reformní pedagogiky by ale určitě nebylo korektní. Propagátorům ICT ve vzdělávání se nedaří přesvědčovat ostatní pedagogy a hlavně rozhodující činitele o možném potenciálu ICT. Obecně máme v Česku málo výrazných osobností, které by se o to ve větším měřítku pokoušely. V této oblasti téměř neexistují neziskové organizace, které by se na tuto problematiku na celostátní úrovni zaměřovaly (nízká angažovanost pedagogů v odborných asociacích a uskupeních ale není pouze problémem ICT).
Nezpochybnitelný vliv na současný stav měla od začátku zpackaná realizace SIPVZ, která sice v konečném důsledků přinesla jisté technické vybavení do škol, ale školy do té doby v ICT úspěšné s jistotou demotivovala.
Na začátku tohoto roku se měl ministr školství zúčastnit konference Bett - celosvětově jedné z největších událostí v oblasti vzdělávacích technologií. Připravoval jsem pro cestu podklady k hlavnímu tématu doprovodné konference ministrů, kterým bylo digitální rozdělení. Na úplný závěr jsem si neodpustil sumarizovat: od faktického ukončení financování projektu SIPVZ v roce 2006 nestanovilo MŠMT (ani jiný orgán státní správy) navazující aktivitu, která by svým cílem či doprovodnými aktivitami aktivně čelila problému digitálního rozdělení. Kromě toho byl v roce 2007 zrušen samostatný resort (Ministerstvo informatiky), přestala být plněna Národní broadbandová strategie, stát ukončil přispívání na broadbandové projekty (granty) a nepokračuje v Národním programu počítačové gramotnosti.
Renomovaný novinář Jiří Peterka popsal na konci roku 2007 stav takto: Jak se zdá, jsme „široko daleko" asi jedinou zemí, která systémově nepodporuje Internet a informační gramotnost na školách, nemá v tomto ohledu žádnou vlastní koncepci, a ty dosavadní bez náhrady a jaksi samovolně opouští. Tím dává jasně najevo, že její priority jsou jinde.
Všechno toto dění je v rozporu s deklaracemi, které politici k podpoře technologií zaujímají. Signifikantním příznakem je poslední verze dokumentu Strategie rozvoje služeb pro informační společnost, kterou vydává Rada vlády. Jak uvádí Peterka na svém webu, v celém dokumentu je termín informační společnost systematicky dáván do uvozovek - jakoby tím stát o významnosti tohoto odvětví pochyboval. Současná (Topolánkova) vláda prostě vnímá odvětví ICT jako oblast, která nepotřebuje žádnou regulaci. Pro školy to znamená jediné - na stát nespoléhat!
European Schoolnet ve svém příspěvku ICT na školách: trendy, inovace a problémy ve školním roce 2006 - 2007 uvádí, že v posledních letech zaznamenalo ICT v politické agendě v řadě evropských zemí obecně pokles, přední pozice zaujímají jiné problémy (menší počet dětí ve školách, inovace, větší nezávislost pro školy, zatraktivňování škol apod.). Mohlo by se tedy zdát, že vývoj v ČR je logickým vystřízlivěním po první fázi opojení ICT. Skutečnost je, jak uvádí EUN, ale odlišná: v mnoha zemích mohlo sice dojít k odsunutí ICT ze středu pozornosti, nikoli však pryč ze scény. Nyní je ICT skryté a zakotvené v zásadních politických přístupech. Konstatovat toto o ČR lze ovšem jen problematicky.
Mnoho ředitelů škol považuje za důležité umístit do školy co nejvíce moderních počítačů. Počítače umisťují prioritně do počítačových učeben. Ty bývají primárně určeny pro výuku informatiky, ve zbývajících hodinách bývá umožněn přístup i vyučujícím jiných předmětů. Přínos většího množství takových učeben je ovšem diskutabilní.
Didaktika informatiky hovoří o třech typech požadavků, které by počítačová učebna měla splňovat. Pedagogické požadavky reflektované v rozmístění počítačů musí umožňovat realizaci zvolené výukové metody směřující ke stanovenému cíli výuky. Didaktické požadavky stojí na vícesmyslovém zapojení žáka: vizuálně (zrakem), auditivně (sluchem) a nejlépe i taktilně (hmatem). No a konečně psychologické požadavky hovoří o respektování individuálních potřeb žáků, motivaci žáků či o vztazích uvnitř kolektivu. Všechny tři typy požadavků by měly být brány v potaz při plánování konkrétních způsobů využívání prostředků ICT.
Česká školní inspekce již dávno zveřejnila zjištění, že „s prostředky ICT častěji žáci pracovali ve školách, v nichž byly počítače k dispozici přímo v učebně, kde se zpravidla daný předmět vyučoval". Jinými slovy řečeno, kumulace počítačů do počítačových učeben není pro základní školu (snad s výjimkou již zmíněné výuky informatiky) nejvhodnější. Vhodnější je počítače umisťovat do kmenových tříd, kde je bez problémů mohou žáci používat v průběhu celého vyučování. Pro učitele je samozřejmě taková výuka mnohem komplikovanější - musí práci s žáky diferencovat, na počítačích může v jednom okamžiku pracovat jen pár žáků.
Několikrát jsem měl možnost slyšet konstatování, že výuka informatiky bez počítačů je nemožná. Pamětníkům se zpravidla vybaví osmdesátá léta, kdy se tímto způsobem podařilo povinnou informatikou bez počítačů, s občasnou návštěvou učeben s osmibitovými PMD 85 či IQ 151, otrávit celou generaci žáků. Dnes již ale existují ověřené způsoby, jak základy informatiky předkládat žákům i bez nutnosti používat pokaždé počítače. Pokud nevěříte, doporučuji projekt Computer Science Unplugged, který přibližuje článek Lze učit informatiku bez počítačů? na Metodickém portálu. Vhodně sestavené aktivity umožňují soustředit pozornost na opravdové zkoumání jevů bez rušivých vlivů spuštěného počítače.
V dohledné době zasáhne i české školy jedna významná změna, která vyvolá přehodnocení současného přístupu. Tento trend je již dobře zřetelný v zahraničí, viz např. Bitva o koncepci 1:1 pokračuje bez nás! Dnes je už i u nás patrný na vysokých školách, postupně bude pronikat do středních a pak i základních. Žáci si budou nosit vlastní přenosné počítače, např. tzv. netbooky, viz dále. Úkol školy se tak do značné míry změní - bude muset pro všechny zabezpečit širokopásmový přístup k bezdrátovému Internetu, a pro žáky, kteří na vlastní počítač nedosáhnou, zajistit erární náhradu.
6. Do škol jen moderní vybavení
Často se můžeme v různých diskusích na Internetu dozvědět, že do škol patří hi-endové technologie a šetření na výkonu či komponentách počítačů by bylo nepatřičné. Nemalou masáž provádí výrobci a dodavatelé IT vybavení ředitelům škol formou cílené reklamy. Ačkoli s nezbytností kvalitního (nejčastěji značkového) technického vybavení nelze polemizovat, hnaní se za drahým hi-tech je mrhání s prostředky.
Aplikace, které v běžné základní škole na počítači dnes školy provozují, fungují bez zásadních problémů i na deset let starých počítačích. Tento trend potvrzuje v zahraničí vlna obrovského zájmu o tzv. studentské netbooky, tedy malé přenosné počítače složené z výběhových komponent, u nichž je největším lákadlem extrémně nízká cena (viz např. recenze netbooků Asus Eee PC 1000HD nebo Mivvy M310U). Vybavit každého učitele takovýmto (či obdobným) počítačem by mělo být jedním z předpokladů pro seriózní rozvoj využívání ICT ve vzdělávání.
Klasickým příkladem hnaní se za moderními prostředky je módní vlna interaktivních tabulí. Dnes jsou to dokonce celé krajské projekty, které se snaží drahé technologie založené na datovém projektoru a snímacím plátnu hromadně „ládovat" do škol. Interaktivní tabule tak spotřebovávají obrovské množství financí, přičemž v praxi je jejich kvalitní a efektivní využívání spíše výjimkou. Přitom při objektivním zvážení přínosů a rezerv těchto zařízení musí být jasné, že tato technologie ještě nedospěla do stádia, které by plně uspokojovalo svojí cenou, jednoduchostí a využitelností potřeby učitelů v praxi školy (to snad lze časem očekávat od multi-dotykových obrazovek).
Daleko méně jsou školy vybaveny dnes již levnými prostředky, které umožňují daleko širší a především aktivní zapojení více žáků, jako jsou například digitální fotoaparáty, videokamery, webové kamery, digitální mikroskopy, mp3 přehrávače apod.
Praxe ukazuje, že v oblasti investování do ICT by mělo platit základní pravidlo: o vhodnosti nákupu rozhoduje ředitel školy (po poradě s ICT koordinátorem apod.). Jakékoli jiné řešení (kraj, stát, zřizovatel atp.) nebývá v konečném důsledku efektivní! I drahé vybavení může mít význam, musí být ale učiteli přijato a smysluplně využíváno - a to lze učitelům jen velmi obtížně předepsat shora.
7. RVP neumožňuje informatiku kvalitně vyučovat
Současná hodinová dotace vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie činí na základní škole jednu hodinu na prvním a druhou na druhém stupni. Na gymnáziu se jedná o čtyři hodiny. Někteří učitelé informatiky tvrdí, že kvalitní výuku nelze díky této nízké časové dotaci a očekávaným výstupům ve znění rámcových vzdělávacích programů realizovat.
Skutečnost je ale taková, že každá škola má díky filozofii RVP možnost profilovat se směrem, který uzná za vhodné. Může tedy využít disponibilní hodiny, může problematiku ICT akcentovat, může ji integrovat do jiných vzdělávacích oblastí, učit samostatně atp.
Je zřejmé, že část toho, co je dnes součástí samostatné vzdělávací oblasti ICT, se bude v budoucnu (možná i samovolně) přesouvat jinam. Například typografická pravidla a psaní v textovém editoru patří do práce s jazykem, základy práce s tabulkovým editorem do matematiky, fyziky, grafické editory do výtvarné výchovy atp. Osnovy nelze nafukovat do nekonečna - naštěstí některé přežitky zase místo uvolní, viz například krasopis.
Problém by naopak mohl nastat, kdyby tato oblast v RVP formulovala očekávané výstupy adekvátní vysoké hodinové dotaci. Aprobovaných učitelů schopných na takto vysokou (podle některých návrhů snad až expertní) úroveň žáky dovést, by jistě nebyl ve všech školách dostatek.
Z mnoha důvodů je ale inovace této oblasti (a vlastně celého pojetí ICT v RVP) potřeba. Proto zřídil Výzkumný ústav pedagogický v Praze expertní skupinu, která se danou problematikou zabývá. S mnoha výstupy ICT panelu je možné se ve formě článků setkat v sekci základního a gymnaziálního vzdělávání Metodického portálu.
Sedm mýtů stačí...
Proč je mýtů zrovna sedm? Ve skutečnosti jich je mnohem více, ale už i vyzývavě podaný výběr sedmi nejčastějších by mohl stačit na to, aby vyvolal diskusi. Autor bude rád, pokud se čtenáři k problematice vyjádří. Jelikož tento článek vznikl jako příspěvek k činnosti ICT panelu, který se zabývá didaktickou inovací národního kurikula oblasti ICT, mohla by i diskuse takto vzniklá pomoci v argumentaci směrující k novému znění RVP.
