Má prezenční výuka na VŠ vůbec ještě smysl?
Zamyšlení nad výsledky výzkumu MIT ověřujícího úspěšnost jednoho edX MOOC kurzu dávající tuto problematiku do souvislosti s naším povinným vzděláváním učitelů a jejich kariérním postupem.
Mívám často k výsledkům vědeckých výzkumů dost skeptický postoj, ale jsou výjimky. Jedním ze skutečně hodnotných zdrojů vědeckého poznání je pro mě v oboru vzdělávacích technologií MIT (Massachusetts Institute of Technology). Připomeňme si např. MIT spojuje děti z celého světa (2009), MIT vyvíjí volně dostupný systém pro správu kurzů (2004), MIT zkoumá kolektivní inteligenci (2006), MIT dává k dispozici výukové materiály středoškolákům (2008), edX Code – open source MOOC (2013), Meritokracie a topokracie v propojeném světě (2014). Ve spojení s nedalekým Harvardem provozuje MIT jednu z nejúspěšnějších služeb pro poskytování tzv. xMOOC kurzů milionům lidí z celého světa (edX.org). Rozdíl mezi xMOOC a cMOOC je vysvětlen zde. Rozdíly se ale stále více stírají.
Vědci z MIT proto byli logicky mezi prvními, kdo začali výsledky výuky realizované prostřednictvím MOOC hodnotit. V zářijovém vydání vědeckého online časopisu IRRODL (The International Review of Research in Open and Distance Learning) vyšla studie týmu výzkumníků z MIT, Harvardu a čínské Tsinghua University seriózními metodami porovnávající interaktivní edX MOOC
Diskuze (4)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Jiří Štípek14. 10. 2014
Já jsem tedy tu původní zprávu MIT nečetl, takže budu předpokládat, že sdělení článku odpovídá zprávě MIT. Podstatné je toto: "Nemá smysl porovnávat celkové výsledky prezenčních repetentů z MITu s většinou kvalifikovanými, motivovanými a dospělými studenty MOOC kurzu. Důležitý je jiný údaj, a sice, jaký pokrok ta která skupina během práce udělala. " Samozřejmě nelze srovnávat celkové výsledky repetentů s motivovanými účastníky MOOC, ale podle mě, nelze srovnávat ani ten pokrok, protože "potenciál pokroku" u repetentů nemusí být stejný jako u "kvalifikovaných, dospělých a motivovaných". Předpokládat, že repetent je schopen stejného pokroku jako druhá skupina a stavět na tom závěry uvedené v článku, je dle mého názoru nepřijatelné. Běžným požadavkem v podobných výzkumech, kde se něco porovnává, jsou srovnatelné skupiny, tj. srovnatelné např. z hlediska věku (MIT výzkum: dospělí vs studenti), zjednodušeně prospěchu (MIT výzkum: repetenti vs ...), motivace (MIT výzkum: povinná účast vs dobrovolná účast) atd.
- Bořivoj Brdička14. 10. 2014
Souhlasím. Přesto je zajímavé, že byl pokrok u všech, kteří MOOC dodělali přibližně stejný, a ani repetenti s přímou podporou učitelů vyššího nedosáhli. Nicméně bych tomu i já velký význam nepřikládal. Chtěl jsem hlavně připomenout existenci nezanedbatelné skupiny lidí, kteří jsou samostatného online studia schopni. Asi nebude možné je do budoucna ignorovat. Titulek článku je samozřejmě provokativní nadsázka, na níž je jednoznačná odpověď. Repetentům nic lepšího nabídnout neumíme.
- Bořivoj Brdička14. 10. 2014
Rád bych poděkoval zvláště tomu čtenáři, který přidělil článku 1*. Jsem rád, že jsem trefil do černého!
- Lenka Jedličková11. 11. 2014
Osobně mám za to, že výuka on-line je pro žáky přínosná v jakékoli kategorii. U menších dětí spojuje hru s radostí z ovládání techniky, u starších umožňuje rozdělit si učení do částí, které časově i rozsahem vyhovují. Nepovažuju ji ale za jedinou možnou, protože přímý kontakt s učitelem umožňuje ještě rozvoj sociálních dovedností a dovedností verbální komunikace. Ale uznávám, že tohle je jiný level, protože já mám na mysli hlavně povinnou školní docházku.
