Odborný článek
Možnosti otevírající vlastní cesty za poznáním
5,0 (3 hodnocení)
Zamyšlení nad možným vývojem využití volně dostupných výukových zdrojů (OER) a kurzů MOOC v souvislosti se studií společnosti Contact North z Ontaria.
Ve svých přednáškách jen málokdy zapomenu zmínit Deset doporučení pro školu 21.st. podle IDEO. Rady, které tato celosvětově uznávaná poradenská agentura poskytla školám, mají cenu zlata. Hned ta první „Táhněte, netlačte!“ se mi nemohla nevybavit, když jsem začal číst studii How really relevant and practical are Open Educational Resources? [1] společnosti podporující online vzdělávání z Ontaria Contact North, která pojednává o tom, jaký je skutečný smysl otevřených výukových materiálů. I když se touto problematikou opakovaně zabýváme, objevují se zde nové souvislosti, které stojí za promyšlení.
Studie nejprve připomíná, že hnutí otevřeného přístupu ke vzdělání nabývá stále větších rozměrů. Zdaleka se již netýká pouze hotových výukových materiálů dostupných každému prostřednictvím různých úložišť (DUM). Zde je třeba přehled Exemplary Collection of Open eLearning Content Repositories vypracovaný Audrey Watters [2] (chybí v něm např. evropské LRE, africké OER Africa či významné iTunesU).
Samotný přístup k materiálům ale nestačí. Proto roste obliba i strategický význam volně dostupných programů, jichž se může zúčastnit každý, kdo má přístup k internetu. Na počátku tohoto vývoje stál model otevřené vysoké školy (OER university), např. britská Open University a její program OpenLearn. Další podrobnosti najdete v článku Vliv volné dostupnosti materiálů na školství. Komunita sdružená kolem autorů konceptu konektivismu přišla v roce 2007 s nápadem vysvětlovat svůj otevřený přístup ke vzdělávání prostřednictvím kurzů, které nebyly jen volně dostupné, ale jejichž cílem bylo, aby účastníci získané poznatky dále šířili ve svém tzv. osobním vzdělávacím prostředí.
Vzhledem k tomu, že se do kurzů hlásilo opravdu hodně zájemců o bližší seznámení s konceptem konektivismu, dostaly kurzy přízvisko „masivní“ (Masivní otevřené online kurzy). V nedávné době jsme se, díky velkému nárůstu užívání tohoto pojmu, zamýšleli nad tím, zda bychom v češtině neměli raději překládat ang. originál „massive“ jako „masové“, ale nakonec jsme se rozhodli nic neměnit. U nás má pojem „masový“ přece jen pořád značnou negativní konotaci a navíc asi opravdové masovosti co do počtu účastníků stejně nikdy nedosáhneme. Masivnost těchto kurzů tedy můžeme klidně chápat spíše ve smyslu důkladnosti nebo mohutnosti jejich významu.
Poslední vývoj pak vedl k tomu, že pojem MOOC začal být používán i pro jiné masivní kurzy, které jsou, na rozdíl od konektivistických (cMOOC), mnohem více zaměřeny instruktivně (xMOOC). V článku Velký MOOC boom pokračuje jsme rozdíl mezi nimi vysvětlovali pomocí Andersonova teorému interakční ekvivalence. Studie Contact North ale přináší na tyto odlišnosti ještě trochu jiný pohled.
Zkoumání problematiky využití otevřených výukových zdrojů má dvě hlavní komponenty – obsah a proces. Současný mediální boom spojený s překotným zaváděním MOOC se většinou zabývá hlavně procesy a týká se ve většině případů poskytovatelů xMOOC kurzů, tj. společnosti edX a dalších podobných (např. Coursera, Udacity, Canvas, Carnegie Mellon University Open Learning Initiative, ale i tolik populární Khan Academy). Velká pozornost je věnována především tomu, že tyto kurzy jsou sice volně dostupné, ale chce-li někdo získat kredity a nakonec třeba i nějaký titul, musí se stejně zapsat do řádného studia a zaplatit (v USA nemalé) školné. I v otevřených kurzech se ve většině případů za výstupní certifikát již platí. cMOOC kurzy jsou naopak vždy zdarma. Na výstupu není třeba udělovat certifikáty, protože každý nabyté schopnosti prokazuje prostřednictvím své vznikající veřejné digitální stopy (viz Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma).
Obsah je u obou typů kurzů definován organizátory a lektory. Pro xMOOC je typickým automatické řízení činnosti účastníků, jejichž úkolem je studovat dané výukové materiály s následným testováním získaných znalostí. V rámci cMOOC je vytvářena komunita, do níž jsou zváni známé osobnosti z řad odborníků, jež se na definování obsahu podílejí typicky přednáškou, která mívá podobu webináře. Účastníci nejsou k ničemu nuceni, ale pokud se rozhodnou získané vědomosti předávat dál, je jejich povinností používat předem dohodnuté klíčové slovo v popisu obsahu. To dovoluje všechny dokumenty snadno najít a ze stránek kurzu je zpětně odkázat.
Právě to, jak je činnost frekventantů řízena, je indikátorem vyvolávajícím ještě další pohled na odlišnosti MOOC kurzů.
Všude tam, kde kurz definuje přesné cíle, které budou na výstupu měřeny, i materiály, které mají být pro získání požadovaných znalostí použity, je vytvářena cesta, po níž se má student ubírat. Nejnovější systémy řízení výuky jdou tak daleko, že zaznamenávají každý jeho krok a dokážou provádět průběžnou analýzu výsledků dovolující učiteli okamžitě rozeznat, jestliže někdo sejde ze správné cesty (viz Vize daty řízeného školství). V praxi to pak vypadá tak, že učitel (nebo možná již brzy agent disponující umělou inteligencí) modifikuje postup podle aktuálních individuálních potřeb každého studenta. Tlačí ho po cestě vedoucí ke splnění výukových cílů. Tento model je velmi často učiteli používán. V situaci, kdy ten, kdo se má něco naučit, není schopen po cestě jít sám, nic jiného ani nezbývá. Zásadním problémem je ale to, že u takto řízeného studenta nemůžeme počítat se zájmem, kreativitou apod.
Přesně opačná situace nastává, když se zájem o probíranou tematiku vyvolat podaří. Studující potřebuje v tomto případě cestu před sebou jasně vidět, ale vydá se po ní sám od sebe (tzv. neformální vzdělávání). Přitom ovšem v naprosté většině případů není osamocen. Potkává jiné lidi a dívá se před sebe, kde jsou všichni ti, kteří vyrazili o něco dříve nebo to vzali zkratkou. Právě z nich se v tomto světě rekrutují kurátoři zprostředkovávající ostatním přístup k důležitým informacím (viz Audrey Watters jako kurátorka vzdělávacích technologií), lektoři či přednášející cMOOC kurzů nebo jen obyčejní blogeři snažící se předávat své myšlenky ostatním. Jejich snahou je vytvářet takové prostředí, v němž jejich následovníci neztratí směr. Velmi trefně tuto schopnost jiná kurátorka Beth Kanter ve své taxonomii výukových aktivit pro neformální vzdělávání nazývá návodností (Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí). Je velmi potřebné, aby takové prostředí, v němž jsou studenti přitahováni k plnění potřebných výukových cílů, obsahovalo co nejvíce kvalitních volně dostupných výukových materiálů, typicky vytvořených právě těmi odborníky, které studující sledují.
Má-li někdo dojem, že model tahu nevyžaduje přímou účast učitele, mýlí se. Čím bližší podporu studenti mají, tím lépe. Oba zde popisované modely se asi nejvíce liší právě tím, jakou roli učitel zastává. Je-li jeho cílem táhnout, snaží se otevírat studentům prostor a podněcovat je k vlastnímu rozhodování. Chce-li naopak tlačit, prostě jen určí, co přesně mají dělat. Podstatu věci dokonale vystihli učitelé účastnící se kurzu realizovaného sdružením Council on 21st Century Learning v Coloradu. K pochopení ani příliš velké znalosti angličtiny nejsou třeba.
Student/Learner 3.0: "The Teacher"
Učitel musí být ve skutečnosti schopen pracovat s oběma zde popsanými modely. Každý z nich je vhodné aplikovat v jiné situaci v závislosti na výukovém obsahu (jiný u faktických znalostí, jiný u výchovy) a úrovni výukových cílů. Vyšších forem schopnosti myslet lze zpravidla dosáhnout jen vlastní snahou, ne řízením.
Podle studie Contact North současná móda xMOOC kurzů pracujících s modelem tlaku brzy pomine. Tento typ kurzů bude v budoucnosti používán jen pro výuku specifických přesně definovaných znalostí, třeba takových, které jsou potřebné k určitému konkrétnímu povolání. Existence volně dostupných výukových materiálů podle ní vytváří vhodné podmínky spíše k rozvoji výukových metod pracujících na základě modelu tahu. Jejich využívání navíc vede k úsporám nákladů na školství. Je proto velmi potřebné jejich rozvoj na všech úrovních podporovat.
How really relevant and practical are Open Educational Resources?: A case for a little humility about the potential [online]. 2012. [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.contactnorth.ca/trends-directions/open-educational-resources.
WATTERS, Audrey. OER Repositories & Directories [online]. 2012. [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.hackeducation.com/2012/08/22/oer-repositories/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.