Vzdělávání žáků s mentálním postižením na základní škole speciální v době digitální (1. díl)

Mentální postižení se u žáků projevuje obtížemi v učení a v běžných denních aktivitách. Je to důsledek omezení pojmové, praktické a sociální inteligence. Podle hloubky tohoto znevýhodnění jsou žáci zařazováni do skupin žáků s lehkým mentálním postižením, středně těžkým mentálním postižením, těžkým mentálním postižením, hlubokým mentálním postižením. Žáci se středně těžkým a ještě závažnějším mentálním postižením mohou být vzděláváni podle Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání Základní škola speciální (RVP ZŠS), který je přizpůsoben jejich možnostem. 

Oproti běžnému žákovi je u žáka s mentálním postižením pozorovatelné odlišné vnímání, paměť, nesamostatné myšlení, specifická motorika, jiné emoce i vývoj řeči. Jedním z možných způsobů zlepšení a zkvalitnění života žáků s mentálním postižením je stanovení vhodné podpory při jejich vzdělávání. Takovou podporu mohou představovat kromě jiného také digitální technologie, které mají nezastupitelnou roli při podpoře procesu učení žáků s mentálním postižením.

Aby mohli žáci využít této podpory, musí být vedeni k tomu s digitálními technologiemi pracovat a využívat je. Proto se jeví jako jedna z potřebných součástí vzdělávání, v případě žáků s mentálním postižením, naučit je účelnému využívání digitální techniky v rámci běžného každodenního života tak, aby nabité vědomosti byly prakticky a pravidelně využitelné v jejich dalším studijním, pracovním i osobním životě v co nejvyšší míře samostatnosti.

K osvojování těchto dovedností žáky se závažným mentálním postižením vede jejich pedagogy právě Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání Základní škola speciální (2008),