Výukové metody - úvod

Úvod

Naším cílem bylo vytvořit studii, která by mohla být přínosem jak pro teoretiky zabývající se touto didaktickou problematikou, tak také, a to hlavně, pro studenty učitelských oborů, pedagogy na ZŠ a SŠ i vysokoškolské učitele, kterým může tato studie sloužit jako inspirace při přípravě přednášek a seminářů z didaktiky. Text seznamuje čtenáře s výukovými metodami, popisuje ty výukové metody, které mohou nalézt uplatnění ve výuce na ZŠ a SŠ.

Autorka se při psaní studie snažila vyvarovat zbytečných podrobností a zaměřit se na stěžejní důležité informace. Přestože je studie napsaná stručně, je obsažná a pojednává komplexně o výukových metodách v celé šíři tohoto tématu.  Je tedy jedinečnou didaktickou učebnicí, která se zabývá komplexně tématem výukových metod a snaží se je jednoduše přiblížit čtenářům.

Pojetí výukových metod popisované v této studii jde v tendencích moderní pedagogiky, která dbá na aktivitu, samostatnou práci, tvořivost a celistvý harmonický rozvoj osobnosti žáka, což se ovšem neobejde bez podpory, vedení, porozumění a pomoci ze strany učitele.

Výuková metoda v tomto pojetí není chápána jako izolovaný prvek, ale je začleněna do edukačního systému, díky němuž výchova a výuka naplňuje svůj cíl. Je třeba si neustále uvědomovat propojení výukových metod s ostatními didaktickými prvky, abychom tak unikli nebezpečí „metodikaření“.

V současném školství a v současné pedagogice je trend prosazování aktivizujících metod. My si uvědomujeme, že tyto metody jsou velice účinné jak pro rozvoj osobnosti žáka, tak také k fixaci a procvičování učiva a motivaci do učení u žáků. Avšak nezavrhujeme ani metody klasické, které jsme také zařadili do této publikace, neboť si myslíme, že je nutné a efektivní spojovat osvědčené tradice s inovacemi.

Výukové metody

Výukové metody patří mezi základní didaktické kategorie. Lze je definovat volně podle J. Maňáka (2003) jako uspořádaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který směřuje k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů.

V literatuře nacházíme mnoho odlišných pojetí členění výukových metod. Mezi nejčastěji citované patří kombinovaný pohled na výukové metody J. Maňáka a V. Švece (2003), kteří výukové metody rozlišují podle kritéria stupňující se složitosti edukačních vazeb, klasifikace výukových metod L. Mojžíška (1975), který výukové metody dělí podle jednotlivých fází výuky na motivační metody (metody usměrňující, stimulující zájem o učivo), metody expoziční (metody podání učiva), metody fixační (metody opakování a procvičování učiva), metody diagnostické a klasifikační (metody hodnocení, kontroly a klasifikace) a metody aplikační, a členění J. Lernera (1986), který uvádí pět obecných  metod výuky podle stupně aktivity žáka a heurističnosti a podle tohoto kritéria dělí metody na informačně-receptivní,  reproduktivní,  problémového výkladu, heuristickou a výzkumnou metodu.