Výukové metody komplexní - 1. část

Do skupiny komplexních metod, které J. Maňák a V. Švec vymezují jako „složité metodické útvary, které předpokládají různou, ale vždy ucelenou kombinaci a propojení několika základních prvků didaktického systému, jako jsou metody, organizační formy výuky, didaktické prostředky nebo životní situace, jejich sjednocujícím prvkem je však vždy výuková metoda“, patří (Maňák. Švec, 2003, s, 131): 

1) frontální výuka;

2) skupinová výuka;

3) individuální  a individualizovaná výuka, samostatná práce žáků;

4) kritické myšlení;

5) brainstorming;

6) projektová výuka;

7) výuka dramatem;

8) otevřené učení;

9) učení v životních situacích;

10) televizní výuka;

11) výuka podporovaná počítačem;

12) sugestopedie a superlearning;

13) hypnopedie. 

Výukové metody komplexní v historii

Výukové metody  a organizační formy se měnily společně se změnami ve společnosti. Proto se setkáváme s různými výukovými metodami v různých dějinných epochách.

Individuální výuka

Ve starověku a středověku bylo nejrozšířenější organizační formou výuky individuální vyučování, které je pokládáno za nejstarší z organizačních forem. Při této organizační formě výuky se učitel věnoval vždy jen jednomu žákovi, ať už jako domácí učitel nebo ve škole s několika žáky, kde svůj čas dělil jednotlivě mezi žáky. Při individuálním vyučování učitel řídí činnost jednotlivých žáků, kteří mohou, ale nemusí sedět společně v jedné místnosti, avšak každý žák pracuje sám. Učivo je také stanoveno pro všechny žáky, kteří nejsou stejného věku, zvlášť, také studijní doba je volná.