Výukové metody aktivizující

Aktivizující výukové metody chápeme jako postupy, které jsou založeny na řešení problémových situací ve vyučování, problémových úkolů a otázek (Pecina, Zormanová, 2008).  Tyto metody působí na žáky stimulačně a podporují rozvoj tvořivého myšlení (Lokšová, 2002). 

Do této skupiny jsou řazeny (Maňák, Švec, 2003):

1) diskusní metody;

2) metody heuristické, řešení problémů;

3) metody situační.

4) metody inscenační;

5) didaktické hry. 

Diskusní metody

Diskuse je taková výuková metoda, jejíž podstatou je komunikace mezi učitelem a žáky i žáky navzájem, při které dochází k vzájemné výměně názorů, argumentů, zkušeností, a pomocí této komunikace žáci nalézají řešení daného problému. Základní charakteristikou diskuse je vzájemné kladení otázek a podávání odpovědí mezi všemi členy skupiny, je to tedy jinými slovy rozprava, při které dochází k výměně názorů, zkušeností a informací (Pecina, 2008).

Přínos této metody spočívá kromě nastolení myšlení nad učební látkou u žáků také v tom, že se u žáků rozvíjejí komunikační schopnosti, vyjadřování vlastních názorů, schopnost argumentace, ale i schopnost tolerovat názor jiného.

Moderátorem diskuse může být nejen učitel, ale i schopný, ve třídě dominující žák s dobrými komunikativními schopnostmi, který dohlíží na to, aby se dostali ke slovu všichni žáci, aby si účastníci neskákali do řeči, neosočovali se, mluvili pokud možno krátce a srozumitelně. Na konci diskuse moderátor vyzvedne hodnotné příspěvky, shrne a zopakuje dosažené výsledky. 

Diskuse může mít několik variant:

1) Diskuse ve spojení s přednáškou –  používá se ve výuce velice často. Diskuse může být zařazená před přednáškou, zde má funkci motivační, v průběhu přednášky, jejím cílem je vzbudit pozornost žáků a je zpětnou vazbou pro učitele, a diskuse po přednášce, jež slouží ke shrnutí, upevnění a procvičení právě probrané látky a slouží přednášejícímu jako zpětná vazba (Kotrba, Lacina, 2007).