O dalším setkání v brněnském Digicentru, tentokrát s Hankou Šandovou a Ozoboty.
Jdu moc brzo, pomyslím si, když přicházím na Žerotínovo náměstí v Brně, kde sídlí Laboratorní škola Labyrinth. Tak brzo, že to až hraničí se zdvořilostí. Možná vás zajímá proč. Odpověď je jednoduchá, už jsem se nemohl dočkat. A nestalo se to jenom mně. Z dálky vidím známou tvář. Lidka Kovaříková, moje kolegyně a kamarádka už přišla také. Neviděli jsme se několik měsíců, a najednou je nejvyšší čas vydat se nahoru.
Dveře dole jsou zavřené, ale zničeho nic se v nich objeví Hanka Kuzníková, vedoucí brněnského Digicentra, a jako vždy nás vřele přivítá. Necháváme ji u vchodu, kde něco nalepuje na dveře, a vystupujeme do nejvyššího patra. Když vstoupíme do Digicentra, Hanka už tam je. Zázrak, napadne mě hned a nechápu, jak to udělala. Prozradí mi svůj trik. Jela výtahem.
Máme je, ale nemáme výzvy.
Poznávám další známé tváře. Jsou tu Bára Havířová i Mirek Suchý, kteří vedli minulé setkání s micro:bity
, a také další, co tu byli před měsícem, a dokonce i noví účastníci. Celkem je nás 12. Je úžasné se se všemi znovu vidět. Mezitím, co čekáme na Hanku Šandovou, krotitelku Ozobotů a naši dnešní průvodkyni, dozvídám se od Báry Havířové, že už má svůj vytoužený
žádost o přístup k webu nebo jí materiál poslat do mailu. Jsem z toho nadšen. Nečekal jsem, že to půjde tak rychle. Řeč dojde i na ozoboty. „Máme je, ale nemáme ty výzvy,“ řekne z ničeho nic Bára a já si uvědomím, že tím vystihla všechno. Micro:bit, Sphero, Ozobot, Scratch a další nástroje budou k ničemu bez nápadů, jak je vhodně využít.
Přichází Hanka Šandová v doprovodu Romana Podleny, učitele z Gymnázia Matyáše Lercha v Brně, který s ní často lektoruje a spolupracuje. Roman ale bohužel musí za chvíli běžet a tak si toho moc říct nestihneme. Zatímco Hanka vybaluje všechny ozobotí rekvizity a vychytávky, které nám chce představit, bavíme se o těch mrňousech s ostatními. „Ozoboti jsou super a milujeme je tak trošku kvůli vám,“ pronese k naší dnešní lektorce Hanka Kuzníková.
Robotika a kompetence pro 21. století
Hanka začíná svůj workshop propojením robotiky s kompetencemi pro 21. století, které se všechny dají – při práci nejen s Ozoboty, ale libovolnými roboty či stroji – trénovat.
Robotika a kompetence pro 21. století
„Problémy jsou stále podobné a my hledáme pořád stejná řešení, ať se jedná o Ozoboty nebo Python,“ vysvětluje.
Asi polovina z přítomných nikdy toho malého uličníka s názvem Ozobot neviděla zblízka. A tak nám nejprve představí oba typy – Ozobota 2.0 BIT i Ozobota Evo a jejich výhody a nevýhody. Sama doporučuje koupit raději prvního z obou uvedených, který stojí polovinu a do výuky je i vhodnější, přestože nemá tolik funkcí. A možná právě proto. Méně je v tomto případě více. Druhého nám doporučuje pořídit hlavně na zpestření výuky.
Ať si na to přijdou sami.
Přístup Hanky je podobný tomu, který minule představila Bára. Nechává žáky, aby věci objevovali sami. Dokonce jde až tak daleko, že je zbytečně nezahlcuje všemi těmi barevnými ozokódy, které Ozobot rozezná. Ať si na ně postupně přijdou, jak se s Ozoboty budou seznamovat.
S papírem i s iPady
Je skvělé, že nám představuje jak papírovou variantu, tak také variantu s iPady, kdy kreslíte čáry a vkládáte ozokódy přímo v aplikaci Ozobot. S androidími tablety nemá dobrou zkušenost. Ozoboti si v mnoha případech nerozuměli s jejich displeji, ať už šlo o dražší nebo levnější tablety.
Líbí se mi slovník, který používá, když nám vysvětluje, co máme s Ozoboty dělat: „když ho otočíte tak, aby na vás vystrkoval zadeček“, nebo „dvakrát zmáčkněte levé ouško“. Ozobot nebliká modře, ale „dýchá“ a podobné výrazy. Jako kdyby to ani nebyl robot, ale náš domácí mazlíček. A on jím ve skutečnosti opravdu je.
Kam se Ozobot hodí
Pak nás seznamuje s obecnými situacemi, do kterých se Ozobot hodí:
spolupráce a hledání řešení
demonstrace jevů
hledání problémů
Pěkný je nápad, kdy na workshopu s učiteli propojili iPady s vytvořenými trasami od každé dvojice do jedné společné cesty, po které Ozoboti mohli řádit.
Ukázka propojení týmů na workshopu s učiteli
Následují tipy na aktivity do výuky:
komentovaná prohlídka městem, po kterém Ozobot provádí turisty
vyprávění příběhu, například i s využitím hry Story Cubes
programování pohádky
vyjadřování emocí
tvorba choreografie na oblíbenou písničku, samostatně nebo ve skupině, a to i bez aplikace OzoGroove, která je k tomu primárně určena
práce s úhly a geometrickými obrazci (nakreslení obdélníku s daným obvodem/obsahem)
měření rychlosti v rámci badatelské výuky fyziky
demonstrace fyzikálních jevů, např. Keplerových zákonů (Jak příznačný je tento příklad, když si uvědomím, že Hanka učí na Gymnáziu Jana Keplera v Praze.)
Kde čerpat inspiraci
Dostáváme se k tomu, kde najít další nápady a spousty úloh navržených učiteli i s možností tvořit vlastní úlohy:
Je čas vyzkoušet si první jednoduché programování pomocí želví grafiky v aplikaci Shape Tracer. Její výhodou je, že k němu nepotřebujete Ozoboty. Zkrátka programujete Ozobota simulujícího želvu na čtverečkovaném podkladu a plníte zadané úkoly. Pokud ovšem Ozobota máte, můžete do něj váš kód nahrát a nechat ho běhat po stole. Shape Tracer má tu výhodu, že je zpětnovazební. Pokud do Ozobota nahrajete správné řešení, ten na konci vykonaného programu zatancuje, v opačném případě zasvítí červenomodře a nenápadně vám tím naznačí, že je někde chyba.
Jakmile to do nich necpu frontálně, nejsou spokojení.
Objevování v Ozoblockly
Pravé ozobotí programování však nastává až v Ozoblockly, blokovém prostředí s pěti úrovněmi obtížnosti, vytvořeném na míru Ozobotům. Má i českou lokalizaci, pokud by pro hodně malé děti byla zdejší angličtina těžká. A znovu je tu princip postupného objevování. Žádné představování všech úrovní, ale ponechání žáků, aby do nich dozráli.
„Pořád se chtějí něco nového dozvídat a mají pocit, že jakmile to do nich necpu frontálně, nejsou spokojení,“ doplňuje Hanka a já si uvědomím, že přesně to samé zažívám já. Na objevovací či Learning by Doing princip nejsou žáci na střední škole naladěni, nečekají ho, neví, jak na něj reagovat, když je kolem nich tolik frontální výuky. A co je nejhorší, ani tyto metody nechtějí. Je pro ně daleko pohodlnější dostat od učitele vše frontálně naservírováno na podnose.
Prostředí Ozoblockly
Princip objevování zde velmi úzce souvisí i s pozitivní motivací a individuálním přístupem. Pro Hanku je v jejích hodinách a kurzech funkční řešení to správné. Netrestá žáky za to, že například nepoužili blok pro opakování a místo něj mají v programu deset jednotlivých bloků pro pohyb vpřed. Podporuje individuální přístup a nechává žáky, aby si na jiné řešení postupně přišli.
Řešíme problémy, až přicházejí.
S žáky také řeší problémy až ve chvíli, kdy k nim dojde. „Jinak na ně opět hrneme zbytečně moc věcí, když jim říkáme všechny informace o tom, jak například kreslit a nekreslit čáry,“ doplní ještě. Záměrně jim věci zamlčuje a nechává je objevovat.
Důležité je také vytvoření kooperativního prostředí, ve kterém děti nejen navrhují řešení ve dvojicích či skupinkách a vzájemně si pomáhají (i napříč týmy), ale také se vzájemně opravují a ideálně nakonec i hodnotí.
Čas strávený s Ozoboty
Odpověď na otázku, kolik času věnovat Ozobotům ve výuce, je těžká. Záleží mimo jiné i na tom, jak staré děti máte. Hanka Šandová jim v kvintě v rámci předmětu informatika věnuje přibližně měsíc – od fixek, přes želví grafiku až k Ozoblockly. Hanka Kuzníková se s malými dětmi na prvním stupni věnuje Ozobotům klidně celé pololetí, a děti je i tak pořád chtějí.
Když jim dáte příběh, dokážou jej rozšířit. Vždycky něco vymyslí, aby to nějak šlo.
Výběr úlohy a její vyzkoušení
Hanka nám nyní představuje několik úloh, ze kterých si máme vybrat jednu a tu zkusit vyřešit. Nabídka je opravdu pestrá:
Ozobotí formule (jak Ozobot pozná, že ujel daný okruh)
Sokoban (skladník má dopravit náklad na určené místo do skladu)
Zvířátko v ohradě (jak ho krmit, uložit ke spánku, zajistit, aby neuteklo, počítání a ubírání bodů za určité aktivity)
Hořící město a jeho záchrana (uhašení)
„U všech uvedených příkladů je důležitý příběh, který k nim vytvoříte. Když dáte dětem příběh, dokážou si jej obohatit a dál rozšířit. Oni vždycky něco vymyslí, aby to nějak šlo. A podle toho, jak jsou pokročilí, to vymyslí jinak pokročile,“ popisuje nám své zkušenosti.
Omezení je krásné, protože pak vymyslíte něco, co vás předtím nenapadlo.
Každá úloha má určitá omezení, stejně jako má omezení Ozobot (například BIT 2.0 nemá senzory vzdálenosti). A v tom je právě ta krása. „Omezení je krásné, protože pak vymyslíte něco, co vás předtím nenapadlo,“ vysvětluje vzápětí.
Vybíráme si úlohu a snažíme se ji vyřešit. Zkrátka hrajeme si s Ozoboty a je to velká zábava.
Hanka nám ještě stihne ukázat několik inspirací, zejména polské ozobotí puzzle, kde si budujete cesty, po kterých Ozoboti jezdí, podobně jako skládáte puzzle, ale možností, jak dílky spojit, je zde opravdu mnoho.
Ukázka puzzle stavebnice pro Ozoboty
A nakonec dostáváme dárek! Nástavec na Ozobota, s nímž dokáže lépe tlačit náklad.
Ozobot – sympaťák, kterého si zamilujete
Uteklo to, a nikomu se nechtělo domů. A to jsme naše setkání přetáhli minimálně o půl hodiny. Ozoboti si ale naši pozornost určitě zasloužili. A i když se občas stalo, že nejezdili rovně, nebo se jim nechtělo jezdit vůbec (například jiným nastavením kalibrace na papíru a na displeji počítače či tabletu), nevadilo nám to. Nevím, čím to je, ale je strašně uklidňující pocit vidět tohoto malého robůtka v pohybu.
Ozobot je zkrátka sympaťák, kterého si zamilujete od prvního okamžiku. „On je hrozně rozkošnej,“ vystihne to nejlépe Hanka Kuzníková a já ji musím dát za pravdu.
Sdílení dalších nápadů
Pokud máte tip na zajímavé materiály k Ozobotům nebo byste se rádi podělili o svou vlastní aktivitu s Ozoboty, napište do komentáře k tomuto článku nebo přímo mně do redakce Spomocníka. Váš nápad či tip určitě zveřejníme.
