Supervize jako forma prevence syndromu vyhoření v procesu vzdělávání

V posledních letech se v odborné literatuře stále více objevuje jev nazývaný buď anglickým Burn-out syndrom, případně česky přeloženým syndromem vyhoření. Tento termín se objevil v odborné literatuře v roce 1974 v práci H. Freudenbergera, který byl dle všeho inspirován dílem Grahama Greena pod názvem „A Burn Out Case“ (Případ vyhoření). V knize je popsán život nadějného architekta, který se s velkým elánem pouštěl do realizace odvážných plánů. V praxi se však setkává s nesmyslnými problémy, které ho dříve ani nenapadly. Pokouší se s nimi vypořádat, ale postupně ztrácí nadšení a znechucen absurditou života, opouští svou práci, utíká a zcela se vzdává snah o realizaci svých plánů (Křivohlavý, 2001).

S příklady syndromu vyhoření je možné se setkat téměř ve všech oblastech. Původně se prezentovalo, že je tímto jevem postižena převážně skupina, kterou obecně nazýváme pomáhající profese. Důvodem byly znaky typicky očekávané u těchto profesí, jako emocionální angažovanost, vysoká míra empatie, schopnost čelit lidskému utrpení a velké osobní nasazení. V případě, že se tato investice do klienta (ať už jím je žák ve škole, mentálně postižený klient, umírající, nebo problémová rodina) pracovníkovi takzvaně "nevrací" (v podobě viditelného výsledku, pozitivní zpětné vazby, nebo pocitu smysluplné práce), dochází postupně k vyčerpání investované energie a následně k ztrátě angažovanosti. Dobře to popsal známý psychiatr R. Honzák (1999), který uvádí, že syndrom vyhoření je důsledkem nerovnováhy mezi emoční investici jedince a „zisky“, které se mu navracejí v podobě kladných podnětů, uznání a pocitu úspěšnosti.

Dnes je již známo, že se s výskytem psychického vyhoření můžeme setkat v daleko širším měřítku profesí a rolí. Vyhoření se týká v podstatě každého, kdo s velkým nadšením, nasazením a očekáváním vstoupil na určitou životní dráhu, ať už v oblasti profesní či v soukromém životě. Pokud po určité době zjistí, že nemá vůli a energii dále překonávat překážky, které před něj jeho role staví, postupně vyhořívá. Vyskytuje se tedy také u skupiny umělců, dlouhodobě pečujících o nemocné v rodině, podnikatelů, manažerů a řady dalších specifických rolí.