Co by měli učitelé vědět o attachmentu

Kvalita vztahů v rodině, ale také vztahy s učiteli, vrstevníky, ovlivňují, jak se dítě projevuje ve školním prostředí. Roli v projevech chování hraje mnoho faktorů: environmentální prostředí rodinného života, sociálně ekonomické faktory, biologické aspekty související s prenatálními a postnatálními zážitky, které mnohdy významně souvisí s mezigeneračními traumatickými událostmi, která rodina nevědomě přenesla na další generace a děti je přijaly za své a mohou dále přenášet na další generace. Z praxe i výzkumů je zřejmé, že děti zřetelně reagují na složité vazby v rodině, např. na disharmonickou rodinnou situaci nebo traumatickou událost. Děti ze složitých rodinných poměrů se projevují zvláštně a neobvykle ve škole i doma, např. změnami v chování, nezájmem o školu a o jiné aktivity mohou signalizovat významné volání o podporu a pomoc dítěte v riziku zhoršení chování nebo psychosomatického onemocnění. Z hlediska problematiky citové vazby (attachmentu) je třeba vyšší senzitivnost ve školním prostředí a včasnost řešení objevujících se rizik, která mohou být jen přechodová, ale také mohou být kumulovaná, odkládaná, podceňovaná i přeceňovaná.

Pedagogové nemusí být propojeni s významnými informacemi, např. se složitou situací v rodině nebo citovou ztrátou (nemoc, smrt rodinného příslušníka, zvířete, rozvod aj.); nebo se těmto stresorům nepřikládá význam a pedagogové si někdy nedávají do souvislostí tyto události s rizikovým chováním dítěte ve škole. Časté absence dětí mohou souviset s poruchami citové vazby v rodině. Nebo drobné krádeže mohou dětem nevědomě dosycovat, co jim v rodině chybí, a nemusí to být materiální věci, spíše jim chybí pozornost k jejich emocionálním potřebám a nedostatek kvality „chutného, podnětného a výživného“ vztahu s rodiči.

Příklad z praxe: 11letý chlapec začal mít ve škole zvýšené absence, objevovaly se drobné krádeže a vzdorovité chování. Rodiče se rozvádějí, nebydlí spolu a chlapec bývá více s matkou a jejím přítelem (vzájemně se nepřijímají), na některé víkendy bývá s otcem.

Ve školním zařízení (SVP) při rodinné terapii, kde byli oba rodiče i chlapec, bylo patrné, že situace rodičů a jejich historie má na chování syna zásadní vliv. Chlapec si výslovně přál, aby byli všichni spolu, rodiče se nerozváděli a bylo vše jako dříve. Jeho přání se všech dotklo a matka se rozplakala, neboť jejich společné cesty už jsou velmi rozdělené.