Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Škola a komunita
3,3 (3 hodnocení)
Manuál UNICEF „Škola přátelská dětem“ je výsledkem dlouhodobé práce týmu odborníků pod vedením Creama Wrighta. Základním východiskem dětem přátelské školy je respekt nejlepšího zájmu dětí, který je průsečíkem všech determinant kvality života dítěte.
Je třeba si uvědomit, že žádná škola neexistuje v izolaci, ale naopak významně ovlivňuje citlivost komunity. To je důvod, pro který škole přináleží role kultivace vztahů s komunitou, rodiči.
Základní podmínkou Přátelské školy, která chce dostát své roli je, že ponechává otevřené dveře nejen pro děti, ale i komunitu a stává se tak postupně místem, kam se děti vrací v roli dospělých ze stejných důvodů (tedy pro nové informace a dovednosti), po celý svůj život. Otevřené dveře školy nejen pro děti, ale i pro rodiče, členy komunity s nabídkou vzdělávacích programů, ale i prostého setkávání a trávení volného času můžeme nazvat pedagogickou dimenzí Školy přátelské dětem.
Děti do školy přináší z rodiny a komunity své přesvědčení, víru, znalosti, očekávání a chování, ale rovněž ze školy odnáší domů a obohacují své rodiny a komunitu o nové informace, postoje, dovednosti a chování. Děti tak tvoří most v podobě dynamického procesu mezi školou, rodinou, komunitou a světem.
Ekonomická dimenze představuje na straně jedné vysoké náklady na provoz školy, ale současně je třeba vidět i ekonomický benefi t pro komunitu. Ten spočívá v tom, že tráví-li děti většinu dne ve škole, která nabízí na svém půdorysu širokou nabídku, pro komunitu to znamená snížení nákladů právě na podporu oblasti trávení volného času a zefektivnění vynaložených prostředků do kulturního centra komunity, kterou Přátelská škola usiluje být.
Obdobně je tomu i s další nabídkou služeb pro děti i rodiče, jako jsou různá poradenství, servis krizové intervence apod., která by měla být předsunutá do první linie kontaktu s dětmi a rodiči. Posledně jmenovaný důvod je společný se sociální dimenzí.
Škola přátelská dětem s respektem participace dětí může iniciovat a realizovat širokou kulturní, sportovní a zájmovou nabídku různých akcí a vzdělávacích programů, které významně zvyšují kvalitu života v komunitě, tím, že budují pozitivní vztahy, komunikaci a podporují společný zájem komunity.
Podmínkou je, že rodiče i komunita jsou zahrnuti do širšího vedení školy a mohou spolurozhodovat o všech aspektech života.
Přátelské školy stejně tak, jako školská obec, kterou tvoří děti různých věkových skupin, učitelé, vedení školy a nepedagogičtí pracovníci.
Role vedení školy
• podpora výchovně – vzdělávacího procesu, který facilituje školní úspěšnost každého dítěte
• kultivace vědomí komunity, že všechny součásti školy posilují sociální klima komunity a participují na společném prospěchu
• rozšiřovat demokratickou participaci dětí, která představuje významný sociální kapitál
• podporovat rozvoj vzdělávání rodičů
Role učitelů
• dbají na své zdraví, vitalitu a rozvoj své profesionality
• usilují o efektivní a dobře fungující učební metody
• přispívají ke vzdělávání rodičů, komunity
Profesionální rozvoj učitelů
• spolupráce s rodiči, rodinami a komunitou
• dynamika rodiny a netradiční struktura rodiny
• komunikace mezi školou, rodinou a komunitou
• odstraňování bariér mezi školou a rodinou
• enviromentální výchova
• multikulturní přístup a práce s rozmanitými kulturami
Role rodin
• škola přátelská dětem je škola přátelská rodinám
• hlavní způsob komunikace se školou
• integrující role při vzdělávání dítěte
• rozhodování o typu vzdělání, doučování, nepovinných předmětech atd.
• podpora školy k zajištění dalších aktivit
V souvislosti s rolí rodin, je třeba zdůraznit, že mnoho rodičů nemá dostatek informací týkajících se zdravého životního stylu školáka, domácí přípravy a jen s obtížemi mohou na samém začátku plnit dobře svoji roli v nejlepším zájmu dětí. Proto je vhodné, aby každá Přátelská škola ještě před nástupem dětí do prvních ročníků připravila pro rodiče neformální setkání s učiteli a také formou mediálních výstupů či tištěných publikací poskytovala rodičům nové informace.
Již samo toto gesto je přátelské a přispívá ke zvýšení motivace rodičů o školní docházku a změnu podmínek, které čekají na rodinný život se školákem. (Manual 2009)
Zásadou programu podpory zdraví ve škole – tedy tzv. Zdravé školy, který se bohužel nepodařilo rozšířit ani na polovinu, natož na většinu škol v České republice je také zásada, že škola podporující zdraví usiluje o to, aby se v zájmu vytvoření a udržení demokratického charakteru své komunity zpřístupnila veřejnosti a obci, jejich organizacím a představitelům, a na základě vztahů s nimi se postupně stala přirozeným kulturním a vzdělávacím střediskem obce. (Havlínová a kol. 1998) Dnes lze konstatovat, že stejná zásada může být aplikována i na model Přátelské školy, která
v rámci respektu nejlepšího zájmu dětí chce také fyzicky přiblížit dětem i služby, které mohou v průběhu dne urgentně potřebovat.
Jde např. o různá poradenství, ale také nabídku krizové intervence pro děti ohrožené jakoukoli formou násilí a také intervence na podporu duševního zdraví dětí. Posledně jmenovaná intervence se jeví být v posledních letech velmi důležitá; tak, jak přibývá počet dětí s rozmanitými psychosomatickými stesky, problémy se zvládáním stresu, řešením konfliktů s vrstevníky, depresivní symptomatologií, záměrným sebepoškozováním a sebevražedným chováním, zdá se, že intervence na podporu duševního zdraví dětí snad nemůže být ani umístěna v komunitě kdekoli jinde. Ztížený a oddělený přístup k takové službě bývá – jak ukazuje řada průzkumů – jednou z hlavních příčin, pro kterou ji děti nevyhledávají, a často ani fyzicky nemohou. Až jedna třetina školáků uvádí, že někdy cítila potřebu odborné intervence, ale ta nebyla naplněná. To je zásadní varování, které primární a sekundární prevenci na ochranu duševního zdraví dětí jistě předsune do první linie kontaktu.
Mezi prvními, kdo spojoval vizi školy pro 21. století (století nenásilné kultury a výchovy – pozn. autorky) s rozšířením její funkce ve vzdělávací středisko obce, byl tým autorů jednoho z návrhů komplexního programu transformace ve vzdělávání v ČR (NEMES 1991). Tento návrh je stále aktuální. Jeho základní tezí je, že se rozšiřuje funkce školy o další druhy činností, tak i o další skupiny uživatelů, kterým slouží. Slouží tedy nejen žákům, ale i mládeži, rodičům, občanům komunity včetně seniorů s nabídkou dalšího vzdělávání, sebevzdělávání a nabídkou kulturních a sportovních aktivit. Tím se ze školy, která v uzavřeném režimu pracuje od 8 do 15 hodin stává přátelský vzdělávací prostor otevřený třeba
od 6 do 22 hodin.
Na takové přeměně budou profitovat všechny tři dimenze: pedagogická, ekonomická a sociální. Je pochopitelné, že škola se musí otevřít vnějším partnerům, mezi kterými bude dominovat obec, další vzdělávací a kulturní zařízení, zdravotní ústav a hygienická stanice, neziskový sektor, zájmová sdružení, mateřské školy, poradenská pracoviště, helpline pro děti a rodiny, krizová centra apod.
Škola přátelská dětem samozřejmě podporuje zdravé učení, respektování denního kolísání biorytmů u dětí, schopnost délky záměrné pozornosti a tomu odpovídající organizace a struktura vyučovací hodiny, režim přestávek a rozvrh hodin a také prvky relaxace dětí ve škole na straně jedné a na straně druhé pohoda školního prostředí, např. estetický vzhled učebny, školní nábytek, osvětlení, hlučnost, tepelná pohoda, školní aktovka atd. Informace o zdravém učení a zdravém školním prostředí by neměly být pro rodiče ani pro komunitu tabu. Participace dětí i názory rodičů mohou být právě na tuto oblast primárně zaměřené a přátelský postoj školy v těchto otázkách může být dobrým motivem k partnerství s rodinou. Škola, která dětem a rodičům předkládá exteriér i interiér školy a způsob vyučování jako kamenný řád, bude jen obtížně motivovat děti, jejich rodiny a komunitu ke spolupráci a partnerství.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.
Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.
