Umístění, stavební podmínky a dispoziční řešení ZŠ, mikroklimatické podmínky
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Umístění, stavební podmínky a dispoziční řešení ZŠ, mikroklimatické podmínky
5,0 (2 hodnocení)
Manuál UNICEF „Škola přátelská dětem“ je výsledkem dlouhodobé práce týmu odborníků pod vedením Creama Wrighta. Základním východiskem dětem přátelské školy je respekt nejlepšího zájmu dětí, který je průsečíkem všech determinant kvality života dítěte.
Ve škole přátelské dětem by měly být mimo jiné dodrženy základní podmínky tvorby a udržování zdravého a bezpečného prostředí, zdravého a nutričně vyváženého stravování včetně zajištění pitného režimu, prevence úrazů a násilí a vytvoření technických a organizačních podmínek pro optimální průběh pedagogického procesu včetně volnočasových aktivit .
Jsou identifikovány čtyři základní zdravotní předpoklady k tomu, aby školy byly schopné vytvořit prostředí přátelské dětem (Manual UNICEF, 2009):
• Strategie k zajištění zdravých podmínek pro pedagogický proces i volnočasové aktivity, zdravého prostředí nejen materiálnětechnického ale i psychologického a společenského klimatu a pojmenování všech typů školního násilí.
• Zajištění zdravé a bezpečné pitné vody, režimu úklidu a dezinfekce. Je to první krok k vytvoření zdravého prostředí ve škole, podmínky ke správným hygienickým návykům a jednání dětí.
• Návyky a dovednosti, které vycházejí z výchovy ke zdraví a jsou cílené na znalosti a schopnosti ke správnému rozhodnutí o životním stylu každého jedince.
• Zdravé podmínky ke školnímu stravování, zajištění nutriční úrovně podávaných pokrmů, správné stolování a zdravé stravovací návyky žáků včetně pitného režimu.
Umístění a stavební a dispoziční řešení škol
Je řada faktorů, které pomáhají vytvořit přátelské prostředí pro děti. Při vstupu do programu Škola přátelská dětem má výhodu obec, která buduje školu novou nebo alespoň plánuje či realizuje přístavbu nebo přestavbu. V tom případě totiž může být řešeno i umístění budovy, její urbanistické i dispoziční řešení tak, aby bylo dosaženo optimálních podmínek pro její využívání.
Ideální poloha školy je v blízké docházkové vzdálenosti pro žáky, v klidné lokalitě bez znečištění ovzduší, bez expozice nadměrnému hluku, s dostatečným odstupem od okolních budov pro zajištění vhodného denního osvětlení. Je možno navrhnout dispozici a vybavení okolních volných ploch (hřiště, zpevněné plochy, zahrada event. sad nebo tzv. pozemky a další.)
Dispozičně by měla budova oddělit s ohledem na věkové zvláštnosti žáků prostory pro první stupeň od prostor určených druhému stupni, dále oddělit hlučný a tichý provoz (např. učebny versus tělocvičny).
Stravovací zařízení by mělo být v bezprostřední návaznosti na výukovou část školy a nové zkušenosti ukazují, že ideální situací je mít samostatné jídelny pro žáky prvního a druhého stupně.
Je samozřejmostí, že hygienická zařízení by měla odpovídat hygienickým požadavkům (vyhl.č. 410/2005 Sb.). Důležité je nezapomínat na sprchy v šatnách u tělocvičen, hygienickou kabinu pro starší dívky, na zajištění mycích prostředků, jednorázových ručníků nebo elektrických sušičů rukou.
Je nutno pamatovat na možnost využívání chodeb a venkovních prostorů pro pobyt žáků během přestávek. Z tohoto důvodu je jasný požadavek na jejich prostornost, dobrou osvětlenost a větratelnost tak, aby zde mohly být umístěny různé hrací a tělovýchovné prvky. Propojení s venkovními zpevněnými plochami, krytými koridory a travnatými plochami by mělo být samozřejmostí.
Nezbytné je zajistit bezbariérový přístup pro zdravotně handicapované žáky, jejich rodiče, pedagogy a další návštěvníky z řad komunity.
Stavební materiály a technologie použité na stavbu i přestavbu budov musí splňovat přísná kritéria z hlediska prevence kontaminace prostředí a expozice chemickým škodlivinám včetně radonu či azbestu. To je důvod, pro který je při plánování, projektování, stavbě a vybavení školních objektů i přilehlých pozemků nutno vycházet ze zákonů, vyhlášek, nařízení vlády i z ČSN.
Školy umístěné v pevném objektu jsou buď typu monobloku či pavilónového typu. Bývají umístěny buď v těsné uliční
zástavbě, sídlištní zástavbě nebo v menších obcích jako samostatné objekty obklopené zelení. Pro každé dítě v naší zemi je zajištěno právo na základní vzdělávání ve vhodných materiálně technických podmínkách, které jsou pod kontrolou orgánu ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanice v krajích) i pod kontrolou České školní inspekce. Kontrolní orgány se při své práci opírají o právní dokumenty a o vlastní hodnocení zdravotních rizik. Jsou jasná pravidla na zajištění nezávadné pitné vody, prevence šíření přenosných onemocnění a také povinně zajišťovaného školního stravování.
V prostředí škol je přesto řada rizik, která je nutno identifikovat, vyhodnotit míru závažnosti a rizika, najít a realizovat v nejlepším zájmu dětí opatření k jejich eliminaci či minimalizaci rizik.
Fyzikální faktory ovlivňující pohodu ve škole
Vzhledem k tomu, že pro školy platí v každé zemi jiné zákonné normy, Manuál UNICEF neobsahuje žádná konkrétní data, ale doporučuje každé škole, aby společně s orgány veřejného zdraví provedla kontrolu a vytypovala rizika, stanovila konkrétní plán opatření, který bude již podkladem projektu Školy přátelské dětem.
Text dále upozorňuje a připomíná základní parametry, které by neměly být podceňované ani v již stávajících budovách a společně s dětmi by měla být hledáno přátelské prostředí.
Vnitřní mikroklima je jedním z hlavních činitelů, které ovlivňují kvalitu prostoru. Pro pocit dobré pohody v dané budově musí být dosaženo optimálních podmínek vnitřního mikroklimatu. Tím se rozumí dostatečný přísun čerstvého vzduchu, nízké koncentrace škodlivin, teplota prostoru, rozložení teplot v prostoru, eliminace průvanu a vhodný způsob distribuce tepla.
Kvalita vzduchu – je ovlivňována množstvím škodlivin ve vzduchu. Ty můžeme dělit na škodliviny přicházející z exteriéru a na ty vzniklé v interiéru. Dále je můžeme dělit na ty, které vznikají v závislosti na provozu objektu a na ty, které vznikají nezávisle na provozu. Kromě extrémních případů objektů umístěných u exponovaných dopravních komunikací nebo u jiných zdrojů škodlivin jsou pro kvalitu vnitřního vzduchu zásadní především zdroje škodlivin nacházející se v interiéru. Mezi ty, které vznikají nezávisle na provozu objektu, se řadí látky uvolňující se ze zabudovaných stavebních materiálů a použitého mobiliáře. Nejnebezpečnějšími škodlivinami jsou těkavé uhlovodíky, např. formaldehyd, dále těžké kovy a jiné rakovinotvorné nebo mutagenní látky. Škodliviny zapříčiněné provozem v budově jsou produkovány přítomnými osobami, využívanou technikou (počítače, kopírky, tiskárny…), použitím úklidových prostředků a ostatními činnostmi (např. vaření, ohřev jídel, výuka v odborných laboratořích). Nejzásadnější je z tohoto pohledu produkce kysličníku uhličitého dýcháním. Ač se jedná o nejedovatý plyn, tak jeho účinky na kvalitu mikroklimatu v prostoru jsou fatální. Jeho vyšší koncentrace mohou způsobovat nesoustředěnost, únavu a s tím spojené nižší výkony žáků. Jedinou možností, jak zlepšit nebo udržet požadovanou kvalitu vzduchu, je větrání.
Teplota prostředí – je další důležitou složkou ovlivňující mikroklima prostoru je vnitřní teplota a vlhkost vzduchu, rozložení teploty ve vnitřním prostoru, vnější teplota a teplota obklopujících konstrukcí. Zatímco v zimě je teplota v interiéru znatelně vyšší než v exteriéru, tak v letním období se mnohdy snažíme docílit nižší teploty v interiéru než v exteriéru. Stejně tak jako jsou stanoveny normativní požadavky na kvalitu vzduchu, jsou stanoveny i požadavky na vnitřní teploty.
Teplota vnitřního vzduchu v učebnách je vyhláškou stanovena na 22±2 °C. Minimální teplota v učebnách je stanovena na 20 °C. Dále je stanoveno, že rozdíl mezi teplotou v úrovni kotníku a hlavy nesmí být větší než 3 °C. To může být problematicky splnitelné především u starších budov se špatně izolujícími okny, stěnami, podlahami a stropy. Vyhláška č. 343/2009 Sb. dále říká, že při extrémních venkovních teplotách, kdy maximální venkovní teplota vzduchu je vyšší než 30 °C, musí být přerušeno vyučování a zajištěno jiné náhradní opatření pro děti a žáky s možností pobytu mimo budovu včetně zajištění pitného režimu.
Větrání během otopného období – účelem větrání v otopném období je dodávka čerstvého vzduchu. V žádném případě není jeho úkolem chlazení vnitřních prostor!
Větrání může být řešeno jako přirozené okny a průvzdušností konstrukcí nebo jako nucené mechanické. Zásadní výhodou přirozeného větrání jsou nulové investiční náklady. Jinak ovšem převažují nevýhody. Těmi hlavními jsou špatná možnost regulace (žádná, mikroventilace, otevřená okna), tepelné ztráty, hluková zátěž z exteriéru, přisávání škodlivin z exteriéru je příčinou obtížné splnitelnosti požadavků na výměnu vzduchu.
V letním období se předpokládá, že objekt bude větrán přirozeně. Požadavky na objem větracího vzduchu sloužícího k ochlazení budovy jsou obvykle vyšší než požadavky na objem větracího vzduchu sloužícího k udržení kvalitní ovzduší uvnitř objektu. Neočekává se, že bude k větrání používáno řízeného větrání, protože by to vedlo ke zvýšení energetické náročnosti. Pro účinnost přirozeného větrání jsou důležité rozmístění, tvar a způsob otevírání křídel oken a dveří. Platí, že nejúčinnější je větrání příčné nebo větrání s využitím komínového efektu, kdy díky rozdílným teplotám na různých stranách budovy docílíme proudění vzduchu. Komínový efekt se v malém měřítku projevuje také při jednostranném větrání prostor, pokud je větrací otvor dostatečně vysoký nebo pokud jsou v místnosti větrací otvory v různých výškách. Při uvažování příčného větrání ve školních budovách musíme myslet na akustický komfort, protože hrozí vzájemné rušení se jednotlivých tříd. Ne vždy také lze počítat s plným využitím příčného větrání, protože vzniklý průvan může mít za následek odlétávaní papírů, což je v učebnách a kabinetech neakceptovatelné.
Stínění – k zajištění vizuálního komfortu uživatelů a v letním období především snížení solárních zisků ze slunečního záření. Téměř každé okno je částečně stíněno. Snahou je dosáhnout v zimním období minimálního zastínění a tím maximalizaci solárních zisků a v létě naopak dosáhnout zastínění co největšího. Rozdíl mezi letním a zimním období je ve sklonu slunečních paprsků. V zimě je na obloze slunce níž než v létě a zároveň energie dopadajících slunečních paprsků je malá.
Okno může být stíněno okolním terénem, okolní zástavbou, vegetací (stromy), ostěním a nadpražím okna a stínícím zařízením. Stínění okolním terénem, zástavbou a trvale zelenou vegetací má větší vliv v zimním období než v letním. Stínění nadpražím, balkonem, střechou, markýzou či jinou převislou konstrukcí je velice výhodné z energetického hlediska. Zabrání přístupu vysokého letního slunce do místností a naopak dovolí vstupu nízkého zimního slunce do místnosti.
Při návrhu stínícího zařízení musíme vycházet z pravidla, že vnější stínící zařízení jsou účinnější než vnitřní:
osvětlení – úroveň osvětlení vnitřních prostor školy je ovlivněna mnoha faktory:
stěny – tam, kde se vyžaduje soustředěná činnost, se používá k výmalbě chladnějších, klidných barevných odstínů. V prostorech pro mladší věkové skupiny a v prostorech určených pro společenské a rekreační činnosti jsou vhodnější teplejší, živější barevné odstíny.
venkovní povrchy – mají být co nejsvětlejší, nesmí však dojít k oslnění odrazem protější budovy. Ve stěně za tabulí nesmí být osvětlovací otvor.
povrchy pracovních ploch a tabulí – musí být rozptylné (nelesklé), to se nevztahuje na tabule, na které se nepíše křídou.
pracoviště s obrazovkami – osvětlení pracovišť s obrazovkami musí vyhovovat všem úkolům, např. čtení na displeji, čtení textu tištěného rukopisu nebo psaní na klávesnici.
umístění svítidel – rozmístění svítidel a jejich clonění se volí tak, aby byli uživatelé prostorů chráněni před oslněním jak přímým, tak i odraženým světlem. Dále je třeba dbát na to, aby předměty nebo zařízení v okolí svítidel (např. vzduchotechnické zařízení) nestínily.
hluk – expozice hlukem z mnoha zdrojů – přímo ve škole, v okolí školy, při cestě do i ze školy, v průběhu volnočasových aktivit.
Základní možností je při stavbě či přestavbě školy oddělit stavebně hlučné a tiché provozy (tzn. např. výukové prostory od dílen, tělocvičen, stravovacího úseku), další možností je využití stavebně technických možností tj. zvukově izolačních materiálů. V neposlední řadě je možné upravit i režimově hlukovou zátěž.
Pro představu některé hodnoty „školních vnitřních zvuků“ (Provazník, Komárek, Stěpanov, 1982):
ticho
30 - 40 dB
knihovny
běžný hluk
50 - 60 dB
výklad učitele při nezvýšeném
hlasu, konverzace
zvýšený hluk
70–80 dB
důrazný výklad učitele, sborové
čtení
85 dB
sborový zpěv, práce v dílně,
činnost v tělocvičně, ve školní jídelně
Pro pedagogický proces je závažné, že hlukem jsou rušeny spíše činnosti složité (vnímání výkladu nové látky, opakování, zkoušení zejména písemné) než činnosti jednoduché, spíše psychické než fyzické. Výuka ve škole je velkou měrou založena na ústní komunikaci. Kromě vlastní hodnoty zvuku (hluku) z konverzace se ještě uplatňuje hluk z pozadí. Hluk emitovaný současně s mluveným slovem má maskovací efekt a činí řeč nesrozumitelnou. Nejrušivější je současná konverzace. Proto dbají učitelé na to, aby v průběhu výuky byl ve třídě klid. Srozumitelnost řeči také závisí na době dozvuku ve třídě. Dozvuk je parametr, udávající čas (dobu), za který se stane zvuk neslyšitelným. Je určován rychlostí, za kterou se akustická energie vytratí z určitého prostoru. Tento děj se nazývá doznívání a závisí přímo na charakteru prostoru, v němž dozvuk pozorujeme. Doba dozvuku udává čas, za který poklesne amplituda doznívajícího zvuku o 60 dB. Tak např. doba dozvuku vyšší než jedna vteřina zcela určitě sníží schopnost posluchačů (žáků i učitele) porozumět mluvenému slovu.
Vysoké hladiny hluku, nesrozumitelnost řeči, rušivé zvuky z okolí mohou mít nepříznivý vliv na kvalitu komunikace dětí řečí a vést k potížím při psaní nebo mluvení, k pomalejšímu rozvoji vyjadřovacích schopností, schopnosti číst. Hluk může způsobovat podvědomý stres u žáků i učitele.
Pokud má být škola přátelská dětem (ale i pedagogům a dalším pracovníkům školy), je nutno zajistit všechna dostupná stavebně – technická opatření, dále i režim upravit tak, aby se maximálně snížila zátěž hlukem. K opatřením patří i vybavení vhodným školním nábytkem v učebnách i ve školní jídelně.
Ústní komunikace a i další druhy lidské činnosti jsou žádoucí činnosti ve škole a jsou základním nástrojem při vzdělávání žáků. Jsou situace kdy vzniká hluk nadměrný a rušivý. Zdrojem jsou jednak i výše uvedené žádoucí činnosti, pokud zvuky z nich pocházející jsou nadměrné a přesahují přijatelnou hladinu hluku (do 45–50 dB). Dalším zdrojem rušivého hluku jsou spontánní projevy žáků, jako je křik, dupot, manipulace s židlemi a lavicemi.
Kromě zvýšené nežádoucí aktivity žáků má podíl na nadměrné expozici hlukem i nevhodné architektonické řešení, nedostatečné oddělení tichých a hlučných provozů, nevhodné akusticko-izolační materiály.
Uvádíme několik příkladů dobré praxe z našich škol, kdy se pouze režimovými opatřeními snížila hluková expozice:
• zrušení zvonění jako zdroje hluku – místo toho jsou v učebnách hodiny a učitelé se řídí reálným časem, odchod ze třídy na přestávku je klidnější
• snížení dozvuku v učebnách – na hladké stěny byly instalovány poličky s knihami a časopisy, byly rozvěšeny různé lehké matriály
• hluk z přesouvání nábytku – nohy židlí byly opatřeny fi lcovými podložkami
• hluk na chodbách při přestávkách – kromě neoblíbeného dozoru učitele – vytváření zájmových koutků, nabídka smysluplné aktivity
• členění velkých jídelen na menší boxy oddělené zástěnami, snížení dozvuku úpravami a členěním hladkých stěn, na nohy židlí nalepit filcové či korkové podložky
• počet strávníků v jídelně stejně jako fronty čekajících žáků na oběd významně ovlivňuje hlučnost provozu, proto se školy snaží dodržet min. 2 m2 na jednoho strávníka, vhodné rozmístění stolů a počet míst u stolu, zejména pak režim nástupu žáků do jídelny
Zřizování a provoz škol je v České republice upraven řadou zákonných norem, jejichž smyslem je ochrana zdraví dětí i pracovníků během jejich pobytu a činnostech.
Rizika v sobě skrývá sám pedagogický proces, který je pokládán za pracovní proces, do kterého jsou bezprostředně zapojeni žáci i učitelé. Je nutno dbát na přiměřenost zátěže jak psychosenzorické, tak i fyzické. Respekt věkových zvláštností dětí a denního kolísání výkonnosti je příčinou odlišné struktury a organizace nejen vyučovací hodiny, ale celého vyučovacího dne, ale i týdne ve třídách mladších a starších žáků. Jednou z efektivních možností jak předcházet nadměrné únavě a snižování pozornosti žáků je vřazování aktivního odpočinku do průběhu vyučování. Zásadami správně vedeného pedagogického procesu s minimalizací zdravotních rizik způsobených stresem, přetěžováním, vztahy ve třídě, nedostatečným pitným režimem, nedostatečně kompenzovanou statickou zátěží, nevhodnými mikroklimatickými podmínkami a dalšími se podrobně zabývá program Škola podporující zdraví, na který v této souvislosti odkazujeme.
Připomeňme, že nejnáročnější období školní docházky pro každé dítě je její začátek, tedy nástup do prvního ročníku. Děti přicházející z mateřských škol nejsou přivyklé charakteru školní práce, která je velmi náročná.
Školní práce je psychosensorická zátěž, odehrávající se v jednotném vnuceném tempu učitelem pro všechny děti, provázená nejistotou a charakterem kontroly a také statickou zátěží danou dlouhým sezením ve vnucené, často nevhodné poloze. Během jedné vyučovací hodiny, a to zejména u malých školáků, je nutné často měnit činnosti, pracovní polohu a při vhodných podmínkách i místo v učebně. Kompenzace statické zátěže během přestávek, zařazení relaxační chvilky na začátku třetí vyučovací hodiny a možné využití stimulace hudbou během tzv. velké přestávky vede
účinně k obnovení sil.
Hlavní funkcí přestávky je kompenzace zátěže dětí i učitelů a proto je zcela nemyslitelné zkracování tzv. malých přestávek pod 10 minut. Velká přestávka v době trvání 20 minut má být využita ke spontánnímu pohybu nejlépe na školním pozemku, ke konzumaci svačin.
Škola přátelská dětem by měla umožnit žákům, zejména těm mladším, to, co je pro pracující během práce samozřejmostí. Děti by měly být uvolněny na WC i během hodiny a měly by mít možnost se napít kdykoliv.
Nezanedbatelnou součástí školní docházky je i školní stravování. Výhodou je, že je povinností základních škol zajistit obědy. Další formy stravování již povinné nejsou ale existují. Jedná se o školní bufety, automaty s rozmanitou nabídkou nápojů, drobného občerstvení, mléčných výrobků i pamlsků. Oproti školním obědům, jejichž kvalita a nutriční úroveň je pod dohledem inspekčních orgánů, nabídka automatů a sortiment bufetů může být zdrojem nevhodných pokrmů a nápojů.
Snižování rizik a zvyšující se ochrana a podpora zdraví
cesta do školy a zpět
riziko: dopravní úraz
opatření: dopravní výchova žáků, zapojení do projektu „Bezpečná cesta do školy“ Cílem tohoto projektu je zvýšit bezpečnost dětí při každodenních cestách do školy, podpořit, aby se dopravovaly do školy pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou, zlepšit jejich povědomí o pravidlech dopravního chování a informovanost o možnostech podpory udržitelné dopravy (besip/2012).
Součástí projektu je nově i vytváření „Školního plánu mobility“. Školní plány mobility (ŠPM) mají napomáhat tomu, aby děti mohly bezpečně a pokud možno co nejdříve samostatně cestovat do školy i ze školy pěšky, na kole či veřejnou dopravou a získaly tak dopravní návyky prospěšné jejich zdraví i životnímu prostředí. (udržitelná doprava/ 2012)
Vhodná by byla i spolupráce s místní komunitou a samosprávou o návrzích k úpravám cest ke škole z hlediska bezpečnosti i s ohledem na hendikepované děti i pedagogy (např. pro vozíčkáře umístit ovládání světelné signalizace na přechodech do dosahu sedícího účastníka provozu).
pobyt ve škole
riziko: nevhodné mikroklimatické podmínky v pobytových místnostech, nedostatečné denní a umělé osvětlení.
opatření: Zajistit dostatečné vytápění a větrání, clonění oken proti přehřívání místností, parametry osvětlení (viz vyhl. č. 410/ 2005 Sb. ve znění vyhl. č. 343/2009 Sb.).
Ve spolupráci s rodiči by bylo vhodné zajistit, aby děti nosily
tzv. vrstvené oblečení pro možnost změn při rozdílné teplotě
interiéru.
riziko: každodenní využívání interaktivních tabulí s rizikem nedostatečného denního osvětlení pracovního místa žáka.
opatření: moderní a velmi přínosné interaktivní tabule je nutno ale využívat tak, aby nedocházelo k vícehodinovému vyučování při zacloněných oknech. Pokud jsou tyto tabule nebo i jiné výukové projekční pomůcky využívány v kmenových učebnách, mohlo by to vést k tomu, že jsou využívány většinu hodin. Nutno střídat činnosti tak, aby nebylo nutné clonit okna po větší část vyučování.
riziko: nevhodné pracovní místo žáka – ergonomické parametry židle a lavice, netradiční uspořádání lavic.
opatření: zajistit pro každého žáka dle jeho vzrůstu odpovídající židli a výšku desky lavice. Při netradičním uspořádání lavic dbát na pravidelné přesazování žáků, aby nedocházelo k jednostranné zátěži nejen svalového a opěrného systému ale i zrakového orgánu.
riziko: nedostatečná kompenzace statické zátěže.
opatření: počet, náplň a dynamika hodin tělesné výchovy, pobyt dětí během přestávek na pozemku a také motivace k pohybu v prostorách školy nabídkou vybavení, např. žebřiny, stoly na stolní tenis, velké gymnastické míče, apod.
riziko: manipulace s těžkými předměty (židle, školní brašny). opatření: nevystavovat mladší žáky povinnosti manipulace se židlemi. Umožnit úschovu učebnic a školních pomůcek v šatních skříňkách.
riziko: úraz
opatření: realizace všech bezpečnostních opatření ve vybavení školy a preventivních opatření v režimu školy, školní obuv.
riziko: nedostatečný pitný režim
opatření: pitná vody z vodovodního řádu (při nejisté kvalitě pitné vody využít vodu balenou nebo čaj připravený ve školní jídelně), vhodná nabídka nápojových automatů.
riziko: práce s PC
opatření: Nejlepší orientace oken počítačové učebny je na sever, SV nebo SZ. Obrazovky počítačů musí být nastaveny tak, aby ve směru pohledu na obrazovku nebyly oslňující plochy, např. okna, prosklený nábytek. Také nesmí docházet k odrazu, odlesku zdroje osvětlení. Pracovní stůl, sedadlo i umístění monitoru musí odpovídat z ergonomických důvodů antropometrickým rozměrům žáků.
Výška pracovního stolu, kterou nelze měnit by měla být přibližně 70–85 cm nad podlahou.
Povrch pracovní desky musí být matný, ve světlých barvách.
Klávesnice může být umístěna na stole nebo výsuvné desce.
Plocha pracovní desky musí být dostatečně velká pro umístění nejen monitoru, klávesnice ale i písemných podkladů. Vzdálenost monitoru od roviny očí musí být 50–60 cm. Horní okraj monitoru má být ve výšce očí. Výška sedací plochy musí být individuálně nastavitelná a mechanicky zajištěna. Sedadlo musí mít zadní opěrku. Především pro omezení hlučnosti a snadnou pohyblivost doporučujeme řešení sedadel na kolečkách (není podmínkou).
Je samozřejmé, že v tomto textu není možné vyjmenovat všechna rizika přicházející do úvahy, ale je úkolem každé školy, která se přihlásí k programu Školy přátelské dětem, tedy programu respektujícímu nejlepší zájem dětí a tedy dikci a filosofii Úmluvy o právech dítěte v praxi, že společně se svými žáky a orgány veřejného zdraví identifikuje rizika, navrhne opatření a vydá se na nekončící cestu budování centra vzdělanosti ve své komunitě.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Škola přátelská dětem. Stručný průvodce manuálem UNICEF pohledem nejlepšího zájmu dětí. MUDr. Eva Vaníčková, CSc., Věra Faierajzlová, MUDr. Marie Nejedlá, Jana Votavová. UK v Praze – 3. LF, 2012. ISBN 978-80-260-2883-3.
Publikace vznikla v rámci projektu MZ OZS 6/313/2012.
