Nejlepší zájem dítěte a základní potřeby dětí

Úmluva o právech dítěte přijatá Valným shromážděním OSN v roce 1989 a ratifi kovaná ČSR v roce 1991 mimo jiné říká

ve článku 3:

„odst. 1 – Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními …;

„odst. 2 – státy … se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, která je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled

na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.“.

Anglický originál textu obsahuje termín „the best interest“, který byl přeložen jako zájem, ale v pravém smyslu slova a porozumění fi losofi i Úmluvy, se jedná o nejlepší zájem dětí a proto s tímto českým termínem tato publikace pracuje.

Je třeba si uvědomit, že ačkoli je dítě subjektem práv, vyžaduje zejména pro svou zranitelnost a bezbrannost zvláštní péči a podporu.

Odborníci nad pojmem nejlepší zájem dítěte diskutují a pro pochopení a zasazení do kontextu, uvedeme konkrétní příspěvek, který se dotýká tří aspektů.

Prvním aspektem je kultura

Respekt k nejlepšímu zájmu dítěte je součástí určité kultury. Naše značně adultocentrická (na perspektivě dospělých založená) a paternalistická kultura dosud dítěti nepřiznávala v této věci velkou autonomii. Dítě samo není v takové kultuře uznáváno za natolik rozumného tvora, aby bylo schopno svůj zájem vyjádřit. Ten proto zastupují tradiční „patroni dětí“ – rodiče, případně zástupci státu a experti (pediatři, psychologové). Nejlepší zájem dítěte se tak může překrývat se zájmem rodičů, případně státu či odborníků. Tato kultura stále převládá a dítě není vždy a dostatečně slyšeno a nemá šanci spolurozhodovat o věcech, které se ho bytostně dotýkají (např. výběr školy, kroužků atd.).