Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Lipová ratolest aneb Není soutěž jako soutěž
Ukázka možné spolupráce středních škol se sociálními partnery z oblasti budoucích zaměstnavatelů, svazů, instituci, rodičů a široké veřejnosti. Příklad z praxe, při kterém získávají nové zkušenosti, informace i nový pohled na problematiku zahradnického školství všichni zúčastnění.
Příklad dobré praxe; téma: Spolupráce se sociáními partnery
Škola: SOŠ veterinární, mechanizační a zahradnická a JŠ s právem SJZ, Rudolfovská 92, 370 01 České Budějovice
Kontext
Jednou z možností hodnocení výsledků své práce je pro školy účast na soutěžích. Většina školních soutěží v zahradnické oblasti je realizovaná v rámci vzájemné spolupráce SOŠ. Tato organizační činnost pořádajících škol je velice přínosná, neboť je jednou z mála možností jak mohou pedagogové i žáci porovnat úroveň vzdělávání na své škole s výsledky vzdělání na jiných školách podobného typu. Soutěže jsou však zaměřené převážně na oblast vědomostní. Soutěží se v oblasti poznávání dřevin, květin, semen, případně roubování ovocných dřevin. Velice oblíbené jsou soutěže zaměřené na floristiku. Přes veškerý svůj přínos mají tyto soutěže i několik zásadních nedostatků. Nezabývají se totiž zahradnickou oblastí, která se v současnosti nejvíce rozvíjí a je o ni největší zájem, a to sadovnickou realizací. Dalším nedostatkem je, že se žáci v průběhu soutěže pohybují i nadále v „umělém prostředí“. I nadále jsou mezi svými spolužáky, i nadále je hodnotí jejich pedagogové. Chybí zde kontakt s reálným zahradnickým světem, se sociálními partnery, obzvláště z řad budoucích zaměstnavatelů. O to více jsou ceněné soutěže, o které se zasadí sociální partneři nebo na jejichž organizaci se budoucí zaměstnavatele přímo podílejí. Jednou z mála je soutěž „Lipová ratolest“, která probíhá pod patronátem SZÚZ (Svaz zakládání a údržby zeleně) v čele s Ing. Janou Šimečkovou. Svaz se inspiroval mezinárodní neziskovou organizaci WorldSkills International. Ta každoročně po celém světě pořádá soutěže mladých lidí, zaměřené na nejširší oblasti lidské činnosti od výroby až po umění a módu.
V roce 2008 zorganizoval svaz poprvé v ČR soutěž žáků středních zahradnických škol a učilišť „Lipová ratolest“. K realizaci této soutěže přiměla svaz absence soutěže tohoto typu u nás, ale i skutečnost, kterou si svaz uvědomoval mnohem více než školy, a to, že je nutné ovládat nejenom tradiční na školách běžně vyučované, ale i moderní technologické postupy a také vědomí, že už na školách je třeba rozvíjet dovednosti, bez nichž se dnes už žádná zahradnická a krajinářská realizace neobejde.
„Zákazníci dnes vyžadují kompletní dodávku zahradnického díla. Čím více se změnil za poslední léta charakter zahradnické práce, tím užší by měla být spolupráce lidí z praxe s pedagogy, kteří mladé pracovníky pro praxi připravují.“ PhDr. Irena Večeřová.
Cílem soutěže bylo poskytnout mladým lidem, kteří všeobecně rádi soutěží, příležitost prokázat v soutěži nejenom teoretické znalosti, které jim poskytla škola, ale hlavně dokázat svou samostatnost, předvést dovednosti, bez nichž se už dnes pracovník v zahradnické firmě neobejde, jako např. schopnost vysadit vzrostlý strom, položit trávníkový koberec, vysázet živý plot, vydláždit místo pro lavičku.
Soutěž také zvyšuje zájem veřejnosti a hlavně pak mladých lidí o obor. Mladým chlapcům a dívkám ukazuje, že zahradnictví a krajinářství je obor zajímavý, že propojuje teoretické znalosti, dovednosti a schopnosti ovládat zahradnickou mechanizaci a že je také perspektivní. Je to také „kampaň“, jakou si dnes žádná střední škola, žádné učiliště nemůže vzhledem k její finanční náročnosti dovolit.
Hlavním cílem soutěže je však přímý kontakt mezi zaměstnavateli „tj. zahradníky-realizátory“, žáky a pedagogy. Zde je možnost ověřit si, co ještě nevím, co bych měl učit a co je možné chtít po škole, aby učila. Na soutěži tohoto typu se učí a získávají všichni, nejen žáci.
Realizace
První dva ročníky „Lipové ratolesti“ proběhly v prostoru brněnského výstaviště, kde tak vznikly dva malé parčíky. V době mezinárodního veletrhu navštívilo expozici vzorových domů mnoho návštěvníků, kteří měli možnost seznámit se s prací žáků. Ze třiceti škol, které svaz oslovil na podzim 2007, se přihlásilo pět středních škol a jedno odborné učiliště. V roce 2009 to bylo 7 škol a v roce 2010 se soutěže zúčastnilo již 10 SŠ.
Úkolem každého týmu bylo podle projektu za dva dny na svých 20 m2 upravit terén, navozit a rozprostřít trávníkový substrát, vysadit strom a živý plot, vydláždit niku pro lavičku, položit kobercový trávník a založit květinový záhon. Přihlášené školy obdržely od SZÚZ tři týdny před termínem soutěže projektovou dokumentaci a doporučený seznam nářadí.
Protože na brněnském výstavišti není zaručena trvalá existence vysazených ploch a protože si v průběhu prvních dvou setkání získala soutěž vysoké renomé, byla pro třetí ročník Lipové ratolesti SZÚZ nabídnuta spolupráce s městem Jihlava. Jihlavané vybrali pro soutěž v roce 2010 reprezentativní plochy původně barokních záhonů v prostoru před Gymnáziem a Střední průmyslovou školou v ulici Jana Masaryka, na kterých se správce zeleně zaručil po skončení soutěže zabezpečit intenzivní údržbu. Po ukončení projektu byla Jihlavanům a všem návštěvníkům tohoto města předána trvalá parková úprava – prostor, kde se mohou při každodenním shonu zastavit a odpočinout si.
Úkoly pro všechna družstva zůstaly totožné pro všechny tři ročníky soutěže, pouze plocha a počet dnů pro realizaci se ve třetím ročníku soutěže navýšil. Soutěžící měli pro práci k dispozici tři dny a plochu cca 70 m2. To byl také důvod, proč organizátoři navýšili počet soutěžících v družstvech ze dvou na čtyři. Takže z původních 20 soutěžících v roce 2008 se soutěže zúčastnilo v posledním ročníku 40 žáků. Ti byli doprovázeni zhruba 20 učiteli. To je velmi slušný počet budoucích zahradníků – absolventů, kteří pracují a nabírají zkušenosti pod dohledem nejen svých učitelů, ale hlavně pod dohledem porotců z řad nejvýznamnějších odborníků a ředitelů realizačních firem s dlouholetou působností na trhu.
Soutěž probíhala pokaždé za „dramatických“ podmínek. Pokaždé se vyřádilo jarní počasí, a tak se muselo pracovat v mokru, dešti i za silného horka. Jednou se sháněly konve a zakrývaly baly vzrostlých stromů geotextilií, aby rostliny neuschly, podruhé v průtrži deště museli účastnici zakrývat výsadby a trávníkové koberce, aby je déšť nepoškodil.
Každý tým si zvolil svůj postup práce tak, aby měl výsadbu zrealizovanou třetí den odpoledne. Zda zvolil správný postup a jak kvalitně prováděl jednotlivé úkony, kontrolovala 7–8členná porota. Každý z členů poroty bedlivě sledoval jinou část činnosti. Někdo se zaměřoval na pokládání trávníku, jiný na pokládání dlažby nebo na výsadbu či řez dřevin. Při hrubých pochybeních ale vždy porotci zasáhli a pokud viděli, že některá oblast činí žákům větší problémy, tak si je v průběhu soutěže svolali a vysvětlili jim správný postup. Zde bylo zřejmé, že je to činnost, na kterou školy nestačí. Pedagogové se o tyto problémy živě zajímali, protože měli možnost zjistit, co se po nich žádá a jaké dovednosti jejich žákům chybí.
Před vyhlášením vítězů porota oslovila každou školu zvlášť a jejímu týmu, včetně učitelů, zhodnotila jejich práci. Řekla své připomínky k odborným výkonům, zhodnotila, jak družstva dodržovala bezpečnost práce, vyjádřila svůj názor na samostatnost soutěžících i na jejich znalosti. Soutěžící se tak přímo na místě dozvěděli, za co si zasloužili pochvalu a v čem chybovali. Velmi přínosné bylo toto osobní zhodnocení práce týmu hlavně pro pedagogy, kteří soutěžní družstva své školy doprovázeli. Uvědomovali si, co po nich současná praxe požaduje a také jak na tom jsou odborně, ale hlavně materiálně ve školách připraveni. Přiznávali, že v poměrech, které zatím školy mají, je nejobtížnější vybavit žáky právě těmi dovednostmi, které dříve od zahradníků zákazníci neočekávali, např. pokládaní dlažby, budování zahradních staveb apod. Uvědomovali si, jak zjištěné skutečnosti nutně v budoucnu ovlivní náplň činnosti ve škole a jaký to bude mít dopad na výsledky vzdělávání a profil absolventa v jejich ŠVP.
Po sčítání hlasů a vyjádření jednotlivých porotců bylo stanoveno pořadí a SZÚZ vyhlásil výsledky a předal ceny. Soutěže se účastnili také zástupci měst, která o organizaci dalšího ročníku této soutěže projevila zájem.
Soutěž je podporovaná firmami, které působí v oblasti sadovnických realizací. Tyto firmy dodávají materiál pro realizaci (projekt, substrát, písek, dlažbu, lavičky, trávníkové koberce, hnojiva, půdní kondicionér, rostliny, kůly…). Bez jejich podpory by se ani jedna ze soutěží nekonala.
Výsledky
Hlavní cíl soutěže, tj. umožnit přímý kontakt mezi zaměstnavateli, „tj. zahradníky-realizátory“ a žáky s jejich pedagogy, se více než naplnil.
Žáci:
měli možnost reprezentovat svou školu;
prezentovali zahradnickou profesi před zraky veřejnosti;
srovnávali své schopnosti a dovednosti s žáky z jiných škol;
pracovali v reálném prostředí;
vyzkoušeli si práci v týmu v časově omezeném prostoru, pod tlakem, za nepříznivých podmínek počasí;
naučili se nové věci, nové pracovní postupy;
poznali pracovníky z oboru, kteří mají za sebou dlouholeté zkušenosti;
měli možnost vyzkoušet si práci zahradníka-realizátora zeleně a rozhodnout se, zda je to specializace, kterou by chtěli po skončení školy dělat;
získanými zkušenostmi byli o krok dál před svými spolužáky doma, a tak dostali příležitost jim nabyté informace a zkušenosti předat;
obohatili se o nové zážitky, získali nové kontakty;
pochopili, jak je důležité vážit si práce jiných a umět pracovat v týmu;
měli možnost poznat, v čem jsou dobří a co ještě nezvládají.
Učitelé:
viděli průběh odborných prací v reálném prostředí;
měli možnost porovnat schopnosti a dovednosti svých žáků s žáky z jiných škol;
měli možnost poznat, jak zvládají jejich žáci práci v týmu a ve zhoršených podmínkách, jak jsou připraveni pro práci pod tlakem;
obeznámili se s novými pracovními postupy;
měli možnost promlouvat a dotazovat se na názory porotců a pracovníků z oboru a doplnit si chybějící informace k problematice;
komunikovali se svými kolegy z jiných škol a konzultovali své názory na možnosti vzdělávání v zahradnickém školství;
získali nové kontakty;
pochopili, jak je důležité sledovat vývoj v oboru;
měli možnost poznat, v čem jsou jako učitelé dobří a kde se budou muset zdokonalit;
dostali příležitost přenést získané zkušenosti do své praxe, na půdu své školy.
Sociální partneři:
propagovali svou firmu;
měli možnost zjistit, na jaké úrovni z hlediska sadovnických realizací se nachází zahradnické školství u nás;
zjistili, co je možné po školách z hlediska sociálních partnerů vyžadovat a co ve školních podmínkách nelze zajistit;
dostali příležitost své názory i požadavky na výuku konzultovat s učiteli, žáky i zástupci jednotlivých škol;
dostali možnost zjistit, jakým způsobem mohou přispět k zlepšení výuky na zahradnických školách;
obohatili se o nové zkušenosti, které mohli přenést do své praxe.
Překvapením pro učitele bylo, že porotci nehodnotili jenom odbornou zdatnost jejich svěřenců, ale živě sledovali i jejich klíčové kompetence a také se zajímali o jejich postoje či preference. Stačilo sledovat postřehy porotců: „Zaujala mě velká bojovnost těch kluků a děvčat. Jak jsou houževnatí, samostatní.“ „Všimli jste si, že to jsou sice rivalové v soutěži, ale jak jsou k sobě kamarádští!“ „Soutěží urputně, ale dívkám s vibrační deskou pomohli, když jim síly nestačily.“ „Vždyť ta děvčata ze Šternberku strom ani neunesou.“ „Je to dobrý základ týmové práce. Ochotně si půjčili, co někdo doma zapomněl.“ Toto zjištění u učitelů upevnilo přesvědčení, že obě dvě části výchovně vzdělávacího procesu jsou stejně důležité a že nestačí pouze učit řezat, sadit, okopávat nebo poznávat rostliny. Pro mne samotnou to bylo poučení, že do své výuky budu muset zahrnout odborné dovednosti a informace, o které jsem odcházela obohacená. Překvapilo mě, že „klíčové kompetence“ nejsou prázdným pojmem a že se budu muset zaměřit při výuce i na ně, a to hlavně na personální a sociální kompetence.
Někteří pedagogové přišli s návrhem, že by školám i oboru prospělo, kdyby si školy mohly udělat vlastní předkola a na soutěž vyslat jejich vítěze. Taková každoroční soutěž by byla dobrou motivací pro žáky a regionální firmy by se mohly podívat na práci svých budoucích zaměstnanců přímo na půdě školy.
Soutěž byla doprovázená zájmem ze stran regionálních médií. Informace o soutěži byly zveřejněny v tisku, rozhlase a v odborných časopisech Učitelské noviny a Inspirace. Vzhledem k tomu, že časopis Inspirace je dodáván pracovníkům odboru životního prostředí ve 2000 městech a velkých obcích po celé republice, měli se tak možnost seznámit s výsledky soutěže i sociální partneři na úrovni státních institucí. Pozvánky byly distribuovány všem odborům životního prostředí, ale také MŠMT. Bohužel zájem o soutěž z těchto míst, s výjimkou města Jihlavy, byl zatím minimální.
Vřele doporučuji soutěž tohoto typu: sociální partneři jako organizátoři či porotci s cílem inspirovat se spoluprací škol a praxe i v dalších oborech.
Školy zapojené do soutěže:
SOU strojírenské a lesnické Šternberk, SŠ zahradnická Kopidlno, SŠ zahradnická a zemědělská Ant. Emanuela Komerce Děčín – Libverda, SŠ zahradnická Litomyšl, SOŠ zahradnická a SOU Rajhrad, SOŠ veterinární, mechanizační a zahradnická České Budějovice, SOU Třešť, VOŠ zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník, Střední zahradnická škola Ostrava, SOŠ technická a zahradnická Lovosice.
Odborná porota v posledním ročníku soutěže:
Karel Fučík (Park sadovnické a krajinářské úpravy), Ing. Jiří Šimka (Zahradnictví Šimková), Ing. Marie Straková, Ph.D. (Agrostis – trávníky), Rostislav Ivánek (Ivánek – Zeman, v.o.s.), Ing. Jan Lukeš (Zahradnické úpravy), Ing. Martina Brandová (Magistrát města Jihlavy), Jan Kožený (Presbeton – Nova).
Organizační zajištění akce:
Ing. Jana Šimečková (Svaz zakládání a údržby zeleně).
Tento příklad dobré praxe je publikován ve sborníku Příklady dobré praxe SOŠ a SOU vydaném v rámci projektu Kurikulum S - podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů v odborném vzdělávání. Odkaz na originální umístění tohoto článku naleznetezde. Další příklady dobré praxe naleznete zde
Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
