Interaktivní hry – komunikace a vytváření skupin (1. část)

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.

Lidské chování ve všech oblastech života má komunikační charakter. Slouží jako zdroj informací o tom, co člověk dělá, jak to dělá, proč to dělá, případně o tom, jaký sám je. To se týká nejen řeči, ale i miminky, gestiky, postojů apod. V průběhu interakce dochází k vzájemné výměně informací mezi dvěma nebo více osobami. Interakce může být verbální či neverbální. I u verbální interakce však vesměs lze identifikovat i aspekt neverbální. Verbálně se vesměs předávají věcné informace, neverbální stránka komunikace vypovídá mnoho o vzájemných vztazích mezi komunikujícími. Watzlawick říká: „gesto nebo výraz nám často řekne víc o tom, jaký vztah k nám druzí mají, než stovka slov".

Této stránce komunikace je však věnováno poměrně málo pozornosti a v běžném životě si ji běžně neuvědomujeme. Připadá nám proto obtížné o ní hovořit. Cílem herních situací, uvedených v této části našeho seriálu článků, je navodit rozhovor o komunikaci či nekomunikaci, a vytvořit tak podmínky pro nácvik nových způsobů komunikace. Dílčím aspektem této situace je i to, že nové pohledy na vlastní i cizí komunikační způsoby ovlivňují existující mezilidské vztahy, a tím mají vliv na průběh vytváření skupin.

Uvedené hry zařazujeme, když nám jde o to zaměřit se na:

• ukazování a formulování emocí
• uvědomění si vlivu verbálního pojmenování emocí a jejich průběhu
• diferencovanou percepci různých forem komunikace jednotlivých členů skupiny

Úskalí a meze

Vedoucí by dříve, než hry zařadí, měl znát skupiny co do úrovně komunikace. Orientací mu v tomto směru mohou být výsledky některých her ze skupiny "představování". Otázky, které by si vedoucí měl zodpovědět, jsou například - kdo se přeceňuje, podceňuje, co je potlačováno, v čem dochází ve skupině ke zkreslení.