Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Informační etika III.: Ekosystém informace
Jednou z možností, jak systematickým způsobem projít informační etiku, je podívat se na ekosystém informací (někdy se mluví o ekologii informace). Jak již název napovídá, půjde nám o studium životního prostředí informace, tedy celého jejího životního cyklu – od jejího vzniku, přes zpracování, zpřístupnění, přenos až po její užití. V následujícím odstavci se tedy pokusíme některé fragmenty z ekosystému informace stručným způsobem okomentovat.
Je zajímavé, že v zásadě není možné mluvit o zániku nějaké informace v době internetu a ICT. Stojíme tedy před fenoménem věčných informací, které je možné kdykoli najít a nějakým způsobem využívat. V zásadě je možné nějaká data z internetu odstranit jen velmi obtížně. Jistě není problémem odstavit konkrétní web či změnit jeho obsah, ale existuje řada různých záloh, indexů a redundantních dat. Pokud byl nějaký zdroj veřejný, s velkou pravděpodobností budou informace přístupné již věčně. Z nejznámějších nástrojů, které archivaci provádějí, je možné zmínit WebArchiv či Google.
To je jeden z velmi významných prvků, které informační etika musí řešit – jakým způsobem se chovat, aby informace, které generuji, nemohly s časem být problematické. Ať již pro tvůrce samotného nebo pro nějakou jinou osobu. Klasickým příkladem může být nevhodné vyjadřování se v diskusních fórech o případném budoucím zaměstnavateli. V době vystavení šlo o informaci neutrální (z pohledu autora), v době ucházení se o práci jde o data zásadně nežádoucí, kterých se nelze jen tak zbavit. S touto problematikou souvisí fenomén digitálních stop.
První částí ekologie informace je její generování. Objem dat na internetu roste nade všechny meze a přitom klesá cena, kterou je za generování nutné zaplatit. Na straně tvůrce informace je v této části rozhodující etické břemeno; je to on, kdo ručí za správnost informací a jejich hodnotu, stejně jako i za jejich dopad. Je třeba pečlivě zvažovat, jaké informace publikovat, jaké budou jejich následky atp. Pěkným paradoxním příkladem může být nedávná kauza s Wikileaks, kteří zveřejnili seznam strategických objektů v USA. Jde o návod pro teroristy a ohrožení bezpečnosti země nebo o legitimní publikování informací, které tvoří stát, a občan by měl mít právo je znát. Osobně považuji právě proces tvorby informace za eticky nejproblematičtější.
Zpřístupňování informací představuje druhou složkou ekosystému informací. Aby byla informace informací a ne jen daty, je třeba zajistit, aby bylo možné se k nim dostat, tedy dát je do komunikačního vztahu. To je v dnešní době velice jednoduché – je možné použít blog, web, ftp server. Eticky je zde problematické především šíření obsahu, který je chráněn autorskými právy, jako je hudba, software či filmy. Je třeba rozlišit mezi legálností a etikou. Tyto dva pojmy se zde nemusí krýt. Zpřístupnění nelegálních dat je u nás trestné, ale je přiměřená politika společností a jejich ceny? Existuje vždy možnost volby mezi legálním a ilegálním softwarem? I to jsou otázky, které jsou zcela legitimní v rámci informační etiky.
Seriál
Informační etika
- 1.Informační etika II.: Kodexy, principy, paradoxy
- 2.Informační etika I.: Úvod a význam
- 3.Informační etika III.: Ekosystém informace