Informační etika III.: Ekosystém informace

Přenos informací je nepochybně součástí životního prostředí informací. Zde je možné uvažovat také o řadě zajímavých problémů. Například o tom, jakým způsobem by se změnil datový provoz, kdyby neexistovala počítačová kriminalita, kdyby nebyl spam dominantním obsahem e-mailové komunikace, nedocházelo k odposlouchávání přenosu dat atp. Řada protokolů by mohla být jednodušších a rychlejších, což by mělo za následek lepší propustnost sítě, nižší náklady na přenos dat. Zajímavý může být také ekologický pohled na věc, kdy se můžeme dívat na přenos dat a zatížení výpočetních strojů jako na součást ekologické stopy člověka, kterou by bylo vhodné minimalizovat.

Velice zajímavým tématem je zpracování informací. Z technického hlediska jde především o dolování dat, jejich zasazování do kontextu a dávání konkrétního obsahu (např. sémantický web je v tomto směru velmi progresivním fenoménem). Součástí této činnosti mohou být různé statistiky, analýzy, tvorba závěrů nebo vyslovování názorů. V této oblasti došlo v posledních letech k velké revoluci z velké míry charakterizované změnami, které v informační společnosti proběhly. V oblasti etiky bude především zajímavé, za jakým účelem jsou data zpracovávána a zda nenarušují právo (etické i jurisdikční) některých dalších subjektů. Klasickým příkladem může být problematika ochrany osobních údajů – do jaké míry je možné pracovat s osobními údaji a nějakým způsobem je k něčemu používat, až by bylo porušeno právo na soukromí, ochranu osobnosti atp.

Na toto místo navazuje užití informací, které může být pochopitelně velice kontroverzní. Zde již stojíme před problémy, jako jsou zneužití e-mailových adres pro spam, prolamování hesel atp. Patří sem ale také například fenomén plagiátorství a mnoho dalšího. Je otázkou, do jaké míry je možné tuto část automatizovat a do jaké míry zůstane subjektivně personální záležitostí. Z pohledu informační etiky je podstatný také informační smog a jistý přetlak informací, který obecně činí stále těžším se dostat k požadovaným výsledkům.

Jiří Peterka na Infoforu v roce 1999 hovořil [1] o tom, že je možné očekávat vznik „ekologického hnutí“ ve světě informací, které budou proti těmto přeplněnostem bojovat za čistší, kvalitnější a přehlednější internet, proti agresivní prezentaci informací, jejich popularizaci a redundanci. Situace dnes je přesně opačná. Jistou nadějí je „inteligentní vyhledávání“, které se snaží tyto věci řešit technickým zpracováním, nebo sémantický web, o jehož nástupu se již léta hovoří, ale výsledky jsou zatím spíše drobnějšího a partikulárního charakteru.

V takto nastíněném ekosystému informací je možné poměrně pěkně rozeznat většinu témat, která se v informační etice objevují a dobře je chápat v širším kontextu celkového vyznění. Jistě by bylo možné namítnout, že informační etika zasahuje dále než jen do ekosystému informací, ale že je možné mluvit o celé její dílčí disciplíně zaměřené na knihovníky a jejich práci, ale osobně se domnívám, že v rámci gymnaziálního kurzu se stejně nikam dále příliš jíti nedá a takto nastavený výklad (co se struktury týče) považuji za dostatečný. Vede k netradičně pojatému uvažování nad tím, co to informace je a jakým způsobem je možné s ní pracovat. Je vhodné, aby žáci znali základy teorie informace a dokázali si tyto úvahy spojovat s technickým pozadím problematiky. 

Závěrem 

Oblast informační etiky je poměrně obsáhlá a zajímavá a jistě není v možnostech základního gymnaziálního kurzu ji celou obsáhnout. Přesto může žáky přivést k netradičnímu pohledu na problematiku komunikace, přirozeně je kultivovat a umožnit jim kreativní přístup k manipulaci s informacemi. Paradoxy, kterých je možné vymyslet opravdu mnoho, mohou navíc zajímavou a zábavnou formou rozvíjet schopnosti argumentovat, promýšlet věci z více stran a do větší hloubky. Osobně považuji téma za mimořádně důležité a jistě by mu měla být ve výuce věnována dostatečná péče.

Informační etika je jednou z velice progresivních a zajímavých částí etiky, která by jistě měla být součástí základního gymnaziálního kurzu. Svým dílem by se o něj měla podělit informační výchova, informatika a v neposlední řadě také základy společenských věd.

Literatura a použité zdroje

PETERKA, Jiří. Informační ekologie [online]. 1999. [cit. 2011-11-03]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/archiv/inforum1999/peterka/sld001.htm.