Hranice a prolínání: scénář 3. projektového setkání (2–3 VH)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Hranice a prolínání: scénář 3. projektového setkání (2–3 VH)
4,0 (2 hodnocení)
Třetí setkání je koncipováno tak, aby se zpočátku žáci seznámili s tématem „všichni máme něco společného“, pak se zaměřili na téma „co si chráním, čeho si cením, co jsem já, ...“ a zakončili uvažováním o tom, co si asi chrání a čeho si váží jiní lidé v jejich blízkém okolí.
Cíl výuky
Žáci formulují, co je pro ně opravdovou hodnotou, co jim dělá největší radost, v čem jsou dobří a čím jsou známí v třídním kolektivu.
Žáci v reflexi popíší důležitost péče o tento „osobní prostor“ a důležitost jeho ochrany.
Žáci vysvětlí, že každý máme své hodnoty, o které stojí za to pečovat.
zamýšlí se, odpovídají na otázky, doplňují záznamový panel
připomenutí průběhu předchozího setkání, příprava atmosféry
celá třída společně; dialog, kladení otázek
mapování tématu
„Hledám někoho, kdo...“
10
účastní se „pokusu“, každý se postupně snaží najít další článek narůstajícího řetězu, uvažují o svých spolužácích
aktivizace v začátku setkání, vtažení do tématu
jednoduchá hra (experiment)
mapování tématu, třídění
Svitky
20
zamýšlí se nad hodnotami, píší, kreslí/malují odpovědi na otázky, vytváří osobní artefakt důležitý pro další dění
vytvoření materiálu pro další aktivity, poskytnutí prostoru k zacílení pozornosti na osobní hodnoty, vyjádření toho, co je pro každého hodnotou
celá třída společně; dialog, kladení otázek, zpracování tématu výtvarnou formou, kreslení/ malování
motivace, ověřování
Příběh čaroděje
15
poslouchají příběh o čaroději, který kradl krásné myšlenky, seznamují se s pravidly další aktivity
motivace k akci, další vtažení do tématu, pochopení principu a pravidel následující aktivity
živé vyprávění příběhu
ověřování a další mapování tématu
Hra Čaroděj
15
hrají hru, snaží se získat jakýkoliv svitek z moci čaroděje a dostat se do bezpečí, upravují osobní strategii podle potřeby
uvolnění tělesného napětí, motivace k další práci, herní nahlédnutí tématu vlastních hodnot
skupinová hra
motivace
Komu patří tento svitek
10
snaží se uhodnout podle představených indicií pravého majitele svitku
dílčího sdílení poznatků o sobě vzájemně
skupinová práce; kladení otázek
reflexe
Závěr „bez dozoru“
10
reflektují dosavadní práci, uvažují o dalším setkání, dovídají se rámec, navrhují a přijímají úkoly, zapisují si je do „úkolníčku“
uzavření dnešního setkání, motivujícího navržení toho, co nás čeká příště, rozdělení zodpovědnosti za přípravu
skupinová práce; kladení otázek
JEDNOTLIVÉ AKTIVITY
Úvod, navazujeme
Cíl projektu - Žáci vlastními slovy popíší, co se doposud dozvěděli o tématu hranice. Čas na přípravu/projekt - 0/5 min. Pedagogů na přípravu/projekt - 0/2 Místo - školní učebna Pomůcky - záznamový panel, lepidlo, fotky z minulého setkání
V krátkém dialogu si opět připomeneme průběh a výstupy předchozího setkání a vylepíme několik fotek z minulého setkání na společný projektový panel.
Hledám někoho
Cíl projektu - Žáci sdílí, co mají rádi. Čas na přípravu/projekt - 0/10 min. Pedagogů na přípravu/projekt - 0/2 Místo - školní učebna
Během vysvětlování rovnou na příkladu ukazujeme, jak se aktivita hraje. Od prvního člověka, který hru začíná, vedou od každé ruky dva směry, z nichž každý je započat jinou výzvou, např. hledám někoho, kdo má rád jahody (levá ruka) a hledám někoho, kdo rád lyžuje (pravá ruka). Zadávaná tvrzení musí platit i o jejich zadavateli. Někdo se chytne za ruku do řetězu a vymyslí další tvrzení. Každý směr tedy již žije dál svým životem, dokud se oba konce nespojí v jeden kruh.
Z hlediska psychické bezpečnosti je třeba upozornit na příhodu, která se stala v jedné třídě. Zadávající hledal někoho, kdo má rád jednu ze spolužaček. Jmenovaná holčička byla integrovanou žačkou (měla vlastní asistentku) a lišila se od ostatních dětí, a tak se nikdo připojit nešel. Přestože zadávající dle principu hry svou spolužačku rád měl, nenašel spolužáka, který by se připojil. Proto doporučujeme vzít na vědomí, že obdobná situace může nastat a že je potřeba citlivě zareagovat (zdůraznit, že ten kdo zadává, má dotyčného rád a že nemusí být všichni kamarádi, ale respekt k sobě dodržovat mají). Ve zmiňované třídě se podařilo situaci ustát, ale rozhodně nepatřila mezi příjemné zážitky.
Svitky
Cíl projektu - Žáci vyjádří, co je pro každého osobní hodnotou. Čas na přípravu/projekt - 3 min./20 min. Pedagogů na přípravu/projekt - 1/2 Místo - školní učebna Pomůcky - papír A4, provázek, nůžky
Nejprve naučíme žáky dělit papír na třetiny a poté vysvětlíme, co do které třetiny a jak bude zapsáno. Prvním zadáním je vymyslet si vlastní indiánské jméno podle činů nebo vlastností tak, aby ostatní ve třídě mohli říci: „Ano, to je náš Martin, ten, který nejrychleji čte.“ Další pole svitku je určeno pro obrázek, který by vyjadřoval něco, co mi dělá opravdu radost, a třetí pole svitku pro obrázek vyjadřující to, čeho si opravdu vážím. Svitky po dokončení srolujeme, převážeme provázkem a položíme na lavici.
Je třeba si pohlídat, aby po skončení této aktivity zůstaly všechny svitky viditelně na stole. Je také dobré zajistit, aby svinuté a převázané svitky vypadaly co nejpodobněji (nemají být snadno rozpoznatelné jeden od druhého). Z hlediska psychické bezpečnosti je třeba, aby při výrobě svitků byl pedagog se skupinou a každého jednotlivce v pravý čas podpořil při práci. Tak je možno eliminovat vznik případného problematického obsahu svitku, jehož zveřejnění by nebylo vhodné.
Příběh čaroděje
Cíl projektu - Žáci jsou motivováni k akci a vysvětlí princip a pravidla následující aktivity. Čas na přípravu/projekt - 0/15 min. Pedagogů na přípravu/projekt - 0/2 Místo - velká místnost s kobercem
Po příchodu do herní místnosti a usazení žáků vyprávíme příběh o jednom čarodějovi, který dovedl krást pro vlastní potěšení lidem z hlav krásné myšlenky. Sám jich nebyl schopen pro svou špatnost, ale protože po nich sžíravě toužil, kradl je jiným.
Čaroděj žil ve zchátralém hradě kdesi v lesích. Čas od času dostal zlé choutky a vyrazil do nějaké vesnice či městečka, nejlépe na trh, kde bylo hodně lidí. Nenápadně se procházel mezi nimi, nahlížel jim zlým kouzlem do hlav, a když našel nějakou milou, dobrou, krásnou myšlenku, stejným zlým kouzlem ji dotyčnému nepozorovaně z hlavy vytáhl a schoval pod svůj kabát. Se svým lupem se pak vrátil na svůj hrad. To se ovšem časem proslechlo. Možná ho i někdo při činu zahlédl. Mnozí odvážlivci se domluvili a pro své ukradené dobré myšlenky se do jeho hradu vypravili, aby si je vzali zpět. Protože bez krásných myšlenek se špatně žije. Když se početná skupina statečných přiblížila večer k hradu, čaroděj už podle křiku ptáků věděl, že se něco kolem děje, a tak vyrazil na obhlídku.
Byl to sice zlý, ale také dost mizerný čaroděj. Znal jen dvě ošklivá kouzla. Jedním uměl vypátrat a ukrást jiným krásné myšlenky z hlavy, druhým dokázal proměňovat lidi v kámen. Vyběhl z hradu a v začínající noci pečlivě naslouchal tichu lesa. Když nějaký neopatrný člověk způsobil křupnutí větve pod nohama, když někdo neudržel třeba zakašlání nebo když se prozradil v blízkosti čaroděje pohybem, ten jen ukázal prstem a zvolal „kámen“. Takový člověk zkameněl. Několik z těch zakletých nešťastníků se však přesto vrátilo domů, protože je někdo, komu se podařilo v čarodějově hradu získat své krásné myšlenky zpět, cestou kolem politoval a jemným dotekem probudil z kamene opět k životu.
Vyprávění tohoto příběhu je motivací k další aktivitě, známé hře Čaroděj – viz další aktivita.
Vyprávění je třeba jasně oddělit od faktického vysvětlení herního prostoru a několika závazných pravidel. Velice se osvědčilo příběh žákům nečíst, ale živě vyprávět, být s nimi v blízkém kontaktu, kreslit jim prstem do koberce obvod hradu a směr postupu vesničanů, ukazovat názorně v pohybu i zvucích, jak čaroděj kradl myšlenky, jak někdo zkameněl atd.
Hra Čaroděj
Cíl projektu - Žáci uvolní své tělesné napětí prostřednictvím hry a nahlédnou téma vlastních hodnot. Čas na přípravu/projekt - 3 min./15 min. Pedagogů na přípravu/projekt - 1/2 Místo - velká místnost s kobercem Pomůcky - sesbírané svitky, košík, šátek
Jde o klasickou dětskou hru. V košíku na jedné straně místnosti leží svitky přikryté šátkem a žáci si podle vlastní rozvahy svým tempem a způsobem pro jeden z nich dojdou.
Skupina hráčů začíná hru na čáře určující bezpečnou zónu na druhé vzdálené straně herního pole (místnosti). Překážkou v získání svitků je hráčům postava čaroděje (pedagog), který svitky hlídá. Podle pravidel se hráč smí pohybovat po herní ploše pouze tehdy, když si je jistý, že jej čaroděj nevidí. Čaroděj ovlivňuje dynamiku hry tím, jak často a na jak dlouho se k postupujícím hráčům staví tak, aby je neviděl. Je-li hráč čarodějem spatřen v pohybu, musí na pokyn čaroděje zkamenět, nesmí se dále již pohybovat. V případě takového neúspěchu může být zkamenělý hráč osvobozen od zakletí jiným hráčem, který se jej dotkne již získaným svitkem.
Je třeba pečlivě ošetřit (v příběhu, v motivační části v začátku hry), aby v košíku nikdo nehledal vlastní svitek, nýbrž bral kterýkoliv. Rovněž je třeba zajistit, aby svitky nebyly rozbaleny dříve než ve třídě společně s ostatními.
Komu patří tento svitek
Cíl projektu - Žáci sdílí poznatky o sobě vzájemně. Čas na přípravu/projekt - 0/10 min. Pedagogů na přípravu/projekt - 0/2 Místo - školní učebna
Po návratu do třídy a usazení žáků do většího kruhu proběhne rozbalení svitků. Každý si přečte indiánské jméno v prvním poli a pokusí se zprvu tajně tipnout, čí je to svitek. Pak proběhne postupné předání svitků jejich pravým majitelům. Celé to probíhá tak, že žák vždy přečte informaci z prvního pole, tj. indiánské jméno, poté všichni tipují a nakonec se přihlásí ten, komu svitek skutečně patří a svůj svitek si vezme zpět. Třetí pole ve svitku záměrně veřejně nesdílíme. Pokud máme čas, pokládáme i doplňující otázky. Svitek nakonec necháme v rukou žáků, a pokud chtějí, mohou si jej odnést domů.
Ze zkušenosti vyplynulo, že žáci mají ke svým dílům jistý vztah. U většiny bylo vidět, že mají svůj svitek rádi zase zpět. Doplňující otázky pokládá pedagog, aby si byl jistý, že třída zaznamenala spojení konkrétní osoby s indiánským jménem. Např. pokud je ve třídě Anička, která o sobě napsala, že je ta, co ráda běhá, ptáme se Aničky, jak často běhá. Může se totiž stát, že ve třídě je víc takových, kteří rádi běhají, a tak je dobré, aby si žáci spojili skutečně všechny s jejich indiánskými jmény.
Závěr
Cíl projektu - Žáci shrnou, co se dozvěděli v hodině, a rozdělí si zodpovědnosti za přípravu setkání s hostem (za podpory pedagoga). Čas na přípravu/projekt - 3 min./10 min. Pedagogů na přípravu/projekt - 1/2 Místo - školní učebna Pomůcky - lístečky pro zaznamenání individuálních i společných úkolů
Celé setkání uzavřeme spolu s pojmenováním důležitosti péče o hranici nejosobnějších hodnot a krásných i jiných myšlenek (tohle jsem já, něco mám společného s druhými, v něčem jsem jedinečný).
Nastíníme, že stejně jako u zakázaných prostor třeba ve škole můžeme i tato velmi soukromá osobní místa „navštěvovat“, pokud se na tom budeme chtít a umět domluvit. Zajímá-li mě někdo natolik, že bych se o něm chtěl dovědět více, mohu zařídit celou věc tak, aby se cítil dobře a nemusel se obávat „otevřít“ bránu svého malého království a pustit mě o kousek dál, vzít mě „na návštěvu“. Poté se žáci dovědí, že příště bude velmi důležitou postavou někdo, koho si sami vyberou.
Nejprve s žáky provedeme brainstorming: Koho by si chtěli pozvat jako hosta do svého studia? Poté společně vybíráme z nápadů s podmínkou, že žáci budou muset přítomnost hosta zajistit sami.
Poté, co je vybráno, společně s žáky uvažujeme o tom, jak připravit celou situaci, aby nás mohl host „vzít na návštěvu“ do svého království osobních hodnot. Dohodli jsme se na společném úkolu – každý vyrobí hostovi svitek. Zamyslí se, jaké by mu dal indiánské jméno, co mu asi dělá největší radost a čeho si asi nejvíce váží. Pak společně zvažujeme, jak upravit třídu, co připravit za dobroty, jak se obléci... Žáci si z různých návrhů vybírají zvládnutelné. Můžeme rozdat malé papírky - „úkolníčky“ a žáci si sami zapisují, co do příště zajistí, připraví, donesou.
Mezi nápady na hosta se mohou objevit např. policista, kuchařka ze školní jídelny, oblíbený pedagog, paní ředitelka apod. Může to být prakticky kdokoliv, ale je třeba žákům zdůraznit, že bude třeba, aby přítomnost hosta sami zajistili, a tedy odhadli své reálné možnosti. Podle zkušeností s tímto odhadem žáci nemají problém.
Článek je zpracován na základě metodické příručky Cesta za žákovskými projektyvzniklé v projektu Klíčový rok. Kolektiv autorů, Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2013. ISBN 978-80-905502-0-9.
Projekt je podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
