Příběh o hranicích a prolínání - závěr

V závěrečných zhodnoceních každého setkání jsme psali, že „se podařilo dosáhnout vytčených cílů“. Zní to hezky a je to pravda. Ale je třeba říci, že vlastně nejsme schopni v mnoha případech uvést, nakolik přesně se podařilo cílů dosáhnout. Ke všemu… reflexe v závěru celého projektu proběhla v čase, který jsme nenastavili adekvátně tomu, co bylo potřeba udělat – totiž v klidu se zeptat, nechat žáky přemýšlet, domlouvat se, pečlivě se vyjádřit. Žákovské uvědomování si na základě vlastního pojmenování nových poznatků nám, zpětně viděno, nepříjemnou měrou proteklo mezi prsty. Mohlo totiž být mnohem hlubší. Na základě vlastní přímé účastnické zkušenosti jsme přesvědčeni, že se žáci měli dobře, získávali poznatky a uvědomovali si nové souvislosti, zaujímali postoje, vyjevovali svůj názor, …. Ale i tak z ohlédnutí se za výsledky projektu vyplynulo pro nás několik červeně blikajících podnětů pro budoucí plány. Kdybychom se do toho pustili znovu, …

• Všechny cíle projektu by bylo potřeba formulovat tak, aby byly měřitelné, učitel – vedoucí projektu musí přece v průběhu i na konci vědět, nakolik jich dosáhl.
• Reflexe (průběžná i závěrečná) je pro proces učení klíčová. Víme to, je však třeba myslet na dostatek času pro ni, bez ní je mnohá práce planá (ve smyslu nevyužitá k učení).
• Promysleli bychom užití dalších možných reflektivních aktivit/technik, které žákům ve věku sedm až osm let pomohou formulovat vlastní myšlenky, jež mohou následně vyslovit např. v diskusi. Určitě bychom se zaměřili na oblast výtvarného a hudebního zpracování zážitku, nabídli bychom nějakou věkově adekvátní podobu práce s myšlenkovými mapami, …
• Takovýto projekt realizovaný čtyřikrát po dvou hodinách týdně hrozí stát se úprkem, kde není čas v klidu přemýšlet, přejímat skutečnou odpovědnost za dílčí kroky projektu, dělat chyby, pracovat s nimi, volně dýchat, … čas pro realizaci by bylo třeba prodloužit.
• A pokud bychom se dostali ještě někdy do pozice těch, kteří pro školu realizují projekt jako externisté, určitě bychom při uvažování o potřebném čase vzali v úvahu nutnost zaměřit se v projektu na důležitý proces, jímž je postupné vybavování žáků dovednostmi nutnými pro zdárný průběh projektu. V každé třídě je vstupní úroveň dovedností (pracovat společně na zadaném úkolu, dokončit zvolenou činnost, kooperovat ve skupině apod.) velmi rozdílná. Třídnímu učiteli jsou stav třídy a úroveň znalostí a dovedností žáků známy, a může tudíž navrhovat směr a řídit postup práce na projektu v souladu se svými znalostmi o třídě, tedy dost efektivně. Externista k tomu potřebuje určitě více času, přičemž času také spotřebuje dost na to, aby poznal, který druh činností, způsob práce, okruh témat apod. žákům nejlépe vyhovuje.