Historie operačních systémů: rodina Linux

Tak vznikl první Linux, respektive jeho jádro. Hlavní myšlenkou bylo „okopírovat“ Minix, a to tak, aby byl systém bezplatný (je zřejmé, že s dnešní licenční politikou by něco takového nebylo možné). Poměrně překvapivě se Torvaldsovi hned po vydání první verze začaly scházet nápady na úpravu či celé zdrojové kódy přidávající funkce, měnící implementace různých nástrojů či opravující chyby. Na systém nezanevřel, ale rozhodl se do něj tyto připomínky začlenit a systém se tak mohl začít velice rychle a dynamicky rozvíjet, takže brzy překonal zmiňovaný Minix ve všech směrech.

První verze Linux 0.01 byla spustitelná jen z operačního systému Minix, takže vlastně nešlo ještě o operační systém ve vlastním slova smyslu. Šlo jen o jádro, které neobsahovalo v zásadě žádné další komponenty. Druhá verze byla již vybavena BASH (GNU Bourne Again Shellem) a kompilátorem jazyka C, s názvem GCC. Díky těmto dvěma komponentám mohl být systém rozumným způsobem ovládán a užíván k programování, což byl ostatně první cíl vývojářů.

Do tvorby se zapojovalo stále více lidí a celý proces programování se značně zprofesionalizoval. Dnes se má za to, že Linuxové jádro je jedním z nejméně chybových softwarových produktů vůbec (měřeno průměrným počtem chyb na řádek kódu). Jak již bylo řečeno, od samého počátku se vychází z Unixového konceptu, který počítá s multitaskingem, více uživateli či určitou organizací dat. Jako grafické prostředí je užit X Windows System, který je univerzální a umožňuje snadno propojit textové rozhraní s grafickým. To je možné od roku 1992.

Pokud bychom měli Linux hodnotit z hlediska současné architektury, tak je možné říci, že jde o modulární jádro, které je ale v zásadě monolitické. Od samého počátku byl podporován multitasking, z čehož plyne podpora preemptivního plánování procesů, což má pozitivní dopad na rychlost, bezpečnost i stabilitu. Jedinými oficiálně podporovanými jazyky pro programování jsou C a Asembler.

V současné době se hodně používá především u serverů, kde má zcela dominantní postavení, a na mobilních telefonech, kde jej reprezentuje především Android (ale třeba také MeeGo, Maemo, LiMo a řada dalších méně známých). Na osobních počítačích je jeho podíl v řádu jednotek procent a je šířen pomocí distribucí. Není tedy možné dost dobře hovořit o historii Linuxu jako takového (pokud nechceme zkoumat novinky na úrovni jádra), ale rozhodně má smysl se podívat na konkrétní historii některé z distribucí.

Jednotlivé verze jader se jednak snaží o navýšení výkonu, bezpečnosti a robustnosti systému, ale také postupně přidávají podporu síťových protokolů (Linux byl jeden z prvních, který podporoval na úrovni operačního systému IPv6), sběrnic, rozhraní a řady dalších prvků. Jednou z největších změn bylo přidání podpory 64bitových procesorů (od verze 2.6 tedy od roku 2003) a relativně často se mění podpora organizace dat disku.

Ubuntu

Ubuntu je dnes spolu s Mint nejpoužívanější Linuxovou distribucí, a tak se pokusíme alespoň stručně se podívat na její historický vývoj, který započal až v roce 2004. První verze nese označení 4.10, což na první pohled může působit matoucím dojmem. První číslo ve verzi vždy udává rok vydání (4 odkazuje na rok 2004), druhé číslo měsíc (Ubuntu vychází tradičně dvakrát za rok v říjnu a v dubnu). Za vývojem stojí  Mark Shuttleworth a jednotlivé verze se jmenují podle zvířete s určitou vlastností (tak aby obě slova začínala na stejné písmeno – Karmic Koala, Jaunty Jackalope, Breezy Badger, ...). Jinak jde o distribuci odvozenou od Debian GNU/Linuxu.

Pro jednoduchost a přehlednost se pokusíme ukázat, jakým způsobem jednotlivé verze (vybereme jen ty důležité) přicházejí s novými koncepty a vlastnostmi. Jinak platí, že každá nová verze obsahuje aktualizovaný software a aktuální stabilní verzi grafického prostředí Gnome.

Ubuntu 5.10 přineslo nový nástroj na snadné přidávání a odebírání aplikací, podporu tiskáren HP nebo možnost OEM instalace na počítače z výroby. 6.06 byla první verzí s dlouhou dobou podpory (trvající 3 roky), což umožnilo její nasazení ve firmách a státní správě. Přináší řadu drobných novinek, mimo jiné možnost práce z CD (Live CD) nebo lepší práci se sítěmi.

Verze 7.04 je klíčová z hlediska přístupnosti pro domácí uživatele. Již v základní instalaci je přítomná podpora mp3, Flash či Java, což doposud nebylo z licenčních důvodů možné (i zde je to obejito trikem, ale to není zřejmě ve výkladu podstatné). Také je přítomná podpora virtualizace, je možné ji nainstalovat na počítače od Apple a přichází se sadou grafických efektů Compiz (okna mohou být průhledná, při pohybu se vlnit, jednotlivé pracovní plochy mohou být poskládány jako stěny krychle, ...). V tento okamžik je také Linux vzhledově jednoznačně nejpropracovanějším systémem, se kterým se bude moci až po několika letech měřit Mac OS.

9.04 pak přináší například rychlejší start, integraci webových služeb do desktopového prostředí nebo speciální vzhled pro právě nastupující notebooky. V podobném výčtu bychom mohli pokračovat ještě relativně dlouho, ale to bychom se již dostali do oblasti soudobých operačních systémů.

Obecně je možné říci, že tato distribuce je jednoznačně zaměřena na domácí uživatele, kterým se snaží nabídnout co možná nejlepší multimediální služby, dokonalý vzhled, jednoduché ovládání nebo integraci sociálních sítí do systému. Myslím, že zde je možné vidět rozdíl mezi nutnou univerzializací Windows a flexibilitou jednotlivých distribucí – Ubuntu Studio bylo pro hudebníky a filmaře, Scientific Linux je pro vědce a výzkumníky, Edubuntu je určeno školám atp.

Závěr

Ač není Linux dominantním operačním systémem na osobních počítačích, na jiných zařízeních se stále více prosazuje a bude prosazovat (především v chytrých domácnostech a elektrospotřebičích). Díky tomu, že jde o otevřený systém, může si jej každý upravit podle svých potřeb i na úrovni jádra, pročeš je často užíván také ve výrobních procesech. Pro žáky může být zajímavé také to, jakým způsobem se tento systém vyvíjel v kontextu vzniku a rozvoje MS Windows.

Ve volném pokračování se podíváme na operační systémy z rodiny Windows NT – od NT přes Windows 2000, XP až po poslední 7.