Historie operačních systémů: Cesta k modernímu grafickému operačnímu systému

Pro programátora by měla být určena knihovna Xlib, pomocí které je možné vytvářet aplikace, aniž by musel řešit konkrétní hardwarové vybavení či znát X protokol. V praxi se ale ukazuje, že mnohem efektivnějším, rychlejším a pohodlnějším způsobem vývoje aplikací je užít nějakého frameworku (Gtk+, Qt, ...) a vytvářet díky nim prosté widgety.

Zajímavé je, že samotný správce oken je pro X Windows System jen další aplikací (tedy klientem), kterou je možné libovolně zaměňovat. Samotný systém se o tyto věci nijak nestará. To umožňuje vytvářet velice různorodá grafická prostředí při využívání zcela standardních a osvědčených hotových knihoven, frameworků a dalších prvků.

Windows 1.0 -3.11

Tak, jak se začala postupně prosazovat grafická prostředí, měl i Microsoft motivaci vykročit tímto směrem. Ta byla umocněna také tím, že jeho operační systém MS DOS nebyl právě uživatelsky příjemný a velká většina lidí užívala nějakého správce souborů, na kterého byla fixována více než na samotný operační systém. Základní myšlenka vzniku Windows byla tedy jasná – vytvořit grafické prostředí, které bude přímo konkurovat Norton Commanderu a podobným aplikacím. 

A právě na této myšlence byl založený koncept Windows 1.0. Šlo o operační systém, který byl plně založený na MS DOS. Byl umožněn teoretický multitasking, ovšem jen v nepreemtivní variantě, což zásadně ovlivňovalo jeho možnosti i stabilitu celého systému. Pracovní plocha zde ve vlastním slova smyslu ještě neexistovala. Tento operační systém vydaný v roce 1985 se nikdy příliš neprosadil, ač byl několikrát aktualizován.

Mluvit o verzi Windows 2 jako o jediné variantě je v zásadě nemožné, neboť existovala v řadě variant s velkým množstvím různých funkcí, vylepšení a vlastností. Stavěla na DOS verze 3.0 a přinesla několik zajímavých novinek pro práci s okny – ta se mohla překrývat, bylo možné je minimalizovat či maximalizovat. Zlepšila se také práce s klávesovými zkratkami. Zajímavostí je, že vznikaly edice pro procesory, které umožňovaly lépe využívat jejích nové vlastnosti. Požadovaná abstrakce tedy byla v roce 1987 něčím zcela nedodržovaným. Ostatně to mělo také logiku – výkon počítačů byl relativně malý a jakékoli zlepšení bylo pro uživatele mimořádně důležité. 

Ilustrační obrázek zobrazíte např. zde: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Windows_2.0.png

Všechny aplikace se důsledně přestěhovaly do oken, což byl první krok k funkčnímu multitaskingu, který se zde podařilo (alespoň v omezené míře) zrealizovat. Microsoft si dal záležet také na tom, aby byl systém uživatelsky zajímavý a hned použitelný – integrální součástí jsou aplikace jako malování, poznámkový blok, kalkulačka nebo hry Reversi a Solitaire. Z pohledu grafického rozhraní šlo o velký krok kupředu také v tom, že bylo možné užívat 256 barev místo 16 a větší barevnou hloubku. Zlepšila se také podpora vývojářů, kteří měli k dispozici grafické knihovny, které mohli snadno použít. Windows 3.0 byly pro vývoj Windows zcela klíčové. Byly totiž první, kterým se podařilo masivně se rozšířit. Šlo již o plně 16bitový operační systém, což mělo za následek mnohem větší rychlost aplikací i celého systému. Opět ale plně stál na MS DOS. Mezi zásadní novinky patřilo ovládání pomocí ikon a spouštění aplikací pomocí správce souborů. To zcela zásadním způsobem zvýšilo uživatelský standard. Vznikl přehledný panel nástrojů, který umožňoval i méně zdatným uživatelům konfiguraci systému a instalaci nových prvků.

Později vyšly ještě verze 3.1 a 3.11, které přinášely jednak řadu drobných úprav a vylepšení, ale také jednu zásadní změnu – podporu 32bitových aplikací, což byl opět krok směrem kupředu. Microsoft si tak chystal půdu pro svůj (do velké míry revoluční) systém Windows 95. 

Windows 95, 98, ME

Jak již název napovídá, Windows 95 se objevily v roce 1995. Šlo o systém, který přinášel řadu novinek, a ač byl spojený s MS DOS, tento systém ustupoval do pozadí a běžnému uživateli zůstal skryt. Systém by určený pro běh 32bitových programů a zavádí preemtivní multitasking, takže je skutečně možné provozovat více aplikací současně bez většího rizika pádu systému. I když je pravdou, že právě stabilita a bezpečnost se Windows 95 vytýkaly vždy. Kvůli přechodu na 32bitovou verzi bylo potřeba zajistit nové ovládače pro hardware, což byl z počátku trochu problém.

Velkých změn se dočkalo grafické prostředí, které už vypadalo jako velice podobné tomu, které známe z dnešních Windows. Objevuje se nabídka start, plocha, hlavní panel či Správce úloh (ve smyslu uživatelské aplikace). To zásadním způsobem zvýšilo uživatelský komfort. Mezi další zajímavosti patří podpora dlouhých jmen souborů (256 znaků), čímž se souborový systém částečně odpojuje od MS DOS. V systému se objevuje řada nových aplikací, jako je Media Player či IE. Obě tyto integrované aplikace se postupem času ukáží jako monopolizující a v zásadě těžce poškodí rozvoj aplikací ve svých oborech na mnoho let.

Windows 98 jsou verzi 95 hodně podobné. Nabízejí užší propojení s IE, podporu USB a AGP nebo umí pracovat s více monitory. Úpravy grafického prostředí nebo systémových funkcí jsou spíše kosmetické. Rok po vydání se objevuje verze 98 SE, která upravuje řadu drobných chyb a přináší podporu DVD.

Poslední verzí pro DOS byl Windows ME, vydaný v roce 2000, který se příliš nerozšířil, neboť jen rok po něm se objevili Windows XP. Navazoval na 98 s tím, že přinášel řadu novinek – hezčí vzhled, automatické aktualizace, podstatně vyšší bezpečnost, podporu Plug-and-play nebo možnost obnovení systému v případě havárie.

Závěrem

Tím, že byl Windows dlouho stavěn na MS DOS, přebíral celou řadu jeho nepříjemných vlastností. Ať již šlo o velmi zastaralý způsob organizace dat pomocí FAT tabulky, bezpečnostní problémy nebo malou stabilitu. Omezené byly také možnosti multitaskingu či práce s pamětí. Od verze 98 bylo jasné, že je tato vize neudržitelná a Microsoft musel připravit novou řadu vycházející s konceptu (původně síťových) Windows NT. Grafické prostředí ve Windows není řešené pomocí X Windows System, takže jeho vzhledová variabilita je značně omezená.

V příštím díle se podíváme na Windows NT a jeho následovníky a také na Linux, který se začal silně profilovat jako konkurent Windows na platformě PC.