Alternativní operační systémy

Výhodou jsou nízké hardwarové nároky, mimořádně rychlý start, vysoká stabilita a jednoduché prostředí – kdokoli se může přihlásit ke svému účtu na Google a budou mu ihned dostupná všechna data, která v rámci své práce potřebuje. Jde o nový koncept, který je zatím ve fázi testování, ale je možné, že by se mohl uchytit.

FreeBSD

Jak již název (a znalosti z historie Unixu) napovídají, jde o operační systém založený na Unixovém jádře. Oproti Linuxu je FreeBSD vyvíjen jako kompletní operační systém, tedy nikoli jen jako kernel. Také ovladače či všechny uživatelské utility jsou vyvíjeny ve stejném stromu systému pro správu zdrojových kódů. Tento operační systém patří mezi nejznámější Unixové deriváty a uchovaly si s ním všechny důležité vlastnosti.

Je kompatibilní s Linuxem, pokud jde o software, který je dodáván jako binární soubor. Ten je pak možné zkompilovat pro Linux nebo pro FreeBSD. Podporuje architektury x86 i 64bitové procesory a je považován za jeden z nejstabilnějších operačních systémů, se kterým je možné se setkat jak na serverech, tak také na osobních počítačích. Díky nízkým hardwarovým nárokům je (i se svým kolegou NetBSD) používán také na různých vestavěných zařízeních, méně výkonných počítačích nebo také směrovačích.

OS/2

OS/2 byl operační systém od IBM, který byl vyvíjen spolu s Microsoftem. Ten se ale rozhodl vsadit na vlastní Windows NT. Již v roce 1989 měl relativně propracované grafické rozhraní, byl výkonný, podporoval databáze a mohl pracovat jako server. V roce 1992 se objevila nová verze, která byla dvaatřicetibitová a která umožňovala (díky virtuálnímu stroji) bezpečné spouštění řady aplikací (původně určených pro DOS, později také pro Windows 3.x). Systém vykazoval velkou kompatibilitu s Windows NT 3.x.

Postupně ale začal zájem o systém ze strany IBM upadat, neboť se nedostavil žádný větší komerční úspěch. Poslední velká verze byla vydána v roce 1998, následuje ještě několik opravných balíčků a aktualizací, ale tím systém de facto končí. Šlo přitom o výkonný, mimořádně stabilní systém určený pro práci v síti a severy, tedy přesně tu kategorii počítačů, kterou se podařilo Microsoftu ovládnout díky Windows NT (v případě stanic) a různým distribucím Linuxu (v případě serverů).

Od System 6 po Mac OS X

V roce 1988 vydal Apple operační systém s názvem System 6, kterým odstartoval dlouhou a komplikovanou cestu k současným oblíbeným operačním systémům. Vycházel z unixového návrhu, byl určený pro relativně málo počítačů a měl velké množství chyb. Podporoval multitasking jen díky rozšíření Switecher, které bylo možné si dokoupit, trpěl velkou softwarovou nekompatibilitou a řadou dalších problémů. Jedním z jeho mála předností byla podpora myši.

V roce 1991 jej nahradil System 7, který jej ve všech ohledech překonával. Podporoval aliasy (práci s odkazy v rámci operačního systému), sdílení souborů, System Extension (rozšíření systému pomocí knihoven), nové ovládací panely nebo menu. Měl také velice pěkný vzhled, plnou podporu multitaskingu a obsahoval řadu vestavěných aplikací pro práci s multimédii i kancelářské aplikace. Dlouhou dobu to byl nejrozšířenější operační systém pro počítače Macintosh, na který přímo navazovala nová generace operační systémů Mac OS, které přišly až po dlouhých šesti letech.

První Mac OS 8 nepředstavoval příliš velkou revoluci a snažil se spíše navazovat na svého úspěšného předchůdce. Hlavní změnou bylo 3D grafické rozhraní s názvem Platinum a podpora pro nové procesory, které Macintosh začaly používat. Dále šlo především o úpravy vzhledu a možnosti nastavení chování systémů, jako jsou systémová písma, překrývající se okna nebo obrázek na pozadí. Jeho další verze pak přinesly postupně podporu vláken u aplikací, nový souborový systém a řadu dalších vylepšení. Zajímavostí je, že jádro bylo mikro kernel.

Přímým následníkem byl Mac OS X, který přetrvává až do dnešních dní, díky řadě postupných modernizací – byl přitom uveden již v roce 2001 a od té doby se dočkává postupných vylepšení a změn. Grafické rozhraní je Aqua, jádro je již hybridní a staví na BSD a dalších unixových operačních systémech a jádrech. Operační systém je určen výhradně pro Macintosh, což umožňuje velice dobrou optimalizaci výkonu a hardwarovou kompatibilitu. Součástí systému je řada vlastních aplikací, které na sebe navzájem navazují. Mezi nejznámější patří webový prohlížeč Safari, Quick Time na přehrávání videa, Time Machine pro archivaci dat nebo trojce nástrojů pro pracovní použití Mail, iCal a Address Book.

Grafickým prostředím je X.org, což je svobodná implementace X Windows System. Postupně se také objevil Mac App Store, pomocí kterého je možné snadno instalovat aplikace. Díky němu se daří společnosti dále vydělávat na systému i po jeho prodeji. Mac OS X má také podporu gest a řadu dalších funkcí. Dnes je užíván v grafickém designu nebo náročnými uživateli.

Velice populární je také verze s názvem iOS, která je na přenosných zařízeních iPhone, iPad či iPod. Apple se snaží, aby jednotlivá zařízení byla spolu maximálně provázána a snadno se synchronizovala. Hlavní důraz je v těchto operačních systémech kladen na uživatelskou přívětivost, která je nadřazena všemu – ke každé funkci se lze dostat na dvě či tři klepnutí, vše je rychlé, jednoduché a maximálně intuitivní.

Závěrem

Pokusili jsme se učinit drobný exkurz do oblasti, která je pedagogicky nepříliš známá, ale přesto relativně zajímavá a významná. Byl nastíněn především vývoj systémů od Apple, které dnes mají stále větší podíl na trhu, ale také některé originální koncepce, jako je ReactOS či Chrome OS. Zajímavé jsou také unixové systémy, které jsme se pokusili představit alespoň v podobě FreeBSD. Díky možnosti virtualizace je možné snadno většinu z těchto operačních systémů nainstalovat také ve škole a žákům přímo ukázat. Svět operačních systémů se pro ně může stát daleko bohatším a pestřejším než jen různé verze MS Windows.