Animetod – Princip animace

U animovaného filmu je tomu jinak. Herci-loutky jsou neživí a život i charakter jim vdechují samotní animátoři tím, jak s nimi políčko po políčku pohybují. V tradiční stop motion animaci se každé políčko fotí samostatně a pohyb se vytváří posunem, změnou situace v daném záběru tak, aby se vytvořila iluze pohybu. Záznam pohybu tak v animaci trvá mnohem delší čas. Animované filmy se často točí s polovičním počtem snímků za sekundu.

12 principů animace

Animátoři ze studia Disney popsali 12 principů animace (kniha Iluze života 1981, Ollie Johnson, Frank Thomas) 

 Na příkladech kreslené, ploškové a loutkové animace si ve videu ukážeme, jak se jednotlivé principy odráží v těchto základních druzích animace, které jsou svým způsobem animace odlišné.

Tyto principy najdete také v pracovním listu ke stažení.

Metodická část:

Už děti 1. stupně ZŠ jsou schopné chápat základní princip animace jako kouzlo oživení, rozpohybování, bez dlouhého teoretického vysvětlování.

 Stačí jednoduchá ukázka přímo u snímacího místa. Ideální je začít ploškovou loutkou nebo animaci předmětu. Při ukázce se prvně zaměříme na rozdíl plynulosti pohybu s odlišným posunem objektu při frekvenci 12 fps. 

 V druhém kroku ukážeme možnosti rozdílné rychlosti více pohybujících se objektů a teprve později se zaměříme na možnosti dokonalejší a přesvědčivější animace dle 12 principů animace. I zde platí pravidlo nespěchat, zaměřit se v jednoduchých cvičeních na jednotlivé cíle, představovat principy krok za krokem.

Další zdroje:

• Princip animovaného filmu – ČT edu – Česká televize (ceskatelevize.cz)
• 12 Principles of Animation (Official Full Series) – YouTube

Zajímavosti z historie:

Proč se kdysi lidé pohybovali tak legračně?

V dobách němého filmu byla frekvence promítání 16 obrázků za sekundu, proto nám při dnešní produkci starého filmu herci připadají hodně pohybliví, jejich pohyby jsou rychlé, trhavé a směšné. Ve skutečnosti je to jen důsledek zrychlení, které vznikne u filmů snímaných s frekvencí 16 obrázků za sekundu a promítaných s frekvencí 25 snímků za sekundu.

Krása nedokonalého pohybu

Některé animované filmy vytváří dojem trhaného, až skákavého pohybu. Filmové vyprávění není postaveno na dokonalé plynulosti pohybu, ale spíše na jeho stylizaci. (př. Otýlie a 1580 kaněk, 1965, Jan Brychta, Stanislav Látal a Miloš Macourek) – některé zdroje uvádí pojem limitovaná animace nebo pro nás asi výstižněji úsporná animace.

Brychta, Látal, Macourek: Otýlie a 1580 kaněk, 1965

Totální animace

Zatímco klasická animace využívá kresby postav na samostatných listech průhledného materiálu, který se pokládá na nehybné pozadí, v totální animaci platí: co filmové políčko, to komplet nová kresba. Veškerá kresba je tedy v neustálém pohybu. Často se využívá metamorfózy – proměny, jak postav, tak celého pozadí. Totální animací vznikají obvykle autorské filmy – nápad, výtvarno i animace jsou dílem jednoho člověka (například filmy Pavla Koutského).

Pavel Koutský: Curriculum vitae, 1986