Odborný článek
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Seriál
Lekce Filmové políčko obsahuje vysvětlení, jak chápat nejmenší jednotku filmu a proč je důležité se zastavenému filmovému obrazu podrobněji věnovat. Filmové políčko jako okénko filmu, obraz, snímek, fotografie nebo rám obrazu má svůj formát, svou kompozici, své vyznění i působení na diváka a je jedním ze základních prvků filmové řeči.
Nejmenší jednotkou filmu je filmové políčko
Je to obraz, snímek, fotka, frame neboli rám obrazu či okénko filmu. Přestože je každý frame jen okamžik, je nositelem mnoha informací.
Filmové políčko = ohraničení filmového obrazu zachyceného objektivem kamery.
Filmové obrazy se v průběhu času měnily a nadále se proměňují.
Původní televizní formát byl 4 : 3, poté širokoúhlý 21 : 9 a dnes je obvykle 16 : 9.
V současné době se také rozšiřují formáty vycházející z nových technologických možností digitálního záznamu na mobil a tablet a zároveň z nových sociálních a komunikačních potřeb uživatelů a tvůrců audiovizuálních obsahů, tedy mobilní záznam filmu na výšku, formáty pro sociální sítě a další.
AnimetodRám ohraničuje filmový obraz, jedná se o výřez reality, který se stává filmovým obrazem. Podobu filmového obrazu ovlivňujeme nejen velikostí a tvarem rámu, ale i uspořádáním prvků uvnitř něj, neboli kompozicí.
Filmové políčko má ve vztahu k divákovi dva typy funkcí:
Pro skládání obrazu využíváme různých kompozičních prvků.
Podrobněji se jednotlivým prvkům věnujeme v metodických a pracovních listech.
Kompozice je vytvářena následujícími kompozičními prvky, jež mohou rozdělovat obraz horizontálně, svisle nebo šikmo. Linie se mohou sbíhat nebo být zaoblené. Možností je mnoho a ty ověřené se stávají pravidly.
Pravidla kompozice ukazují možnosti uspořádání kompozičních prvků a jejich vyznění.
Animetod
AnimetodStředová kompozice Pravidlo zlatého řezu
AnimetodPravidlo třetin
Animetod
AnimetodSymetrie/Asymetrie
Spočívá ve tvarování bez ohraničení liniemi nebo barvou jen pomocí světla a stínu, využitím tonality.
Optický jev, jež způsobuje například to, že se objekty vzdálené zdají být menší nebo že se rovnoběžné linie směrem do dálky sbíhají. Ve filmu jde o zobrazení hloubky trojrozměrného obrazu na ploché, dvourozměrné ploše filmového políčka.
Rozdělují obraz na přední, střední a zadní plán. Tak vytvářejí pocit prostoru.
Skladebné principy najdeme v mnoha oborech. Fotografii, malbě, architektuře, ale třeba i v hudbě.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 4.0.