Co je to film? Obraz, zvuk, pohyb a čas… skrze tyto prvky k nám audiovizuální dílo promlouvá. Má svou řeč, vyjadřuje se svými výrazovými prostředky.
V této lekci najdete uvedení do tématu. Naučíte se v základu porozumět filmové řeči a zjistíte, z čeho se skládá. Základní pojmy si ukážeme na příkladu.
Ve videu se dozvídáme:
Filmové vyprávění vychází z našeho způsobu vnímání světa kolem nás. Tak jako my pozorujeme, co se kolem nás děje, pozoruje divák filmový obraz, situaci, příběh skrze „oko“ kamery. Pomocí objektivu ukazujeme jednotlivé části filmu a tím vyprávíme příběh. Na jaké části můžeme film rozložit?
Ve videu uvidíte z čeho se film skládá a základní pojmy filmové gramatiky.
filmové políčko
Je nejmenší jednotka filmu, fotka/frame. Každé jednotlivé políčko je obraz a jak jej ve filmu vnímat, popřípadě do filmu tvořit vysvětluje lekce Filmové políčko. Filmové políčko má svou velikost – rozměry (formát), o tom se dozvíte v lekci Technika. V lekci Princip animace se dozvíte, kolik fotek je potřeba vytvořit do 1 sekundy filmu, abychom vnímali děj a pohyb jako přirozený a plynulý.
Otevřené vzdělávací zdroje označené klíčovým slovem Otevřené vzdělávací zdroje IPs Kurikulum prošly odborným posouzením v rámci projektu IPs Podpora kurikulární práce škol. U každého z nich byl vyhodnocen soulad s revidovaným RVP. Stanovisko hodnotitele ve formě recenzního komentáře je uvedeno přímo u daného materiálu.
Pro zobrazení všech dostupných vzdělávacích zdrojů zadejte klíčové slovo Otevřené vzdělávací zdroje IPs Kurikulum. Databázi lze dále upřesnit pomocí filtrů, například podle stupně vzdělávání, vzdělávací oblasti, očekávaného výsledku učení, klíčové kompetence, průřezového tématu nebo základní gramotnosti.
Filmová políčka se spojují do záběru. Záběr můžeme zjednodušeně popsat jako část filmu, kterou natočí kamera na jeden „zátah“ – od zapnutí do jejího vypnutí. V animaci ovšem snímáme políčko po políčku postupně a ručně, proto s touto definicí nevystačíme. Ukážeme si základní druhy záběrů z hlediska velikosti a všimneme si jejich délky trvání.
Podrobně se věnujeme záběru v samostatné lekci Záběry.
Jednotlivé záběry se skládají do scén. Skládáním a střídáním záběrů v určité posloupnosti vyprávíme příběh.
animetod
střihová skladba
Technicky chápeme střih jako uspořádání nasnímaného materiálu do plynulého vyprávění, které vede diváka příběhem jasně a logicky. Zároveň tvůrce již při dramaturgické přípravě vybírá záběry tak, aby byl film co nejpůsobivější a diváka obohatil.
Pomocí střihu lze velmi ovlivnit vyznění filmu i jeho emocionální působení.
Záběry, jejich délkou a jejich spojováním, vytváříme rytmus a tempo filmu.
rytmus a tempo
Rytmus filmu můžeme ovlivnit rychlostí střídání jednotlivých záběrů nebo také rychlostí samotného pohybu v animaci.
Základním prvkem filmu je také pohyb. Ten lze zachytit několika způsoby, a tak rozlišujeme statický a dynamický záběr.
statický a dynamický záběr
Statický záběr je natáčen nehybnou kamerou a to, co se pohybuje, jsou postavy či předměty v záběru. Dynamický záběr je natáčen pohybující se kamerou.
filmový čas
Jednotlivé záběry se skládají v časové posloupnosti v takzvaném filmovém čase, kdy celý film může zabírat mnohem delší časový úsek, než je skutečný čas, ve kterém se na filmové dílo divák dívá.
Jednotlivé možnosti a principy střihové skladby uvádíme v samostatné lekci Skladba.
Metodická část:
To, jak je důležité naučit se porozumět filmové řeči, vysvětlujeme v lekci Proč filmy promítat a Proč filmy analyzovat.
Často se setkáváme s tím, že filmy na nás silně působí, ale sami neumíme popsat, čím to přesně je. Při vyprávění o filmu se zaměřujeme na popis děje, případně na hlavní myšlenku, a zda nás film bavil × nebavil, líbil se × nelíbil se. Pomocí znalosti tajemství filmové řeči přicházíme na to, jak a proč.
Dívat se na filmy a mluvit o nich má smysl od chvíle, kdy se děti s audiovizuálním uměním setkávají. Je to podobné, jako s postupným seznamováním se s mluveným či psaným slovem pomocí literárních děl, od těch nejmenších až po dospělost.
Nejdříve jednoduchými otázkami nebo cvičeními zjišťujeme, co vlastně malý divák skutečně vidí, jak jednotlivé obrazy vnímá, ale také cítí. Konfrontujeme obrazy a situace s jeho osobními zkušenostmi, učíme pojmenovávat nejen viděné, ale i to, co se za obrazy skrývá, co nám připomínají, jak s námi „pracují“.
Posléze odhalujeme jednotlivé způsoby vyjádření – filmovou řeč, pojmy a principy, a současně nabízíme historické či společenské kontexty.
Lekce „Filmová řeč“ z cyklu „Animetod“ představuje v textové i audiovizuální podobě základní pojmy filmové řeči: filmové políčko, filmový záběr, střihová skladba, statický a dynamický záběr, filmový čas. Video srozumitelným způsobem vysvětluje, jak funguje filmové vyprávění a z čeho se vlastně skládá filmová gramatika. Lekce obsahuje metodická doporučení pro počáteční setkání s audiovizuálním dílem a první pokusy s filmovou tvorbou. Metodika ke stažení pomáhá procesu stavby příběhu a nabízí praktická cvičení pro pedagoga a žáky.
Námět naplňuje Klíčovou kompetenci kulturní – učitel žáky podporuje v tvůrčím procesu, pomáhá jim objevovat nové perspektivy a rozvíjet jejich umělecké dovednosti. Žáci v týmové tvorbě nachází pro sebe prostor a roli s ohledem na potřeby sebevyjádření ostatních v týmu, experimentují s různými technikami a prostředky k vyjádření různých námětů a témat.
